PergolyRozměry a vlastnosti šedých popílkových tvárnic
Pórobeton je nejvýznamnějším druhem přímo odlehčeného betonu - silikátového kompozitu, pro který jsou charakteristické makropóry vytvořené přímo v jemnozrnné maltě.
Historie a typy pórobetonu
Za začátek výroby pórobetonu se pokládá patent A. Ericsona, používaný od roku 1924. Tato technologie se ve velké míře uplatňovala ve Švédsku, v Dánsku, Polsku a v zemích bývalého SSSR. U nás je za začátky výroby pórobetonu považována produkce z roku 1958 z malého pokusného závodu v Plaveckom Štvrtku (dnes SR).
Podle použitého pojiva se pórobetony dělily na plynobetony spojované cementem a na vápenopískové plynosilikáty. V současnosti se upřednostňuje širší termín pórobeton.
Vzhled výrobků je v podstatě dvojí: převážně bílý, je-li plnivem jemný křemičitý písek (pískový pórobeton), nebo v menší míře šedý, pokud je plnivem elektrárenský popílek (popílkový pórobeton).
Výroba popílkových tvárnic
Při výrobě pórobetonu se v současnosti postupuje tak, že křemičité látky se velmi jemně za sucha i za mokra melou, mísí a homogenizují s páleným vápnem nebo i s cementem, případně s dalšími přísadami. Potom se surovinová směs ve speciálních míchačkách promíchá s vodou, plynotvornou látkou a obvykle i s kalem na tekutou kaši. Ta se vylije do forem, kde se směs nakypří, nejčastěji přidáním hliníku, a potom zatuhne. Říkáme, že hmota zraje.
Čtěte také: Jaké rozměry trámů zvolit?
Suroviny pro výrobu pórobetonů
- Mleté pálené vápno: Hlavní pojivo, používá se čerstvé a nehašené, což umožňuje využít při technologickém procesu jeho hydratační teplo.
- Křemičitý písek: Pro výrobu autoklávovaných pórobetonů může mít různý původ, nesmí mít zvýšenou jílovitost.
- Popílky z tepelných elektráren: Další křemičitanová surovina pro výrobu pórobetonu. V současnosti výroba popílkových pórobetonů ustupuje, protože zákazníci preferují bílé výrobky. Technické vlastnosti obou typů jsou v podstatě porovnatelné a současný popílkový pórobeton plně vyhovuje i z hlediska měrné radioaktivity.
- Sádrovec: Používá se jako přísada zlepšující pevnost výrobků a regulující tuhnutí směsi. Sádra nebo anhydrit se používají k regulaci časového průběhu tuhnutí plynobetonů, které je zapotřebí přizpůsobit plynotvorné reakci hliníkového prášku.
- Hliníkový prášek: Nesmějí v něm být slepené hrudky anebo kulovitá zrnka, která mají relativně malý reaktivní povrch.
- Voda: Musí vyhovovat požadavkům jako při betonování. Používaná voda má mít především přibližně neutrální reakci a nízký obsah chloridů, které by jinak zvětšovaly nebezpečí koroze výztuže.
- Krystalizační zárodky: Jejich přísada se doporučuje pro zvýšení pevnosti pórobetonů, respektive pro zkrácení doby autoklávování.
Výroba šedého pórobetonu a mýty o popílku
Popílek je surovina, nikoli odpad, která je používaná v široké škále stavebních hmot, ať už se jedná o beton, na kterém stojí Váš dům, omítky, malty a stavební lepidla, ale také cement a plniva do barev a tepelně izolačních nátěrů. Popílek není nic více než zbytek po vyhoření organických látek z přírody vyňaté horniny zvané uhlí. Zcela jistě nelze zpochybnit tvrzení, že uhlí není ani radioaktivní, ani jedovaté, ale za nepřístupu vzduchu pod tlakem a teplotou formovaný biologický materiál pravěkých rostlin v jezerních pánvích a říčních deltách. Pochopitelně jako kterýkoliv minerál nebo hornina může obsahovat stopová množství přírodních radionuklidů, ovšem právě množství přírodních radionuklidů je velmi přísně sledováno vyhláškou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a limity musí být minimálně 1x ročně dokladovány výrobcem zkouškou v akreditované zkušební laboratoři. Také ekotoxicita popílků je velmi často vděčným tématem pro nekorektní marketingová tvrzení, a to zejména díky obsahu těžkých kovů, ovšem i zde je skutečnost poněkud odlišná. Těžké kovy, respektive jejich stopová množství se jistě mohou v popílcích vyskytovat, ovšem šedý pórobeton není popílek. Je to mineralogický komplex o vysokém pH, kde jsou případné výskyty těchto kovů imobilizovány v cementové matrici. Tento proces se nazývá solidifikace. Pravdou ovšem je, že šedý pórobeton je technicky naprosto srovnatelný materiál s pórobetonem bílým.
Šedý pórobeton od společnosti Pórobeton Ostrava a.s. je vhodný pro výstavbu domů i jednovrstvou technologií.
Rozměry a druhy popílkových tvárnic
Mezi hlavní výrobky patří tvárnice, bloky, příčkovky, překlady, bednicí prvky, komínové dílce, stropní vložky, příčkové, stěnové, stropní a střešní panely a tepelněizolační desky. Maximální velikost výrobků je dána velikostí používaných forem a způsobem krájení zatuhnutého pórobetonového materiálu. Z pórobetonu se v současnosti vyrábějí především nevyztužené výrobky.
Nejrozšířenějším výrobkem jsou tvárnice - zdicí prvky různých rozměrů, které mají sice větší rozměry než cihla, ale s nimiž se dá ručně manipulovat. Výrobce musí uvádět rozměry pórobetonové tvárnice (v mm) v tomto pořadí: délka, šířka a výška; může uvést i koordinační rozměry. Ložné spáry u těsných tvárnic jsou tlusté 1 až 3 mm. Příčně styčné spáry jsou buď rovinné a vyplněné maltou na tenké spáry, anebo nejsou vyplněné maltou (snižuje se tím pracnost).
Díky zásadní modernizaci výrobní technologie v roce 2014 je nyní v sortimentu společnosti ucelený stavební systém v tradiční šedé verzi i v nové bílé variantě. Tvárnice v šířkách 250, 300 a 375 mm lze volit hladké s kapsou nebo s kapsou, perem a drážkou. Příčkovky se vyrábí v šířkách 50, 75, 100, 125, 150 a 200 mm.
Čtěte také: Průvodce rozměry OSB desek
Technické parametry popílkových tvárnic
Pokud se pórobetonová tvárnice osazuje do konstrukčních prvků a do prvků, u nichž se vyžaduje vzduchová neprůzvučnost, musí výrobce deklarovat objemovou hmotnost materiálu pórobetonové tvárnice za sucha v kg/m3. Průměrná objemová hmotnost materiálu pórobetonových tvárnic se obvykle pohybuje od 300 do 1 000 kg/m3. Výrobce musí deklarovat i přiměřenou pevnost v tlaku. Tato pevnost nesmí být nižší než 1,5 MPa. Často jsou důležité i tepelnětechnické vlastnosti pórobetonových tvárnic, které by měly být uvedeny na výrobku včetně odkazu na technickou normu.
Pórobeton Ostrava je ryze česká společnost s více jak 50letou tradicí, která vyrábí obě varianty pórobetonu v uceleném stavebním systému.
Tepelně-technické vlastnosti
Jedním z kritérií, kterým se orientují zákazníci při výběru stavebního materiálu, je tepelný odpor tvárnice, respektive součinitel prostupu tepla. Obě tyto hodnoty vycházejí z materiálové hodnoty součinitele tepelné vodivosti λ. Právě touto hodnotou se zákazníci prvotně orientují ve smyslu, čím nižší je tato hodnota, tím je výrobek energeticky úspornější. Účinnost tepelné izolace obvodového zdiva je také ovlivněna vlhkostí přítomnou ve zdivu. Producenti zdicích materiálů deklarují hodnoty měřených vlastností výrobků při laboratorních ustálených podmínkách, což je cca 23 °C a 55 % relativní vlhkosti vzduchu. Pokud architekt správně navrhne zdivo tak, aby jeho celoroční vlhkostní bilance byla vysoko ve prospěch odparu, pak se skutečná vlhkost tvárnice ve zdivu může blížit její vlhkosti při laboratorním měření. V zimním období, kdy je venku mráz a na tepelné izolaci zdiva záleží nejvíc, může být skutečná tvárnice v obvodové zdi i sušší, než v laboratoři. V porovnání s nejlehčími pórobetony, u kterých v souvislosti s všeobecným trendem snižování energetické náročnosti budov dochází ke snižování objemové hmotnosti tvárnic, mají šedé popílkové tvárnice sice mírně horší tepelně technické parametry. Na druhou stranu disponují vyšší pevností, která se podle nedávno velmi diskutované problematiky mikroseizmické odolnosti může ukázat jako velmi důležitý, ne-li klíčový parametr.
Akustické vlastnosti
V době nárůstu ceny energií potřebných pro vytápění, ale i ochlazování stavby je zcela logické, že výrobci zdicích materiálů hledají řešení, jak vyrobit co nejlehčí, a tudíž tepelně izolační zdivo. Ovšem co zvukově izolační vlastnosti stavby? Tento technický parametr jakoby zcela vypadl z požadavků na komfortní bydlení. A přitom urbanizace krajiny, neustále se zmenšující stavební pozemky, hustší zástavba kladou stále vyšší důraz právě na zvukovou neprůzvučnost stavby. Ne zcela náhodou naše společnost vyrábí tvárnice s objemovou hmotností 450 kg/m3. Tato hodnota představuje uvážlivý kompromis mezi výhodou pórobetonových tvárnic z hlediska tepelného a akustického. V technické praxi je nemálo cest přenosu zvuku stěnou, které bezpečnostní rezervu instalací omítky snižují. Nelze tvrdit, že všechny výše uvedené cesty snižující akustické vlastnosti nastanou vždy a působí kumulativně, ale nastat mohou. A odhlučnění stavby je technicky a ekonomicky náročné, v mnoha případech až neproveditelné.
Použití a instalace popílkových tvárnic
Pórobetony se v současnosti vyrábějí převážně v podobě tvárnic na suché zdění. Přesné rozměry těchto tvárnic umožňují spojování tenkou vrstvou tmelu. Ačkoliv se používaný tmel ředí vodou, nemá toto lepení charakter mokrého procesu. Pórobeton je lehký, snadno opracovatelný a jednoduše se s ním manipuluje. K výhodám pórobetonu nesporně patří, že s ním můžeme vytvořit téměř celou hrubou stavbu. Obvodové nadzemní zdivo z pórobetonu by mělo začínat minimálně 300 mm nad upraveným terénem nebo by mělo být chráněné spolehlivou svislou hydroizolací. Zapouštění neizolovaných pórobetonových tvárnic, třeba pouze 200 až 250 mm pod upravený terén, je chybné. Suterénní zdivo musí být spolehlivě izolované proti vlhkosti, protože pórobeton nelze sanovat infuzními metodami.
Čtěte také: Vlastnosti překližky 12mm
Vzlínavost vlhkosti v pórobetonu je poměrně malá. Vzlínání dosahuje maximálně do 0,5 m. Pórobeton dobře pohlcuje vodu a díky otevřené pórové struktuře znova vysychá. Při náporovém dešti provlhne nechráněné (neomítnuté) vnější zdivo (nosné i výplňové) jen do hloubky asi 30 mm (vliv gravitace). Velmi negativně však na fyzikální vlastnosti působí úplné ponoření pórobetonu pod vodu. Pórobeton se ve stěně (nosné ani výplňové) nesmí kombinovat s jiným materiálem, například s jiným druhem lehkého betonu nebo s plnou či děrovanou cihlou. Pórobeton není vhodný do prostředí s kyselými výpary a všeobecně špatně snáší působení agresivních látek. Zabudovaný pórobeton by neměl být vystaven přímému styku s prostředím, protože jeho otevřená pórovitá struktura usnadňuje vnikání prachu, vlhkosti i chemicky agresivních látek.
Povrchové úpravy
Obecně mohou být povrchové úpravy vnější nebo vnitřní. Použitelnou povrchovou úpravou je tradiční omítka, která však může být z hlediska výroby a spolehlivosti problematičtější než moderní omítka připravená ze suché omítkové směsi. Při tradičním postupu se zdivo z pórobetonových tvárnic omítá podobně jako cihlové zdivo. Omítá se na jaře nebo na podzim po předchozím dvou- až trojnásobném navlhčení a postříkání povrchu zdi řídkou cementovou kaší. Po zatuhnutí postřiku se nanáší vápenocementové jádro o tloušťce 15 až 25 mm, které musí být u vnějších omítek vždy vyztuženo skleněnou tkaninou nebo síťovinou. Pozinkované rabicové pletivo je méně vhodné. Po objevení vlasových trhlin se na vnitřní povrch nanáší vápenný štuk, na vnější povrch je po navlhčení jádra nejlepší šlechtěná omítková vrstva. Na pórobetonové přesné tvárnice se doporučuje použít minerální lehké suché omítkové a maltové směsi (SOMS), které jsou svým složením i fyzikálními vlastnostmi dokonale sladěné s omítaným podkladem, to znamená, že mají přibližně stejnou objemovou hmotnost, součinitel tepelné vodivosti λ a pevnost v tahu i v tlaku.
Zpracováno podle publikace Stavební materiály, vydané ve vydavetelství JAGA GROUP, autoři: L.
tags: #rozmer #sedych #popilkovych #tvarnic
