Rozměry skladovacích cihel a jejich využití ve stavebnictví

Cihla patří mezi nejstarší stavební prvky, který se využívá v různých formách tisíce let. Nejstarší formou cihel jsou tzv. vepřovice - sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy. Vepřovice mají za sebou přes 10 tisíc let používání, u nás jejich zapojení do stavebního procesu probíhalo až do 20. století.

Klasická pálená cihla a její parametry

Zlaté časy klasických pálených cihel už jsou zřejmě pryč. O to víc je třeba všímat si jedinečnosti, kterou se tento staletími prověřený materiál vyznačuje, a použít ho tam, kde je jen těžko nahraditelný.

Existuje celá řada velikostí, tvarů a formátů pálených cihel či tvárnic. V tomto článku je však řeč o tradiční pálené cihle vyrobené formováním cihlářské hlíny do tvaru kvádru s poměrem stran 4 : 2 : 1 a následným vypalováním v peci. Tyto cihly se nazývají klasickými cihlami velkého formátu a státní norma (ČSN 72 2601, 05, 10) určuje i jejich rozměr (290 × 140 × 65 mm), což usnadní výpočty spotřeby a následný nákup.

Cihla plná pálená - CPP se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura).

Klasická plná pálená cihla je materiál s dobrou požární odolností, vzduchovou neprůzvučností a výbornou schopností akumulace tepla. Cihla váží zhruba 4 kg.

Čtěte také: Použití OSB desek

Parametry cihly plné pálené P20:

• Rozměr: 290 x 140 x 65 mm
• Pevnost: min 20 N/mm²
• Váha: 1776 kg/m³
• Nasákavost: 13%
• Reakce na oheň: A1
• Počet ks na paletě: 250 (1150kg)

Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější. Pálená cihla v současném stavebnictví nedosahuje tak dobrých vlastností jako u moderních materiálů, i přesto má stále své využití - na chatách, chalupách, při rekonstrukcích apod. Její cena se v současné době na trhu stavebnin pohybuje nejčastěji od 7 do 10 korun za 1 kus včetně DPH, přičemž můžete narazit i na výhodnější ceny pro druhou jakost, množstevní slevy, ale i na prémiové cihly zvonivky, jejichž cena přesahuje 20 korun za kus. Ty se používají zejména na pohledové zdivo bez dalších povrchových úprav, stavbu krbů, plotových sloupků, nebo jako cihlová dlažba.

„Vynikající vlastnosti předurčují tyto cihly zejména pro stavbu nosných neomítaných zdí u vinných sklípků nebo neomítaných zdí s vysokou odolností vůči klimatickým vlivům. Hlavní výhodou těchto cihel je jejich vynikající odolnost proti erozi. Dokladem jsou neomítané stěny domů, odolávají povětrnostním vlivům mnohdy déle než sto let,“ uvádí například cihelna v Šitbořicích na Brněnsku, která klasické zvonivky vyrábí.

Výhody a nevýhody pálených cihel

Z páleného cihlového zdiva lze postavit až osmipatrové budovy, v dnešní době se však klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby.

Stejně jako každý jiný stavební materiál mají i klasické pálené cihly své výhody a nevýhody. Pracnost cihlové stavby výrazně zvýší cenu práce ve srovnání s jinými materiály víceméně shodných parametrů, proto zvláště při dodavatelském způsobu stavění příliš nedává smysl. Jiná věc je samozřejmě stavba menšího rozsahu svépomocí, zvláště když připadá v úvahu i použití recyklovaných očištěných cihel. Ty se dají podle kvality a míry znečištění pořídit i za odvoz nebo za cenu od jedné do tří korun za kus.

Cihla je oproti pórobetonu sice pevnější, ale vzhledem k tuzemským seismologickým podmínkám to nemá až tak zásadní význam. Podstatnější jsou zejména pro majitele chalup příznivé schopnosti pálených cihel vyrovnávat se s vlhkostí.

Čtěte také: Normy pro dřevěné konstrukce: přehled

Mezi hlavní výhody pálených cihel patří:

• modulový formát
• estetický vzhled
• dobře akumuluje teplo
• dobrá pevnost
• ekologické řešení - přírodní materiál
• dobře izoluje zvuk
• vysoká požární odolnost

Spotřeba cihel

Při stavbě je důležité správně vypočítat spotřebu cihel. Cihla má rozměr 290 x 140 x 56 mm, skladebný rozměr (s omítkou a maltou) je 300 x 150 x 75 mm.

Při výpočtu materiálu musíme k získanému číslu připočítat 10 %. Vždy doporučujeme nakupovat s rezervou.

Další druhy cihel a tvárnic

Kromě celých cihel se používají také v různých odvozených rozměrech.

• „devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
• „půlka “ - 1/2 cihly
• „kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
• „pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce

Normalformat (NF)

Normalformat je mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly, které se využívají ve střední a východní Evropě. Rozměr NF je 250 x 120 x 65 mm.

Čtěte také: Řezivo dle českých norem

Waalformat (WF)

Waalformat je mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly. Tento typ cihel se používá nejčastěji v západní a severní Evropě, ale je oblíbený také v České republice. Rozměry WF jsou 210 x 100 x 50 mm.

Lícové cihly ražené

Ražené cihly se vyrábí oproti klasické CPP ražením hlíny do speciálních forem. Cihla má díky tomu ze všech 4 stran vzor, který vynikne v každém interiéru. Z lícovek nejčastěji realizujeme oplocení, komíny, krby, ale také interiérové zídky. Nasákavost ražené lícovky je do 18 %.

Cihly klinker

Klinkery mají nasákavost do 6 % a jsou vyráběny strojově. Tři strany jsou pohledové, 1 je pak hladká.

Moderní cihly a tvárnice

Tradiční plné cihly i keramické tvárnice vznikají vypalováním z hlíny. Tvárnice mají dutiny, které snižují hmotnost a současně zlepšují tepelněizolační vlastnosti. Výrobci nabízejí i speciální izolační tvárnice, jejichž dutiny jsou vyplněné minerální vatou či jiným izolantem. Díky tomu jsou vhodné i pro jednovrstvé zdění bez dodatečného zateplování.

Moderní cihlové bloky vyplněné minerální vatou či pěnovým polystyrenem mají výborné tepelně-izolační vlastnosti, jejich cena je však také vyšší. Při porovnávání cen je nutné počítat rovněž s cenou zdící hmoty (pěny, malty). Zdící pěnu a tenkovrstvou maltu však výrobci většinou ke svým produktům přidávají. Naopak běžnou tepelně-izolační maltu musíte obvykle koupit zvlášť. Stále oblíbenější jsou cihly s integrovaným izolačním materiálem. Polystyrén, minerální vata nebo tuhá deska z fenolické izolační pěny je vsunutá do svislé dutiny tvárnice, takovéto bloky se stavějí na sebe, spojují se lepidlem, maltou nebo zdící pěnou. Tento stavební materiál umožňuje realizovat i pasivní dům, přičemž jeho zdivo bude pouze jednovrstvé.

Wienerberger tvrdí, že vlastnosti obou vstupních materiálů - pálené cihly a minerální vaty - fungují samostatně a současně se vzájemně doplňují. Minerální vata vyrobená roztavením určitých hornin je strojově vkládána do dutin cihelných bloků. Uvnitř cihel je mírně zmáčknuta, což ji fixuje v přesně určené poloze a brání jejímu sesedání. Funkcí vaty je tepelná izolace a podpora akustických i protipožárních vlastností keramického zdiva. Proti navlhání je navíc chráněna hydrofobizací. Cihelná tvarovka je pro minerální výplň zase dokonalou ochranou před vnějším prostředím a zajišťuje dlouhou životnost stavby. Plněné cihly jsou proto takřka ideálním řešením pro výstavbu energeticky úsporných domů. Tepelnou izolaci obvodových konstrukcí zajišťuje minerální vata. Prostup tepla stěnou se pohybuje v hodnotách od 0,14 do 0,22 W/m²K podle tloušťky zdiva, což znamená, že při výstavbě pasivních domů není třeba zdi dodatečně zateplovat při síle stěn, resp. šířce vyráběných cihel, 44 a 50 cm, u nízkoenergetických staveb při tloušťce zdí.

Typy tvárnic

• Nosné - jsou určené pro obvodové zdivo a vnitřní nosné stěny. Nejčastěji mají šířku od 25 do 50 cm.
• Nenosné - vzhledem k mírnějším požadavkům na únosnost a izolační vlastnosti mohou být nenosné příčky tenčí, a tak zbytečně nezmenšují užitnou plochu stavby.
• Soklové - jsou vhodné pro pokládku na základové či stropní desky.
• Dekorativní - pro lícové (pohledové) části staveb, u kterých má být vzhled cihly přiznaný.

Ve skupině tvárnic mají největší zastoupení ty pórobetonové. Jsou lehké, snadno opracovatelné a poměrně jednoduché na montáž.

Další typy tvárnic

• Betonové tvárnice - tvarovky z betonu (neboli ztracené bednění) se používají pro stavbu mnoha konstrukcí od základů staveb po ploty. Mají dutinu, která snižuje jejich hmotnost. Betonová zdící tvarovka o rozměrech klasické tradiční plné cihly je určena ke stavbě zídek a plotů, menších staveb jako jsou rozvaděče, kontrolní šachty, obezdívky komínů, podezdívky, schodiště, příčky, zahradní architektura, apod.
• Vápenopískové tvárnice - mají podobné složení jako pórobeton, jejich hustota je však mnohem vyšší. Díky tomu jsou mimořádně pevné a skvěle izolují. Díky vysoké pevnosti mohou být obvodové stěny užší, a tak zvýší užitnou plochu stavby.
• Štěpkocementové tvárnice - na rubové straně mají integrovanou tepelnou izolaci. Sestavují se do bednění a následně se betonují.
• Skleněné tvárnice - vyrábí se z vysokopevnostního skla a umožňují přirozené prosvětlení interiéru. Zároveň slouží jako esteticky atraktivní designový prvek, který v posledních letech zažívá renesanci. Skleněné tvárnice neboli luxfery nejsou nosné pro svislé příčky. Existují však speciální typy, které jsou nosné pro horizontální použití.

Vývoj tepelně technických parametrů cihel

S vývojem požadavků na stěnové konstrukce se také začíná měnit tvar cihel. Od plných cihel se přechází v období let 1946-1960 k příčně děrovaným cihlám typu CDm. V 90. letech přichází cihla „současného“ typu Therm se suchou styčnou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D.

V současnosti hodnotu U = 0,25 W/(m²‧K), která odpovídá doporučené hodnotě podle normy ČSN 73 0540-2:2007 pro vnější těžké stěny, bez problémů splňuje jednovrstvé zdivo z cihelných bloků typu Therm o šířce 440 mm. Zdivo tloušťky 440 mm dosahuje součinitele prostupu tepla kolem hodnoty U = 0,21 W/(m²‧K) případně i nižší.

Vazba zdiva: Základ úspěšného zdění

Základem úspěšného zdění z cihel je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. Princip správné vazby ostatně neplatí jen pro klasické cihly, ale uplatní se i při použití tvárnic či opracovaných kamenů.

Typy vazeb se vyvíjely víceméně od počátku používání cihel pro stavění zdí. Jejich dodržení velmi usnadňuje normovaná velikost: jsou-li cihly rozměrově shodné, není problém dodržet rytmus pravidelně se opakujících vzorců. A zvolíte-li cihly pro jejich specifickou krásu i jako pohledový materiál bez dalšího omítání, je dodržení vazby nezbytné, jinak by fasády či zídky působily disharmonicky. Popis jednotlivých vazeb může na laika působit na první pohled složitě, ale kombinace cihel v nich má poměrně jednoduchou logiku. Nejlépe si však jednotlivá schémata osvojíte podle obrázků.

Základní typy vazeb

• Běhounová vazba: Nejjednodušší cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
• Vazáková vazba: Používá se pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
• Polokřížová vazba: Připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
• Křížová vazba: Určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Také takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
• Gotická vazba: Rovněž nazývána polská a je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.

Postup zdění z cihel

Před zahájením zdění je třeba provést přípravné práce na staveništi, zajistit potřebné komunikace na pracoviště, vodu, elektřinu, běžný a volný přístup na místo a odvodňovací práce. Zdi se vždy na vodorovný podklad, případné nerovnosti základu je potřeba vyrovnat maltou. Mezi základové pasy a cihlovou zeď se vkládá izolační asfaltový pás.

U zdění na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Tloušťka maltou vyplněné spáry by neměla přesáhnout 1,5 cm. Cihly se vyrovnávají poklepem kladívka nebo gumové paličky, rovinu kontrolujte vodováhou. Mezi položenými cihlami se nechává mezera asi 1 cm, která se vyplňuje maltou. Přebytečná stékající malta se hned odstraňuje zednickou lžící. Přilnavost malty posílíte navlhčením cihel.

Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly.

Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna.

Pokud přizdíváte novou příčku ke stávající nosné konstrukci, svážete je vysekáním kapes nebo vložením armovacího železa do spáry nové zdi a zavrtáním do zdi stávající.

Dodržování vodorovných a svislých rovin je alfou a omegou úspěšného zdění z klasických cihel. Tradiční cihelné zdivo sluší i venkovním kuchyním či krbům.

Skladování cihel

Zajištění potřebných ploch pro sklady a skládky patří mezi přední otázky výstavby. K racionální realizaci stavebního díla je třeba tyto plochy mít k dispozici buď přímo na staveništi nebo mimo staveniště. Jejich velikost je pak ovlivňována řadou faktorů, např. velikostí staveniště, vlastním výrobním procesem, skladovacími podmínkami, normativy apod. Dodavatelé, kteří stavby realizují, mohou mít na velkých staveništích těchto ploch dostatek, ale na některých staveništích se musí spokojit s plochami, které jednotlivé výrobní procesy nejen zpomalují, ale znamenají také celkové zvýšení nákladů. Podkladem pro dimenzování skladů a skládek je kalendářní plán s výkazem hmot, polotovarů a výrobků. Z hlediska skladování je výhodné, jsou-li hodnoty q co nejvyšší. Ušetří se tím především plocha skladu a tím sníží náklady na skladování. Náklady spojené se skladováním jsou u centrálních skladů nižší. Náklady spojené s dopravou jsou však nižší u objektových skladů, kde ale vlastní uskladňování je často méně hospodárné. Materiály je vhodné umísťovat u komunikací, aby skládání bylo snadné a ekonomické. V dosahu zvedacího prostředku umísťujeme ty materiály, které jsou nejtěžší nebo kterých je největší množství (prefabrikáty, cihly, beton, malta).

Podle výnosu B 3/1965 čl. 25 se kusový materiál pravidelných tvarů může skladovat nejvýše do výše 1,8 m, kromě výjimek, které jsou dále uvedeny. Kusový materiál nepravidelných tvarů (nedoléhá v plné ploše) pouze do výšky 1 m. Cihly, tašky a podobný materiál při skladování v sádkách nebo na paletách max. do výšky 2,0 m. Při kladení jednotlivých cihel do hranic na plocho se skladují do výše 1,7 m na okraji hranice. Hranice může být nad tuto výšku postupně v přiměřeném úhlu zúžena a zvýšena, nejvýše však do výše 2,0 m. Nejmenší rozměr základů hranice musí být 1 m. Na stálých skládkách dobře upravených, cihelnách apod., kde hranice jsou těsně u sebe, je možno klást cihly do výše 2,2 m na okraji hranice. Cihly kladené na úzké hrany, krytiny apod. se rovnají nejvýše do výše 1,5 m. Jestliže se materiál ukládá nebo odebírá pomocí mechanismů nebo je-li pro ruční práci připravena rampa, podlaha mezi hranicemi apod., která umožňuje, že materiál shora uvedených rozměrů nebo váhy nezvedá se výše než 1,2 m, popřípadě ostatní materiál výše než 1,5 m, může se takový materiál ukládat až do výše 2,2 m na dočasných skládkách (sklady na staveništi, ambulantní výrobny prefabrikátů apod.) anebo do výšky 3 m na trvalých skládkách.

Budoucnost cihel

Jedna oblast bude řešena neustále, a tou je vývoj keramického střepu a vytváření cihlářské suroviny. V současné době je vývoj zaměřen na snižování tepelné vodivosti střepu při zachování maximální možné pevnosti. Další podmnožinou tohoto směru vývoje je používání surovin, zejména charakteru odpadních hmot, které jednak zlepšují vlastnosti střepu (např. tvorbou pórů svým vyhoříváním při vypalování), snižují energetické nároky na výpal, zlepšují proces sušení apod.

Další oblast vývoje spočívá v hledání nových možností vytváření samotné geometrie cihelných bloků potlačující přenos tepla.

tags: #rozmery #cihly #skladovaci

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace pro sprchový kout
• Komplexní průvodce inovacemi Porotherm
• Přečtěte si o spolehlivosti lepidel díky UZIN vláknům.
• Vše o prostupech střechou PREFALZ
• Komplexní návod na hydroizolaci balkonu asfaltem