Vliv poplatků za odpady na rozpočty obcí a staveb

Poměrně narychlo v prosinci 2020 schválila Poslanecká sněmovna rozsáhlý balíček odpadové legislativy, který navzdory nesouhlasu Senátu nabyl účinnosti již k 1. lednu 2021. Kromě přijetí nového zákona o odpadech, došlo k přijetí i dalších právních předpisů. Významný dopad bude mít nepochybně novela zákona o místních poplatcích, která radikálně proměňuje dosavadní systémy vybírání poplatků za odpady od občanů a jiných osob, což si vyžádá změny v obecně závazných vyhláškách ve všech obcích, které mají v úmyslu od poplatníků tyto poplatky nadále vybírat.

Ještě v roce 2021 mohly obce postupovat dle zrušené právní úpravy za předpokladu, že měly zavedeny některý z poplatků ještě před nabytím účinnosti balíčku odpadové legislativy. Domácnosti v Česku už několik let čelí postupnému zdražování energií, vody i potravin. Do toho přichází i změny v systému poplatků za odpad, které na první pohled nevypadají dramaticky, ale v součtu mohou znamenat tisíce korun ročně navíc.

Historický přehled a nové právní úpravy

Dosavadní právní úprava byla do značné míry zmatečná, jelikož v zásadě bylo možné vybírat poplatek za stejnou „službu“ podle různých právních předpisů. I přes to však tyto poplatky vykazovaly značné rozdíly.

Poplatek dle zákona o místních poplatcích (do 31. 12. 2020)

Poplatek podle zákona o místních poplatcích definoval poplatníka jako fyzickou osobu, která je v obci přihlášená k pobytu, anebo jako fyzickou osobu, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není přihlášená žádná fyzická osoba. Sazba poplatku pak byla zákonem pojímána jako dvousložková, kdy maximální sazba mohla činit až 1.000 Kč, přičemž poplatek byl tvořen z maximálně 250 Kč za poplatníka za kalendářní rok a z maximálně 750 Kč, což byla částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu.

Poplatek za komunální odpad dle zákona o odpadech (do 31. 12. 2020)

Poplatek za komunální odpad podle zákona o odpadech pak nerozlišoval to, zda je konkrétní fyzická osoba v obci přihlášena, či nikoliv, jelikož právní úprava zákona o odpadech vycházela z teze, že poplatníkem je každá osoba, při jejíž činnosti vzniká odpad. Plátcem pak byl vlastník nemovitosti, kde komunální odpad vzniká. Poplatek pak byl zpravidla stanovován na základě četnosti svozů a velikosti užívané nádoby na odpad. Třetí a ne příliš užívanou možností byl výběr úhrady na základě smlouvy. Jelikož podle metodik ministerstev nebylo možné jednotlivé režimy poplatků, resp. úhrady na základě smlouvy kombinovat, vyžadoval tento režim uzavření smlouvy s každým potenciálním poplatníkem v obci, k uzavření smlouvy však logicky nebylo možné nikoho nutit. Proto také v rámci nové právní úpravy dochází ke zrušení tohoto smluvního modelu, obce tak nadále mohou stanovovat poplatek v rámci obecně závazných vyhlášek.

Čtěte také: Profesionální služby pro stavebnictví

Nové místní poplatky za odpady od 1. ledna 2021

Pomyslné zjednodušení lze spatřovat v tom, že dochází k začlenění obou poplatků za odpady, které obce mohou vybírat, do jednoho právního předpisu, kterým je zákon o místních poplatcích. Dochází však ke zrušení stávajícího poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, a od 1. ledna 2021 se v zákoně o místních poplatcích objevují dva „nové“ místní poplatky za odpady.

1. Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

Tento poplatek je věrnou kopií právě zrušeného poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, avšak vykazuje oproti němu několik důležitých změn. Poplatníkem nadále zůstává fyzická osoba přihlášená v obci, nebo vlastník nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba a která je umístěna na území obce. Ve srovnání s dosavadní úpravou tak dochází k rozšíření osobní působnosti této právní normy na vlastníky jmenovaných nemovitostí, kteří jsou právnickými osobami. Předmětem poplatku za obecní systém odpadového hospodářství je podle ust. § 10f zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jednotlivá možnost využívat obecní systém odpadového hospodářství, která je dána za a) přihlášením v této obci a za b) vlastnictvím jednotlivé nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba a která se nachází na území obce.

Doplňují se i některé zákonné důvody osvobození od poplatkové povinnosti například na poplatníky, kteří jsou poplatníky poplatku za odkládání komunálního odpadu (druhého z možných poplatků) v jiné obci a má v této jiné obci bydliště. Bydlištěm je pak třeba rozumět faktický stav. Obcím zůstává možnost osvobodit jiné poplatníky nebo jim alespoň výši poplatku snížit. Výše poplatku také doznala několika změn, kdy již není třeba rozlišovat dvě složky (paušální a dle skutečných nákladů), nýbrž postačí stanovit poplatek v jakékoliv výši, která nepřevýší 1 200 Kč. Podle ust. § 10h odst. 1 zákona o místních poplatcích činí poplatek za systém odpadového hospodářství nejvýše 1 200 Kč za kalendářní rok. Zákon stanoví nejvyšší možnou hranici poplatku s tím, že obec již nemá zákonem stanovenou povinnost vycházet při stanovení výše poplatku z nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu tak, jak tomu bylo dle právní úpravy platné do 31. 12. 2020. S ohledem na předmět uvedeného poplatku, lze při stanovení jeho výše vycházet z nastaveného obecního systému upraveného v § 59 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

2. Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci

Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je pak druhou ze zákonem nabízených variant, jak obce mohou zpoplatnit odkládání odpadů poplatníky na svém území. I tento poplatek vykazuje několik podobností se svým „předchůdcem“ - poplatkem za komunální odpad dle zrušeného zákona o odpadech. Subjektem poplatku, tedy poplatníkem, je totiž nadále fyzická osoba, která má v nemovité věci bydliště (dle faktického stavu), anebo vlastník nemovité věci, ve které nemá bydliště žádná fyzická osoba. Předmětem poplatku je pak odkládání směsného komunálního odpadu z jednotlivé nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci. Předmětem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je podle ust. § 10j zákona o místních poplatcích odkládání směsného komunálního odpadu z nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, která se nachází na území obce. Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je založen na skutečném množství vyprodukovaného odpadu, který byl odložen do sběrných nádob nebo na obcí určená místa.

Pokud si obce zvolí tento místní poplatek, musejí učinit ještě důležité rozhodnutí, a to co bude základem tohoto poplatku. Zákon totiž dává na výběr jednu ze tří variant: hmotnost odpadu odloženého z nemovité věci, objem odpadu odloženého z nemovité věci, nebo kapacita soustřeďovacích prostředků pro nemovitou věc. Zjednodušeně řečeno lze poplatek vybírat buď na základě toho, kolik reálně poplatník odpadu vyprodukuje, anebo na základě toho, jak velkou kapacitu nádob si objedná (i v závislosti na počet svozů). První dvě z variant v sobě nepochybně obsahují významný motivační prvek k produkci co nejméně směsného komunálního odpadu, avšak nezbytným předpokladem pro jejich uplatnění je součinnost svozové společnosti, která bude evidovat hmotnost či objem vyváženého odpadu u každé jednotlivé nemovitosti. Podle ust. § 10l zákona o místních poplatcích činí sazba poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci nejvýše 6 Kč za kg, pokud je základem hmotnost odpadu a 1 Kč za l, pokud je základem objem odpadu, nebo kapacita soustřeďovacích prostředků.

Čtěte také: Důležité informace pro stavebníky

Výklad a splatnost poplatků

Obce při rozhodování o tom, jaký poplatek a s jakým základem zvolí, musejí vzít v potaz i několik dalších proměnných. Splatnost poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je totiž žádoucí nastavit až v následujícím kalendářním roce (především u poplatku na základě skutečně vyprodukovaného odpadu). Zároveň je třeba upozornit, že dle aktuálního výkladu Ministerstva vnitra jsou obce v případě stanovení poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci se základem kapacity soustřeďovacích prostředků povinny sazbu poplatku stanovovat jako sazbu za jeden litr kapacity soustřeďovacích prostředků. To znamená, že přímo v rámci obecně závazné vyhlášky dle tohoto výkladu není možné uvést roční výši poplatku. Tento výklad je přinejmenším nešťastný, a to z několika důvodů. Předně je třeba zdůraznit, že zákon jednoznačně nestanovuje, že sazba musí být stanovena ve formátu sazba za jeden litr kapacity (zákon v tomto formátu stanovuje jen maximální sazbu). Nicméně nebude-li ze strany dozorových orgánů učiněn ústupek, bude nezbytné při stanovení sazby poplatku uvést údaj ve formátu sazba poplatku za 1 litr. To s sebou jednoznačně přináší nesrozumitelnost pro adresáty. Málokdo z údaje sazby poplatku 0,32 Kč za 1 litr zjistí, kolik má ve skutečnosti obci za rok uhradit. Kromě toho i u základu vycházejícího z kapacity soustřeďovacích prostředků vychází dozorové orgány z toho, že splatnost poplatku má být až následující kalendářní rok. To však u tohoto základu shledávám jako neopodstatněné a je dle mého názoru možné a souladné s právní úpravou nastavit splatnost poplatku na příslušný kalendářní rok (například do 31. března příslušného kalendářního roku). Pro tyto případy by však v rámci obecně závazné vyhlášky mělo být uvedeno, jakým způsobem se bude vypočítávat sazba poplatku u osoby, která v průběhu roku například „doobjedná“ další nádobu, nebo přestane být subjektem poplatku.

Určité zjednodušení tedy nová právní úprava poskytuje, ocenit lze i možnost zavedení poplatků dle množství reálně vyprodukovaného odpadu, což může bezesporu obcím napomoci při plnění cílů třídění stanovených od roku 2025.

Financování systému v kontextu obecních rozpočtů

Zákon č. 185/2001 Sb. mimo jiné již v úvodu jednoznačně stanoví, že města se stávají vlastníkem a právním původcem odpadu v okamžiku, kdy fyzická osoba uloží odpad na místě a způsobem, který je určen v obecně závazné vyhlášce. Financování systémů nakládání s městským odpadem je nutno posuzovat a komentovat v kontextu celkového rozpočtového hospodaření měst a obcí, jehož problémy a napjatost jsou dostatečně známy. Je vhodné připomenout, že zatímco na úrovni státního rozpočtu lze případné výpadky příjmů či celkovou ztrátovost rozpočtu "látat" na stojeden způsob, představitelé měst a obcí takovými možnostmi prostě nedisponují.

Naopak - velmi často jsou (podle vlastních v tisku často opakovaných slov) před vlastními spoluobčany za hlupáky, kteří musí každoročně na základě novelizovaných zákonů a podzákonných norem měnit svá ekonomická pravidla, rozpočty, rozvojové plány a záměry. Pokud se tedy v souvislosti s financováním systémů nakládání s odpady ptáme na obsah městské pokladny, je třeba nevidět pro strom celý les, zvaný "obecní rozpočty". Přesto se domnívám, že lze systém financování nakládání s komunálním odpadem řešit relativně racionálně a koncepčně. Je třeba "jen" respektovat platný právní rámec (od Ústavy a nálezů Ústavního soudu až po zákon o odpadech). A současně reflektovat trendy v Evropské unii. Města a obce však nejsou a nemají být "pasivním" divákem. Tím spíš, že v případě systémů nakládání s komunálním odpadem mají nyní v rukou velmi zajímavý ekonomický nástroj - místní poplatek. Správné použití tohoto nástroje by jim mělo pomoci snížit "dotování" oblasti nakládání s komunálním odpadem z jiných položek obecního rozpočtu. Trend, kdy přesuny položek uvnitř místních vedou ke značné neprůhlednosti obecních rozpočtů (kdy není jednoduché určit kolik za co místní daňový poplatník vlastně platí), totiž rozhodně není ani moderní, ani dlouhodobě udržitelný.

Ekonomické mechanismy před novou legislativou

Při analýze současných ekonomických mechanismů při nakládání s komunálním odpadem (např. studie Vysoké školy ekonomické /VŠE/, Praha 2000) bylo doloženo, že více než 90 % měst a obcí musí dotovat své systémy nakládání s komunálním odpadem z jiných položek svých rozpočtů. Existují obce, které nevybírají od občanů žádné platby a systémy nakládání s tuhým komunálním odpadem (TKO) plně financují ze svých rozpočtů. Výše dotace je přitom velmi rozdílná.

Čtěte také: Zakládání staveb: Nové normy a technologie

Z analýzy provedené na VŠE v Praze dále vyplývá, že statistické závislosti v oblasti ekonomiky nakládání s komunálním odpadem jsou velmi komplikované. Provedené ekonomicko-statistické výpočty umožňují konstatovat, že pro nejekonomičtější systém nakládání s odpady je "optimální" okresní město střední velikosti (průměrný počet obyvatel 22 300). Roční produkce TKO je v takovém městě v průměru 0,387 tun na obyvatele, což současně představuje nejvyšší objem ze všech velikostních skupin měst a obcí. Průměrné náklady na svoz a zneškodnění 1 tuny ve výši 1080 Kč jsou absolutním minimem ve velikostních skupinách. Na pomyslné třetí místo statistické výzkumy řadí menší města a obce. Náklady na svoz a zneškodnění TKO ve skupině velkých měst jsou poněkud vyšší, a to při průměrné roční produkci přibližně 0,2 tuny na obyvatele. V případě malých obcí se obecní úřady snažily hradit velkou část financování nakládání s tuhým komunálním odpadem z obecních rozpočtů, zřejmě proto, aby motivovaly občany k řízenému šetrnému odpadovému hospodářství.

Ačkoli i tato velká města vynakládají v absolutních číslech vysoké částky z obecních rozpočtů za účelem snížit platbu občanů na odpadové hospodářství, i přes to se jejich obyvatelé podílejí podstatně vyššími částkami na svoz a zneškodnění TKO, než u měst menších.

Možnosti financování v novém právním rámci

Jak tedy ve stávajícím právním rámci a za popsaných omezení a nejistot koncipovat financování nakládání s městskými odpady? Je zřejmé, že občan - primární producent komunálního odpadu - musí být aktivně zapojen "do hry", a to transparentním a dokladovatelným způsobem. Není tedy vhodné například tlumit po zavedení nového zákona o odpadech aktivity těch obcí, kde se adresný systém plateb za skutečně vyprodukované množství KO osvědčil. Je totiž velmi zajímavé a doložitelné, jak velká je diverzita přístupů k místním obecně závazným vyhláškám, upravujícím nakládání s komunálními odpady a poplatky za provoz obecních a městských systémů nakládání s tímto odpadem.

Možné přístupy k financování:

• Místní poplatek jako hlavní zdroj autonomního financování: Tento přístup má celou řadu dílčích variant. Jde o systém perspektivní, podporující korektní vztahy mezi místní správou a občany, neboť je transparentní a měl by vést postupně k motivaci k minimalizaci množství odpadu. Nevýhodou je nepřipravenost občanů na tento typ motivace k minimalizaci odpadu, svou roli by měla sehrát větší osvěta a celková komunikace představitelů města a obcí s občany.
• Marginalizace místního poplatku nebo využití jen jedné jeho složky: Předpokládá se buď financování z jiných složek rozpočtu nebo se očekává rychlá změnu právní úpravy (přechod či návrat k přímému vztahu občan - producent odpadu - společnost komunálních služeb). Pokud je využita jen paušální část místního poplatku, lze očekávat oprávněné otázky obyvatel města na důvod zakrývání skutečných nákladů města na nakládání s odpadem.
• Smíšený systém (dotování systémů z jiných položek místního rozpočtu): K tomuto "smíšenému" systému mohou vést konkrétní podmínky města - často jsou celkové náklady na nakládání s odpadem vyšší než výnos z maximálního zákonem limitovaného místního poplatku. Svou roli hraje i sociální a demografická struktura, někde pro města není únosné stanovit vyšší poplatek a stav místního rozpočtu umožňuje dotaci systému nakládání s komunálním odpadem.

Příklad z praxe a soudní přezkum

Město má na svém území zavedený systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (obecně závazná vyhláška č. 1/2007) a obecně závaznou vyhláškou č. 1/2011 byl zaveden místní poplatek za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Poplatník je v této vyhlášce definován v souladu se zákonem. V květnu proběhlo jednání vedení Města s vedením svozové firmy Rumpold, se kterou Vaše společenství smlouvu. V srpnu jsme tedy začali rozesílat nové složenky na druhé pololetí r.2011.

Splatnost poplatku je dle vyhlášky stanovena k 31.3. a 30.9. kalendářního roku, poplatník však v souladu s §163 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů není povinen úhradu poplatku za odpad provést pouze složenkou, ale i dalšími, zákonem stanovenými způsoby. Tudíž ani není povinen čekat na doručení složenky městem, je poplatníkovou odpovědností zaplatit místní poplatek do doby splatnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou. SVJ může platit poplatek za odpad jednou částkou, kdy jak zákon o místních poplatcích, tak naše OZV č. 1/2011 umožňuje v případě bytového domu odvádět poplatek za odpad správcem nebo vlastníkem. V takovém případě správce nahlásí jména a data narození osob, za které poplatek odvádí. Pro lepší identifikaci, popř. vrácení případných přeplatků z důvodů např. přestěhování, upřednostňujeme placení jednotlivých občanů příp. společného plátce za jednu rodinu.

Pro svoz bio odpadu je nutné takovýto odpad ukládat do samostatné popelnice, za svoz bioodpadu se zvláštní poplatek neplatí. SVJ rovněž může využít velkoobjemové kontejnery umisťované v různých částech města dvakrát ročně a ukládání odpadu ve sběrném dvoře v areálu Technických služeb v ul.

Předmětem soudního přezkumu byla situace, kdy byl poplatek za komunální odpad stanoven na základě nesprávného zápisu v katastru nemovitostí. Objekt, který byl původně zkolaudován jako zemědělský účelový objekt, byl omylem do katastru nemovitostí zapsán jako stavba pro rodinnou rekreaci. Dále soud vyvrátil argument, že by pro určení poplatkové povinnosti mělo být rozhodující skutečné využití objektu. Podle Nejvyššího správního soudu je od 30. 6. V tomto případě byl tedy poplatek za komunální odpad vybírán neoprávněně, jelikož byl založen na nesprávném zápisu v katastru nemovitostí.

Praktické aspekty poplatků za odpad pro občany

Poplatek „za popelnici“ je jednou z dobře známých „finančních“ povinností většiny občanů. Poplatek za svoz komunálního odpadu patří mezi místní poplatky a poplatník - obvykle občan s trvalým pobytem či majitel nemovitosti - jeho prostřednictvím platí za vývoz popelnice. Většinou se tento poplatek hradí danému městu či obci. Město má pak smluvenou společnost, která komunální odpad sveze a následně ho spálí či skládkuje. Poplatky „za popelnici“ lze platit několika různými způsoby. Můžete je uhradit hotově na jednotlivých městských úřadech nebo poštovní poukázkou. Nejpohodlnějším způsobem je však pro většinu lidí platba převodem z online bankovnictví na účet konkrétního města, kdy se pouze identifikujete přiděleným variabilním symbolem.

Poplatek za komunální odpad se týká různých skupin poplatníků. Obvykle jde o fyzické osoby, které mají ve městě trvalý pobyt a o fyzické osoby, které v daném městě vlastní stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, i když v nich nejsou hlášeny k pobytu ony ani žádné jiné fyzické osoby. Zároveň však existují i skupiny osob, které jsou od platby poplatku obvykle osvobozeny. Týká se to dětí do 4 let a lidí starších 70 let. Rodiny též většinou nemusí platit za třetí a každé další dítě. Jak už ale bylo zmíněno, konkrétní pravidla pro platbu poplatků za svoz komunálního odpadu se mohou město od města lišit, takže je vždy potřeba zjistit si konkrétní informace podle místa svého bydliště.

Poplatkové povinnosti a termíny splatnosti

„Primárním poplatníkem je obvykle ten, kdo má v bytě či domě trvalý pobyt.” Ovšem v situacích, kdy tomu tak není, nastávají různé případy. Poplatky za komunální odpad jsou většinou splatné v prvním pololetí daného kalendářního roku. Pro poplatkové povinnosti vzniklé v období od 1. 5. do 31. 12. Termíny splatnosti: 15. června a 15. Výše poplatku za 120 litrovou nádobu: 1 596 Kč v případě svozu jednou za 14 dní. Termíny splatnosti: 31. Termíny splatnosti: 31. Termíny splatnosti: 31. Výši poplatku za svoz komunálního odpadu v Plzni ovlivňuje frekvence svozu a objem nádoby.

Tabulka: Přehled typů poplatků za odpady a jejich charakteristiky

Výsledky a efektivita odpadového hospodářství

„V celorepublikovém srovnání i v rámci Pardubického kraje si naše město vede velmi dobře. V porovnání s rokem 2024 se podařilo podíl vytříděných složek mírně navýšit. „V loňském roce jsme s odpadem hospodařili úspěšněji než v roce 2024. Mírně nám vzrostlo procento vytříděnosti veškerého komunálního odpadu na 65,1 %, a tak jsme s rezervou splnili zákonem daný limit,“ řekl místostarosta. „Pokud jde o kvalitu třídění v jednotlivých složkách, s výjimkou skla jsme si ve všech ostatních komoditách polepšili, nebo zůstali na stejné úrovni. Vytřídili jsme tedy více odpadu než v předchozím roce. Na druhou stranu nám však mírně vzrostlo množství netříděného komunálního i objemného odpadu. „Díky tomu nám v přepočtu na jednoho občana stagnuje množství netříděného komunálního odpadu ukládaného na skládku, které se v posledních čtyřech letech stabilně pohybuje v rozmezí 134 až 142 kilogramů,“ řekl místostarosta. V roce 2025 se ušetřilo i na nákladech. Zákon o odpadech stanovuje obcím, kolik tun odpadu na obyvatele lze na skládku uložit za rok za zvýhodněný poplatek. „Zákon o odpadech motivuje obce k recyklaci prostřednictvím dvou sazeb. Vysoké Mýto v roce 2025 za odpad uložený na skládku zaplatilo 500 korun za tunu.

tags: #vliv #poplatků #za #odpady #na #rozpočty

Oblíbené příspěvky:

• Moderní technologie v betonových silech
• Vše o Bramac Max Cihlově Červené střešní krytině
• Využití modřínového dřeva
• Polyuretanové dočasné fixační materiály
• Zlepšení zvuku s dřevěnými podložkami