Sanace kamenného obkladu: Komplexní řešení vlhkosti a degradace zdiva

Sanace kamenného obkladu a zdiva je klíčová pro dlouhodobou ochranu a funkčnost staveb. Degradace povrchových úprav zdiva, projevující se vznikem tmavých ploch, často upozorňuje na nutnost sanace. Rekonstrukční práce na budovách by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti, a to s ohledem na dlouholetou funkčnost. Vlhké prostředí je nejen pro obývání nepříjemné, ale také nezdravé. Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledků provedených průzkumných prací, přičemž mají být zohledněny faktory technické, ekonomické a požadavky památkové péče. Významným pomocníkem při sanačních pracích jsou směrnice WTA, které tuto problematiku podrobněji popisují a řeší.

Typy vlhkosti a jejich projevy

Vlhkost ve zdivu se může projevovat různými způsoby a pocházet z odlišných zdrojů:

• Netlaková voda - jedná se o smáčení zdiva, např. povrchovou vodou.
• Tlaková voda - např. spodní voda působící hydrostatickým tlakem.
• Kapilární vzlínání - nejvíce se projevuje hlavně v suterénních prostorách a v místech, kde chybí vodorovná hydroizolace.
• Poškození z havárií - např. prasklé potrubí.
• Kondenzační vlhkost - v suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu.
• Odstřikující voda - voda odskakující od terénu nebo fasády.

Diagnostika a přípravné práce

Směrnice WTA, konkrétně WTA 4-6-05/D, podrobněji rozpracovávají diagnostické postupy a metody pro zjišťování stavu zdiva. Tyto směrnice poskytují vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod. Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. Zdivo postižené vzlínající vlhkostí a výkvěty sanitru je nejprve nutné dobře omýt a očistit od všech mechanických nečistot. Důležité je důkladné očištění spár mezi jednotlivými kameny. U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy.

Původní kontaminovanou podlahu je nutné odkopat a vysypat štěrkem. Do něj se umístí tzv. husí krky, které se vyvedou ven tak, aby se podlaha odvětrávala. Na štěrkové pole přijde betonová mazanina. Další skladba podlahy se již bude odvíjet podle konkrétní situace. Na stavbu chlévů, maštalí či stodol se často používal kámen z místních zdrojů. Zdilo se buď jen na sucho, nebo na plané vápenné či jílové malty. Podlahy byly jen z udusané hlíny, která mohla být někdy vyplňována placáky, tj. většími plochými kameny. Původní podlaha často neměla plošnou hydroizolaci.

Metody sanace vlhkého zdiva

Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. Významnou roli sehrává vhodný materiál a dodržování předepsané technologie. Na vysoce odborném provedení detailů je závislá úspěšnost sanace.

Čtěte také: Jak se zbavit plísní ve sklepě

1. Injektáž zdiva

Injektáž zdiva je metoda, při níž se do vrtů ve vlhkém zdivu injektují speciální hydrofobní prostředky, někdy i v kombinaci s utěsňujícími látkami. K hlavním výhodám injektážních prostředků patří vysoká hydrofobita a nízká viskozita. Jsou hygienicky a ekologicky nezávadné a přitom plně funkční i v zasoleném prostředí. Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo vícesložkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic.

• Netlaková injektáž: Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm.
• Tlaková injektáž: U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovu metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Při vyšších vlhkostech používají odborníci tlakové injektážní čerpadlo s regulací tlaku do 12 atmosfér.

Směrnice neudává normové spotřeby injektážních prostředků. Metodu injektáže je vhodné použít v případě sanace smíšeného a kamenného zdiva i betonu. Při volbě postupu hraje roli složení zdiva, výskyt dutin, množství solí a úroveň vlhkosti zdiva. Injektáž zdiva může také zlepšit statiku budovy. Pro zvýšení pevnosti zdiva a nosných prvků se provádějí tlakové injektáže cementové a injektáže stavebními lepidly.

2. Podřezání zdiva

Podřezání zdiva je metoda, která zajistí spolehlivou izolaci proti vodě a to jak v rozích nebo ve vnitřních koutech, tak v křížení zdí. U tohoto postupu se jedná o oddělení zdiva izolační deskou, kde se vlnité desky o šířce cca 300 mm z nerezové oceli zarážejí do maltových spár zdiva s překrytím nebo spojované zámkem. Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry. Zdivo z pálených či nepálených cihel se řeže vidiovým řetězem ve spáře a klínuje certifikovanými deskoklíny. Spára se plní cementovou zálivkou, u tlustých zdí pak tlakováním. Při této metodě se většinou využívají plastové izolace disponující atestem proti vodě i radonu a mimořádně dlouhou životností i účinností. Skvěle také odolávají solným roztokům ve zdech a solným výkvětům (sanytr), které působí vůči jiným stavebním materiálům destruktivně. Metoda podřezání zdiva se používá i u kamenného a smíšeného zdiva nebo betonu. V takovém případě sáhnou odborníci po diamantovém lanu - prstence tvrdokovu obsahující diamantový prach umístěné na nosném ocelovém laně. Lano je poháněno strojně přes vodící kladky, pro chlazení se užívá vodní výplach řezné spáry. Vložení izolace a další postup je obdobný jako při podřezání zdiva řetězovou pilou.

Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené). Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska. Při podřezání domu stačí odborníkům přístup pouze z jedné strany zdí (např. u štítové zdi sousedící s jiným objektem). Nedochází k sedání zdiva, ani se nevytvářejí vibrace nebo otřesy.

3. Zarážení nerezových plechů

Při této metodě se nerezové plechy s vlnovitým profilem vrážejí do spár v cihelném zdivu. Do vlhkého zdiva je vráží vibrační zařízení, aniž by se zdivo podřezávalo. Desky se částečně překrývají či zapadají do sebe zámky a vytvářejí tak hydroizolaci. Narazí-li plech na kámen, může dojít k roztržení nerezového plechu, což by zarážení znemožnilo. Použití metody je vhodné u cihelného zdiva, zejména zdiva nekompaktního a dutinového vyplněného sypkým materiálem. Vrážení nerezových plechů stojí za zvážení také v průběžné spáře a ve smíšeném zdivu.

Čtěte také: Konstrukce a sanace betonu

Drenáže a svislé izolace

Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Důležitá je dostatečná hloubka uložení drenáže a štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. 200 mm.

Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky min. 300 mm. V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Např. bobtnavé a s vodou reagující látky, např. styk svislé stěny a podlahy se zaoblí vhodnou maltovinou, např. na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva např. stěrková hydroizolace.

Povrchové úpravy kamenného zdiva

Zdivo bylo zbaveno původních povrchových úprav a omítek včetně pročištění spár a ještě bylo opískováno tak, aby mohlo být ponecháno v režném pohledovém stavu. To je ideální úprava pro takovéto zdivo, protože často bývá velmi silně zasoleno z důvodu předchozího užívání pro ustájení hospodářských zvířat. Při aplikaci nových omítek by mohlo dojít k aktivaci stavebně škodlivých solí, zejména dusičnanů, a k poškození nově aplikovaných vrstev omítek.

Do čistých navlhčených spár se nanese nátěr osmotickou maltou LAMPOSAL. Pokud by bylo zapotřebí sanovat smíšené zdivo, potom je třeba stávající cihly pačokem LAMPOSAL přetřít celoplošně. Po třech dnech je možné spáry vyplnit hrubou sanační omítkou PAULINSANA INTO. V případě potřeby jemnější struktury je možné (po vyzrání hrubé sanační omítky) finalizovat povrch jemnou sanační omítkou PAULINSANA RAS. Na závěr se může povrch kamenů i spár přetřít speciálním transparentním voskem CERA PER COTTO, který na povrchu vytvoří bezprašnou ochrannou vrstvu, jež se dobře ošetřuje a udržuje. Tato úprava je charakteristická jemným voskovým hedvábným povrchem kamene. Interiér s takto upravenými kamennými zdmi se zbaví nejen vlhkosti, ale i tolik typického zápachu pro hospodářská stavení.

Porovnání sanačních metod

Níže uvedená tabulka poskytuje přehledné porovnání jednotlivých sanačních metod, které jsou vhodné pro řešení vlhkosti zdiva.

Čtěte také: Jak na sanaci fasády?

tags: #sanace #kamenneho #obkladu #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní informace o Alcaplast žlabu se spodním odtokem
• Grily z betonu na zahradu
• Hydroizolace s Bituflexem
• vlastnosti karamelové barvy na beton
• Zvýšení účinnosti a životnosti vytápění s ATTACK AK