Sanace omítky Savem a komplexní řešení vlhkosti

Vysoce účinný dezinfekční přípravek Savo je na našem trhu nejpoužívanější protiplísňový přípravek. Účinkuje proti vegetativním formám plísní, kvasinkám a řasám a má dezinfekční účinek. Savo je vhodné k použití na dřevo, omítky a malby zdí interiéru i exteriéru. Je dodáván v mechanickém rozprašovači, který zajišťuje snadnou manipulaci a usnadňuje likvidaci plísní i na obtížně přístupných místech.

Použití Sava proti plísním

Přípravek se používá pro sanaci plísňových napadení dřeva, stěn, omítek a maleb v interiérech i exteriérech. Odstraní plíseň ze spár v koupelně v okolí van a z rámů oken. Najde využití v prostorách se zvýšenou vlhkostí a náchylností ke vzniku plísní, například v koupelnách, prádelnách, lázních, saunách, bazénech, v komunální hygieně a skladech potravin.

Aplikace: Na postižená místa aplikujte neředěné Savo přímo postřikem ze vzdálenosti 5-10 cm. Po 20 minutách ošetřené místo omyjte vodou nebo nechejte zaschnout. Před aplikací plíseň neodstraňujte! Mohlo by dojít k rozptýlení výtrusů a rozšíření plísně na další místa. Při silném napadení postup opakujte. Přípravek má okamžitý účinek a také bělicí účinky. Orientační spotřeba je minimálně 50 ml/m2 omítky, zdiva či dřeva.

Omezení použití Sava a trvalá řešení

Vydezinfikování plesnivé stěny Savem je sice první, co člověka napadne, když u sebe v bytě objeví plíseň, bohužel to však není vždy dlouhodobě dobré řešení a pravidelné používání se nevyplatí. Sůl je desikant a přitahuje vodu. Typické "mapy" na stěnách a oloupaná místa, které znáte ze starých domů, mají na svědomí právě solné roztoky podobné Savu. Pro dlouhodobé řešení vlhkosti a plísní je vhodné vyhledat odvlhčovač s ionizátorem.

Pokud vás trápí neustále mokré mapy na stěnách, opadávající omítka nebo neodbytný zápach plísně, vlhkost vzlínající ze základů je tichým nepřítelem každé starší stavby. Existuje však ekonomická a vysoce funkční cesta k nápravě. Kvalitní sanační systémy nabízejí ucelenou ochranu, která neřeší pouze následky, ale přímo příčinu vlhnutí. Klíčem k suchému domu je kombinace dvou kroků: zastavení přísunu vody do zdiva a umožnění stěně „dýchat“.

Čtěte také: Jak se zbavit plísní ve sklepě

  1. Vysuš zeď: Tento revoluční injektážní přípravek vytvoří ve zdivu chemickou clonu.
  2. Hassan Jádro: Srdce systému.

Při aplikaci sanačního systému nikdy nekombinujte sanační omítky s běžnými štuky nebo nátěry, které nejsou paropropustné. Použitím klasické disperzní barvy byste stěnu „uzavřeli“, vlhkost by se v ní hromadila a celá sanace by ztratila smysl.

Sanační desky Remmers Sanierplatten

Desky Remmers Sanierplatten určené k sanaci plísní se skládají z křemičitanu vápenatého armovaného buničinou. Jsou extrémně lehké a jejich schopnost sát vodu je vysoká. Vzniklý kondenzát nasávají v periodách odpařování. Kondenzát je na velkých plochách opět odevzdáván do vzduchu v místnosti. Povrch desek přitom zůstává trvale suchý, čímž desky odebírají plísním možnou výživu. Růst plísně je navíc ztížen vysokou hodnotou pH (cca 10,5; čili alkalický povrch).

Výhody sanačních desek Remmers

  • Chrání stavbu a pomáhají zachovat hodnoty stávající hmoty stavby.
  • Snižují náklady na vytápění.
  • Zlepšují klima v místnosti.
  • Odstraňují škody způsobené vlhkostí a zabraňují nové tvorbě plísní.
  • Jsou přirozený, zdravotně nezávadný materiál.
  • Šetří prostor a je s nimi snadná manipulace.

Remmers je specialista nejen na omítky, ale i fasády starých staveb, kde je z estetických důvodů či důvodů ochrany památek nežádoucí vnější tepelná izolace. V takových případech systém sanačních desek umožňuje vnitřní zateplení a vylepší tepelnou ochranu budovy při zachování stávající fasády.

Sanační desky Remmers Sanierplatten jsou vhodné k trvalému odstranění zatížení kondenzovanou vodou na vnitřních stranách obvodových stěn a s tím spojených jevů (zatuchlý zápach, opadávání vnitřní omítky, uvolňování tapet a nátěrů, tvorba plísní). S uvedenými jevy se často pojí i zdravotní potíže obyvatel domu, sanační desky tedy také chrání naše zdraví. Obzvláště jsou sanační desky účinné, pokud se na stěnách tvoří kondenzát. Jestliže však kromě tvorby kondenzátu existují ještě další důvody k sanaci, musí její způsob stanovit odborník. A pokud má objekt zásadní konstrukční nedostatky (třeba poškozenou horizontální nebo vertikální izolaci či poškozenou fasádu, kdy poškození stavbu nepřizpůsobuje vlivům silných lijáků), je tyto vady nejprve nutné odstranit.

Zasolení zdiva a jeho důsledky

Spolu s vlhkostí pronikající do zdiva se prakticky všude setkáme i s dalším častým jevem způsobeným nadměrnou vlhkostí - zasolením zdiva. Projevuje se různě, od solných výkvětů na omítkách, tvorby jemného chmýří většinou bílé barvy, výrazných vlhkých míst na omítkách kolem solných map, solných krust na povrchu omítek, až po růst tvrdých solných krystalů, které likvidují omítku doslova před očima.

Čtěte také: Konstrukce a sanace betonu

Vysoké zasolení zdiva způsobuje na stavbách řadu dalších poruch, které by působením pouhé zvýšené vlhkosti a vody nevznikly. Voda pronikající do konstrukcí se stává přenosným médiem pro různé minerální látky, které jsou v ní rozpuštěny. Některé soli se do zdiva dostanou spolu s vodou, jiné druhy solí se zase vytvářejí přímo reakcí stavebního materiálu při kontaktu s vodou.

Do zdiva se spolu s vodou dostává široká paleta v ní rozpuštěných látek, ale pouze některé z nich jsou pro samotné zdivo a celou stavbu škodlivé. Hovoříme o tzv. stavebně škodlivých solích, přičemž jejich důležitým parametrem je schopnost se ve vodě dobře rozpouštět. Mezi nejčastější stavebně škodlivé soli, způsobující poškození, řadíme sírany, chloridy a dusičnany.

Zdroje zasolení zdiva

Zdroje zasolení zdiva můžeme rozdělit do čtyř hlavních kategorií:

  1. Soli obsažené přímo ve stavebním materiálu: (písek, vápno, cihly) - uvolňují se při kontaktu s vodou (nejčastěji sírany).
  2. Transportované soli vzlínající vlhkostí z okolního terénu: Vlivem chybějících hydroizolací, nebo pronikáním vlhkosti z jiných částí budovy (např. popraskané odpadní potrubí - výrazný zdroj dusičnanů). Jedná se hlavně o chloridy (ze zimních posypů) a dusičnany (zemědělská činnost, hospodářská stavení).
  3. Soli vzniklé chemickou korozí stavebních materiálů vlivem ovzduší: (např. kyselé deště) - zejména sírany.
  4. Soli vznikající z biologických zdrojů: (např. ptáci, plísně, řasy) - převaha dusičnanů.

Hlavním zdrojem vysokého zasolení zdiva je vlhkost pronikající do zdiva z okolního terénu vlivem kapilárního vzlínání. Soli jsou ve vodě rozpuštěny a postupně migrují spolu s vodou k povrchovým vrstvám zdiva a do omítek, kde se voda odpařuje a soli se zde koncentrují a ukládají. Soli obsažené ve zdivu začnou po odpaření vody krystalizovat, čímž zužují kapiláry uvnitř zdiva a způsobují tak vzlínání vody do větších výšek od úrovně terénu. Tímto procesem je také brzděno rychlejší vysychání zdiva.

Destruktivní vlivy nadměrného zasolení na zdivo a omítky

Krystalizace solí, hydratace solí a hygroskopická nasákavost jsou hlavní destruktivní mechanismy.

Čtěte také: Jak na sanaci fasády?

  • Krystalizace solí: Dochází k ní v momentu, kdy se voda odpařuje z povrchu zdiva nebo omítky a sůl v ní obsažená se ukládá v kapilárách poblíž povrchu. Krystaly solí postupně ucpou kapiláry a póry v povrchových vrstvách a při procesu růstu těchto krystalů vznikají značné tlaky, které vedou až k destrukci povrchu zdiva, rozkladu zdících malt a k postupnému roztrhání omítky.
  • Hydratace solí: Jde o schopnost některých solí vázat ve své struktuře (krystalové mřížce) určité množství molekul vody. Pokud na sebe soli obsažené ve zdivu jsou schopny navázat další dodatečné množství vody a vznikají hydráty solí, je to spojeno se zvětšováním objemu molekul solí, a tedy ke značnému nárůstu tlaků uvnitř struktury zdiva a omítek. Tyto procesy vedou také ke snížení schopnosti zdiva přirozeně vysychat, neboť určité množství vody je obsaženo v molekulách soli. Hydratační procesy závisí na teplotě a relativní vzdušné vlhkosti prostředí, přičemž nejvíce nebezpečné jsou ty druhy solí, u kterých dochází k hydrataci při běžných teplotách - např. síran sodný nebo dusičnan vápenatý.
  • Hygroskopicita: Jde o schopnost solí vázat na sebe vzdušnou vlhkost a udržovat ji v kapalném skupenství. Rozdíl oproti výše uvedené hydrataci je v tom, že tato voda není vázaná přímo v krystalové mřížce solí, ale je na molekuly solí vázána fyzikálně. Tímto procesem dochází k tvorbě vlhkostních map, které jsou na omítkách jasně viditelné a často jakoby nesouvisí s žádným možným zdrojem vlhkosti, nebo jasně vykreslují pruh zasolení v místě odpařování vody z povrchu zdiva nebo omítky, kde se nejvíce soli ukládají. Po oklepání takto zavlhlé omítky se často zjistí, že podkladní zdivo je naprosto suché. Vysvětlení je v uložených solích v omítkové vrstvě, které na sebe vázaly vzdušnou vlhkost.

Důsledky vlivu nadměrného zasolení na zdivo, omítky a stavební konstrukce

Hlavním destruktivním činitelem, způsobeným buď krystalizací solí, nebo jejich hydratací, je vznik značných tlaků v povrchových vrstvách. Je důležité rozlišit, zda ke krystalizaci solí dochází na povrchu materiálu, nebo pod jeho povrchem.

  • Krystalizace solí na povrchu: Dochází k ní zejména při pomalém odpařování vody a sůl má čas dorazit až na povrch stavebního materiálu. Vznikají solné výkvěty rozličných tvarů a podob - bílé chmýří, krystaly, solné krusty, nažloutlé nebo bělavé zákaly a další. I když se jedná o poměrně nevzhledné útvary, nedochází zde k výraznějším destruktivním vlivům na samotné stavební materiály.
  • Krystalizace nebo hydratace solí pod povrchem: Dochází k němu spíše při rychlejším odpařování vody a při častých změnách teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Důsledky lze pozorovat v podobě odlupujících se nátěrů, odpadávající štukové vrstvy omítky, postupného rozpadu jádrových omítkových vrstev, oddělování omítky od podkladního zdiva, ztráty soudržnosti spárových malt, kamene. Dlouhodobě tyto procesy mohou vést až k rozsáhlejším destrukcím celého zdiva.

Nemalý vliv na poškozování staveb má také hygroskopicita solí. Díky jejímu vlivu ztrácí stavba i po provedení dodatečných izolací schopnost zcela vyschnout, a proto je třeba se při sanačních návrzích zaměřovat také na obsah a míru zasolení zdiva a tu zohlednit v procesu sanace.

Důkladná analýza obsahu solí ve zdivu a jejich vyhodnocení a zohlednění jejich působení je dalším důležitým faktorem při sestavování komplexního návrhu sanace vlhkého zdiva objektu. Bez znalosti této důležité problematiky nemůže být dosaženo úspěšného procesu sanace a mohou se v budoucnu, po provedení často radikálních a nákladných sanačních zásahů, objevit nečekaná překvapení v podobě růstu solných výkvětů na omítkách, destrukce nově aplikovaných povrchových úprav zdiva. Pro co největší omezení těchto chyb při sanacích vlhkého zdiva je proto vhodné odebrat na stavbě vzorky a analyzovat na nich obsah a druhy stavebně škodlivých solí.

Zdroj: Balík, Michael, a kolektiv: "Odvlhčování staveb 2., přepracované vydání".

tags: #sanace #omitky #savem

Oblíbené příspěvky: