Sanace prasklin v anhydritové podlaze pod plovoucí krytinou

Pokud dojde k prasknutí anhydritové podlahy, není to situace, která by se nedala vyřešit. Lze to velice jednoduše a levně opravit. Zbytečně se nestresujte, není to konec světa. Pokusíme se Vám vysvětlit, jakým způsobem se dá této situaci čelit, a ukážeme si podrobný návod včetně fotek, jak prasklinu v anhydritu pod plovoucí podlahou sanovat.

Proč k prasklinám v anhydritové podlaze dochází?

K prasklinám v anhydritové podlaze dochází z různých důvodů. Mezi nejčastější příčiny patří:

• Nedodržení dilatačního poměru místnosti 1:3: Chybějící dilatace mezi dveřmi je častým důvodem prasklin, zejména u větších ploch. Ačkoli se někdy uvádí, že do 150 m² není dilatace potřeba, praxe ukazuje, že její absence může vést k problémům.
• Předčasné nadměrné zatížení podlahy: Anhydritová podlaha se začala velice brzy po realizaci nadměrně zatěžovat. Například, po týdnu se začalo s realizací sádrokartonových podhledů a při chůzi na štaflích došlo k prasknutí v rohu. Zde se jedná o bodové zatížení a po týdnu ještě není anhydrit dostatečně vyzrálý, aby vydržel v rozích velké bodové zatížení.
• Velké bodové zatížení podlahy v protilehlých stranách místností: Tím je myšleno, že si jiní řemeslníci složí na jedné straně například paletu s dlažbou, která má cca 1 000 kg, a na druhou stranu například sádrokartony opět s váhou 1 000 kg. Při tomto zatížení může dojít k prasknutí v bodě pnutí a to nejčastěji uprostřed místnosti.
• Zatížení výklenků v místnosti: Pokud se do výklenku v místnosti složí opět těžká paleta s materiálem, může dojít k prasknutí, nebo naprasknutí výklenku.
• Chybné technologické postupy při pokládce: Při ukládání anhydritu musí být stavba opravdu minimálně dva dny po vylití chráněna před průvanem a přímým slunečním zářením. Otevřená okna a nedostatečná péče o novou plochu mohou vést k popraskání.

Jak poznat prasklinu v anhydritové podlaze pod plovoucí krytinou?

Ve většině případů prasklinu pod plovoucí krytinou nepoznáte. Mohou ale nastat situace, kdy se podlahy výškově rozhodí (což může být například i příčina praskliny - třeba u různorodého podkladu) a potom se může vyskytovat například klapání. Jinak se to pozná jedině až po demontáži vrchní pochozí krytiny.

Jak správně opravit prasklinu v anhydritu?

Pokud je anhydritová podlaha „natvrdo“, není třeba panikařit. Sanaci podlahy je vhodné nechat až na pozdější fázi. Zde je podrobný návod, jak prasklinu opravit:

1. Proříznutí praskliny: Nejprve prasklinu v anhydritové podlaze v celé délce prořízneme diamantovým kotoučem. Proříznutí je hluboké asi zhruba 30 mm. V případě, že je ve skladbě podlahy zalité podlahové topení, musíme být opatrní. Podlahové topení by mělo být umístěno v podlaze v hloubce 40 mm pod anhydritovým potěrem, to znamená v bezpečí před naším proříznutím.
2. Provedení kolmých prořezů (stehů): Dalším krokem je provedení průřezů kolmo k prasklině, tak aby tam zapadly kovové spony. Prořezy se provádějí v rozteči +/- 15 cm.
3. Zalití vysprávkovou směsí: Poté se prasklina zalije speciálním přípravkem určeným pro sanaci podlah (např. vysprávkovou směsí).
4. Posypání jemným křemičitým pískem: Po zalití ještě posypte směs jemným křemičitým pískem. Sešitá anhydritová podlaha v místě praskliny už nikdy nepovolí.

Vliv vlhkosti na podlahové potěry

Voda je nutnou součástí mnoha oblíbených stavebních materiálů. V případě podlah jde zejména o potěry, ať již cementové, nebo anhydritové. Potěry pak jsou nejčastější variantou nosné vrstvy podlahy díky vynikající tvarové přizpůsobivosti, dobrým mechanickým vlastnostem i příznivé ceně.

Čtěte také: Jak se zbavit plísní ve sklepě

Cementový potěr

Cementový potěr tvrdne díky hydrataci cementu, tj. jeho reakci s vodou. Jedná se o chemicky poměrně složitý proces. Tuhnutí, tedy přechod z kapalného do pevného skupenství, které nastává cca po 24 hodinách, je teprve jednou z počátečních fází hydratace. K dominantnímu nárůstu pevnosti betonu (cementového potěru) dochází až následně, tedy v době, kdy materiál má již pevné skupenství. Obvykle se doba do 28 dní popisuje jako zrání a později jako dozrávání. Hydratace cementu se zastaví v okamžiku, kdy jsou spotřebovány materiály, které do ní vstupují, nebo pokud se nepříznivě změní podmínky. Příkladem nedostatku vody může být příliš rychlé vyschnutí materiálu; nepříznivými podmínkami například pokles teploty pod +5 °C. Pokud tedy beton (cementový potěr) vyschne příliš brzy, nedojde k využití všeho pojiva a výsledné vlastnosti zatvrdlého materiálu budou pravděpodobně horší, než bylo očekáváno a hlavně deklarováno a předpokládáno při dimenzování.

Anhydritový potěr

V případě anhydritového potěru je situace rozdílná. Anhydritové pojivo tvoří převážně bezvodý síran vápenatý (CaSO₄), což je látka velmi podobná sádře (půlhydrát síranu vápenatého, CaSO₄ + ½ H₂O). Po zamíchání pojiva s vodou dochází nejprve k jeho rozpuštění. Z přesyceného roztoku následně postupně krystalizuje sádrovec (CaSO₄ + 2 H₂O). Krystaly postupně srůstají a vytvářejí pevnou strukturu. V počáteční fázi zrání je i anhydrit třeba chránit proti ztrátě vody. Tvrzení, že materiál musí rychle vyschnout, aby ztvrdl, platí jen pro vzdušné vápno. To se však pro potěry nepoužívá. V potěru je tedy vody třeba a nelze se bez ní obejít.

Vlhkost a pokládka nášlapných vrstev

Při pokládce nášlapných vrstev je nadměrná vlhkost nežádoucí. Může být příčinou vyboulení dřevěné podlahy či rozevírání jejích spár, příčinou vzniku puchýřů na povlakových krytinách či neprodyšných stěrkách, odlupování nášlapných vrstev od podkladu v důsledku osmotického tlaku, vzniku plísní atd. Následující tabulka ukazuje doporučené maximální hodnoty zbytkové vlhkosti pro různé typy potěrů před pokládkou nášlapných vrstev:

Příklady poruch podlah způsobených vlhkostí

Příklad 1: Poruchy v bytě A a B

V bytě A došlo k vyboulení dřevěné podlahy, v bytě B pak k výraznému rozevření spár mezi dřevěnými lamelami a k tzv. korýtkování. Vlhkost anhydritu v bytě A byla 1,72 %, resp. 1,73 %, což výrazně překračuje nejvyšší dovolenou mez 0,5 % pro dřevěné podlahy. Současně při místním šetření byla zjištěna velmi vysoká vlhkost minerální vaty, která se nachází pod anhydritovou deskou. Z těchto skutečností lze odvodit, že vlhkost do anhydritové desky a následně do dřevěných lamel proniká z velmi vlhké vrstvy minerální vaty. V místě poruchy nášlapné vrstvy se pravděpodobně nachází lokální perforace polyetylenové fólie, která pronikání vlhkosti umožňuje. Tyto poruchy se u nových staveb vyskytují relativně často a jejich příčinou bývá zatečení vody do vrstvy tepelné a kročejové izolace při lití anhydritové desky v důsledku nedokonalého utěsnění separační vrstvy. V případě posuzované podlahy však nelze jako zdroj vlhkosti vyloučit ani netěsnost rozvodů vytápění, které jsou vedeny ve vrstvě polystyrenbetonu, umístěné pod minerální vatou.

V bytě B bylo zjištěno, že na dvou místech v pruhu šířky cca 1,5 m v obývacím pokoji a v pruhu šířky cca 1 m procházejícím přes chodbu a přilehlé ložnice došlo ke zdeformování jednotlivých lamel, tzv. korýtkování, kdy se jednotlivé lamely prohnuly do tvaru žlábků s podélnou osou rovnoběžnou s podélnou osou lamel. Současně došlo k rozevření spár mezi jednotlivými lamelami. V poškozené oblasti byla vlhkost anhydritu 0,72 % a vlhkost minerální vaty 3,0 %. V místech bez výskytu korýtkování byla zjištěna vlhkost anhydritu v rozmezí 0,15 až 0,21 % a vlhkost minerální vaty 2,73 % a 7,21 %. Vlhkost anhydritové desky zjištěná v místě výskytu korýtkování (0,72 %) překračuje nejvyšší dovolenou vlhkost 0,5 %. Na základě výše uvedených skutečností je třeba za dominantní příčinu vzniku korýtkování označit zvýšenou vlhkost podkladu, která způsobila nabývání spodního líce lamel. Ke zvýraznění poruchy přispěla i nízká relativní vlhkost vzduchu, která způsobuje smršťování horního líce lamel.

Čtěte také: Konstrukce a sanace betonu

Příklad 2: Podlaha s montovanou nosnou vrstvou

Předmětem posouzení byly vlhkostní poměry podlahové konstrukce v reprezentativní budově občanské vybavenosti. Podlahová konstrukce je provedena jako dvojitá pomocí podlahového systému suché výstavby, který je tvořen kalciosulfátovými (sádrovláknitými) deskami tloušťky 40 mm, podpíranými ocelovými stojkami. Na kalciosulfátové desky pak byla pokládána kaučuková krytina tloušťky cca 2 mm. Průměrná vlhkost betonu stropních desek byla 4,38 %. Při posuzování vlhkostních poměrů podlahové konstrukce je nutné vzít v úvahu rovněž vlastnosti použitých materiálů. Kladená kaučuková krytina je pro vlhkost prakticky neprostupná. Zároveň sádrovláknité desky jsou z materiálu, který relativně snadno přijímá vlhkost a jehož mechanické vlastnosti jsou při nadměrné vlhkosti zhoršené. Nelze vyloučit možnost vzniku poruch podlahové konstrukce v důsledku vlhkosti uvolňované z železobetonové stropní desky. Ze stropní konstrukce dojde k uvolnění ještě relativně velkého množství vlhkosti. Zároveň je nosná deska dvojité podlahy vytvořena z materiálu snadno přijímajícího vlhkost a citlivého na vlhkost a navíc bude překryta prakticky vlhkotěsnou podlahovou krytinou. Je zřejmé, že skutečnost, zda v budoucnu dojde k poškození podlahové konstrukce působením vlhkosti ze stropní desky, či nedojde, bude dominantně záviset na intenzitě provětrávání vzduchové dutiny dvojité podlahy.

Čtěte také: Jak na sanaci fasády?

tags: #sanace #trhliny #v #anhydritu #pod #plovouci

Oblíbené příspěvky:

• nezbytné pomůcky pro práci s epoxidem
• Přečtěte si, jak správně ošetřit vlhký sokl
• Vlastnosti a použití PORFIX tvárnic 150x250x500 mm
• komplexní průvodce PVC přívody
• Průvodce pružnými tmely pro stavebnictví