Sanace betonu a sanační stěrky na pórobeton

Beton, jako odolný a tvrdý stavební materiál, se osvědčil ve všech oblastech stavebnictví. I přesto, že je velmi odolný, není nezničitelný a různými vlivy se ničí, což vede k poškození betonové konstrukce. Opravy se často řeší až v téměř havarijním stavu. Sanace betonových konstrukcí má proto nezastupitelnou pozici v oblasti rekonstrukcí pozemních staveb. Je nesmyslné zakrývat poškozené betonové prvky například tepelně izolačním obkladem bez předchozí odborné reprofilace a sanace, hrozí totiž další rozvoj vnitřního poškození podkladní železobetonové konstrukce a s ní související ztráta funkčnosti následných nově aplikovaných vrstev.

Co je sanace betonu?

Sanace betonu zahrnuje ošetřování a ochranu betonových konstrukcí s cílem prodloužit jejich životnost a zlepšit vlastnosti. Tím se zastaví rezavění výztuže v železobetonu, obnoví se původní rozměry a zlepší se estetický vzhled. Stavební díla z betonu nejsou jen inženýrské stavby (mosty, tunely nebo vodohospodářské stavby), ale také balkónové konzoly, schodišťové podesty nebo ramena, na kterých se objevují poruchy, například oddělující se krycí vrstvy výztuže. Opravy a sanace betonových konstrukcí rozhodně nelze chápat pouze jako druhořadé, ale je třeba k nim přistupovat co nejzodpovědněji.

Čím začít při provádění sanace betonu?

Před započetím sanace starší betonové konstrukce je nutné provést důkladnou prohlídku samotné konstrukce. Na základě zjištěných závad je možné zvolit nejvýhodnější postup pro sanaci betonu. V některých případech je před samotnou sanací vhodné provést jádrové vývrty, které nejlépe ověří tlakovou pevnost a hloubku poškození betonové konstrukce. U nových konstrukcí se nejčastěji sanují nedovibrovaná místa a obnažená armatura.

Příprava povrchu před sanací betonu

Stejně jako u každé jiné povrchové úpravy, je nutné i v tomto případě řádně očistit a připravit povrch. Čištění konstrukce se provádí nejčastěji kombinovaně, ručně a tryskáním vodou či pískem.

  • Ruční čištění: Zahrnuje oklepání zednickým kladívkem k odstranění veškerých „volných“ částic betonu. Po oklepání je nutné dočistit ručními bouracími kladivem a pořádně obnažit armaturu.
  • Tryskání vodou či pískem: Tyto způsoby značně zrychlí proces čištění, avšak bez ručního dočištění se též úplně neobejdou. Pro tryskání vodou je nutné mít vysokotlaký paprsek vody (alespoň 400 barů až 3000 bar). Při čištění povrchu pískováním lze spojit dva kroky v jednom a zároveň se patřičně očistí obnažená armatura. Opískováním armatury (pokud možno do stříbrna) se zajistí patřičná přilnavost pro antikorozní nátěr a po aplikaci nátěru se zastaví rezavění.

Po očištění armatury zbývají před samotnou reprofilací jen dva kroky: nanést antikorozní nátěr a zastavit korozi. Většina výrobců komplexních sanačních systémů má jeden výrobek, který jak ošetří železo, tak vytvoří spojovací můstek na betonu pro lepší přilnavost následné nové sanační stěrky. Některé materiály nevyžadují použití spojovacího můstku a stačí je aplikovat na navlhčený povrch. Dnes lze najít i sanační malty, které v sobě mají inhibitor koroze, a tím pádem odpadne natírání armatury úplně.

Čtěte také: jak na sanační práce

Reprofilace betonových prvků

Reprofilací betonových prvků se rozumí náhrada veškerého poškozeného betonu a obnovení původního tvaru dílce. Při sanacích betonových, respektive železobetonových konstrukcí by mělo být postupováno v souladu s normami, přičemž by měly být důsledně dodrženy veškeré technologické kroky. Při aplikaci reprofilačních materiálů je nezbytné dodržení požadovaných technologických postupů stanovených výrobcem navrhovaných technologií a materiálů.

Nejčastěji se první nanáší sanační malta hrubá (obsahuje hrubší - větší zrna), poté se nanese sanační malta jemná, která se lépe „rovná“ s původním povrchem a snadněji se vyhladí. Plošné vyhlazení jemnou maltou pak způsobí vyplnění pórů v betonu a jako vedlejší efekt zajistí vyšší životnost nátěru. Po nanesení nového materiálu je nutné počkat, než materiál trochu zavadne, a pak provést vyhlazení finálního povrchu.

Ytong vnitřní stěrka hlazená

Ytong vnitřní stěrka hlazená se nanáší po odpovídající technologické přestávce na podklad z vápenocementových a vápenných omítek bez nutnosti penetrace. Pro přípravu směsi se do čisté nádoby nalije odpovídající množství vody (9-10 l vody pro 1 pytel 20 kg) a do ní se za stálého míchání přidává suchá směs. Používá se stavební míchadlo a míchá se do té doby, než bude mít směs optimální konzistenci (cca 1-3 min). Stěrka se nanáší ručně na vyzrálý podklad v tloušťce 1-2 mm ocelovým kletovacím hladítkem a po stažení latí se nechá zavadnout. Po zavadnutí (podle teplotně vlhkostních podmínek a savosti podkladu cca do 2 hodin) se celá plocha přetáhne ještě jednou vrstvou tloušťky do 1 mm a jemně vyhladí. Pro dosažení extra hladkého povrchu je možné po 24 hodinách stěrku upravit broušením. Stěrka vytváří extra hladký povrch a zajišťuje hygienickou čistotu prostředí.

Použití inhibitorů koroze

V případě sanačního zásahu jsou možnosti omezenější a kromě poměrně neoblíbeného odbourání kontaminovaného betonu je prostor úzký. Jednou z možností je aplikace migrujících inhibitorů koroze (např. ARMOGUARD N) na konstrukci tak, aby měly možnost vytvořit příznivější podmínky v bezprostředním okolí výztuže. Jejich použití se řídí mírou kontaminace a celkové degradace konstrukce.

Systém UNISAN

Systém UNISAN zahrnuje adhezní můstek (UNISAN ADH 2K), maltu pro ruční nanášení (UNISAN TH CRETE) a malty pro strojní nástřik (UNISAN S CRETE - suchý a UNISAN M CRETE - mokrý). Pro egalizaci povrchu je určena dvoukomponentní stěrka UNISAN SF 2K. Systém UNISAN pro sanaci železobetonu obsahuje migrující inhibitory koroze. Těmi je možné provést v jednom kroku sanaci železobetonu a vnést migrující inhibitory koroze do podkladu. Tím je prodloužena životnost jak sanačního zásahu, tak konstrukce jako celku. Jedná se zejména o aplikace, kde jsou konstrukce vystaveny zvýšenému koroznímu namáhání, především chloridovými ionty.

Čtěte také: Interiérové nátěry Caparol

Provedení sjednocujícího ochranného nátěru

Po provedené reprofilaci je vhodné provést také ochranný nátěr betonu, který zvýší odolnost betonu proti všem možným vlivům (závislé na použitém ochranném nátěru). Nejčastěji se používají nátěry epoxidové či akrylátové.

  • Epoxidové nátěrové hmoty: Mají často lepší chemickou odolnost, avšak nedrží si svůj barevný odstín a postupem času „žloutnou“. To sice nemá vliv na jejich funkci, ale kde je požadavek na vzhled, je nutné použít jiný, například akrylátový, minimálně jako vrchní vrstvu.

Důležitý aspekt pro provedení nátěru je také estetičnost. Finálním nátěrem v požadovaném odstínu se provede plošné sjednocení povrchu. Původní beton má totiž většinou odlišné zbarvení než nová sanační malta. Povrch je nutno natřít minimálně dvakrát, ne-li třikrát, pro správné sjednocení odstínu, zejména kvůli odlišné savosti betonu a nové stěrky.

V případě aplikace transparentního hydrofobního nátěru (vodě odpuzujícího) to však neplatí, ten stačí natřít většinou jen jednou. Hydrofobní nátěr je čistě funkční nátěr, který snižuje nasákavost povrchu, brání vnikání chloridů do betonu a omezuje špinění konstrukce.

Hydrofobizace

ASOLIN WS je hydrofobizační prostředek na bázi roztoku oligomerního siloxanu s obsahem organických rozpouštědel. Je určen ke spolehlivé a hospodárné ochraně před vlhkostí a používá se pro hydrofobizaci pohledových ploch. ASOLIN-WS nijak neovlivňuje Sd hodnotu podkladu, na který je aplikován, to znamená, že neomezuje jeho paropropustnost. Materiál lze aplikovat na cihelné zdivo a zdivo z vápenopískových cihel, beton, pórobeton, minerální omítky a minerální barvy. U přírodního kamene je třeba provést předem zkušební aplikaci. Podklad, na který bude nanesena impregnace, může být mírně vlhký, zároveň musí být únosný, s otevřenými póry a bez separačních látek. Aplikace se provádí nátěrem nebo nástřikem. Asolin SFC 45 je krémový hydrofobizační prostředek. Nanáší se rovnoměrně stříkacím přístrojem, štětkou nebo válečkem jako rovnoměrný bílý celistvý film.

Sanace a injektáž trhlin v betonu

Trhliny v betonové konstrukci jsou vadou, která snižuje pevnost a celkovou životnost konstrukcí. Stejně tak je ale nutné říci, že trhlina v betonu je běžný jev a ne každá trhlina znamená problém. Pokud trhliny nezpůsobují nežádoucí problémy, například průsak kapalin, je lepší ušetřit peníze za zbytečné maskování sanační maltou, neboť si trhlina najde cestu i v sanační maltě.

Čtěte také: O sanačních omítkách Cemix

Trhliny, které je třeba utěsnit, se dají těsnit dvěma způsoby:

  • Povrchově:
    • Utěsnit trhliny pružným pásem.
    • Uzavřít trhliny elastickým nátěrem či jiným pružným materiálem.
  • Vnitřně (tzv. injektáží trhlin):

    Při injektáži trhlin je nutné navrtat síť otvorů do betonové konstrukce. Důležité je jich udělat hodně, vrtat pod úhlem a vrtat je skrz trhlinu „cik-cak“. Když je konstrukce rozvrtaná jako cedník, pomocí speciálních nástavců dojde k tlakovému napuštění konstrukce. Nejčastěji se používají epoxidové či cementové injektážní směsi. Tím se zajistí řádné zatečení směsi do všech trhlin a spár a mělo by se tím garantovat utěsnění nežádoucích trhlin.

    Chemické clony se provádí dvojím způsobem - beztlakovou nebo tlakovou injektáží. Je vhodná zejména tam, kde je zdivo již do značné míry nasycené vodou. Umístění vrtů se řídí podle druhu a stavu zdiva. Průměr vrtu je 18 mm. Osová vzdálenost je zpravidla 10-12,5 cm. Otvory lze vyvrtat buď vodorovně do ložné spáry (kamenné neporézní zdivo), nebo pod úhlem do 30° - cihly a ostatní porézní materiál. Vrty se provádějí s hloubkou o cca 5 cm menší, než je tloušťka zdiva. U hutného, slabě nasákavého zdiva se vyvrtají otvory ve dvou řadách. U nasákavého zdiva z přírodního kamene lze umístit otvory přímo do kamene a u hutného lomového zdiva do spár. Při tloušťce stěn přes 60 cm a v rozích by měly být otvory umístěny z obou stran. Před injektáží je třeba odstranit prach z vrtů. Oboustranné přepracování zdiva těsnící směsí AQUAFIN-1K v oblasti clony z vrtů zabrání úniku infúzního roztoku. Do vrtů lze používat injektážní hmoždinky pro opakované použití. Zdivo s většími dutinami, trhlinami, případně otevřenými spárami do 5 mm je před prováděním vlastní injektáže nutné vyplnit tekutou maltou ASOCRET-BM prostřednictvím injektážní trysky pod tlakem cca 10 barů. Poté se provede injektáž infúzním roztokem rovněž pod tlakem. Injektáž se provádí tak dlouho, dokud není spárovací malta v okolí vrtu vyplněna infúzním roztokem (matný lesk).

    Beztlaková injektáž se provádí do vrtů ve vzdálenosti max. 15 cm o průměru 30-35 mm o sklonu mezi 30°-45°. Hloubka otvorů je asi o 5 cm menší než tloušťka zdiva. Při stanovení úhlu vrtu dbát na to, aby otvor procházel minimálně jednou spárou, u silnějšího zdiva min. dvěma vodorovnými spárami. Doporučuje se umístit otvory do dvou rovin s posunutím otvorů o polovinu osové vzdálenosti. Osová vzdálenost otvorů od středu ke středu se řídí nasákavostí zdiva. Čím menší je vzdálenost otvorů, tím větší je jistota úspěchu tohoto opatření. Před injektáží odstranit prach z vrtání. Poté do vyvrtaných otvorů provést injektáž infúzním roztokem. Obzvláště účelná je injektáž ze zásobníků (trychtýře s tlakovou zátkou). Doba napouštění by měla činit min. 24 hodin. Otvory poté vyplnit ASOCRETem-BM.

    AQUAFIN-F je impregnační křemičitý roztok s hydrofobizujícími silikonáty, připravený přímo k použití. Infúzní roztok má dvojí účinek - hydrofobizace pórů se současným zúžením kapilár zdiva. AQUAFIN-F se používá pro vytvoření dodatečné horizontální clony proti vzlínající vlhkosti, pomocí tlakové nebo "atmosférické" injektáže. Spotřeba cca 15 l na metr čtvereční průřezu zdiva. AQUAFIN I 380 je injektážní krém na bázi silanu. Je hotový přímo k použití s vysokou penetrační schopností a s vysokým obsahem účinných látek. Používá se pro zdivo se stupněm nasycení vodou až 95% vytvořené z cihel, kabřince, vápence, přírodního kamene včetně zdící malty. Injektáž se realizuje netlakově nebo nízkotlakovým injektážním zařízením (< 10 barů).

Sanace zdiva a jeho ochrana proti vlhkosti

Sanace zdiva a jeho ochrana proti působení vlhkosti je ucelený systém opatření prováděných na konstrukcích stavby a stavbě jako celku. Jeho cílem je snížení stupně vlhkosti v konstrukci a snížení absolutní vlhkosti v prostorách staveb. Sanační systém AQUAFIN zajišťuje kompletní vysušení konstrukce stavby zavlhčené vzlínající a kondenzující vlhkostí, případně konstrukcí vlhkých nebo mokrých od zátekové gravitační vody. Při sanaci zdiva proti tlakové vodě je sanační systém AQUAFIN nezbytně nutné doplnit doprovodnými opatřeními. Aplikovaný sanační systém musí vyhovovat nárokům vyplývajícím ze zvolené sanační metody a musí odpovídat navrženým sanačním postupům. Materiály Sanačního systému AQUAFIN jsou vhodné pro všechny metody sanace - vzduchové, chemické, mechanické i elektroosmotické.

Příprava povrchu zdiva

Líc zdiva musí být únosný a očištěný od látek snižujících přilnavost jako prach nebo zbytky nesoudržného zdiva. Staré omítky, obklady, nátěry a nánosy je třeba odstranit beze zbytku. Spáry zdiva, které se vydrolují, je třeba vyškrábnout do hloubky cca 2 cm a plochy mechanicky očistit. Poškozené cihly ve zdivu vyměnit, případně opravit.

Odsolení zdiva

V případě výskytu solí ve zdivu je nutné na základě stupně zasolení zdiva provést jeho odsolení vhodnou metodou. Při nízkém až středním stupni zasolení zdiva lze provést fluátování povrchu konstrukce - přípravkem ESCO-FLUAT, jehož prostřednictvím jsou soli rozpustné ve vodě (chloridy a sírany) přeměněny na nerozpustné, respektive těžko rozpustné sloučeniny. Toto ošetření solí se provádí především jako doplňkové opatření, pokud se následně nanáší sanační omítka THERMOPAL. Zabraňuje se tak pronikání snadno rozpustných solí do ještě čerstvé, nehydrofobní sanační omítky během fáze schnutí. ESCO-FLUAT se nanáší v jednom nebo ve dvou nátěrech, vždy po proschnutí nátěru (druhý den) se provede mechanické očištění zdiva.

Provedení prostřiku

Postřik zdiva lze provést použitím suché směsi - THERMOPAL-SP - aplikace se provádí v podobě síťového - šachovnicového prostřiku se stupněm krytí < 50%. Variantou k pytlované směsi je provedení prostřiku cementovým špricem namíchaným na stavbě s přísadou ASOPLAST MZ (polymerní disperze, zvyšující adhezi polokrycího špricu k sanovanému zdivu). ASOPLAST MZ se používá jako přísada v poměru 1:4 do záměsové vody špricu. Provedením prostřiku výše uvedeným způsobem získáme vhodný podklad pro nanesení minerálních sanačních omítek.

Sanační omítky

Sanační omítky jsou speciální malty, které ve vytvrzeném stavu umožňují ukládání solí, mají vysokou pórovitost a sníženou kapilární nasákavost. Zároveň jsou propustné pro vodní páru - viz definice ČSN P 73 0610 - Hydroizolace staveb - Sanace vlhkého zdiva. Sanační omítky mohou splňovat i požadavky na vlastnosti tepelněizolačních omítek (ČSN 72 2430 - 1/6.1.5), a tím je lze deklarovat i jako omítky antikondenzační ve vztahu k obyčejným omítkám.

Při vysokém stupni zasolení zdiva a při nerovném líci zdiva doporučujeme použít podkladní a vyrovnávací sanační omítku, která zajistí nejen optimální odvodnění a odsolení podkladu, ale také rovný a nosný povrch pro finální sanační omítku. THERMOPAL-GP11 je vysoce porézní podkladní a vyrovnávací sanační omítka certifikovaná WTA a slouží jako podklad na nerovných plochách pod omítky systému THERMOPAL. Po smíchání s vodou (cca 9 l na 25 kg omítky) se aplikuje na připravený podklad ve vrstvě 1-2,5 cm na jeden pracovní krok. Po zavadnutí omítky, před aplikací dalších vrstev, je třeba povrch omítky zdrsnit ve vodorovném směru a nechat vyzrát po dobu jednoho dne na jeden milimetr tloušťky vrstvy.

THERMOPAL-SR44 je suchá, sanační, čistě minerální omítka, kontrolovaná a certifikovaná dle WTA. THERMOPAL-SR44 splňuje vysoké požadavky, kladené na sanační omítku. Je vnitřně hydrofobizovaná (hydrofobizovaný povrch pórů) s vysokým obsahem pórů, propustná pro vodní páry, rezistentní vůči solím (má vysokou schopnost absorbovat soli), kterým poskytuje prostor pro vykrystalizování uvnitř omítky. Ve vytvrzeném stavu je omítka tepelněizolační, antikondenzační. THERMOPAL-SR44 se aplikuje na podklady připravené THERMOPALem-SP, THERMOPALem-P, THERMOPALem-GP11 ve vrstvě 1-3 cm na jeden pracovní krok. Finální povrch lze stočit do hladka, ale je nutné se vyvarovat velkého utažení vrchní vrstvy omítky, které vzniká při příliš brzkém nebo příliš silném stočení. Při stažení omítky do hladkého povrchu hladítkem může dojít k přílišnému utažení povrchu, který vede k vytvoření napětí v povrchu omítky a ke snížení difúzní schopnosti, což má za následek vznik prasklin v povrchu omítky. Pro dosažení hladkého povrchu je možné použít sanační štuk THERMOPAL-FS33. Ve speciálních případech, kde je kladen požadavek na bílou omítku v celé hmotě, je možné použít THERMOPAL-SR44 v bílé variantě.

Sanační desky SSB

SSB - sanační desky jsou variantou ke klasickým systémům sanačních omítek. Umožňují difúzi vodních par a jsou schopné absorbovat agresivní soli. Příprava podkladu se provádí stejně jako pro sanační omítky, včetně polokrycího špricu. Sanační desky se lepí plošně do podkladní WTA omítky Thermopal GP11. Na nerovných podkladech je možné THERMOPAL GP11 natáhnout i na rubovou stranu desky. V ploše se umisťují na vazbu a na sraz. Přířez lze provést pomocí ruční nebo kotoučové pily. Pro dosažení hladkého povrchu je třeba spoje desek, případně celou plochu přeštukovat THERMOPALem-FS33. K barevné úpravě povrchu je nutné použít pouze vysoce difuzní barvy.

Štuková vrstva

K vytvoření jemného povrchu na sanačních omítkách se používá štuková vrstva. Nanáší se na hrubé strukturované povrchy sanačních omítek. Provedením hladkého povrchu uhlazením - zatažením povrchu omítky hladítkem může dojít k přílišnému utažení povrchu, které vede k vytvoření napětí v povrchu omítky a ke snížení difúzní schopnosti, což má za následek vznik prasklin povrchu hotové omítky.

Hydroizolační stěrky

Jako podklad pod hydroizolační stěrky lze použít cementovou tenkovrstvou omítku strženou hladítkem, případně cementovou omítku s přísadou ASOPLAST MZ - pro zvýšení přilnavosti. V případě sanací, kdy je zapotřebí provést hydroizolaci stěn - izolace proti zátekové gravitační vodě na vnitřním nebo na vnějším líci zdiva, provedeme na cementovou omítkou upravený povrch líce zdiva hydroizolační vrstvu - nátěr, nástřik nebo stěrku vhodným materiálem. Do interiérů a exteriérů nad terénem jako podklad pod sanační omítky aplikujeme AQUAFIN 2K - elastickou, minerální těsnící stěrku, na bázi cementu, hydraulicky tuhnoucí. Po vyzrání hydroizolační membrána svou elasticitou zajišťuje překlenutí trhlin. AQUAFIN-2K lze omítat, hydroizolační vrstva je difúzní pro vodní páru a ošetřuje se vrstvou sanační omítky. Na vnější líce sanovaných stěn pod terénem lze aplikovat výše uvedený AQUAFIN 2K, nebo asfaltovou dvousložkovou těsnící hmotu - COMBIFLEX C2 s vložením textilie ASO-Systemvlies. Tuto silnovrstvou bitumenovou hydroizolační stěrka lze aplikovat na upravený a vyspárovaný povrch líce zdiva, který již neomítáme, vlastní silná vrstva izolace překryje drobné nerovnosti v podkladu. Jako ochrana hydroizolačních nátěrů AQUAFIN 2K je nutné použít houževnaté textilie, nopové fólie nebo ochranné desky - polystyren, pro COMBIFLEX C2 lze použít pouze polystyrenové desky.

Sanace soklů

Mnoho historických a starších budov má přízemní zdivo, opatřené kamenným nebo cihelným soklem, který nelze z památkového hlediska opatřit sanačním omítkovým systémem. Po provedení zpevnění zdícího materiálu je nutné aplikovat hydrofobizační ochranný nátěr vnějšího líce zdiva soklu - vodorovné a svislé plochy - ochrana proti povětrnosti ASOLINEM-WS, nebo ASOLINEM SFC 45. Soklovou část zdiva lze opatřit sanační omítkou. Na zásypy okolo hydroizolačně ošetřených stěn je nutné používat sypké jemnozrnné materiály bez ostrých hran - říční štěrkopísky nebo kvalitní původní výkopek.

tags: #sanacni #sterka #na #porobeton #informace

Oblíbené příspěvky: