Minimální požadavky a správná montáž sádrokartonových předstěn

Sádrokarton patří k materiálům suché výstavby, při které se používá co nejméně mokrých procesů (práce s betonem, maltou apod.). Vyrábí se v podobě desek různých tlouštěk a rozměrů. Nejčastěji se používá pro montáž sádrokartonových příček, stropních podhledů, ale i na tzv. suché podlahy. Má nízkou hmotnost a patří k dobrým zvukovým izolantům. Je nehořlavý a dá se recyklovat. I základní typ sádrokartonu velmi dobře vzdoruje ohni.

V první řadě je důležité ujasnit si, co vlastně taková předsazená sádrokartonová stěna definuje. Jde o konstrukci montovanou pouze z jedné strany interiéru ke stávající svislé stěně. Zpravidla se nám nabízí tři typy, a sice tzv. suchá omítka, spřažená předsazená stěna ze sádrokartonu a volně stojící SDK předstěna.

Typy sádrokartonových předstěn a jejich výhody

Důvodů volby realizace předstěny může být hned několik. Konstrukce splňuje jak technické, tak i estetické požadavky. Hladký povrch lehce splyne s interiérem a dodá místnosti moderní nádech. Mezi technické výhody zase naopak řadíme dobré akustické vlastnosti. Předstěny můžete využít k vedení instalací a díky jejich malé tloušťce (cca 60 mm) vám neuberou z užitkového prostoru vaší domácnosti. Mimo jiné vynikají předstěny snadnou montáží a celkově manipulací s materiálem (nízká hmotnost).

• Suchá omítka: Za pojmem suché omítky se skrývá sádrokartonová deska, nalepená na stávající stěnu. Tímto krokem řeší většina kutilů pouze estetickou stránku věci.
• Spřažená předsazená stěna ze sádrokartonu: Tato konstrukce je o něco pevnější. Jde o tzv. spřáhnutí se stávající stěnou, kdy se SDK kotví do ocelových profilů na stěně.
• Volně stojící SDK předstěna: Poslední typ předstěny je na stávající stěně nezávislý.

Minimální požadavky na montáž předstěny

1. Vytyčení konstrukce a kontrola podkladu

Nejprve se provede vytyčení konstrukce a kontrola rovinnosti podkladní konstrukce.

2. Volba sádrokartonových desek

Vyberte správný typ sádrokartonu pro váš projekt. Různé typy sádrokartonu mají různé vlastnosti a jsou vhodné pro různé použití.

Čtěte také: Instalace sádrokartonové předstěny krok za krokem

• Bílý (šedý) sádrokarton (GKB/RB): Základní sádrokarton se značí zkratkami GKB nebo RB. Desky mají obvykle bílošedou barvu a modrý popis. Hodí se pro jednoduché konstrukce interiérových příček, předstěny nebo stropní podhledy. Bílý sádrokarton neobsahuje žádné příměsi.
• Růžový sádrokarton (GKFI/RFI): Pokud máte například zvýšené požadavky na požární odolnost, sáhněte raději po růžovém. Ačkoli sádrokarton obecně je nehořlavý, ten protipožární odolává ohni ještě lépe (a dokáže tak zabránit jeho šíření). Má růžovou barvu a používá se pro obložení trámů, kolem krbů, v blízkosti komínů a šachet, kterými jsou vedeny elektroinstalace. Růžový sádrokarton se značí zkratkami GKFI / RFI a hodí se do prostor s vlhkostí 65 % při 20 °C. V řadových domech v podkroví nemůžeme použít jiný sádrokarton než ten červený (růžový) - se zvýšenou odolností vůči vysokým teplotám při požáru.
• Zelený sádrokarton (GKBI/RBI): Do koupelny zase musíme použít sádrokarton zelený, který je impregnován a má tudíž zvýšenou odolnost vůči vlhkosti. Impregnovaný zelený sádrokarton si poradí s vlhkostí až 75 % při teplotě 20 °C, případně 85 % po dobu kratší než 10 hodin. Je určený pro suchou výstavbu v kuchyni, sušárně, koupelně i toaletě a dá se použít taky ve sklepě. Impregnovaný sádrokarton se nejčastěji označuje zkratkou GKBI nebo RBI. A najdete ho i v kombinacích jako protipožární impregnované desky (RFI/GKF) nebo akustické impregnované desky (MAI).
• Modrý akustický sádrokarton: Běžný sádrokarton je bílý - šedý, ovšem prodává se i modrý sádrokarton s vysokým zvukovým útlumem. Pro dosažení těch nejlepších hodnot vzduchové neprůzvučnosti je vhodné použít Modré akustické desky s technologií Activ'Air®. Ty kromě dosažení akustického komfortu dokáží významně zlepšit kvalitu vnitřního ovzduší. Technologie Activ'Air® pohlcuje až 70 % formaldehydu po dobu minimálně 50 let.

3. Izolace (tepelná a protihluková)

Zvolte správný typ tepelné a protihlukové izolace. Izolace je důležitá pro snížení tepelných ztrát a zvukového hluku. I v tomto případě jde o zásadní volbu. Volíme nejen typ konkrétní izolace, její materiálovou skladbu a fyzikální vlastnosti, ale i tloušťku a tedy schopnost izolovat.

Co se týče materiálu pro zateplení předstěn, výběr je opět veliký. Důležité je si opět ujasnit, k čemu nám bude předstěna sloužit. Primárními důvody může být buď akustika, požární bezpečnost, únik tepla nebo jiné. Také musíme zvažovat únosnost materiálu a nároky, které na něj budou kladeny. V případě vysokých požadavků na akustiku lze použít kombinaci minerální vaty a elastifikovaného polystyrenu.

Do konstrukcí, které mají zároveň funkci vnitřního zateplení, jako jsou např. předsazené stěny, je vhodné v celé ploše konstrukce aplikovat spojitě parozábranu, která je přichycena k podkonstrukci pomocí terčů z oboustranně lepicí pásky.

Výplní dvojitých stěn a příček musí být měkký nebo vláknitý materiál, nejlépe z minerálních vláken (skelné, čedičové), které navíc vykazují ideální požárně-technické vlastnosti. Výrobci izolačních materiálů obvykle nabízejí produkty určené speciálně pro lehké dvojité příčky. Tyto materiály mají fyzikální vlastnosti odpovídající účelu jejich použití. Účinnost výplně je charakterizována odporem proti proudění vzduchu (AF, resp. AFr - Air Flow Resistance), jehož účinná hodnota byla stanovena min. 5 kN.s.m-3 (AF 5, resp. AFr 5). Vyšší hustota vláknitých izolací se velmi pozitivně projevuje v případech, kdy se jedná o konstrukci, která je součástí lehké stavby (např. půdní vestavba s několika bytovými jednotkami).

Tlumicí výplň do mezery dvojité příčky z tuhého materiálu s uzavřenými póry (polystyren, polyuretanová pěna) je naprosto nevhodná. Užitím těchto výrobků vznikne zcela jiný typ konstrukce - jednoduchá stěna nebo příčka, jejíž povrchové desky jsou spojené tuhým jádrem. Na straně zdroje hluku dojde k rozechvění povrchové desky a vibrace jsou tuhým jádrem přenášeny do druhé povrchové desky.

Čtěte také: Sádrokartonové předstěny a podhledy svépomocí

Při izolaci obvodových stěn jsou častou příčinou poruch např. netěsnosti v parozábraně. Tloušťku dutiny mezi původní stěnou a dodatečně realizovanou předstěnou doporučujeme min. 20 mm.

Akustická izolace

Právě správné či naopak chybné provedení může zásadně ovlivnit výslednou vzduchovou neprůzvučnost sádrokartonové konstrukce. Stavební vzduchová neprůzvučnost R'w udává přenos zvuku přes zvukově izolační konstrukci, která je ovlivněna šířením zvuku vedlejšími cestami tzv. akustickými mosty. Například napojením na přiléhající konstrukce stěn, podlahou, stropem a netěsnostmi v konstrukci. Slabým místem mohou být mezery v opláštění, chybné umístění minerální izolace i absence pružného napojení podkonstrukce. Důležité je také věnovat pozornost použití minerální izolace, ta musí být do dutiny konstrukce vložena celoplošně bez mezer a stlačení.

Jedním ze základních pravidel a součástí každého postupu je proto i důkladné podlepení obvodových profilů podkonstrukce pěnovým napojovacím těsněním. U napojení konstrukcí je to podobné. V případě založení konstrukce přímo na stávající podlahu bez jakékoliv úpravy se hluk šíří finální vrstvou podlahy. Nelze tak zaručit plný výkon konstrukce z hlediska vzduchové neprůzvučnosti.

Pro nalezení nejvhodnější skladby vnitřních stěn a příček včetně detailů je vhodné vycházet z podkladů výrobců systémových lehkých konstrukcí, kteří mají ověřenu škálu skladeb s definovanou neprůzvučností a požární odolností. Vážená stavební neprůzvučnost R´w se určuje pro místnosti se společnou celou plochou stěny, příčky nebo stropu.

Obecně pro jednoduché konstrukce (např. zděné s oboustrannou omítkou) platí, že čím je konstrukce hmotnější (těžší), tím má vyšší vzduchovou neprůzvučnost. Pokud je kladen požadavek na zvýšení vzduchové neprůzvučnosti, lze použít stěny větších tlouštěk. Při zdvojnásobení plošné hmotnosti stěny (tj. zdvojnásobení tloušťky) je však nárůst neprůzvučnosti ΔRw pouhých 6 dB. Je třeba upozornit, že hledisko hmotnosti není jediné, existují další vlivy (např. tlumicí vlastnosti materiálů, akustické mosty).

Čtěte také: Vše o sádrokartonových obkladech

Pro požadované zvukověizolační vlastnosti vnitřních stěn a příček je místo zvyšování plošné hmotnosti výhodnější volbou použití lehkých dvojitých konstrukcí.

• V rozmezí šířky vzduchové mezery 30-70 mm je zlepšení ΔRw vlivem zdvojení rovno vzdálenosti dílčích stěn (např. pro vzdálenost stěn 50 mm je ΔRw~ 5 dB).
• Vliv pohltivé výplně tl. 40-180 mm na ΔRw může být v rozsahu 5 až 14 dB.

Do mezery se obvykle doporučuje vložit izolant o tloušťce min. 40 mm, ale nejlepších zvukověizolačních výsledků je dosaženo úplným vyplněním dutiny. Při úplném vyplnění vzduchové mezery pak odpadá povinné jištění polohy izolace v dutině u izolačních materiálů dodávaných v deskách. Pokud se poloha izolace nezajistí nebo jištění přestane plnit svoji funkci, dochází k sesouvání izolantu a tím k totální akustické nefunkčnosti dvojité konstrukce. Což lze obvykle zjistit až při využívání prostorů.

Konečná stavební vzduchová neprůzvučnost příček a předstěn je výslednicí poměrně složitých jevů. Je určena například kombinací materiálů s rozdílnou objemovou hmotností, konstrukčním řešením napojení na ohraničující prvky, těsností opláštění, vzdáleností desek, vlastnostmi výplně mezi deskami atp.

Tabulka 1: Porovnání neprůzvučnosti různých konstrukcí

Pokud je třeba garantovat vyšší hodnoty vážené stavební neprůzvučnosti, doporučujeme použít zesílené dvojité opláštění (u sádrokartonových desek 1x 18 mm nebo 2x 15 mm, 2x 12,5 mm), jednotlivým plášťům vytvořit nezávislý nosný rošt a mezeru vyplnit v celé tloušťce a ploše izolačním materiálem s vyšší objemovou hmotností.

4. Nosná konstrukce

Zajistěte pevnou a vhodnou nosnou konstrukci pro sádrokarton. Sádrokarton musí být nesen nějakou nosnou konstrukcí, například hliníkovými profily nebo dřevěnými latěmi. Prodávají se sofistikované systémové komponenty tenkostěnných nosných profilů z hliníku včetně kotvícího materiálu, ovšem sádrokarton lze kotvit i na dřevěné latě - rošty. Hliníkové profily vlastně tvoří „podkonstrukci“ sádrokartonových konstrukcí. I zde dejte pozor na výběr, jelikož jsou vyráběné profily příčkové, podhledové a obkladové.

Obvodové profily předstěny (profily R-UD na podlaze a svislých navazujících konstrukcích) se opatří před osazením samolepicím napojovacím těsněním a připevní plastovými natloukacími hmoždinkami, popř. vruty do dřeva. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.

Prvním krokem je vyměření polohy R-CD profilů a vertikální úrovně stavěcích třmenů. Maximální svislá rozteč třmenů je 1 250 mm, při požadavku na požární odolnost 1 000 mm. Poslední horní třmen se umístí do takové výšky, aby horní přesah R-CD profilu nad posledním třmenem tvořil konzolu, která smí být maximálně 250 mm. Při nárocích na zvukovou izolaci předstěny je nutné použít výhradně stavěcí třmeny, které se před montáží podlepí napojovacím těsněním. K podkladní zdi se kotví pomocí plastových natloukacích hmoždinek, k dřevěné podkonstrukci šroubem typu FN. Alternativně lze pro kotvení použít přímé závěsy - v tom případě by šířka dutiny mezi původní konstrukcí a opláštěním předstěny neměla přesáhnout 40 mm. V případě dostatečně rovného podkladu je možno použít spojku Klik-Fix kotvenou do podkonstrukce stejným způsobem, popř. vruty.

Po namontování stavěcích třmenů se montují postupně svislé R-CD profily. Délka R-CD profilů se volí tak, aby při opření R-CD profilu o spodní R-UD profil byla mezi horním koncem R-CD profilu a přilehlým stropem mezera cca 50 mm. U předstěn vyšších, než je standardní délka profilů R-CD, je možno R-CD profily nastavovat vzájemně na délku. Napojení se provádí pomocí spojky R-CD profilu. Napojení sousedících stojin nesmí být ve stejné výši, je nutno je vzájemně výškově vystřídat minimálně o 1,25 m.

UD a CW profily přikotvěte na podlahu a stropní konstrukci pomocí natloukacích hmoždinek. Hmoždinky připevněte v maximální vzdálenosti od rohu 20 cm. Mezi sebou by měly mít rozteč 80 cm (max). Nyní vsuňte další CW profily mezi UW profily, aby vznikly tzv. vnitřní sloupky. Mezera mezi jednotlivými profily by měla být závislá na šířce sádrokartonové desky (600 nebo 625 mm). CW profily a UW profily nespojujte, svislé „sloupky“ zůstanou mezi UW profily pouze nasunuty (spojí se posléze montáží desek). Stejně tak umístěte profily otevřenou části ve směru montáže.

Rozteč roštu pro montáž sádrokartonu se může lišit v závislosti na konkrétním projektu a požadavcích na konstrukci, ale obecně platí následující pravidla:

• Pro stěny a příčky se obvykle používá rozteč 60 cm. To znamená, že stojiny (vertikální profily) jsou umístěny v rozestupech 60 cm.
• Pro stropy a podhledy se často používá menší rozteč, obvykle 40 cm. To je z důvodu vyšších požadavků na nosnost v těchto konstrukcích.

Vždy je ale důležité dodržovat technické pokyny výrobce sádrokartonu a konstrukčních prvků, protože ty mohou určovat specifické požadavky na rozteč roštu.

Akusticky výhodnější jsou dva konstrukčně nezávislé lehké kovové rošty, které nepůsobí jako tzv. akustický most.

5. Opracování sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky řežeme nožem. Nejdřív se nařízne lícový povrch desky, poté se deska otočí a zlomí v místě naříznutí. Poté se dořízne rubový karton. Složitější výřezy se provádí pilou ocaskou. Poté upravíme hrany řezů pomocí hoblíku na hrany.

6. Připevňování sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky se připevňují k podkonstrukci šrouby typu TN. Pokud připevňujeme do kovové podkonstrukce, musí být hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil alespoň 10 mm, čili k jednoduchému opláštění deskou tloušťky 12,5 mm použijeme TN šrouby dlouhé 25 mm. V případě dřevěné podkonstrukce je třeba, aby hloubka zašroubování do dřeva byla alespoň taková jako tloušťka desky, ovšem minimální hloubka zašroubování je uváděna 20 mm. Čili i v případě desky silné 12,5 mm potřebujeme TN šrouby délky 35 mm. Důležitá je též správná míra zapuštění hlavy šroubu pod úroveň lícového kartonu. Největší vzájemná vzdálenost šroubů od sebe musí být 170 mm u šikmin a podhledů a 250 mm při opláštění svislých ploch. Přitom dodržujeme i minimální vzdálenost šroubů od hran sádrokartonu. U řezaných hran je to 15 mm a u originálních podélných hran 10 mm.

Začněte ukládáním sádrokartonových desek od stěny. Desky se kotví pouze k CW profilům, přičemž vzdálenost mezi šrouby by měl být max. 20 cm v osové vzdálenosti. V okamžiku styku dvou desek umístěte šrouby 1 cm od kraje desky.

Vícenásobné opláštění konstrukcí má také svá specifika, z pohledu vzduchové neprůzvučnosti. U těchto konstrukcí nelze provádět následné opláštění dříve, než zaschne spárovací tmel na podkladním opláštění, aby nedošlo ke slepení k sobě přiléhajících povrchů desek různých vrstev opláštění navzájem.

TIP: Při montáži delších předstěn je výhodné montovat předstěnu „zónově“ po cca 5 sádrokartonových deskách - další zónu vyměřovat, stavět konstrukci i oplášťovat až po opláštění předchozí zóny.

7. Tmelení spár a hran šroubů

Tmelení spár a hran šroubů je samostatnou kapitolou. Používají se práškové spárovací tmely, které se po zaschnutí přebrušují. Pro finální vrstvu se nakonec používají nejlépe tmely pastové. Vždy se v případě práškový tmelů nejprve míchá hustší směs a ta se podle potřeby dořeďuje vodou. Provádíme to tak, že do čisté nádoby s vodou pomalu přisypáváme práškový - sádrový tmel, až prášek dosáhne přibližně hladiny vody. Poté necháme směs 2 až 3 minuty stát a následně ji ručně promícháme. Až poté můžeme podle potřeby doředit vodou. A pozor - směs vyloženě nelze dodatečně zahušťovat! Při tmelení spár přitom vždy používáme výztužné pásky! Pásky se lepí na suché desky a přetmelíme je. Můžeme též použít skelnou pásku, která se vkládá do tenké vrstvy čerstvě naneseného tmelu a poté se přetáhne lehce hladítkem (tmelem). Po zaschnutí první vrstvy tmelu spáry tmelem přestěrkujeme a hranou hladítka tmel roztáhneme do šířky a uhladíme do ztracena. Následuje konečná - finální povrchová úprava. Ta je nejvhodnější pastovým tmelem. Po zaschnutí tmelu přebrousíme tmelený povrch brusnou mřížkou, pozor však na to, aby nebyla porušena výztužná páska a přiléhající povrch sádrokartonových desek. O něco obtížnější je tmelení vnitřních koutů a vnějších rohů, stejně jako napojení tmelených desek na okolní konstrukce - obzvláště tam může v budoucnu dojít k prasklinám a poškození, pokud nebudeme postupovat správně.

Pružná spára musí být přiznaná i v keramickém obkladu. Pro její vyplnění použijeme separační provazec (pro vymezení optimální vrstvy silikonového tmelu). Před silikonováním je důležité spáru zbavit nečistot, odmastit ji a případně zvýšit adhezi pomocí primeru.

8. Povrchová úprava sádrokartonových desek

Po zatmelení a přebroušení je vhodné povrch desek penetrovat, aby došlo k sjednocení nasákavosti povrchu. Jinak lze po zaschnutí penetračního nátěru na zeď použít jakoukoli běžnou povrchovou úpravu - malování, tapetování, keramický obklad atd. Vždy je jen třeba vybrat materiály, které jsou vhodné pro nanášení na sádrokartonové povrchy. Malujeme válečkem a nebo barvu stříkáme - klasická malířská štětka se v tomto případě nedoporučuje.

Specifické požadavky

Šachtové stěny

Nejprve se provede vytyčení konstrukce šachtové stěny. Obvodové profily je nutné v tomto případě na rozdíl od ostatních svislých konstrukcí opatřit napojovacím těsněním z materiálu reakce na oheň A1 nebo A2 (např. Rigips). K ostěním šachty, stejně jako k podlaze a stropu se obvodové profily ukotví pomocí ocelových hmoždinek Ø 6 mm (např. Rigips). Mezi vodorovné R-UW a svislé obvodové R-CW profily se osazují svislé stojiny tvořené buď jednotlivými, nebo zdvojenými profily R-CW. Zdvojené profily jsou orientovány stojinami (zády) k sobě a sešroubovány pomocí šroubů do plechu LB 3,5 x 9,5 ve vzájemné rozteči max. 750 mm. Tyto R-CW profily jsou volně nasunuty do podlahového a stropního R-UW profilu.

WC předstěny a sanitární moduly

Nejčastěji známe předstěny u toalet, lze je použít i např. u umyvadel nebo bidetů. V prostorách za předstěnou se běžně ukrývají inženýrské sítě, jako jsou rozvody vody, odpadů a plynu. Dále se zde nacházejí vestavěné skříňky, které nám umožní maximální využití úložného prostoru. Můžeme zde nalézt WC, případně pisoárové, bidetové či umyvadlové moduly.

Nejčastěji používané předstěnové WC moduly např. MONO nabízejí řešení zákazníkovi, který hledá systém klasické výstavby, tedy takzvaný mokrý proces. Pokud zákazník řeší výstavbu v SDK, dřevostavbě případně v bytových domech, nabízíme s ohledem na rychlost instalace a pevnost konstrukce systémové řešení Eco Plus, respektive kolejnicový systém Steptec. Steptec je flexibilní kolejnicový systém o rozměrech kolejnice 40 x 40 mm x 5 m, který umožňuje rychlé a snadné řešení konstrukcí předstěn s vynikající pevností. Oba systémy nabízejí zákazníkovi nejen úsporu času při montáži, což uvítají zejména při rekonstrukcích, ale i vynikající vlastnosti s ohledem na pevnost samotné konstrukce modulů.

U všech výše uvedených systémů si zákazník může vybírat jak z WC modulů klasické stavební výšky, tak i snížené. Můžeme vybrat i moduly do rohů v případě, kdy potřebuje maximálně využít daný prostor. V široké nabídce najdeme i řešení pro bidety, pisoáry, výlevky či umyvadla.

Abychom dosáhli perfektního výsledku, je nutné při instalaci předstěnových systémů (MONO, ECO PLUS) dodržet montážní návod. V případě řešení instalace prvkem VIEGA MONO (mokrý proces výstavby příčky), je nutné dodržení požadavku montáže na pevnou příčku. Pro dostatečnou stabilitu je důležité masivní podezdění prvku (WC garnitury). Doporučujeme se vyvarovat instalací s „montážní“ pěnou! I v tomto případě je důležité brát na zřetel montážní návod. Mezi základní požadavky na zazdění/obezdění patří, že WC předstěnový modul se obezdí z každé strany do vzdálenosti 30 centimetrů od jeho hrany. Předezdění není nutné, na modul stačí upevnit výstužnou tkaninu pomocí vrstvy lepidla. U užších variant Viega MONO Slim a Tech je výstužná tkanina již součástí dodávky.

Aktuální trendy v předstěnové technice se zaměřují především na variabilitu designu ovládacích tlačítek. Můžete zvolit například skleněný povrch, chrom, širokou škálu barev ve vysokém lesku nebo naopak sáhnout po matném povrchu. Ať ale zvolíte jakýkoli povrch, vždy máte jistotu, že bude velmi příjemný na údržbu. Pro skutečně náročné zákazníky existuje také možnost integrovat do tlačítka keramický nebo kamenný obklad. Díky tomu bude tlačítko ze stejného materiálu jako okolní stěny a zároveň bude zalícováno s obkladem. Nebude tak vystupovat ze zdi a navodí harmonický dojem celistvosti. Jednotný design se prolíná od WC tlačítek, přes pisoárová tlačítka, až po ovládací rozety u vanových sifonů, resp. můstkové rošty odtokových kanálků.

Elektroinstalace

Součástí většiny akustických sádrokartonových konstrukcí jsou i otvory, jako dveře a okna, vždy je vhodné volit takové, které odpovídají opět požadavkům na vzduchovou neprůzvučnost. Musíme však počítat s jejich negativním vlivem na výsledné hodnoty. Slabým místem mohou být také nevhodně zabudované elektrokrabice. „Montovat se nesmí na protilehlých lících vstřícně proti sobě, nýbrž musí být umístěny v jiných polích mezi svislé profily. Není-li možné je takto umístit, musí být elektrokrabice překryty vrstvou sádry (tmelu) o tloušťce min. 20 mm nebo zakryty nejméně stejným počtem vrstev, jako je opláštění dané konstrukce,“ doplňuje Milan Daněk. Nejprve umístěte vedení elektroinstalací, následovat bude samotná izolace z minerálních vláken. Ano, plynové potrubí je možné v předstěně instalovat, doporučujeme však takový krok přenechat odborníkovi, který nainstaluje plynové rozvody s ohledem na platné normy.

Prostorové využití předstěny

Lze prostor předstěny využít i jako např. úložný prostor? Prostory předstěn lze prakticky využít a zvýšit tím jejich užitnou hodnotu, a to například začleněním vestavěné skříně. Mezi technické výhody zase naopak řadíme dobré akustické vlastnosti. Akustická předsazená stěna ze sádrokartonu pro eliminování hluku z vedlejší místnosti. Modrou barvou jsou standardně označovány akustické desky. Dále bych poukázala na jejich prostorovou úsporu. Předstěny můžete využít k vedení instalací a díky jejich malé tloušťce (cca 60 mm) vám neuberou z užitkového prostoru vaší domácnosti.

K montáži sádrokartonu budete potřebovat různé nástroje a materiály, jako jsou šrouby, vruty, nůžky na plech, pilu ocasku, nerez stěrky, brusné mřížky, hoblíku na hrany, nerez hladítka, špachtle a nebozez.

Pokud plánujete projekt nebo si nejste jisti řešením konstrukce, můžete kontaktovat specialisty technické podpory Rigips, telefonicky na 226 292 224 nebo jednoduše přes webový formulář. Poradí vám se správnou volbou materiálu, typu konstrukce, s řešením detailů i případnou cenovou kalkulací projektu. Spolehnout se také můžete na technické materiály, které jsou ke stažení na webových stránkách Rigips. Najdete zde širokou škálu technické dokumentace se všemi detaily a požadavky, včetně vzduchové neprůzvučnosti. Veškerá montážní pravidla a zásady práce se sádrokartonem shrnuje Montážní příručka sádrokartonáře Rigips.

tags: #sdk #predstena #minimalni #požadavky

Oblíbené příspěvky:

• Betonový chodník svépomocí
• Ochrana dřeva Primalex s leskem
• Jak správně vybrat obklady stěn a podlah
• jak vyhladit sádrokarton pomocí ROKOFINAL
• Proč použít penetraci před malováním