PergolySendvičové domy norského stylu se zatravněnou střechou: Inovace a udržitelnost
Krása lidské práce spočívá v individualitě, ale zároveň v mírné nedokonalosti. Tím se stane, že máte originál. Tento efekt se nám podařil v Norsku, kde investor hledal odvážný tým lidí, pionýry, kteří budou ochotní vydat se neprošlapanou cestou - a my jsme tuto výzvu přijali.
Dřevostavby a severské klima
Stavba domů ve Skandinávii má své specifické nároky. Místní domy musí čelit extrémním klimatickým podmínkám, jako jsou silné mrazy, silný vítr a těžký sníh. Severská architektura je známá svou funkčností, ale i odolností a udržitelným přístupem k přírodě. Ve Skandinávii je základním stavebním materiálem dřevo, uvádí se, že celých 90 % domů je postaveno ze dřeva.
Jedním důvodem je tradice, druhým je náročné klima, kterému se dřevo dobře přizpůsobuje. Skandinávci se chovají k přírodě s tím největším respektem a dřevo považují i za součást svého života. Má vynikající izolační vlastnosti, které v chladném klimatu představují zásadní výhodu. Dřevo je ekologickou variantou, protože je to obnovitelný zdroj. Díky bohatým lesům navíc mohou tento materiál i snadno získat. Pro stavbu skandinávských domů se používají různá dřeva.
Odolnost střech a fasád
Skandinávské střechy musí čelit opravdu náročným podmínkám. Mrazivé zimy kladou velké nároky na jejich rekonstrukci. Střechy se staví tak, aby měly vysoký sklon, který brání hromadění sněhu a usnadňuje jeho tání. Na střechy se také instalují sněhové zábrany, aby se sníh nebezpečně nesesunul. Kromě sněhových zábran se instalují i střešní žebříky a lávky, díky kterým je možné bezpečně odklízet sníh ze střechy. I střešní krytiny jsou z materiálů, které jsou odolné proti větru a korozi, aby měli dlouhou životnost a odolaly těmto náročným podmínkám.
Důležité kromě správného výběru materiálů na domy odolné mrazu a větru je také jejich povrchová úprava. Správná povrchová úprava často přispívá k zajištění dlouhé životnosti staveb a jejich odolnosti vůči extrémním povětrnostním podmínkám. Na střechách, ale i na fasádách se často používá ocel a speciální plechy. Skandinávci vybírají takové povrchové úpravy, které brání korozi vzhledem k vlhkosti a nízkým teplotám. Typické jsou například ocelové fasády, které se používají nejen kvůli své odolnosti, ale i pro jejich moderní vzhled. Tyto fasády navíc dobře zapadají do přírodního prostředí, na což si Seveřané také potrpí.
Čtěte také: Prozkoumejte edici Fabia Monte Carlo
Energetická efektivita a design
Pro Skandinávce je také důležitá energetická efektivita domů kvůli dlouhým zimám. Zaměřují se na minimalizaci spotřeby energie, takže používají moderní technologie, jako jsou tepelná čerpadla, solární panely a podlahová topení. Díky pokročilým technologiím dokážou skandinávské domy nejen vytápět domy, ale i ohřev vody a vzduchu a zároveň optimalizovat spotřebu těchto energií. Posledním důležitým prvkem je funkční a čistý design domů. Nejde jen o to, v jakém designu bude dům navrhnut a jak bude vypadat. V rámci návrhu Skandinávci myslí na to, aby byl dům praktický a snadno udržovatelný vzhledem k drsným severským podmínkám. To znamená, že využívají materiály, které nevyžadují velkou údržbu. Typicky se jedná o ošetřené dřevo, ocel a hliník.
Sendvičové panely v historii a praxi
Samotná příprava, rozuměj výroba sendvičového panelu, samo sebou nějaký čas zabere. Ale to stavebníka trápit nemusí. Podstatné pro něj je, že „pečivo a náplň" panelů pro dům je prefabrikované, tedy zkompletované ve výrobní hale. Sendvičové panely se mohou pyšnit historií delší než 140 let. Nejstarším konstrukčním principem panelových dřevostaveb je panel s dřevěným rámem, opláštěný cementovláknitou deskou. Jednalo se hlavně o veřejné stavby jako školy nebo nouzové modlitebny, dočasné stavby pro důlní a dopravní společnosti a podobně. Prvním, trvale obytným domem, byla až vilka pro ředitele továrny, postavená ve dvacátých letech 20. století. Pozoruhodné je, že dům i po sto letech stojí a je nepřetržitě užíván.
Rodinné domy se staly hlavním výrobním programem továrny až po první světové válce, kdy se začaly využívat - tehdy pokrokové - umělé sušárny řeziva. Sendvičový panel s dřevěným rámem je nejčastěji používaným typem panelu pro výstavbu dřevostaveb. Konstrukční systém má v nabídce většina dodavatelů montovaných dřevostaveb. Nosný dřevěný rám roznáší zatížení stropu a střechy, zatímco opláštění (nejčastěji z dřevovláknitých desek) přebírá vodorovné zatížení způsobené větrem. Výplň panelu je z větší části tvořena tepelně-zvukovou izolací různé tloušťky. Další vrstva izolace může být nezávislá na nosné konstrukci, což eliminuje tepelné mosty. Stejný rám může tvořit i konstrukci stropu a střechy, jen pod jiným úhlem či v jiné tloušťce.
Konstrukce a izolační vlastnosti
Sendvičová stěna se kompletuje v hale podle projektové dokumentace ve skladbě, která odpovídá buď domu nízkoenergetickému, téměř nulovému, nebo pasivnímu. Panel může zahrnovat i osazená okna a dveře a podle požadavků na difuzi i vnější kontaktní zateplovací systém (ETICS). Na staveniště se hotové panely dovezou na kamionu a pomocí jeřábu se osadí a smontují. Ve skladbě stěn je důležitá tzv. instalační předstěna, ve které jsou vedeny veškeré rozvody, jako elektřina, voda a odpady. Do stropu nebo střešních panelů používá Goopan jako izolaci foukanou celulózu, která má fázový posun tepla až 11 hodin.
Sendvičový konstrukčně izolovaný panel, známý také jako sendvičový izolovaný panel bez výztužných žeber, byl poprvé uveden ve třicátých letech 20. století. Přesah desek přes jádro slouží k provedení spojů panelů. Pro osazení oken a dveří jsou připraveny přesné, čisté otvory, které lze vyříznout i na staveništi. Hrubá stavba se nejčastěji zatepluje kontaktním zateplovacím systémem (ETICS) na bázi polystyrenu. Pod dvojitým opláštěním je umístěna Klima-kontroll membrána jako parotěsná a vzduchotěsná rovina. Na vnější OSB desku je celoplošně upevněn grafitový polystyren 100 mm a dvouvrstvá, vyztužená organická omítka.
Čtěte také: Inspirujte se architekturou moderního domu
Příklad využití: Letní dům Alberta Einsteina
V sendvičové dřevostavbě žil například Albert Einstein, který si nechal v Caputhu u jezera, blízko Postupimi, postavit letní dům a v letech 1929-1932 zde trávil většinu času. Inspirativní pro naše dřevostavitele je fakt, že je od firmy zaměstnanci obdrželi bezplatně a velikostí a komfortem odpovídaly postavení dané osoby ve firmě. V infocentru dostanete podrobný plánek, abyste mezi desítkami domů a domečků nezabloudili.
Ekologické komunity a udržitelné bydlení v Norsku
Vesper Homes se podílela na výstavbě 30 energeticky efektivních dřevostaveb v ekovesnici Hurdal, první formální ekologické komunitě v Norsku. Projekt dřevostaveb na klíč jsme realizovali komplexně - od základové desky přes hrubou stavbu až po finální předání domů jejich majitelům. Dřevostavby typu Aktivhus jsou navrženy jako plus energetické domy z přírodních a obnovitelných materiálů. Naše ekologické dřevostavby využívají dřevěné konstrukce, slámu a hlínu, které zajišťují vynikající tepelně-izolační vlastnosti a zdravé vnitřní prostředí. Každá moderní dřevostavba je vybavena solárními panely a pokročilými systémy pro minimalizaci energetických ztrát, což z nich činí pasivní domy s vysokou energetickou soběstačností.
Ekovesnice Hurdal s aktivními dřevostavbami je dnes světovým etalonem pro udržitelnou výstavbu dřevostaveb, soběstačnost a zdravý selský rozum v rezidenční výstavbě. Přírodní stavitelství je na vzestupu. Stále více rodin touží po ekologickém bydlení, které by nezatěžovalo životní prostředí, a které by jim zároveň poskytlo útočiště před dnešní hektickou dobou. Společnost Opido se věnuje energeticky nezávislým stavbám. "Cílem naší práce je, aby se minimalizovaly škodlivé vlivy na životní prostředí," říká majitel společnosti Jiří Zvoníček. Rodinná firma Opido navázala na tradici svého předchůdce z roku 1990. Věnuje se převážně stavbám, jež vycházejí z přírodních principů, a jsou tak určeny pro zastánce recyklace a ekologie. Ostatně podtitul jejich projektů je Domov napříč věky. "Pracujeme na osobní bázi, děláme přírodní stavitelství, a to se nedá dělat jako obchod. Je to velmi osobní záležitost," upozorňuje Zvoníček.
Komunitní bydlení ve Stavangeru: Gaining by Sharing
Historie norského města Stavanger se sice píše už více než 900 let, opravdový rozmach však zažil teprve v uplynulých desetiletích. Svůj podíl na tom měla nedaleká základna NATO, zejména však objev ropy v norských vodách. Našince pravděpodobně překvapí, že v Norsku neexistuje státní podpora bydlení. Na druhou stranu, družstva si mohou brát společný úvěr u bank, čímž dosáhnou na vlastní bydlení i lidé s nižšími příjmy. Ateliér Helen & Hard se v průběhu let setkal s mnoha nedostatky plynoucími z komerční výstavby bytů, a navrhl proto vlastní alternativní model společného bydlení, nazvaný Gaining by Sharing (GBS), který lze česky přeložit jako Přínos ze sdílení.
Právě Vindmøllebakken se stal pilotním projektem tohoto novátorského přístupu, na němž se měla životaschopnost teoretického konceptu od Helen & Hard projevit v praxi. V domě nalezneme 40 apartmánů, o něco menších, než je obvyklé, ale plně vybavených. Ty jsou uspořádány kolem 500 m2 společného prostoru, z něhož každý vlastní stejnou část. Sdílené prostory jsou pak srdcem budovy - snadno dostupné pro každého. Vstup vede přes dvůr do velkorysé haly, kde rostou rostliny a bylinky, využívané pro přípravu večeře v přilehlé společné kuchyni. Zde se nachází také jídelna, dílny, pokoje pro hosty a společenská místnost. Vše je postaveno ze smrkového dřeva s konopnou izolací vytvářející hřejivou a klidnou atmosféru. Amfiteátr je začátkem otevřeného schodiště s galerií, které vedou do apartmánů a dále do knihovny a skleníku na střeše.
Čtěte také: Vše o podkrovním bydlení
Samotné byty, které dodržují pravidelné rozměry přibližně 7,5 x 7,5 m, jsou v celkové objemové struktuře čitelné a dobře se přizpůsobují malému měřítku tradičních srubových domů v okolí. Zároveň dávají obyvatelům vztah k jejich vlastnímu obydlí. Obyvatelé si navíc mohou zvolit cestu buď přes společné prostory, pokud se chtějí zastavit se sousedy na kus řeči, nebo zkratkou z ulice, pokud zrovna nemají náladu se s někým bavit. Velmi podstatným aspektem při vzniku budovy bylo zapojení obyvatel do plánovacích a vývojových fází. Na počátku byly uspořádány workshopy, které představily koncepci a vyzvaly k připomínkování bytových jednotek i společných prostor. Od dokončení domu v lednu 2019 komunita narostla a prosperuje. Celkem 69 obyvatel, kteří pokrývají všechny věkové kategorie a životní situace, se samoorganizuje, aby zvládli využívat společné prostory a zařízení. Existuje dokonce skupina, která na měsíčních setkáních napomáhá dobrým rozhodovacím procesům. Soudržnost komunity prověřila i dvouletá pandemie covidu-19. O přínosech co-housingu se pak čím dál více zajímají i sociální vědci. Autoři projektu: Siv Helene Stangeland, Reinhard Kropf, Randi Augenstein, Ane S.
Rekonstrukce historických dřevostaveb v Norsku
Počet památkově chráněných objektů je tisíce. Tyto stavby činí svým majitelům nemalé starosti, a to jistě nejen v Norsku, kam se dnes podíváme. Drtivá většina takových budov, které svou existencí nesou dědictví minulosti, je tu ze dřeva. Což je ale materiál, který zrovna nemládne. Staré sýpky, zvonice a kapličky jsou bezesporu ukázkou mistrné práce a zkušeností předchozích generací, ale jejich praktické využití je dnes limitované. Z letité dřevostavby, která se nachází na vašem pozemku, se tak stává spíše přítěž a nemilé břemeno. Záleží tedy, jak se k tomu postavíte. V norském vnitrozemí se přitom jednalo o vcelku běžnou stavbu v okolí vody. Nechávat totiž pramice přes zimu na zamrzlé hladině znamenalo rychle přijít o dopravní prostředek, což se u řek a jezer nevyplácelo. Přes letní měsíce naopak mohly tyto domky, přesahující svým půdorysem do vody, sloužit k uskladnění zemědělské techniky.
Majitel přišel k této stavbě trochu náhodou. Pořídil si totiž stavení, ke kterému patřila část klášterní zahrady. Vlastně až dodatečně zjistil, že k němu u břehu jezera patří i památkově chráněný objekt. Rozhodl se, že jej nenechá chátrat, a dodá mu nějaký nový smysl. Ne klasický obchod se smíšeným zbožím, ale raději produkty ze své zahrádky, džemy, marmelády, sušené maso. Rekonstruovaný objekt, který slouží jako prodejní místo i sklad, si přitom měl zachovat původní charakter. Památkáři tak neměli žádných výhrad. Památkově chráněná budova musela být zachována v co nejpůvodnějším stavu a zásahy do jejího provedení nesměly mít invazivní ráz. „Zachovat co největší míru autenticity, ale přitom garantovat, že to nikomu nespadne na hlavu,“ říkali projektanti.
Další, ne menší, výzvou pak bylo zajistit uvnitř interiéru přijatelnou verzi vytápění. Přeci jen, od vody jde chlad. V místě skladu ovoce a zeleniny to jistě nevadí, ale v obchodě nechcete vydechovat páru. Autoři projektu proto osadili interiér sklolaminátem, čímž uvnitř vytvořili uzavřenou buňku. Dřeva je tu vlastně víc, než původně. Robustní klády k podložení objektu, rámové výstupy po stranách, nová podlaha z hlazených fošen. Do podlahy místy vstupuje i beton, který kryje podlahové vytápění. Při rekonstrukční práci bylo v maximální míře využito původní dřevo, které bylo zapotřebí místy ohoblovat. Tam, kde už kvalita původního materiálu mizela, nastoupily nové kusy z nedaleké pily v Riskka. Nová střecha je v kontrastu se starými podkladovými kameny a stěnou, ale dohromady ladí. Na hranici mezi pomíjivostí a vytrvalostí tak dokázali díky citlivé práci se dřevem a původní stavbou norští architekti vytvořit inspirující dílko. Zvlášť pro ty, kteří v Norsku neví, jak naložit s „nechtěným“ památkovým objektem na svém pozemku.
tags: #sendvicovy #dum #norskeho #zpusobu #se #zatravnenou
