Kompletní průvodce kontaktními zateplovacími systémy (ETICS) s obkladovými pásky

Zateplovací systém je obal svislých konstrukcí, který snižuje únik tepla z budovy. Vnější tepelněizolační kompozitní systém, mezinárodně označovaný zkratkou ETICS (external thermal insulation composite system), je stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů. Jedná se o přesně definovanou sestavu, která je dodána v rámci jedné obchodní transakce u jednoho dodavatele - tzv. „kit“. Dodavatel má takový systém odzkoušený jako celek a deklaruje vlastnosti systému složeného z daných komponent. Klíčové slovo u kontaktního zateplovacího systému je systémovost. Nejde o náhodnou skladbu „co dům dal“, ale o certifikovaný systém přesně definovaných materiálů, které spolu dlouhodobě fungují.

Zateplení je jednou z možných cest, jak rapidně snížit spotřebu energií, a pomáhá snížit náklady na energie až o 50 %. Zvýšení tepelného odporu obvodového pláště slouží v zimě proti úniku tepla zevnitř-ven a současně proti pronikání mrazu zvenčí-dovnitř. V letním období pak tepelná izolace účinkuje proti přehřívání vnitřních prostor domů, tedy jako ochrana budov proti teplu.

Zateplení je možné provést zevnitř nebo zvenčí, přičemž druhá možnost je mnohem efektivnější díky celistvosti zateplení pláště budovy. Vyřeší se problémy tepelných mostů, sníží se namáhání obvodové konstrukce a zároveň i teplotní výkyvy. Oproti vnitřnímu zateplení, které se provádí téměř výhradně ve zvláštních případech (například u historických budov), zaručuje tento systém dostatečnou tepelnou setrvačnost vnitřního prostoru.

Co je kontaktní zateplovací systém (ETICS) a z čeho se skládá?

Kontaktní zateplovací systém je nejrozšířenější, ve většině případů nejvhodnější a často i nejlevnější způsob řešení zateplení. Slovo kontaktní zde znamená, že zateplovací materiál těsně přiléhá k ploše obvodového pláště. Izolace se lepí a kotví na připravený povrch obvodového pláště budovy z exteriéru a je v kontaktu s krycí vrstvou. Tím vzniká nepropustná bariéra pro vodní páry. Každý kontaktní zateplovací systém má svou přesně danou skladbu. Jednotlivé vrstvy na sebe navazují a každá má svůj jasný úkol. Pokud některou vynecháte nebo nahradíte nekompatibilním materiálem, ohrožujete životnost celé fasády.

ETICS je složený z lepicí hmoty, tepelné izolace, kotevních prvků, základní vrstvy (složené ze stěrkové hmoty a skleněné síťoviny), tenkovrstvé omítky a případně fasádní barvy. Je k podkladu připevněný lepením nebo mechanicky pomocí kotvicích prvků, nebo nejčastěji pomocí obou způsobů připevnění. Na tepelné izolaci je prováděna tzv. základní vrstva, a to se stěrkovou hmotou vyztužovanou skleněnou síťovinou (perlinkou). Na tuto základní vrstvu se aplikuje omítková povrchová úprava, různého barevného a povrchového ztvárnění.

Čtěte také: odolný obklad z křemence

Kontaktní zateplovací systémy se hodí pro tepelnou izolaci rodinných, bytových i panelových domů, poskytují neomezenou barevnost a lze je snadno opravit. Na rozdíl od provětrávaných systémů se však nehodí do vlhkého prostředí.

Typy tepelné izolace

Kontaktní zateplovací systémy se vyrábějí buď z pěnového polystyrenu, nebo minerální vlny. Pro tento způsob zateplení se nejčastěji používají polystyrenové izolanty a izolanty z minerální vaty.

• Pěnový polystyren (EPS): Je všestrannější, snadno zpracovatelný, levnější než minerální vlna a při práci s ním spotřebujete méně stěrkových materiálů. Používá se fasádní pěnový polystyren (EPS 70 F, EPS 100 F odpovídající ČSN EN 13 163), nebo šedý fasádní polystyren.
• Minerální vlna (MW): Dražší izolační desky z minerální vlny pak zajišťují kromě vynikající tepelné izolace spolehlivou a účinnou ochranu proti hluku i požáru a možnost vyššího mechanického zatížení. V daném případě s kolmou orientací vlákna (ČSN EN 13 162).

Pro sokly, kde se očekává větší mechanické a vlhkostní namáhání, se doporučuje použít méně nasákavý a více mechanicky odolný materiál tepelné izolace, například desky se sníženou nasákavostí (Perimetr, extrudovaný polystyren). Vždy je třeba volit desky určené do zateplovacího systému.

Na trhu se objevuje i mnoho dalších moderních materiálů, o kterých už najdete v našem BLOGU samostatné články.

Povrchová úprava obkladovými pásky

Kontaktní fasádní zateplovací systém (ETICS) s obkladovým páskem je systém, který je vhodný pro novostavby i dodatečné zateplení budov. Povrchová úprava obkladovými pásky má proti klasickým povrchovým úpravám vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům a má samočisticí schopnost. Proto takovýto systém nevyžaduje žádnou údržbu a významně prodlužuje životnost celé fasády.

Čtěte také: Normativní požadavky na hromosvod a zateplení

Realizace kontaktního zateplovacího systému (ETICS)

Zateplování objektů je náročná záležitost, proto je více než vhodné, abyste jeho realizaci zadali odborné firmě. Pro každou realizaci kontaktního zateplení musí být zpracován projekt! Před výkladem samotné technologie provádění je třeba zdůraznit, že zateplení by měl předcházet stavebně-technický průzkum objektu a studie, která hodnotí objekt jako celek. Z takovéto studie vzejdou návrhy optimálních řešení pro snížení spotřeby energie na vytápění. Zateplení by mělo být součástí celkové rozvahy o revitalizaci objektu. Pro dosažení očekávaných úspor musí být součástí zateplení i nová regulace otopné soustavy.

Zhotovitel ETICS je právnická nebo fyzická osoba, oprávněná k provádění ETICS, která podle pokynů výrobce ETICS zabudovává systém do stavby. Projektant ETICS je právnická nebo fyzická osoba se zvláštní způsobilostí, která pro konkrétní stavbu navrhuje konkrétní skladbu ETICS včetně detailů v souladu s pokyny výrobce ETICS a s aktuálními požadavky závazných předpisů s ohledem na datum a místo uvažované realizace ETICS.

Příprava podkladu

1. Před zahájením prací se provede kontrola stavu podkladu. Podklad pro ETICS musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, odbedňovacích přípravků, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin.
2. Minimálně se doporučuje průměrná soudržnost podkladu 200 kPa a nejmenší z hodnot 80 kPa. V případě místního vyrovnání nebo reprofilace vhodnou hmotou musí být zajištěna soudržnost nejméně 250 kPa.
3. Podklad se čistí tlakovou vodou, popř. s vhodným čisticím prostředkem. Po čištění tlakovou vodou musí podklad před aplikací ETICS dostatečně vyschnout. Před užitím chemických čisticích prostředků kontaktujte výrobce ETICS a konzultujte jejich použití. Pokud se použije čisticí prostředek, je třeba nakonec povrch omýt pitnou tlakovou vodou.
4. Průvzdušné neaktivní trhliny se vyplní např. lepicí hmotou. Smršťovací trhliny v omítkách (není-li omítka na poklep dutá) nejsou na závadu. Stávající dilatační spáry v podkladu musí být přiznány ve fasádním líci a zachovány, v případě potřeby sanovány.
5. Řasy na původním povrchu před zateplením je rovněž třeba odstranit vhodným biocidem. Jejich přítomnost na fasádě ovšem předznamenává, že se mohou tvořit a rozrůstat i na nové fasádě po zateplení.
6. Veškeré prvky na podkladu, které znemožňují montáž ETICS nebo by mohly způsobovat nežádoucí tepelné mosty, je nutné demontovat.
7. Zateplovací systém v žádném případě nemá funkci sanačního opatření pro železobetonové i jiné nosné konstrukce. Poruchy a vady nosných konstrukcí nesmí být zakrývány zateplovacím systémem bez předchozí sanace.

Zakládání systému

Pro montáž se doporučuje použít soklové hliníkové lišty tloušťky minimálně 0,8 mm. Rozměry profilu soklové lišty musí odpovídat tloušťce desek tepelné izolace. Soklová lišta se kotví do podkladu pomocí zatloukacích hmoždinek. Hmoždinky jsou od sebe vzdáleny podle profilu lišty (tloušťka izolantu) a typu podkladu 300-500 mm. Nerovnosti podkladu lze kompenzovat vkládáním vymezovacích podložek pod lištu v místě kotvení hmoždinkou. K podélnému napojení lišt se používají plastové spojky. Je zakázáno napojovat soklovou lištu na nároží nebo v koutech. Mezi soklovou lištou a soklovou deskou se nesmí zapomenout provést těsnění (těsnicí páskou). Pokud se zapomene, hrozí vnikání vlhkosti do mezery, která časem kondenzuje, zatéká za stěrku a omítku.

Variantou založení zateplovacího systému na zakládací lištu je založení na montážní lať (pokud to výrobce zateplovacího systému připouští). Založením bez zakládací lišty se zvyšuje požární odolnost založení systému a eliminuje se tepelný most v místě založení.

Lepení izolačních desek

K lepení izolantu se používá tenkovrstvá cementová malta, kterou je potřeba připravit podle návodu na obalu. Lepicí maltu nanášíme vždy na rub desek po obvodu v pásu šířky cca 80 mm a bodově ve 3 bodech v podélné ose desky (platí pro formát desky 1000×500 mm). Ve styku s maltou a tedy i s podkladem musí být minimálně 40 % plochy rubu desky. Desky lze v případech dostatečně rovného podkladu lepit i celoplošně. Lamely z minerální vlny lepíme vždy celoplošně. Lepicí malta nesmí být nanesena na bočních plochách izolačních desek a ani se nesmí vytlačit do spár mezi nimi.

Čtěte také: správná aplikace lepidla na polystyren

Desky klademe na suchý penetrovaný podklad od soklové lišty vzestupně na vazbu v ploše i na nárožích. Desky se lepí na těsný sraz. Případné mezery mezi deskami se vyplní před prováděním armované stěrky nízkoexpanzní PU pěnou nebo těsným zasunutím odřezků izolačních desek. U otvorů se doporučuje osadit izolační desky ve fasádní ploše s takovým přesahem, aby překryly vrstvu izolantu následně lepenou na ostění. Doporučuje se lepit celé izolační desky. Použití zbytků desek je možné, je-li jejich šířka nejméně 150 mm u polystyrenu a nejméně 250 mm u desek z minerálních vláken. Spáry mezi deskami izolantu musí být vzdáleny nejméně 100 mm od souběžných upravených neaktivních trhlin a spár podkladu, také od změn tloušťky konstrukce projevující se na povrchu podkladu a od rozhraní materiálů podkladu.

Není-li povrch EPS desek do 14 dnů od nalepení opatřen základní vrstvou nebo jinou ochranou proti účinkům UV záření, musí se odstranit povrchová vrstva degradovaná UV zářením (přebrousit). Broušením se rovněž odstraní i případné nerovnosti na tepelné izolaci. Spotřeba lepicí malty pro lepení desek je 3-6 kg suché směsi na 1 m² podle drsnosti a rovinnosti podkladu.

Montážní práce musí být prováděny v rozmezí teplot +5 až +25 °C (teplota ovzduší i podkladů). Práce nelze provádět v dešti a při silném větru. Nanesené hmoty musí být po dobu zrání chráněny před nepříznivými atmosférickými vlivy (nejméně 48 hodin).

Kotvení izolantu

U většiny zateplení nestačí izolant pouze přilepit - je potřeba ho mechanicky ukotvit pomocí talířových hmoždinek. Konkrétní druh, počet a rozmístění hmoždinek určuje statický výpočet. Minimálně se používá 6 ks kotevních prvků/m², to je při rozměru desky 1 x 0,5 m kotevní prvek v každém T spoji desek a jedna kotva v ploše desky. V každém případě se kotví tam, kde je na rubu desky lepicí hmota. Používají se plastové hmoždinky, pro desky tepelné izolace z pěnového polystyrenu obvykle s plastovým popř. ocelovým trnem. Pro desky z minerální vlny se používají hmoždinky s rozšiřujícím talířkem (140 mm).

Důležitým krokem je rozměření a osazení kotevních hmoždinek se šroubovacím trnem, které se kotví skrz sklotextilní tkaninu. Zapuštěné talíře osazených hmoždinek se následně zatřou do roviny vnějšího líce výztužné vrstvy tenkovrstvou maltou, již při jejím provádění. Kovový trn v kotevních hmoždinkách se používá z důvodu požadavku na vyšší únosnost hmoždinky, zvláště při smykovém zatížení. Hmoždinky vždy umisťujeme do pravidelného pásu, který je ve vzdálenosti max. 15 cm od svislého nároží v osové vzdálenosti maximálně 25 cm od sebe.

Výztužná vrstva

Výztužnou vrstvu provádíme s technologickou přestávkou 2 dny od nalepení izolantu. Při použití cihelných pásků na zateplovací systém používáme silnější sklotextilní tkaniny s vyšší gramáží. Na izolant se osadí ukončovací, nárožní a dilatační profily a případné zesilující vyztužení. Obvyklá aktivní šířka dilatační spáry je 8-10 mm. Lišty i zesilující vyztužení se osazují vtlačením do nanesené vrstvy malty. Místa s předpokládanou koncentrací napětí, tj. rohy fasádních otvorů, se vyztuží přířezy z tkaniny ze skelných vláken o rozměru nejméně 300×500 mm, situovanými diagonálně v rozích. Díky tomuto diagonálnímu vyztužení zamezíme vzniku trhlin v omítce.

Základní vrstvu provádíme nanášením tenkovrstvé malty na suché a čisté izolační desky. Nejprve maltu rozetřeme rovnou stranou hladítka s důkladným zatřením do podkladu (důležité pro zajištění potřebné přídržnosti) a následně zajistíme rovnoměrné plošné množství malty zubovou stěrkou (obvykle se zubem 10x10 nebo 12x12 mm). Základní vrstva se vyztužuje vtlačením tkaniny ze skelných vláken do nanesené stěrkové hmoty v celé ploše až k okrajům. Tkanina se vkládá obvykle shora dolů a musí být umístěna u vnějšího líce základní vrstvy. Přesah pásů na stycích musí být nejméně 100 mm. Po zavadnutí malty se výztužná tkanina ořízne přes vnější hranu soklové lišty. Provedenou základní vrstvu je nutno chránit 48 hodin před přímým deštěm a extrémně silným větrem.

Lepení obkladových pásků

Lepení obkladového pásku provádějte vždy na dobře vyzrálou výztužnou vrstvu. K lepení se použije lepicí malta EXCELBOND. Před lepením si rozměříme plochu, kterou budeme obkládat tak, aby nedocházelo ke zbytečným prořezům pásků kolem otvorů a rohů obkládaného objektu. Je nutné, aby na sebe navazovaly jednotlivé spáry a utvářely tak ucelenou obloženou plochu bez esteticky rušivých elementů. Důležité je dbát na návaznosti skladby mezi stavebními otvory a se spodní a horní hranou objektu. Proto vždy začínáme s lepením pásků od okenních nadpraží.

Po rozměření obkládané plochy si připravíme lepidlo do požadované konzistence dle technologického postupu výrobce a pak dobře rozmícháme pomocí rotačního míchadla. Obkladové pásky před lepením nenamáčejte. Jsou-li zaprášené, prach otřete vlhkým hadrem a nechte oschnout. Na výztužnou vrstvu naneseme lepicí maltu EXCELBOND. Maltu roztíráme celoplošně rovnou stranou stěrky s náležitým přitlačením tak, abychom zajistili potřebnou přídržnost. Rovnoměrnou vrstvu lepicí malty pak dosáhneme rozetřením lepidla zubovou stranou stěrky. Obklad se do vrstvy lepicí malty EXCELBOND zatlačí a vyrovná. Doba lepivosti malty je za normálních povětrnostních podmínek cca 1 hod. Na rozích a hranách ostění používáme rohové tvarovky. Při provádění obkladů doporučujeme dodržovat šířku spáry v rozmezí 10-12 mm.

Spárování

Po nalepení celé plochy zahájíme spárování. Spárování keramického obkladu provádějte pomocí spárovací malty POLYBLEND S po dokonalém vytvrdnutí lepidla. Spáry musí být čisté, rovnoměrně hluboké a zbavené prachu, nesoudržných zbytků lepidla, jiných nečistot a volných částic. Před spárováním je potřeba spáry zvlhčit vodou a následně počkat, až dojde k jejímu vsáknutí nebo odpaření ze spár.

Spárovací hmotu připravíme do zpracovatelné konzistence dle technologického postupu výrobce v hustotě, která odpovídá zvolenému způsobu spárování. Spárovací maltu nanášíme v tloušťce, která je rovna minimálně tloušťce obkladového pásku. Vlastní spárovací maltu nanášejte do spár v namíchané polosuché nebo plastické konzistenci (podle zvoleného způsobu spárování) a tlakem vyplňte celý obsah spáry. Po zavadnutí spárovací maltu vyhladíme ve spáře plastovou hadicí nebo pomocí dřevěného kolíku. Spotřeba je dle formátu obkladových prvků a hloubky spáry cca 4 - 6 kg/m². Konečné očištění plochy provedeme lehkým ometením, pomocí smetáčku, po zavadnutí spárovací hmoty. Dokonalé vytvrdnutí spárovací malty nastane podle povětrnostních podmínek ve 3 - 10 dnech. Po tuto dobu je opět nutné chránit zdivo před vlivem klimatických podmínek.

Ochrana a údržba

Po provedení povrchové úpravy systému musí být všechny spáry spolehlivě utěsněny proti vnikání srážkové vody. Vodorovné plochy ve fasádě je doporučeno oplechovat, minimální přesahy okapnice jsou 30 mm. Pro zachování správné funkce fasády a k zamezení případného vzniku prasklin je nutné vytvořit v obkládané fasádě dilatační spáry. Počet a rozmístění a provedení dilatačních spár musí být součástí projektu pro montáž ETICS s obkladovým páskem. Z hlediska dlouhodobé životnosti zateplovacího systému ETICS a jeho bezvadné funkce je třeba pamatovat na to, že jde o stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů.

Pokud je systém s obkladovým páskem proveden správně, technologií, která je pro montáž tohoto systému obvyklá, údržba fasády je minimální. Údržba se provádí čištěním za sucha, mokrým čištěním nebo např. nanesením impregnačního hydrofobizačního nátěru, který snižuje nasákavost a špinivost fasády. Čištění se provádí tlakovou vodou. Tlak vody se musí přizpůsobit daným podmínkám na základě provedené zkoušky čištění tak, aby nedošlo k porušení povrchu zateplovacího systému. Snižování tlaku se provádí zvětšením vzdálenosti trysky od čištěného povrchu. Zakazuje se používat pro čištění látky s podílem organických rozpouštědel, hydroxidy, kyseliny nebo jiné chemikálie. Čištění se doporučuje provádět v době, kdy lze vyloučit zmrznutí vody, která by mohla způsobit vznik trhlin v systému, nejlépe v létě. Základním smyslem pravidelného čištění je vedle estetického účinku především odstranění prachového náletu a spadu z povrchu. Tyto nečistoty by mohly zapříčinit vznik plísní a řas na fasádě.

Časté chyby při realizaci a jak jim předejít

Systém s obkladovým páskem je velmi náročný na dodržení technologických pravidel a zásad pro montáž těchto systémů. Zajímavé je, že se přesto v konstrukci kontaktního zateplení stále stejně chybuje. Mezi nejčastější poruchy patří nestejnobarevnost spárovací malty a vápenné výkvěty.

Chyby při spárování a jejich příčiny:

• Nestejnobarevnost spárovací malty: Vzhledem k tomu, že suchá směs pro výrobu spárovací malty je vyráběna tak, že lze vyloučit barevné odchylky způsobené výrobou, pravděpodobnými příčinami barevných poruch mohou být:
  • Různé množství rozdělávací vody v jednotlivých záměsích.
  • Vlhkost zabudovaná v konstrukci zdiva.
  • Nedostatečně vyzrálý podklad (lepidlo).
  • Zvlhnutí fasády v průběhu hydratace spárovací malty.
  • Velké rozdíly teplot, případně vzdušné vlhkosti, které mohou mít částečný vliv na výsledný odstín spáry.
• Vápenné výkvěty: Důsledkem zvlhnutí zrající spárovací malty mohou být kromě barevných odchylek i vápenné výkvěty, které se mohou objevit nejen na spáře, ale i na povrchu obkladového pásku. Nečistoty ve vodě, zvláště zbytky vápna nebo cementu např. po mytí nářadí, mohou způsobit vznik vápenných výkvětů. Voda použitá pro rozdělávání spárovací malty musí být čistá, nejlépe z vodovodního řádu.

Další typické chyby a jak jim předejít:

• Chybné založení systému: Spára mezi deskami tepelné izolace nesmí být umístěna do spáry zakládací lišty. Pak se prakticky nelze - i při jinak dokonalém provedení základní vrstvy v tomto detailu - vyhnout prasklinám v místě spár. Je chybné přes ohyby klempířské konstrukce finální vrstvu přetáhnout. Nepřípustné je ignorování detailů ve fázi návrhu a jejich pouhé obcházení zateplovacím systémem.
• Nesprávné lepení izolantu: Desky je třeba lepit bez mezer. Mezery jsou tepelnými mosty v ETICS. Je chyba případné mezery vyplňovat lepicí hmotou. Výjimečně lze úzké mezery v pěnovém polystyrenu vyplnit nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou. Větší mezery by se po nalepení tepelné izolace neměly vyskytovat. Je nepřípustné desky tepelné izolace vzájemně lepit mezi sebou.
• Nedostatečné kotvení: Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat.
• Chybějící nebo nesprávné vyztužení: Pokud se vyztužení detailů neprovede nebo se provede chybně, s velkou pravděpodobností se v detailech objeví trhliny.
• Degradace UV zářením: Pokud je tepelná izolace z pěnového polystyrenu nalepena na stěně delší dobu, obvykle více než 14 dní, dochází k její degradaci UV zářením. V rámci broušení tepelné izolace před nanášením základní vrstvy musí být tato degradovaná vrstva odstraněna.
• Nerovnosti povrchu: V rámci strukturování omítky již nelze vyrovnávat nerovnosti podkladu. Kvalita struktury konečné povrchové úpravy závisí na kvalitě podkladu. Maximální nerovnost podkladu (základní vrstvy) by měla být (0,5 mm + tl. zrna)/m.
• Nestejnoměrná struktura omítky: Zatíraná konečná povrchová úprava musí mít v ploše rovnoměrnou strukturu, nesmí se v ní nacházet místa bez zrn, rýhy a jinak zabarvené plochy. Tomu je třeba předcházet kontinuálním nanášením konečné povrchové úpravy ve všech podlažích přes celou šířku objektu ve stejný čas, ale tak, aby parta z vyššího podlaží nešpinila hotovou práci níže.
• Výskyt řas a plísní: Pokud je podezření, že se na fasádě mohou tvořit řasy (tvořily se i na původním povrchu nebo jsou na sousedních domech), je třeba vhodným způsobem tuto možnost minimalizovat, a to volbou vhodné struktury, zrnitosti, frekvencí čištění líce hotového ETICS a volbou povrchové úpravy s větší odolností vůči usazování a růstu řas. Pro omezení růstu řas na fasádě je třeba navrhnout celý systém tak, aby maximálně omezil kondenzaci na vnějším nebo vnitřním líci konečné povrchové úpravy, a tak, aby co nejméně zachycoval srážkovou vodu.
• Chybné opracování klempířských konstrukcí: Je chybné přes ohyby klempířské konstrukce finální vrstvu přetáhnout. Veškeré konstrukce je třeba při zateplování zakrývat, např. jde o klempířské konstrukce, střešní krytinu apod.

Klíčové doporučení pro předcházení chybám:

Doporučuje se respektovat ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů, ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem, dále pravidla Cechu pro zateplování budov. Při realizaci kontaktního zateplení je třeba respektovat platné zákonné bezpečnostní předpisy, především ustanovení pro práce ve výšce.

Přehled základních komponent kontaktního zateplovacího systému ETICS

tags: #skladany #zateplovaci #system #informace

Oblíbené příspěvky:

• Plastové žlaby pro elektroinstalace
• výhody velkoformátové dlažby v hnědé barvě
• Přečtěte si o typech PU pěn
• Typy omílacích zařízení
• vodonepropustná betonová konstrukce