Skladba plochých střech a role pozednice v konstrukcích

Skladby střech představují spolehlivé a ověřené řešení konstrukcí. Jsou tříděny podle konstrukčního provedení střechy na střechy s povlakovou hydroizolací, vegetační střechy, provozní střechy a střechy se skládanou krytinou. Zohledňují obvyklé použití na nejrozšířenější typy staveb, jako jsou rodinné domy, bytové domy či výrobní haly. Skladby mají doloženy všechny běžně požadované parametry, jako jsou tepelnětechnické, požární nebo akustické, potřebné pro jejich návrh. Některé jsou stanoveny výpočetně, mnohé ale experimentálně. V této komplexní analýze se zaměříme na skladbu plochých střech a roli pozednic v širším kontextu střešních konstrukcí.

Ploché střechy: Moderní a funkční řešení

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Naproti tomu jsou ploché střechy méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Jednou z nejběžnějších variant plochých střech je tzv. jednoplášťová plochá střecha. Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením.

Výhody a nevýhody plochých střech

Ploché střechy jsou stále populárnější volbou pro moderní domy díky svému minimalistickému vzhledu a praktickému využití prostoru. Jejich hlavní výhodou je jednoduchý design, možnost využití střechy jako terasy nebo zelené plochy a nižší náklady na materiál.

Výhody plochých střech:

  • Moderní vzhled: Ploché střechy dokonale ladí s minimalistickou architekturou moderních domů.
  • Využitelný prostor: Střecha může sloužit jako terasa, zahrada nebo místo pro solární panely.
  • Jednodušší konstrukce: Konstrukce střechy je jednodušší a rychlejší než u šikmých střech.
  • Nižší náklady: Méně materiálu a jednodušší montáž znamenají nižší náklady na výstavbu.
  • Snadná údržba: Díky přístupnosti je údržba a kontrola stavu střechy jednodušší.

Nevýhody plochých střech:

  • Odvodnění: Kvůli malému sklonu je nutné zajistit kvalitní systém odvodnění, aby nedocházelo k zatékání. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.
  • Kratší životnost: Ploché střechy mají obecně kratší životnost než šikmé střechy, zejména při špatné údržbě.
  • Citlivost na klimatické podmínky: Silné deště, sníh a mráz mohou způsobit problémy, pokud není střecha správně navržena.
  • Vyšší nároky na izolaci: Je nutné zajistit kvalitní tepelnou a hydroizolaci, aby se zabránilo tepelným ztrátám a zatékání. Jedním z nejpodstatnějších rizik je i nesnášenlivost běžně užívaných fólií z měkčeného PVC s polystyrenem a asfalty. Tyto materiály je od sebe proto nutné oddělit speciální fólií.

Konstrukce a skladba ploché střechy

Střechy pro moderní domy často využívají plochý design kvůli své estetice a funkčnosti. Moderní architektura klade důraz na energetickou efektivitu, a proto je důležité zvolit kvalitní materiály a správné technologické postupy při výstavbě ploché střechy. Z hlediska konstrukce ploché střechy dělíme na jednoplášťové a dvouplášťové. Kromě samotné konstrukce střechy je však podstatné i její odvodnění, proto u ploché střechy potřebujeme dosáhnout sklonu alespoň 3 %, lépe až 5 %, ale i více. Dále jsou podstatné odvodňovací žlaby a střešní vtoky a samozřejmě i způsob, jakým jsou provedené dilatační spáry. Dalším podstatným prvkem je dnes běžně užívané mechanické kotvení vrstev střešních plášťů plochých střech. Důležité je zvolit vhodnou skladbu střešního pláště.

Výstavba ploché střechy vyžaduje pečlivé plánování a dodržení technologických postupů.

Čtěte také: Trámová střecha

Výstavba ploché střechy krok za krokem:

  1. Projekt a návrh konstrukce střechy: Než začnete se samotnou stavbou, je nutné mít zpracovaný projekt. Ten by měl obsahovat:
    • Statický výpočet nosné konstrukce
    • Plán odvodnění (vnitřní nebo vnější svody)
    • Specifikaci vrstev (nosná konstrukce, parozábrana, tepelná izolace, hydroizolace, ochranné vrstvy)
  2. Příprava nosné konstrukce: Nosná konstrukce může být z betonu, oceli nebo dřeva. Nejčastěji se používá železobetonová deska. Důležité je zajistit dostatečnou únosnost a minimální sklon (1-5°) pro odtok vody. Spád vytvoříme např. spádovými deskami, které jsou řezané z polystyrenu, nebo minerální vlny, které je možné objednat u dodavatele přímo na míru konkrétní střechy. Běžné je také vytvoření spádu betonové vrstvy, což je celkem běžné řešení u zděných staveb.
  3. Instalace parozábrany: Parozábrana zabraňuje pronikání vlhkosti z interiéru do tepelně izolační vrstvy. Používají se asfaltové pásy nebo speciální fólie. Tato voda by mohla ve střešním plášti zkondenzovat a následně poškodit všechny prvky. Z tohoto důvodu se skladba střechy volí jako provětrávaná, kdy je její součástí mezera, která slouží k odvětrání vzniklé vlhkosti.
  4. Pokládka tepelné izolace: Tepelná izolace zajišťuje energetickou úsporu a komfort v interiéru. Nejčastěji se používají desky z minerální vlny, EPS nebo PIR.
  5. Hydroizolace: Hydroizolační vrstva je klíčová pro ochranu střechy před vodou. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Používají se asfaltové pásy, PVC fólie nebo TPO fólie.
    • Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
    • Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření.
  6. Ochranné vrstvy a finální úpravy: Pro zvýšení životnosti střechy je vhodné přidat ochranné vrstvy:
    • Ochranná vrstva z kačírku nebo betonových dlaždic
    • Zelená střecha - vegetační vrstva s drenáží a substrátem
    • Terasa - dřevěné rošty nebo keramická dlažba na podložkách

Nezapomeňte také na instalaci odvodňovacích prvků - vtoky, žlaby, svody. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou.

Typy plochých střech z hlediska funkce:

  • Jednoplášťová střecha omezeně pochůzná: Je konstruována stropem nad posledním podlažím, spádovou vrstvou, parozábranou, tepelnou izolací a hydroizolací.
  • Jednoplášťová střecha pochůzná: Má na hydroizolaci navíc uloženu betonovou mazaninu a ideálně ještě dlažbu. Taková střecha pak může i plnit funkci terasy.
  • Zelená střecha: Má na hydroizolaci uloženu geotextilii, která chrání hydroizolaci, dále štěrk, liapor, kačírek, který tvoří drenáž, na něm rašelinu, ale i jinou hydroakumulační vrstvu, opět geotextilii jako vrstvu filtrační a nakonec až střešní vegetační substrát. Pokud však nechceme, aby nás zelená plochá střecha stála až tolik peněz, postačí nám řešení střechy pochůzné v kombinaci s různými nádobami na květiny a keře, které po sezóně zase uskladníme.

Střechy dvouplášťové se skládají ze stropní konstrukce nad posledním nadzemním podlažím, spádové vrstvy, parozábrany, tepelné izolace, alespoň 10 cm silné vzduchové mezery, nosné konstrukce horního pláště a hydroizolace. Na tu ještě lze uložit betonovou mazaninu a případně i dlažbu. Konkrétní materiály a tloušťky vrstev vždy navrhne projektant, který projekt domu zpracovává.

Údržba ploché střechy

Pravidelná údržba je klíčem k dlouhé životnosti. Doporučujeme:

  • Kontrola stavu hydroizolace minimálně 2× ročně
  • Čištění odtokových prvků a odstranění nečistot
  • Kontrola dilatačních spár a spojů
  • Oprava poškozených míst bez zbytečného odkladu

Pozednice a krovové soustavy

Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitějšími součástmi krovu jsou pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. Pozednice jsou trámy položené na obvodových zdech, do kterých se uchytí krokve. Vazné trámy jsou trámy spojující protilehlé pozednice krovu.

Druhy krovových soustav

V postupu montáže jsme se věnovali pouze hambalkové a vaznicové soustavě, jelikož jsou na našem území prakticky výhradně zastoupené. Existují různé konstrukční variace těchto krovových soustav, které byly konstruovány s ohledem na provozní charakter krovu, nebo například s ohledem na typ krytiny.

Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB

Hambalková soustava

Tato soustava je díky volnému půdorysu s minimalizovaným množstvím sloupků velice vhodná pro půdní vestavby. V plné vazbě hambalkové soustavy jsou začepovány krokve do vazného trámu. Ve vazbách prázdných, tzv. jalových, jsou nahrazeny vazné trámy tzv. krátčaty (v místě, kde se krokve čepují). Krátče je krátký trámek, který je podepřen na jednom konci pozednicí a na druhém konci výměnou, osazenou mezi dvěma vaznými trámy. Každý pár krokví je spojen vodorovným trámkem, tzv. hambalkem. Při větších rozpětích krovu se kromě toho ukládá ještě na vaznici. Hambalek bývá podepřen buď jednoduchou stojatou stolicí, nebo dvojitou stojatou, popř. ležatou stolicí.

Vaznicová soustava

Vaznicová soustava se skládá z vazného trámu, na koncích, popř. i uprostřed uloženého na zdech, sloupech nebo jiných podporách. Chybějí-li při větším rozponu střední podpory, zavěšuje se vazný trám na sloupky věšadel. Rozeznáváme tedy krovy se středními podporami a bez středních podpor. Vazný trám přenáší veškeré zatížení střechy na podpory, a proto mají být sloupy a vzpěry, které přenášejí toto zatížení, na vazném trámu co nejblíže u podpor, aby tento trám byl co nejméně namáhán na ohyb. Vazný trám se sloupy, vzpěrami, rozporami a kleštinami vytváří plnou vazbu. V místě vikýřů a střešních oken je přerušení krokve řešeno pomocí výměny. U složitějších střech jako jsou valby, polovalby, mansardy, vznikají úžlabí, kde jsou zkrácené krokve vynášeny zesílenou nárožní, nebo úžlabní krokví. U typické vaznicové soustavy jsou krokve vzdáleny 0,9-1,2 m. Krokve krovů vaznicové soustavy musí být podpírány vaznicemi ve vzdálenosti 4 až 4,5 m. U krovu bez vrcholové vaznice může být délka krokví od střední vaznice k hřebeni pouze 2 až 2,5 m. V místě, kde jsou vaznice podpírány, je nosná konstrukce krovu, tzv. plná vazba.

Typy stolic u vaznicových soustav:
  • Stojatá stolice: Jedná se o vaznicovou soustavu, u které jsou vaznice podpírány svislými sloupky, které přenášejí zatížení do vazných trámů. Počet vaznic, a tedy i počet a umístění sloupků se liší podle rozponu střechy. Tato konstrukce se využívá tam, kde lze podporovat vazní trám poblíž jeho středu středními zdmi budovy a tam, kde se nevyžaduje volný podstřešní prostor.
  • Ležatá stolice: U této krovové soustavy jsou sloupky, které podepírají vaznice, konstruovány našikmo. Přenáší zatížení do vazního trámu blíže k jeho podporám; používá se tedy tam, kde není možno podpírat vazní trám střední zdi a kde je zapotřebí volnější půdní prostor.
  • Kombinovaná stolice: Má některé vaznice podpírané svislými sloupky, jiné vzpěrami.
  • Věšadlové a vzpěradlové stolice: Vylehčují dlouhý vazní trám, který nelze spodem podpírat střední zdí.
  • Stolice bez vazních trámů: Mají šikmé sloupky ležatých stolic nebo vzpěry vzpěradel čepovány do sloupků hluboko pod okapovou vaznicí, popř. jsou čepovány do bačkor uložených a kotvených na nízkých pilířích. Používají se pro objekty bez stropů, tj. s viditelným podhledem krovu (pro skladiště, dílny, zemědělské objekty aj.).

Krov s prázdnými vazbami

Je běžný při rozponech od 4 do 6 m; vyznačuje se tím, že nemá vaznice ani nosné stolice (plné vazby chybějí). Jednotlivé páry krokví jsou příčně ztuženy jednostrannou kleštinou v horní polovině výšky krovu. Podélného ztužení krovu je dosaženo prkny přibitými šikmo ke spodní ploše krokví. Kotvení pozednice musí být provedeno pečlivě a bývá z páskové oceli.

Příprava a montáž krovu

Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitějšími součástmi krovu jsou pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. Venkovský dům střední má typickou kleštinovou krovovou soustavu. Tato konstrukce krovu je charakteristická tím, že nemá vnitřní sloupky. Umožňuje volný půdorys podkroví.

Příprava a objednání materiálu

Ve výkresové dokumentaci najdeme podrobný výkres krovu i s potřebnými detaily. Podle tohoto výkresu si sestavíme tabulku jednotlivých prvků. Jednotlivé prvky se třídí podle průřezu. Jiný průřez má pozednice, jiný vaznice, krokve a kleštiny. Spočítáme jednotlivé prvky, rozdělíme je podle délek a vytvoříme tabulku těchto prvků. Nesmíme zapomenout na nadmíry. Na většině pil řežou řezivo na celé metry. V tom případě můžeme např. kleštiny, které mají cca. 2,5 m zdvojit do jednoho pětimetrového prvku. S takto připravenou tabulkou se obrátíme na námi vybraného dodavatele (stavebniny, či v lepším případě přímo na pilu). Objednáme si také cca 0,5 m3 stavebních prken, která budeme jistě potřebovat při montáži krovu. Obvykle se veškeré dřevěné součásti krovu připravují z tříděného smrkového řeziva. V žádném případě na materiálu nesmí zůstat zbytky kůry. Tříděné řezivo by při zabudování mělo mít maximální vlhkost 18%. Samozřejmě, že musíme veškeré dřevo do krovu použité opatřit buď ochranným nátěrem, nebo tlakovou impregnací, Chráníme tak svůj krov před dřevokazným hmyzem, houbami, plísněmi a hnilobami.

Čtěte také: OSB desky a šikmá střecha: správná skladba

Montáž krovu svépomocí

V případě, že jsme natolik zruční a zvládneme montáž krovu sami, musíme si nejprve připravit na stavbě rovnou plochu (podium), na kterou můžeme narýsovat v měřítku 1:1 řez krovem. Na tomto řezu vidíme přesný tvar jednotlivých prvků (krokví a kleštin) a polohu pozednice a vaznice. Tvar krokví si orýsujeme na hranoly, které jsme si koupili na pile. Vyřežeme jednu první krokvi a tu budeme používat jako šablonu na orýsování zbylých krokví. Stejný postup aplikujeme na kleštiny. Nyní osadíme mezilehlé vaznice. Pozednice a vaznice je nutno osadit velice přesně. Rozměříme polohu jednotlivých párů krokví a vyznačíme si ji na pozednice a mezilehlé vaznice. Namontujeme jednotlivé páry krokví. K jejich spojování a připevňování použijeme kování, které je popsáno ve výkresové dokumentaci. Když máme osazeny a připraveny všechny krokve, přistoupíme k montáži kleštin. Kleštiny přichytíme proti sobě a poté je provrtáme skrz krokev a spojíme závitovou tyčí. Pod matku závitové tyče používáme velkoplošné podložky určené k montáži krovu. Veškeré šroubovací spoje je nutno před zakrytím dalšími konstrukcemi (SDK / palubky) dotáhnout. Řezivo, které jsme si přivezli z pily, má jistě vysoké procento vlhkosti a jednotlivé prvky sesychají. Na takto dokončený krov je již možno natáhnout paropropustnou fólii a zajistit ji kontralatěmi. Váš projekt domu může pokračovat montáží oplechování komínu, okapních svodů a žlabů. Dalším navazujícím krokem může být montáž střešních oken a položení krytiny. Pálená střešní krytina se pokládá na horizontální latě, které jsou položeny v druhém směru než kontralatě přibité ke krokvím krovu. Před montáží oplechování je nutno celou střechu nalaťovat. To by mohl udělat pokrývač. V některých skladbách střech se objevuje také přídavná polystyrenová izolace mezi střešní krytinou a krokvemi. Střešní latě se však pak musí kotvit dlouhými šrouby, což je značná komplikace. Navíc je tloušťka střechy příliš velká, což zhoršuje prosvětlení interiéru střešními okny. Nakonec též musíme všechny dutiny, které sousedí s vnějškem (exteriérem) střechy opatřit speciálními síťkami proti hmyzu a po obvodu střechy zalištovat.

Krov je tvořen rastrem krokví, osedlanými na pozednici a hřebenové vaznici. Vytváří mírně skloněnou jednoduchou plochu střechy. Pozednice - trámy položené na obvodových zdech, do kterých se uchytí krokve. Vazné trámy - trámy spojující protilehlé pozednice krovu. Ne vždy jsou však použity, na nových stavbách se tuhost krovu řeší upnutím pozednice do pozedního věnce, příp. Krokve - trámy vytvářející sklon sedlové střechy. Krokve utváří střešní rovinu. Jsou uloženy na pozednici a vaznicích. Kleštiny - vodorovný dřevěný prvek spojující dvě protilehlé krokve. Sloupky - dřevěné trámky podepírající středovou, příp. vrcholovou vaznici.

Rekonstrukce střechy: Kdy a jak na to?

Existuje několik důvodů k rekonstrukci střechy a její postup se pak odvíjí právě od nich. Některé úkony zvládnete sami, na jiné si budete muset přizvat odborníka. Jednoduše by se dalo odpovědět: Když není v dobrém stavu, je mechanicky poškozena. Dalšími důvody mohou být vybudování obytného podkroví nebo když střecha takzvaně kazí dojem (opotřebovaná střešní krytina versus nová fasáda apod.). Vzhledem k tomu, že dům zůstane po dobu opravy nechráněný, jako nejvhodnější období se jeví jaro a léto. Je důležité při rozhodování vědět, že nová, či opravená střecha vám bude šetřit peníze.

Postup výměny střešní krytiny svépomocí

Pokud střecha stále dobře slouží a vy chcete změnu z estetických důvodů, je to celkem snadné a celou akci pravděpodobně zvládnete svépomocí. Jednotlivé kroky nejsou nijak složité, vyžadují spíše velkou opatrnost a absenci závratí z výšek.

  1. Výběr vhodné nové střešní krytiny.
  2. Demontáž staré krytiny.
  3. Její likvidace, tedy odvoz na určené místo.
  4. Pokládka nové střešní krytiny.

Právě montáž krytiny pro vás může být rozhodující, pokud se chystáte výměnu provést sami. Velmi jednoduchá je pokládka plastové střešní krytiny Capacco.

Povolení pro rekonstrukci střechy

V případě výměny střešní krytiny, kdy nezasahujete do nosných konstrukcí a podstatně neměníte vzhled stavby, patří tento proces mezi udržovací práce, takže nemusíte ohlašovat stavbu ani shánět stavební povolení. Výjimkou je, pokud bydlíte v kulturní památce nebo památkové zóně.

Pokud dojde na nejhorší, tedy výměnu krovu, rekonstrukce střechy se bez firmy neobejde, včetně montáže bednění, hydroizolační fólie a latí. Opravdu je lepší tuto práci přenechat zručným tesařům a pokrývačům. Výměna krovu už je chápána jako zásah do nosné konstrukce, proto se nejprve informujte na příslušném stavebním úřadě o správném postupu. Samotný projekt střechy pak zahrnuje půdorys včetně řezů a pohledů, zakreslení jednotlivých rovin a částí s uvedením příslušných kót. Chybět by neměl ani způsob odvodnění střechy, hromosvodná soustava a návrh protisněhových opatření.

Obytné podkroví a zateplení

Obytné podkroví se neobejde bez kvalitního zateplení a prosvětlovacích prvků (střešní okna, vikýře, světlovody atd.), tedy ani bez rekonstrukce střechy. Většinou se to bere z gruntu a postaví se v podstatě střecha nová. Na začátku je nutné odborné zhodnocení více stavebně-technických faktorů, jako například světlé výšky prostoru, možnosti vedení potrubí či sklon střechy. Poté vás čeká demontáž a likvidace staré střechy. To nejspíše zvládnete sami, jen si nezapomeňte zajistit kontejner a jeho odvoz. V dalším kroku se vyhotovuje krov, o jehož montáži jsme psali výše. Nyní přichází na řadu zateplení. Lépe řečeno tepelná izolace, protože nejde jen o udržení tepla uvnitř (v zimě), ale také o odizolování horka zvenku (v létě). Tento krok vždy řešte se specialistou, který umí navrhnout vhodnou skladbu střešního pláště. Důležitá je totiž nejen dostatečná tloušťka izolace, ale také její kombinace se střešní fólií. Odborník nezapomene ani na správné odvětrávání. Poslední etapa zahrnuje pokládku nové střešní krytiny. Sami vidíte, že stavbu střechy svépomocí zvládnete pouze částečně. V některých krocích se bez profesionálů neobejdete. Při rekonstrukci střechy se často mění i okapový systém.

Pokud však uvažujeme o střeše šikmé, pod kterou nepožadujeme vybudovat podkrovní prostory, musíme izolovat strop posledního podlaží. Zde platí zásada, že na podlahu půdy uložíme tolik izolace, co jen se tam vejde a překryjeme ji záklopem. Další možností je uložit tepelnou izolaci přímo do stropu, což je u novostaveb nejčastější řešení a vlastně i nejlevnější. Zateplujeme-li přímo střechu, použijeme stejný postup jak u novostaveb, tak rekonstrukcí střech. Nad krokvemi či bedněním rozvineme pásy hydroizolační fólie. Tuto fólii přibijeme ke krokvím takzvanými kontra latěmi. Na kontra latě v závislosti na druhu střešní krytiny následně v odpovídajících vzdálenostech přibijeme latě. Z půdy pak mezi krokve vložíme tepelnou izolaci, většinou půjde o 16 cm tlusté vrstvy tepelné izolace z minerálních vláken. Následně rozvineme parozábranu, respektive parotěsnou zábranu. Zezdola pak ke krokvím připevníme druhou vrstvu tepelné izolace (standardně o tloušťce 10 cm) a uchytíme sádrokartonový podhled, případně obklad z připravených palubek. Zásadně konstruujeme 2 pláště, kdy bude mezi difúzní fólií a střešní krytinou vzduchová mezera (tu nám vytvoří kontralať). Systém však může být i tříplášťový, kdy bude vzduchová mezera i mezi difúzní fólií a tepelnou izolací. V případě pokládky lehké střešní krytiny, kdy střechu celou obedníme, nám pak vzduchová mezera vznikne mezi bedněním a tepelnou izolací.

Výběr krytiny

Projektant vám před montáží nové krytiny poradí i s tím, jaký typ krytiny zvolit v závislosti na únosnosti krovů. Pokud je zdravý, není napadený škůdci ani hnilobou, opraví se případná drobná poškození a ošetří se impregnací. Latě a bednění je vhodné vyměnit, protože nevydrží tolik jako trámy a jejich cena (a tedy i výměna) není tolik náročná. Pak už jen s ohledem na klimatické podmínky, sklon, vzhled i další vlastnosti střechy a únosnost krovu zbývá vybrat novou krytinu. Při ponechání starého krovu je dobré vybrat krytinu lehkou, aby nebyl zbytečně zatěžován - a nemusíte přitom přijít o přirozený vzhled či vlastnosti pálených tašek. Nabízí se například krytina Evromat - lehká, vysoce odolná (výrobce garantuje životnost až 60 let) a také hezká na pohled.

Typy střech obecně

Jak už jsme uvedli, střechy členíme podle jejich konstrukce na ploché a šikmé. Dále pak na jednoplášťové, dvouplášťové a víceplášťové a střechy šikmé na sedlové, pultové a stanové, které v našich podmínkách patří k nejčastěji užívaným. Dalšími typy šikmých střech podle konstrukce jsou střechy valbové, polovalbové a mansardové.

Šikmé střechy a pozednice

Historicky nejrozšířenějším druhem střechy na českém území je sedlová střecha, a to jak u samostatně stojících rodinných domů, tak i domů v řadové zástavbě. Je častou střešní konstrukcí u chalup a domů ve vysokohorských oblastech. Sedlová střecha se skládá ze dvou šikmých ploch o různém sklonu, ohraničena okapy a štíty, vrchol sedlové střechy tvoří hřeben. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí. Pozednice jsou trámy položené na obvodových zdech, do kterých se uchytí krokve.

Pultová střecha

Pultovou střechu řadíme mezi šikmé střechy, nejčastěji se sklonem od 15° do 45°. Je tvořena pouze jednou nakloněnou rovinou střešního pláště. Jde o tvar střechy využívaný zejména na pasivní rodinné domy, na garáže, pergoly, přístavky, drobné zahradní konstrukce jako je například kryté stání pro auto nebo krytou venkovní terasu a podobně. Princip konstrukce je velice jednoduchý. Jde o tzv. prázdný krov, který je tvořen rastrem krokví, osedlanými na pozednici a hřebenové vaznici. Vytváří mírně skloněnou jednoduchou plochu střechy. Plocha střechy by se měla rozkládat vždy na návětrné straně. Zvýšená fasáda s velkými okny by měla být orientována ke slunci, což umožňuje využívat sluneční energii. Díky tomu lze dosáhnout velmi příznivé energetické bilance. Sklon střechy musí být v souladu již s předem zvolenou krytinou (dle bezpečného sklonu střešní krytiny). Návrh a konstrukce pultové střechy již vyžaduje odborníka.

tags: #skladba #plocha #strecha #pozednice

Oblíbené příspěvky: