Skladba příčky s hliněnou omítkou: Kompletní průvodce pro zdravé a estetické interiéry
Hliněné omítky, zdící malty a vyzdívky se tradičně využívaly hlavně v lidových stavbách. Dnes slaví návrat, podobně jako další přírodní stavební materiály, které při výrobě nezatěžují přírodní prostředí, neobsahují žádné zdraví škodlivé látky a lze je snadno recyklovat. Tento manuál je určen pro ty, kteří se chtějí pustit do svépomocného omítání hliněnými materiály. Pracovní postupy se zase tak moc neliší od klasického omítání vápenocementovými materiály.
Charakteristika a výhody hliněných omítek
Hlína je dokonalý materiál, který dobře akumuluje teplo a velmi dobře izoluje proti chladu, horku i hluku. Zároveň dýchá a umožňuje prostup plynů vyvolaný rozdílem teplot. Dále reguluje mikroklima v interiéru - pohltí přebytečnou vlhkost, ale pokud je vzduch v místnosti příliš suchý, vlhkost naopak uvolní. Dokonce dovede pohlcovat pachy i cigaretový kouř a prospívá alergikům. Hliněné omítky mají trvanlivost srovnatelnou s cementovými. Tyto omítky jsou příjemné na dotek a nenapodobitelné po stránce vizuální. Hlavním přínosem je ale blahodárný vliv na zdraví.
Dřevo a hlína se ve stavbě doplňují. Hlína zlepšuje její akumulační vlastnosti, přirozeně chrání dřevěné konstrukce a reguluje vlhkost v objektu. Na rozdíl od tvrdých cementových omítek je hlína prodyšná, paropropustná. Při použití hliněných omítek mají stěny v interiéru vyšší povrchovou teplotu a vytvářejí komfortní tepelnou pohodu. Hliněné omítky a vyzdívky z hliněných cihel nejsou efektivní jako tepelná izolace, ale slouží k akumulaci tepla v interiéru stavby, lepší tepelné stabilitě a setrvačnosti. To platí pro zimní období. V létě nám hliněné materiály naopak poslouží proti přehřívání stavby a přirozeně tak klimatizují obytné místnosti.
Příprava hliněné omítky z místních zdrojů
Vedle úspory za vlastní práci při svépomocném omítání můžeme u hliněných omítek (jako jediných) taktéž ušetřit peníze, pakliže si hliněnou omítku namícháme z místního jílu. Ten v převážné většině nalezneme na každém stavebním pozemku. Každá omítka se skládá z pojiva a plniva obsažených v ní v určitých poměrech. V našem případě jíl je pojivo a přidaný písek, s případnou slaměnou řezankou, představuje plnivo. Hliněná omítka, resp. jíl v ní obsažený, při vysychání zmenšuje svůj objem a podle množství jílu se tvoří v omítce praskliny.
Jak zjistit správný poměr pojiva a plniva?
- Vymícháme vzorky v objemovém množství jíl:písek 1:1, 1:2, 1:3 a 1:4. Toto rozmezí by mělo v převážné většině stačit.
- Písek použijeme do velikosti max. 4 mm, ideální frakce 0,5 - 4 mm. Běžně k dostání je 0-4 mm.
- Zalitý jíl vodou po změknutí rozmícháme, nejlépe ručním míchadlem, do jogurtové konzistence bez hrudek. Pokud hmota obsahuje větší pevné částice, jest nutno ji přelít přes síto.
- Podle potřeby přidáme vodu a zednickou lžící omítneme plochu cca 60x60cm od každého materiálu.
- Srovnáme hoblem, aby tloušťka hliněné hrubé omítky byla 15-20 mm.
- Necháme vyschnout a ideální vzorek by měl být ten, jehož praskliny, na které když zatlačíme, se neulomí a neodpadnou. Vzorky aplikujeme na pevný podklad, nejlépe ten, na který se bude omítat.
Zkouška smrštitelnosti hrubé hliněné omítky
- Každý vzorek roztáhneme v tloušťce cca 15 mm do lívance na igelit, který ořízneme na cca 6x25 cm. Tento igelit umožní hliněné omítce při vysychání klouzat po povrchu, čímž nedojde k popraskání vzorku.
- Ve vzdálenosti 200 mm, nejlépe přesně, zhotovíme značky nožem, nebo zapichneme špičatá krátká párátka anebo obojí.
- Tyto značky nám slouží ke kontrole, až vzorek vyschne. Při měření suchého vzorku byste neměli naměřit méně než 196 mm.
Tuto zkoušku na smrštění hrubé hliněné omítky je potřeba udělat hlavně tehdy, pokud víme, že chceme použít jemnou hliněnou omítku dekorativní - barevnou, neboť ta někdy vyžaduje důkladnější provlhčení podkladu - hrubé hliněné omítky. Slaměnou řezanku, její poměrové zastoupení, je potřeba taktéž vyvzorovat, nejlépe až s omítkou, která se v pokusech jeví nejlépe. S přidáním řezanky do hmoty můžete přidat i na jílu, nebo ubrat na písku. Řezanku ideálně připravíme za pomocí travní sekačky, doporučená délka je do 5cm.
Čtěte také: Trámová střecha
Volba mezi vlastní a kupovanou hlínou
Jak již bylo zmíněno, jemnou omítku lze vytvořit i z místních zdrojů za použití jemnějších písků. Ovšem pakliže neplánujete tyto omítky opatřit nátěrem, tak jemnou hliněnou omítku míchanou svépomocí nedoporučuji. Důvod je prostý: nejste schopni bez velkých znalostí vymíchat materiál, který by byl dostatečně tvrdý a soudržný. Proto všem doporučuji jemnou hliněnou omítku zakoupit u výrobce, hlavně ty barevné - dekorativní.
Michal Navrátil, specialista na hliněné materiály, uvádí, že hlína z daného pozemku tam pocitově patří, má energii toho místa. Z 95 % hlín, které jsou na pozemku, lze bez problému udělat hrubou omítku, stačí jen mít zkušenost, to zpracování je ale zdlouhavé. Pokud se staví celý dům svépomocí a rozpočet je omezený, má smysl si hlínu připravit. Pokud je to ale jen jedna stěna, je lepší si ji koupit. Velká část lidí si dělá hrubé omítky sama a ty finální si koupí. Důležité je si uvědomit, že pokud si chce člověk udělat finální omítku z místa, tak mu nemůže vadit, že bude tmavá, hnědá. Pokud si nechce ztmavit interiér a chce omítku světlou, tak už to sám nedokáže.
Pracovní postupy při omítání hliněnými materiály
Obecné zásady
Pracovní postupy se zase tak moc neliší od klasického omítání vápenocementovými materiály. Pro úplné začátečníky - hliněnou omítku můžeme nanášet dvěma způsoby. První variantou je, že rozmočíme čistý jíl a vznikne nám přilnavostní nátěr, který nanášíme štětkou nebo válečkem. Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr, do připravených dřevěných omítníků. Místo jílového nátěru lze použít i hliněný špric. Jíl smícháme s pískem 1:2 a naředíme vodou tak, aby se nám dobře pracovalo, a na stěně, či stropu, po špricování něco zbylo. Můžeme si k tomuto účelu koupit ruční omítačku "čerta", nebo nahazovat ručně zednickou lžící či fankou.
Hrubou vrstvu lze nahazovat podobně jako klasickou omítku. Nejlépe drží na pouze částečně zaschlém jílovém podkladu. Jemné hliněné štuky čekají až na úplné vyschnutí hrubé omítky. Tu před samotným nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a zednickým novodurovým hoblem natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3mm, dle použitého druhu jemného hliněného štuku.
U hliněných omítek je doporučováno zaoblení rohů případně i koutů. Zaoblené rohy jsou praktické proti uražení, kouty jsou spíše estetické. Kolem oken na jejich rámy doporučuji použít ukončovací okenní profil (APU lišty). Tyto APU lišty eliminují otřesy okna, čímž nedochází k prasklinkám mezi rámem okna a hliněnou omítkou.
Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB
Příprava podkladu pro finální vrstvu
Než se pustíte do realizace finální hliněné omítky, je potřeba nejdříve zajistit dokončení všech předcházejících kroků a dodržení technologických postupů. Finální hliněná omítka se realizuje na vyschlý a vyzrálý podklad. Je-li podkladem hliněná malta, její vyzrání přichází ve stejný čas jako vyschnutí. Vyschnutí poznáme tak, že podklad má všude stejnou barvu.
Před omítáním je potřeba z povrchu stěn odstranit nesourodé vrstvy a případně zaškrábnout nesoudržné spáry. Před špricováním opláchněte (ostříkněte) stěnu vodou z hadice se zahradním rozprašovačem, čímž se jemný prach a další nesoudržné části odstraní z povrchu. V každém případě neomítat na malbu, je potřeba povrch min. oškrábat až na původní jemnou omítku, aby se otevřely póry. Povrch ometeme, nejlépe vysajeme, případně opláchneme-navlhčíme vodou, aplikujeme přilnavostní nátěr a můžeme omítat. Oškrábání malby by mělo být minimální.
Technologický postup aplikace finální hliněné omítky
- Důkladně si olepte vše, co nechcete zašpinit. I když se hlína dobře čistí, práci navíc nechcete.
- Dodržujte technologický postup na materiálu nebo se poraďte se zkušenějším.
- Podklad si navlhčete. Intenzita navlhčení hrubé omítky je odvislá od použité jemné hliněné omítky, resp. její doby zpracování.
- Udržujte nářadí čisté.
- Míchejte směs na homogenní hladkou hmotu. Správná hustota směsi je ani hustá ani řídká, zkrátka tak akorát. Něco mezi smetanou a pomazánkovým máslem, asi jako hustější puding.
- Doporučujeme omítku nanášet ve dvou vrstvách následujících chvíli po sobě (podle míry navlhčení). Výsledný vzhled bude lepší. Snažte se nanášet stejnoměrnou vrstvu co nejmenším množstvím tahů.
- Při jedné práci se snažte udělat stěnu "od rohu do rohu". Všechna napojení jsou vidět.
- Finální filcování je dobré provést dvakrát až třikrát. První filcování po uschnutí zapraví hrubé nerovnosti. Druhé filcování vytvoří požadovaný povrch. A třetí odstraní přebytečná zrníčka písku.
Skladby příček a podkladů s hliněnou omítkou
Způsob nanášení hliněných omítek samozřejmě záleží i na materiálu zdí. Před samotným omítáním je potřeba si ujasnit, kde chcete mít obklady a tyto plochy pod obklady je potřeba vyhrubovat klasickou jádrovou vápenocementovou omítkou.
Nepálená cihla
- Skladba: Hrubá hliněná omítka s výztuhou + jemná hliněná omítka
- Příprava: Příčky z nepálených hliněných cihel je nuto vyzdít se spárami silnými 8 mm, stejně hlubokými. Toho docílíme, když při zdění na okraje spodního šáru položíme železné kulatiny o průměru 8mm, mezi ně "nalijeme" zdící maltu a přes tyto dráty ji zarovnáme. Po odstranění těchto pomocníků máme souvislou vrstvu zdící malty, která nekončí zároveň s hranou cihel. Tato spára slouží u nepálených zděných příček k lepšímu ukotvení hrubé hliněné omítky. Dalším doporučením je vložení zpevňovací armatury (juta nebo perlinka) jako ukončení hrubé hliněné omítky. V tomto případě není nutno dávat před hrubou omítkou přilnavostní jílový nátěr, pouze stěnu z nepálených cihel navlhčit vodou, nejlépe rozprašovačem. Při vlhčení stěny před hrubováním nešetřit vodou.
Keramický pálený střep (Porotherm)
- Skladba: Jílový nátěr (špric) + hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk
Plynosilikátové tvárnice (Ytong, Porfix)
- Skladba: Jílový nátěr (špric) + hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk
- Příprava: U tohoto materiálu je na zvážení, zda stěny před omítáním nepotáhnout stavebním lepidlem s perlinkou. Pokud jsou stěny z Ytongu postavené min. 3 měsíce, tak výrobce garantuje vyzrátí tvárnic a jejich rozměrovou stálost, čímž se může omítat přímo na stěny.
Vápenopískové cihly, litý beton nebo betonové tvárnice
- Skladba: Cementový špric + hrubá hliněná omítka + jemná hliněná omítka
- Příprava: Na tyto materiály vzhledem k jejich hladkosti je vhodnější použít cementový špric, který necháme zatvrdnout a můžeme omítat.
Sádrokarton (SDK)
- Skladba: Jílový nátěr + jemná hliněná omítka
- Příprava: Výrobce SDK nedoporučuje omítání hrubou hliněnou omítkou z obav dlouhodobého působení vlhkosti. Při pomalém vysychání silné vrstvy omítky může nastat rozmočení a narušení soudržnosti SDK. Proto se SDK omítají pouze tenkou vrstvou jemného hliněného štuku. Z praxe všichni víme, že SDK ve spojích občas praskají, proto je nutné plochy před vlastním omítáním zpevnit obyčejným stavebním lepidlem s perlinkou a zarovnat zednickým hladítkem. Povrch lepidla je vhodné zdrsnit např. rozfilcováním.
OSB, dřevo, ekopanel a vše na bázi dřeva
- Skladba: Štukatérský rákos + jílový nátěr na stěny (špric na stropy) + hrubá hliněná omítka s řezankou + perlinka (jutová tkanina) + jemná hliněná omítka
- Příprava: V tomto případě se jedná o nejdražší skladbu hliněného omítání. U štukatérského rákosu, který slouží jako nosný prvek pro hliněnou omítku, je důležité, aby nosný drát rákosových stébel byl min. pozinkovaný, nejlépe nerezový. Tloušťka tohoto napínacího drátu by měla být min. 0,8 mm, raději 1 mm (na strop a šikminy). Rákos přichytáváme sponkami minimálně 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm a to způsobem, že drát připevníme na koncích tak, aby neprokluzoval pod sponkami. Dále sponkujeme od středu postupně ke konci, čímž se drát napíná a rákos není zvlněný. Přesahy rohoží jsou 10 cm a vede přes ně vždy jeden napínací drát. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se, aby stébla rákosu byla vodorovně. Vyztužení hrubé hliněné omítky v případě rákosového podkladu perlinkou, nebo jutou, která ovšem není tak pevná, je nezbytností. Postup aplikace zpevňovací mřížky do povrchu hrubé hliněné omítky je podobný jako při tapetování.
Hliněné panely
- Skladba: Jílová voda + jemná hliněná omítka s perlinkou (juta) + jemný hliněný štuk
- Příprava: Povrch navlhčit, nanést jemnou hliněnou omítku do které se celoplošně zapracuje perlinka (juta). Po vyschnutí se aplikuje požadovaný jemný hliněný štuk. Před omítáním se musí do povrchu vetřít jílová voda (jíl 1:2 voda) nejlépe molitanovým hladítkem nebo štěrkou a ještě na mokrý podklad nanášíme ekonom.
Staré omítky (malba)
- Skladba: Oškrábání + navlhčení + přilnavostní nátěr + jemná hliněná omítka ekonom v tl. cca 5mm (pokud se nehodlá hrubovat)
Finální úprava povrchu hliněné omítky
Filcovaný povrch
Filcovaný povrch je nejběžnější povrchová úprava hliněné omítky. K jejímu provedení používáme různé typy molitanových hub. Jejich tvrdost a hrubost si volíme podle druhu omítky a zkušeností realizátora. Filcování provádíme nejčastěji dvakrát za mokra a jednou za sucha. Filcování za sucha je důležitý krok. Výrazně omezí sprašování finální hliněné omítky. Filcovaný povrch bývá na omak hrubý a dá se snadno provádět s jakýmkoli druhem hliněných omítek.
Hlazený povrch
Hlazený povrch je složitější disciplína, časově i fyzicky náročnější. Pokud ji chcete dělat profesionálně, potřebujete různé druhy hladítek - plastové, japonské, benátské aj. U hlazených povrchů obecně platí, čím menší zrnitost materiálu, tím lépe se hladí. Při hlazení nejlevnějších typů finálních hliněných omítek je výsledek nejistý, zdlouhavý a pracný. Jen těžko se dá vytvořit celistvý hladký povrch. V tomto případě je lepší sáhnout po dražších a jemnějších materiálech. Finální vrstva bude příjemná na omak a nebude sprašovat. Kvůli své náročnosti (dražší materiál i práce) tento finální povrch není tak častý jako filcovaný.
Čtěte také: OSB desky a šikmá střecha: správná skladba
Barevná škála hliněných omítek
Obrovskou výhodou finálních hliněných omítek je jejich přírodní barevná škála. Přirozená barva hliněné omítky se pohybuje v odstínech hnědé. Hnědé jíly jsou získávány povrchovou těžbou, jsou dostupnější, snadněji zpracovatelnější, a proto levnější. Přejeme-li si světlejší odstíny, lze jich dosáhnout přidáním hlubinných kaolinických jílů nebo přidáním přírodních pigmentů. Pigmentace hliněných omítek se provádí buď při výrobě nebo dobarvením hotové směsi přímo na stavbě. Při přidávání pigmentu na stavbě hrozí, že se při dalším míchání nedodrží poměr a výsledná omítka bude mít jiný odstín. Proto všem našim zákazníkům doporučujeme vybrat si z barevné škály předpřipravených hliněných omítek.
Pokud si přejeme mít zajímavou dekorativní vrstvu, můžeme uvažovat o přidání organické složky - plevy, levandule, kopretiny, pazdeří a podobně. Další možností, jak se dá obohatit finální štuková vrstva je přidání anorganické složky - rozdrcené skleněné kuličky, perleťové vsypy, barevná sklíčka a kamínky.
Případná výmalba hliněných omítek se provádí vápnem, kaseinovými, hliněnými nebo silikátovými barvami, které povrch omítky tolik neuzavřou, ale zpevní a ochrání. I holá, barevně neupravená omítka však může mít rozmanité odstíny, které jí poskytne různobarevný hliněný základ - od nejsvětlejšího, téměř bělostného jílu, přes žluté a okrové odstíny, až do hnědých nebo zemitě červených odstínů.
Doporučené vybavení pro aplikaci finální vrstvy
- Olepovací a zakrývací materiál - pásky, igelity, linoleum, starý koberec, geotextilie a jiné.
- Nádoba na mísení - kalfas aspoň 120l.
- Míchadlo nebo vrtačku s "metlou" na míchání maltových směsí.
- Minimálně dva čisté kýble (na vodu a na materiál).
- Základní omítkářské nářadí - lžíci, žufan, nerezové hladítko (velké i menší), lžíci na detaily (slza), zalamovací nůž.
- Houby na filcování - nejlépe mořskou houbu, jemnou houbu a obyčejnou kuchyňskou.
- Hladítka - v případě hlazené omítky.
- Zárožák - zahnutá štětka s držátkem.
- Lešení - něco pod nohy, co vás udrží a vejdete se i s materiálem.
Tabulka: Přehled doporučených skladeb hliněných omítek na různé podklady
| Typ podkladu | Příprava podkladu | Hrubá omítka | Výztuha | Finální omítka |
|---|---|---|---|---|
| Nepálená cihla | Navlhčení vodou, promaltování spár (8mm) | Hrubá hliněná omítka | Juta nebo perlinka (ukončení hrubé omítky) | Jemná hliněná omítka |
| Keramický pálený střep (Porotherm) | Jílový nátěr (špric) | Hrubá hliněná omítka | - | Jemný hliněný štuk |
| Plynosilikátové tvárnice (Ytong, Porfix) | Jílový nátěr (špric); volitelně stavební lepidlo s perlinkou | Hrubá hliněná omítka | - | Jemný hliněný štuk |
| Vápenopískové cihly, litý beton, betonové tvárnice | Cementový špric | Hrubá hliněná omítka | - | Jemná hliněná omítka |
| Sádrokarton (SDK) | Jílový nátěr; zpevnění spojů stavebním lepidlem s perlinkou | Neaplikovat | - | Jemná hliněná omítka (tenká vrstva) |
| OSB, dřevo, ekopanel | Štukatérský rákos; jílový nátěr (špric) | Hrubá hliněná omítka s řezankou | Perlinka (jutová tkanina) | Jemná hliněná omítka |
| Hliněné panely | Jílová voda vetřená do povrchu | - | Perlinka (juta) celoplošně zapracovaná do jemné omítky | Jemná hliněná omítka (do 5mm) + požadovaný jemný hliněný štuk |
| Staré omítky (malba) | Oškrábání, navlhčení, přilnavostní nátěr | - | - | Jemná hliněná omítka ekonom (cca 5mm, pokud se nehodlá hrubovat) |
tags: #skladba #pricky #s #hlinenou #omitkou #informace

