Komplexní průvodce skladbou stěn dřevostaveb a obklady

Dřevostavby jsou rychlé na výstavbu, ekologické a nabízejí výborné izolační vlastnosti. Aby však dům zůstal kvalitní, bezpečný a komfortní po celou dobu své životnosti, je nezbytné věnovat velkou pozornost skladbě stěn. Dřevostavby kladou specifické nároky na konstrukční skladbu, zateplení i povrchové úpravy.

Ve stěnách dřevostavby se obvykle nachází několik vrstev - nosná konstrukce, izolační vrstvy, parozábrany či parobrzdy, instalační prostory, vnitřní a vnější obklady nebo omítky. Chybně navržená nebo provedená skladba může způsobit problémy s vlhkostí, vznik tepelných mostů, horší akustický komfort nebo snížení životnosti konstrukce. Celkově platí, že skladba stěny by měla být promyšlená nejen z hlediska tepelnětechnických požadavků, ale i z pohledu akustiky, požární bezpečnosti a snadné montáže.

Základní principy skladby stěny

Skladba stěny je u konstrukce dřevostavby tvořena několika základními typy materiálových prvků, které ve stěně zastávají rozdílné funkce. Tloušťka a konstrukce stěny dřevostavby je nesmírně důležitou volbou, která ovlivňuje nejen způsob montáže, ale i řadu užitných vlastností budovy. Všechny stěny dřevostaveb tvoří sendvičové panely. Podle toho, jestli se jedná o vnitřní nebo obvodovou stěnu, jestli se jedná o dělící nebo o nosnou konstrukci, se liší svou strukturou. U každého typu panelu se klade důraz na jiné vlastnosti. Nejde pouze o vhodné materiály a jejich pořadí, ale mnohé ovlivňuje také jejich vhodně zvolená tloušťka.

Nosná konstrukce

Základem většiny dřevostaveb je rámová konstrukce z KVH hranolů, případně CLT panely. Místo mokrého dřeva z pily je vhodné použít vysušené a hoblované KVH hranoly. Předejdete tak spoustě malérů a nebude to ani o tolik dražší. Použijeme-li KVH hranoly, tak je nasnadě použít ve stěně dřevostavby šířku hranolu 60 mm. Pokud půjdete cestou difúzně uzavřené konstrukce, nemá smysl použít výšku hranolu větší než 120 mm - celkovou tepelnou izolaci stěny získáte použitím větší vrstvy polystyrenu (který je levnější než vnitřní rámová konstrukce s vatou). Rastr stojek se ve stěně dřevostavby odvíjí od velkoplošných materiálů, které mají většinou formát 1250 mm, a je tedy vhodné použít rozteč stojek 625 mm. Rám pak se stojkami utvoří horní a spodní pas. Spolu se základní nosnou konstrukcí z KVH působí horizontálně statický plášť, který je buď z OSB desky nebo sádrovláknité desky. Desky jsou k dřevěnému rámu připevněny nejčastěji sponkami po cca 50 mm.

Vrstvy z interiéru

Začneme-li z interiéru, první vrstvou je zpravidla povrchová úprava stěny (vnitřní obklad/nátěr), která má převážně estetickou funkci. Následují konstrukce tvořící instalační předstěnu - desková konstrukce (OSB desky/sádrokarton/překližka apod.), horizontální latě, instalace a tepelná izolace.

Čtěte také: Trámová střecha

  • Obložení interiéru: Plní estetickou funkci a kryje instalace umístěné za ním.
  • Latě: Fixují parozábranu a vytvářejí prostor pro umístění instalací.
  • Zavětrování: Ztužuje konstrukci a zabraňuje nežádoucím pohybům. Stejnou funkci plní sheathing.
  • Paropropustná folie: Zamezí průniku interiérové vlhkosti do tepelné izolace. Na vnitřní straně stěny se obvykle nachází parozábrana nebo parobrzda, která reguluje prostup vodních par do konstrukce.
  • Instalace: V této části konstrukce jsou umístěny rozvody elektřiny, vody, kanalizace a ostatních technických sítí. Rozvody elektřiny, vody, atd. lze vést přímo ve stěně dřevostavby. Lepším řešením je však použití instalační předstěny, která chrání parozábranu při šroubování nejrůznějších kotvících systémů polic a poliček. Navíc je použití instalační předstěny v dřevostavbě výhodnější z hlediska případných rekonstrukcí. Tloušťka instalační předstěny je nejčastěji 40 mm, a když už ji máte, je dobré ji zaizolovat a získat tak ještě o něco lepší tepelné vlastnosti stěny dřevostavby. Hranoly instalační předstěny jsou z interiéru přiklopeny konstrukční deskou a sádrokartonem (když budete mít pod sádrokartonem konstrukční desku, budeme moci snáze kotvit těžší břemena do stěny).

Vnější vrstvy

  • Venkovní pojistná hydroizolace: Slouží jako pojistná hydroizolace proti vnějším vlhkostním vlivům, tato vrstva by měla být také schopna propouštět vlhkost z nitra stěny do exteriéru.
  • Latě: Fixují pojistnou hydroizolaci k podkladu a vytváří větrací prostor. Zvenku se přidává tepelná izolace (např. Celulóza, minerální vata, PIR panely).
  • Deskové obložení: Slouží jako ztužení (zavětrování) celé konstrukce a zároveň jako vnější ochrana vnitřních vrstev skladby. Nemusí být však nezbytnou součástí konstrukce.
  • Venkovní obložení: Chrání stavbu před vnějšími vlivy počasí a plní estetickou vnější funkci.

Na následujícím obrázku je popsán nejtradičnější způsob skladby stěny u systému two by four, který je charakterizován jednotnými konstrukčními profily 2 x 4 palce (cca 5 x 10cm).

Typy skladeb stěn

Obvodové stěny

Klíčovou vlastností obvodových stěn dřevostavby jsou dobré izolační vlastnosti. Důležitá je schopnost tepelné izolace, která dřevostavby řadí k energeticky úsporným nebo nízkoenergetickým stavbám. V porovnání se zděným cihlovým domem mohou být úspory energie až o dvě třetiny. Z akustického hlediska musí vícevrstvá konstrukce obvodové stěny zajistit ticho a klid, čili zabránit přenosu ruchu z okolí. Stěny se od klasického cihlového domu liší mimo jiné i schopností akumulace tepla. U vytápění dřevostavby nemusíme čekat dlouhé hodiny, než se prohřeje celá masivní konstrukce, takže je v dřevostavbě příjemně teplo mnohem rychleji. Na druhou stranu ale také interiér rychleji vychladne.

Vnitřní povrch obvodové stěny tvoří sádrokarton, na který navazuje sádrovláknitá deska Fermacell (12,5 mm). Obě desky představují systémy pro suchou výstavbu. Fermacell má mnoho předností, vyniká mechanickou stabilitou, dobrými požárními i zvukově izolačními vlastnostmi. Navazuje pro dřevostavby nepostradatelná parozábrana, která zabrání vnikání vzdušné vlhkosti z interiéru do konstrukce stěny. Po vrstvě izolace následuje jádro stěny čili samotná dřevěná konstrukce (120 mm). Dále opět navazuje sádrovláknitá deska Fermacell, na kterou se lepidlem aplikuje vrstva zateplení (100 mm silná). Finální úprava má podobu silikonové fasády. Celková tloušťka je 262 mm, součinitel prostupu tepla U je 0,18 W/m2K.

Vnitřní dělící stěny

Vnitřní dělící příčky mají nejjednodušší strukturu. Skládají se ze dvou sádrokartonových desek, mezi nimiž je sádrokartonová konstrukce s 90 mm vrstvou izolace. Celková tloušťka je tedy pouhých 115 mm, což nám umožňuje maximálně využít vnitřní prostor stavby pro bydlení.

Vnitřní nosné příčky

Vnitřní stěny s nosnou funkcí mají také příznivou tloušťku - 145 mm. Jejich jádro tvoří dřevěný rám s výplní tepelnou izolací (celkem 120 mm). Po obou stranách se aplikují fermacellové sádrovláknité desky.

Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB

Srovnání tlouštěk stěn

Typ stěny Tloušťka (mm) Poznámka
Obvodová stěna 262 Součinitel prostupu tepla U = 0,18 W/m2K
Vnitřní dělící příčka 115 Maximální využití vnitřního prostoru
Vnitřní nosná příčka 145 Dřevěný rám s izolací

Difúzně otevřená a difúzně uzavřená konstrukce

Difúzně uzavřená dřevostavba

Difúzně uzavřená konstrukce je navržena tak, aby zabránila pronikání vodní páry do obvodové stěny. U konstrukcí difúzně uzavřených dřevostaveb je z vnitřní strany instalována paronepropustná vrstva, která zamezuje pronikání vlhkosti do konstrukce. To je zásadní zejména v zimním období, kdy se vodní pára přirozeně pohybuje z interiéru směrem ven. Díky tomu nedochází k vlhnutí dřevěných prvků, a konstrukce si tak udržuje stabilitu a dlouhou životnost. Pokud půjdete cestou difúzně uzavřené konstrukce, nemá smysl použít výšku hranolu větší než 120 mm - celkovou tepelnou izolaci stěny získáte použitím větší vrstvy polystyrenu (který je levnější než vnitřní rámová konstrukce s vatou).

Difúzně otevřená dřevostavba

Difúzně otevřené konstrukce jsou novodobým synonymem dřevostaveb. Fungují na principu fyzikálního jevu zvaného difúze - vodní pára prochází materiály směrem ven díky rozdílu tlaků mezi vnitřním a venkovním prostředím. U difúzně otevřených konstrukcí je vstup vodní páry do konstrukce povolen, ale řízený. Díky vhodné skladbě obvodového pláště zajišťujeme, aby vlhkost mohla bezpečně procházet ven, aniž by se hromadila uvnitř a ohrozila dřevěné prvky stavby. Proto nelze na takovou konstrukci použít zateplovací systém s nízkou paropropustností - typicky například desky z pěnového polystyrenu kombinované s akrylátovou omítkou. U volby difúzně otevřené skladby dřevostavby je dobré počítat s výraznějším cenovým rozdílem oproti difúzně uzavřené skladbě. Malý difúzní odpor musí mít všechny vrstvy termofasády a tedy i samotná omítka (která se k těmto účelům vyrábí). Zejména tuto informaci musí obdržet například nový majitel domu, který musí při rekonstrukci použít opět difúzně otevřenou omítku, jinak by systém jako celek již nefungoval tak jako na začátku.

Nosnou konstrukci obvodového pláště difúzně otevřené konstrukce tvoří konstrukce z dřevěných hranolů. Z vnitřní strany se na konstrukci připevňují desky OSB, které jsou montovány na laťový rošt.

Fasádní obklady dřevostaveb

Na první pohled může skladba stěn a podlah působit jednoduše. Aby se předešlo chybám, je vhodné obrátit se na zkušenou stavební firmu, která má s dřevostavbami praxi. Fasádní obklady slouží nejen jako estetický prvek, ale také jako důležitá ochrana konstrukce.

Příprava dřevěného obkladu

I když jsou fasádní obklady určené pro venkovní použití, jedná se o přírodní materiál reagující na prostředí. Dřevo může nabobtnat nebo se seschnout tím, že pohlcuje vlhkost nebo vysychá tak dlouho, až se jeho obsah vlhkosti dostane do rovnováhy s okolním vzduchem. Umožníte-li dřevu dosáhnout rovnováhy dříve, než ho namontujete, omezí se další práce dřeva na minimum.

Čtěte také: OSB desky a šikmá střecha: správná skladba

  • Obložení vyrobené ze dřeva sušeného v sušárně: Suší se na obsah vlhkosti 12-18 % a je nejlépe připraveno k okamžitému použití. Pokud obložení během dopravy na stavbu nenavlhlo, může se okamžitě montovat, a to s výjimkou horkého a suchého prostředí, kde se obvykle vyžaduje jeho uskladnění v dobře větraném prostředí po dobu 3 až 5 dnů.
  • Obložení vysušené na vzduchu nebo v sušárně na obsah vlhkosti cca 19%: Je třeba nechat aklimatizovat na podmínky okolního prostředí tak, že jednotlivé díly obložení narovnáme svisle na proklady umístěné v pravidelných vzdálenostech v suchém skladovacím prostředí po dobu 7-10 dnů.
  • Obložení z nevyzrálého nebo mokrého dřeva: Vyžaduje delší čas pro aklimatizaci. Jednotlivé díly oddělte svisle umístěnými proklady takovým způsobem, aby byly vždy dva díly vedle sebe a po dobu nejméně 30 dnů je uložte do dobře větraného suchého prostředí, ve vlhkých podmínkách i déle.

Dokud není dřevo namontováno, potřebuje ochranu před působením přímého slunečního záření, nasáknutím vodou, nečistotami a dalšími vlivy. Obložení uskladněte ve vodorovné poloze nad zemí za použití prokladů a ochrany před vlhkostí, aby nedocházelo k absorpci vlhkosti od spodu. Přikryjte ho krytem nepropouštějícím vodu, který zdvihnete uprostřed tak, aby se na krytu nevytvářely kaluže vody. Neutěsňujte zcela, neboť je třeba, aby mohl vzduch dobře cirkulovat. Ideální je obložení před použitím uskladnit v uzavřené budově, například v garáži. Před montáží (na stavbě) se doporučuje nanést svrchní nátěr na všechny povrchy (včetně koncových částí). Druh nátěru se určí v závislosti na požadovaném vzhledu. Všechny řezy musí být bez ohledu na to, v jakém ročním období se montáž provádí, ošetřeny nátěrem. Vlákna na konci všech dřevěných výrobků absorbují kapaliny 250x rychleji než ostatní dřevěné strany. Stoprocentní akrylovolatexové základní nátěry jsou přípustné, jsou-li podle svého výrobce schopny poskytnout příslušné ošetření. Tam, kde teploty klesají pod 10 °C, ať už během aplikace nebo během tuhnutí, použijte k ošetření koncových vláken obnažených v důsledku řezů provedených při montáži alkydový olejový základní nátěr na dřevo. Uříznuté díly ošetřené na koncích alkydovým olejovým základním nátěrem mohou být namontovány před zaschnutím, aniž by se tím narušila účinnost ochrany.

Kotvení a montáž obkladu

Pro upevňování jsou nejlepší volbou nerezové spojovací materiály a to obzvláště v případě, kdy budete obložení natírat průhledným nebo poloprůhledným mořidlem. Ostatní druhy upevnění včetně elektrolyticky pokovených a mechanicky pozinkovaných se nedoporučují. Mohou zkorodovat a rozpadnout se a také nepříznivě reagovat s přírodními konzervačními látkami přítomnými ve dřevě, což by mohlo mít za následek skvrny a šmouhy. Pro obklady ze sibiřského modřínu se doporučuje použití vrutů. Připevňování pomocí hřebíků není u sibiřského modřínu vhodné. Obložení je třeba připevnit ke každému sloupku nebo podkladu pomocí hřebíků nebo vrutů umístěných maximálně 60 cm od středu. Umístění spojovacího materiálu na druhu a šíři obložení. Zásadou je upevnit obložení bezpečně bez znemožnění pohybu způsobeného změnou obsahu vlhkosti ve vzduchu. Velikost vrutů či hřebíků, které je třeba použít, závisí na druhu a tloušťce obložení.

Podklad pro dřevěný obklad musí splňovat minimálně následující podmínky. Pro splnění požadavků tepelné ochrany budov, zároveň nosného prvku pro obklad s využitím jednovrstvého zdiva, je velmi vhodné řešení řady Porotherm EKO+ ve variantě 44 EKO+ nebo také 38 EKO+. Efektivním řešením podkladu pod dřevěný obklad je Porotherm T vatová, s ohledem na výbornou kombinaci tepelnětechnických podmínek a statiky, kotvení.

Dřevěný rošt a odvětrávání

Dřevěný rošt musí splnit klíčové požadavky. Především správné dimenzování latí s ohledem na zatížení, tedy statiku. Statiku jak pro kotevní, tak s ohledem na účinky větru. Ale rošty pod dřevěným obkladem nemají jen statickou funkci, ale i důležité odvětrávání. Dřevěný obklad na fasádě si můžeme představit jako „svislou skladbu střechy”, u které je také zásadní návrh větracího prostoru. Návrh musí být proveden tak, aby svislé latě umožnily dostatečné proudění vzduchu. Tedy podobně jako u skladby a konstrukce střechy využít svislé latě v rozměru 40 x 60 mm. Přímá závislost je pak na správném dimenzování přisávacích a výdechových otvorů. Klíčové jsou detaily u otvorů - oken a dveří. Z tohoto pohledu je důležitý hlavní směr pokládky obkladů, zda se bude jednat o vodorovnou skladbu, svislou, nebo diagonální. Rozteče latí mohou být rozdílné s ohledem na finální obklad, ale zpravidla je rozteč latí v rozmezí 400 až 600 mm.

V návrhu je velice důležité nezapomenout na to, že obklad nesmí nikdy přijít na režné zdivo, ale vždy musí být podklad přiměřeně ošetřen před samotnou montáží. Další důležitou věcí v návrhu je dostatečně provětrávaná mezera, která je ideální okolo 40 mm. A samozřejmě s tím spojená veškerá místa, která musejí umožnit odvětrávané mezeře větrat. Jedná se o místa přisávání vzduchu nejčastěji u paty obkladu, nad ostěním v rozích apod. Stejně tak důležitá jsou místa, kudy mezera odvětrává u střešní konstrukce případně i v místech parapetů a atiky.

Oplechování a těsnění

Před montáží obložení se ujistěte, že došlo k montáži oplechování, které zabraňuje pronikání vlhkosti do zdiva a prostoru střechy. Oplechování je důležitá součást zabezpečení zdiva proti pronikání vlhkosti. Oplechování odvádí proudy vody směrem od budovy do stanovených drenážních kanálů. Vodorovné oplechování pokládejte tak, aby přesahovalo v místech všech zásahů do zdí (tj. okolo všech oken a dveří) a na všech místech změny materiálu nebo změny směru jeho pokládání (např. lišty, prvky proti vodě nebo zabudování jakéhokoliv alternativního materiálu). Oplechování by mělo být vždy zahnuto směrem dolů a mělo by zajišťovat odtok vody ode zdi. Obložení nebo obruby by měly končit asi půl centimetru nad okrajem oplechování. V místech, kde se setkává oplechování s obrubou nebo jinými materiály, nepokládejte žádné těsnění. Účelem oplechování oken a zárubní dveří je zachytávat vodu v prostoru za obložením a odvádět ji směrem ven.

K utěsnění mezer okolo oken, dveří, rohů a dalších venkovních spojů vystavených působení vody použijte vysoce účinný těsnicí materiál na bázi pryskyřičného latexu, pryskyřice, pryskyřičného silikonu, polyuretanu, polysulfidu nebo termopolymerové gumy. Čistý silikon a čisté těsnicí materiály nejsou pro dřevěné fasádní obložení vhodné a nedoporučují se. Tento způsob utěsnění nepředstavuje trvalé řešení a vyžaduje pravidelnou údržbu. Jestliže nebudete utěsnění kontrolovat a udržovat, může dojít k jeho poškození. V důsledku toho začne zachytávat vodu a vytvářet tak značné problémy s vlhkostí. Nepoužívejte tedy tuto formu řešení jako jedinou překážku působící proti vlhkosti. Neaplikujte těsnicí materiál v místech, kde by mohl zabránit odvádění vlhkosti (např. na spodní straně parapetů).

Pokládka obložení s perem a drážkou

Obložení z palubek s perem a drážkou lze montovat vodorovně nebo svisle. Při vodorovném pokládání obložení začněte ve spodní části plochy a postupujte směrem vzhůru, přičemž okraje s drážkami směřují dolů. Obložení z cedru a ThermoWoodu o šířce až 15 centimetrů můžete přibíjet skrytě tak, že hlavičky hřebíků nebo vrutů nebudou vidět, avšak obložení musíte připevnit vždy k nosnému sloupku. Hřebík musí procházet každou patou drážky. Širší obložení lze připevňovat pomocí dvou hřebíků na jeden díl. Spojovací hřebíky nebo vruty musí procházet 3 cm do podkladního hranolu.

V případě svislého pokládání obložení začněte v jednom rohu takovým způsobem, aby okraj s drážkou směroval k přilehlé zdi. Pomocí vodováhy zajistěte přesné položení prvního prkna. Je možné, že okraj s drážkou prvního prkna bude pro zajištění dokonalého spojení potřebovat upravit. Obložení se připevňuje k vodorovným latím, které se nachází mezi sloupky nebo k latím pod omítkou. Stejně jako v případě vodorovného pokládání obložení můžete jednotlivé kusy o šířce až 15 centimetrů připevňovat tak, že hlavičky hřebíků nebudou vidět, avšak v případě širších prken obložení budou viditelné.

Rohy a ukončení

Pro obkládání vnějších rohů se používají dvě metody. Jejich výběr závisí hlavně na požadovaném vzhledu, ale také na zkušenostech a dovednostech stavebníka.

  • Rohy s pokosem: Nabízejí profesionální úpravu. Používají se nejčastěji pro vodorovně pokládané obložení (např. zkosené obložení). Rohy s pokosem vyžadují kvalitní tesařské dovednosti. Všechny díly musí do sebe těsně zapadat po celé hloubce pokosu.
  • Rohová prkna: Jsou oblíbenou a snadnější alternativou rohů s pokosem. Tloušťka rohového prkna bude záviset na tloušťce obložení. Nejběžnější tloušťky se pohybují v rozsahu 1,9 až 3,1 cm. Rohová prkna se pokládají na opláštění tak, že obložení je těsně přisazeno k úzkému okraji prken. Rohová prkna a konce obložení se přibíjejí hřebíky k rohovým sloupkům, které zajišťují dřevo jako spoj bez požadavků na údržbu. Navrhování střech s převislými okapy, které chrání rohy před povětrnostními vlivy, také napomáhá tvorbě bezproblémových spojů. Na plochy okrajových řezů vždy nanášejte základní nátěrovou barvu nebo mořidlo.

Pokud zkušenosti či jiné okolnosti neumožňují použít techniku pokosené hrany, je možné obložení ve vnitřních rozích dokončit pomocí latě 5x5 cm. Může být připevněno i k přilehlým zdem a to pomocí latě, která zakrývá spoj. Jestliže připevňujete obložení v rozích pomocí latě, seřízněte okraje pod úhlem 45 stupňů a vytvořte tak spoj s přesahem. Toto je důležité obzvláště v případě, že obložení pokládáte svisle. Naneste svrchní nátěr co nejdříve!

Nejčastější chyby a jejich řešení

I přes relativní jednoduchost montáže fasádních obkladů u dřevostaveb se lze setkat s několika typickými chybami, které mohou mít negativní dopad na životnost a funkčnost celé stavby.

  1. Nedostatečné napojení parozábrany či parobrzdy: Jednou z nejčastějších chyb bývá nedostatečné napojení parozábrany či parobrzdy, především v rozích, u napojení na okna, strop, podlahu nebo kolem elektroinstalací. Typickým případem z praxe je neprolepený spoj mezi fólií a okenním rámem, což vede k pronikání vlhkosti do izolace v ostění.
    Řešení: Pracovat s originálními těsnicími páskami, systémovými lepidly a kontrolovat každý detail napojení.
  2. Chybný návrh toku vodních par a kombinace nekompatibilních materiálů: Konstrukce musí být navržena v souladu s tokem vodních par - tedy z vnitřní strany méně difuzně otevřená a směrem ven více propustná. Dalším problémem je kombinování nekompatibilních materiálů, například kontaktní zateplovací systém na difuzně otevřenou konstrukci bez provětrávané mezery.
    Řešení: Při návrhu konstrukce vždy pracovat se součiniteli difuzního odporu (μ) a počítat výparný tok a kondenzaci.
  3. Vznik tepelných mostů: Tepelné mosty vznikají tam, kde izolace není souvislá nebo je přerušena jiným materiálem, např. oknem, kovovou konzolí nebo napojením na základ. Mnoho staveb trpí také tím, že detaily nejsou řešeny už v projektu - a na stavbě se pak „nějak“ vymyslí.
    Řešení: Při návrhu detailů používat tepelné simulace, modelování a zkušené oko projektanta, který už ví, kde jsou riziková místa.
  4. Nedostatečná aplikace izolačních materiálů: V některých případech se izolační materiály pokládají ve spěchu nebo bez ohledu na těsnost.
    Řešení: Provádět aplikaci izolace pod dohledem odborníka, kontrolovat objem výplně a dbát na těsnost i v rozích, kolem zásuvek, potrubí nebo elektroinstalací.

Podlahy v dřevostavbách

Správné řešení podlahových vrstev v dřevostavbě zajišťuje komfort, dlouhou životnost i bezpečnost celé konstrukce. Nabízí se osvědčené systémové přístupy pro různé typy skladeb - od suché podlahy až po potěr, včetně finálních povrchů.

Podlaha na terénu

U podlahy na terénu začínáme štěrkovým podsypem, betonovou deskou a hydroizolací, která chrání stavbu před zemní vlhkostí. Následuje tepelná izolace případně systémová deska pro podlahové vytápění.

Podlahy v patře

U podlah v patře je nosná konstrukce obvykle tvořena dřevěnými stropními trámy, mezi nimiž je akustická i tepelná izolace (minerální vata nebo foukaná celulóza).

Suché skladby podlah

Pro tzv. „suchou výstavbu“ se nabízí samonivelační hmota vyztužená vlákny - ideální pro nerovné podklady bez potřeby mokrých procesů, a lepidla na finální podlahové krytiny - pro dlažbu, vinyl, PVC či dřevo.

Klasické skladby s potěrem

V rámci systémového řešení zahrnujeme přípravu podkladu (např. penetrace a základní vrstvy), samonivelační vyrovnávací hmoty pro minerální i dřevěné podklady a široký sortiment lepidel pro finální krytiny.

Epoxidové nátěry a stěrky pro technické prostory

Do technických místností, dílen a garáží se doporučují epoxidové nátěry a stěrky - odolné vůči mechanickému zatížení i chemikáliím.

tags: #skladba #steny #drevostaveb #obklad

Oblíbené příspěvky: