Sklon střechy a ventilační mezera: Klíč k funkční a trvanlivé střeše

Odvětrání střechy je důležitým bodem při rozhodování o realizaci vaší budoucí nové střechy. Patří mezi detaily, které často rozhodují o tom, jestli bude střecha dlouhodobě fungovat bez problémů. Větrací mezera pod střešní krytinou je často podceňovaný prvek. Přitom právě díky správnému odvětrání střecha „dýchá“, zbavuje se vlhkosti a v létě se nepřehřívá. A co je zásadní - čím nižší sklon střechy, tím větší problém může nastat, pokud je větrací mezera poddimenzovaná. V tomto článku se budeme zabývat odvětráním střechy, které je nezbytné pro správnou funkci a dlouhou životnost střešního pláště.

Proč je větrací mezera nezbytná?

Větrací mezera slouží k tomu, aby:

• Odváděla vlhkost, která může proniknout pod krytinu (déšť, sníh, kondenzace).
• Zbavovala vodní páry, které pronikají z interiéru difuzní vrstvou směrem ven.
• Zamezila přehřívání střechy v létě - zejména u tmavých krytin.
• Prodlužovala životnost fólií, latí, izolací a celé konstrukce.

Bez větrací mezery hrozí hromadění vlhkosti, plísně, degradace izolace a rychlejší stárnutí střechy. Teplý vzduch z interiéru nasycený vodní párou prochází střešní konstrukcí. Není-li umožněno její dostatečné odvětrání, může vlivem rozdílů teplot začít nadměrně kondenzovat na chladných površích, například ze spodní strany střešní krytiny, ale i jinde. Pokud je ve střešním plášti použito dřevo nebo jiný podobně nasákavý materiál, může vlivem zkondenzované vlhkosti dojít ke zhoršení jeho parametrů a v dlouhodobém horizontu i k jeho poškození. Dřevo může být napadeno hnilobou, plísněmi, houbami nebo dřevokazným hmyzem. U kovových konstrukcí zase může docházet ke korozi. Zkondenzovaná vlhkost také může proniknout do tepelné izolace, čímž se zhorší její tepelně izolační parametry. Rosní se - jak se kondenzace par také nazývá - vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště.

Typy větraných střech

Pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene.

Dvouplášťová skladba

V případě odvětrání dvouplášťové střechy je vytvořena pouze jedna odvětraná mezera, a to mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací. Ve druhém případě (tzv. tříplášťová skladba) kde je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použit nízko paropropustný materiál (nekontaktní mikroperforovaná či antikondenzační fólie, kontaktní ale nízkodifúzní fólie nebo lepenka na bednění), nebo kde bednění pod pojistnou hydroizací je vytvořeno z nízkodifúzní desky (např. OSB, GSB, MFP,...), pak je nutno ventilační mezeru vytvořit jak nad pojistnou hydroizolací, tj. pod nosnou konstrukcí střešní krytiny, tak i pod fólií či bedněním s nízkodifúzní fólií či lepenkou či bedněním z nízkodifúzní desky.

Čtěte také: výběr krytiny pro 15° sklon

Jednoplášťová střecha

U užitkových nevytápěných objektů, jako je například stodola nebo garáž, je střecha obvykle navrhovaná jako jednoplášťová bez separátní odvětrávací vrstvy. Ochranu před odkapávající zkondenzovanou vlhkostí pak lze řešit například antikondenzační úpravou krytiny.

Vliv sklonu střechy na ventilační mezeru

Jednoduše řečeno: Čím menší je sklon střechy, tím hůř v ní proudí vzduch. A když vzduch proudí pomaleji, je potřeba větší prostor, aby stihl odvést vlhkost a teplo. Přirozený tah vzduchu funguje na komínovém principu: u sklonu 45° proudí vzduch rychle, u sklonu 20° pomalu, a pod 15° je potřeba výrazně větší mezera - jinak větrání nefunguje. Dimenzace tloušťky ventilační mezery pak záleží zejména na sklonu střechy, tj. podle toho zda sklon střechy je < 5°, 5°-25°, 25°-45° či > 45° a zda ventilační mezera má řešit jen pronikající vodní páry či také provozní či zabudované vodní páry uvnitř konstrukce.

Pokud je délka sklonu střechy větší než 10 m, nebo v případě, že je použita slaběparopropustná střešní krytina a přitom sklon střechy je menší než 25°, je nezbytné výšku ventilační mezery (kontralatě) výrazně navýšit. S každým metrem krokve přesahujícím nad 10 metrů délky automaticky zvýšíme požadavky o 10 %.

Doporučené výšky větrací mezery a otvory

Norma ČSN 731901 a výrobci DHV doporučují přibližné minimální výšky větrací mezery:

V praxi se mezera tvoří pomocí kontralatí - čím nižší sklon, tím vyšší kontralatě je třeba použít.

Čtěte také: Důležitost sklonu střechy při bednění

Plocha větracích otvorů pro odvětrání střechy v závislosti na sklonu střechy:

Upozornění: plocha nasávacího otvoru je však myšlená jako plocha pro neomezený vstup vzduchu. Dimenzaci ventilační mezery pro skládané větroprodyšné a paropropustné střešní pláště může být i nižší, avšak v drtivé většině výrobci či dodavatelé příslušné střešní krytiny, požadují ventilaci obdobnou výše uvedenému, protože tato kapacita ventilace přímo ovlivňuje životnost a bezproblémové fungování použité střešní krytiny. Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu.

Časté chyby při návrhu a provádění

Mnohé chyby vznikají při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou ve vazbě na určitý typ použité vysoceparopropustné či slaběparopropustné střešní krytiny/skladby. A to nejen při stanovení výšky ventilační mezery (kontralatě), ale zejména při dimenzaci a použití dostatečné ventilační kapacity (plochy otvoru)/počtu ventilačních prvků u vrcholu střechy (hřebene/nároží) pro výstup ventilace zpět do exteriéru. Odvětrání střechy nastane tehdy, když ve vzduchové mezeře (se správným průřezem) vznikne teplotní rozdíl, a tím se vytvoří komínový efekt. Pohyb vzduchu ve velké míře závisí na vytvoření jednotlivých detailů střechy a na sklonu střechy. Důsledkem může být skutečnost navátí vodních srážek až do prostoru střešní dutiny. „Horizontální průvan“ skrz střešní dutinu totiž nastane v situaci, kdy na návětrné straně střechy vzniká tlak větru a za hřebenem či nárožím střechy na závětrné straně sání větru. Pokud pak nějaká větrotěsnící vrstva pod pro vítr prodyšnou střešní krytinou tyto vlivy od sebe neoddělí, pak nastane zmíněný fenomén „horizontálního průvanu“. Důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy.

Nejčastější chyby zahrnují:

• Použití kontralatě 40 mm na sklon 20°.
• Fólie přiložená přímo na izolaci bez prostoru pro odvětrání.
• Ucpaný okapní vstup vzduchu - např. izolací nebo neodvětraným podbitím.
• Uzavřený hřeben bez možnosti výstupu teplého vzduchu.
• Nevětraná střecha s plechovou krytinou, kde se teplo extrémně hromadí.
• Nevhodně umístěná krytka, která uzavřela přívod ventilace k ventilačnímu hřebeni střechy. To by totiž vedlo k částečnému či k úplnému zastavení veškeré ventilace střešní skladby, což pak má mnoho následků, od ztráty teplotní stability podkroví (letní přehřívání), ztráty životnosti či záruky na střešní krytinu a dalších vrstev střechy, až po nepřípustnou tvorbu kondenzací ve střešní skladbě a s tím spojené problémy.

Správné provedení odvětrání

Difuzní fólie by měla být volně položena na krokvích nebo bednění. Na ní kontralatě dle sklonu střechy a poté vodorovné latě (nosné pro krytinu). U okapu je nutné zajistit nasávací mřížku s minimálním průřezem, aby bylo zajištěno proudění vzduchu. Pro odvětrání střechy je nutné zhotovit větrací otvory v místě okapu střechy a ty následně ochránit mřížkou proti vniknutí ptactva. Aby bylo odvětrání funkční, je nutné, aby měl vzduch kam odcházet, k tomu slouží odvětrávací tašky a hřebeny, jejichž počet také není nahodilý. Počet odvětracích tašek a hřebenů se odvíjí od potřebné odvětrávací plocha. Ta je závislá na ploše a sklonu odvětrané střechy. Čím větší sklon střechy, tím menší musí být větrací otvory u hřebene střechy. Aby však byl pohyb vzduchu zajištěn, musí být také někde nasáván - konkrétně u okapové části střechy. I plocha tohoto větracího otvoru je závislá na sklonu a ploše střechy, přičemž platí, že její plocha je vždy větší než plocha větracího otvoru u hřebene střechy.

Správně nastavené větrání konkrétního typu střešní krytiny je nedílnou podmínkou poskytnutí záruky na použité střešní materiály a je fakticky i konstrukční ochranou dřevěných prvků použitých mezi podstřešní membránou a střešní krytinou.

Čtěte také: Výběr krytiny Bramac

Větrací mezera však může fungovat jen v tom případě, pokud může dostatečným otvorem dole do mezery vstoupit venkovní vzduch, nepřerušeně proudit ve vlastní mezeře o dostatečné tloušťce až k vrcholu střechy, a u vrcholu střechy nějakým ventilačním elementem (ventilační taškou či ventilačním hřebenáčem s dostatečnou ventilační kapacitou - otvorem) se z ventilační mezery dostat zpět do exteriéru. A to zvlášť pro každé pole mezi krokvemi či kontralatěmi, na kterém střešní plášť leží.

Další důležité faktory:

• Délka krokve - čím delší, tím větší odpor proudění.
• Typ krytiny - těžká taška větrá jinak než falcovaný plech.
• Překážky ve větrací dráze - např. špatné přerušení kontralatí.
• Chybějící větrací tašky nebo pásky.
• Zanedbané detaily hřebene a okapu.

Typickým příkladem je například skutečnost, že v případě vznikající střešní dutiny pod podstřešní fólií/membránou je nutné vytvořit průběžné 5-10 cm přerušení fólie/membrány pod vrcholem střechy, kdy se nad tímto otvorem pak z obdobné „podstřešní fólie/membrány“ vytváří „krytka“ chránící tento otvor (s přesahem 15-20 cm). Je však nutné si uvědomit, jaký ventilační komponent střešní krytiny u vrcholu střechy vlastně umožňuje výstup ventilace z ventilační mezery.

Pokud to kompletně dimenzačně zabezpečují ventilační tašky v druhé řadě krytiny od hřebene, není problém tuto „krytku“ umístit mezi běžnou kontralať a střešní lať. Pokud se ale na výstupu ventilace má podílet i/jen ventilační hřeben střešní krytiny, pak je nutné tuto krytku umístit mezi 2 kontralatě, jež mají poloviční výšku než je výška běžné kontralatě na ploše střechy. Aby se horní poloviční kontralatí ventilace vůbec dostala k ventilačnímu hřebeni střechy. Je třeba dbát, aby nevhodně umístěná krytka neuzavřela přívod ventilace k ventilačnímu hřebeni střechy.

Závěr

Správná ventilace střechy je klíčová pro její dlouhodobou funkčnost a ochranu celé konstrukce před vlhkostí a přehříváním. Je nezbytné věnovat pozornost nejen správnému návrhu ventilační mezery a otvorů, ale také kvalitě a kompatibilitě použitých materiálů. V případě jakýchkoli pochybností je vždy lepší konzultovat návrh s odborníky a dbát na dodržování platných norem a doporučení výrobců.

tags: #sklon #střechy #ventilační #mezera

Oblíbené příspěvky:

• Vše o mozaikové omítce JUB
• Efektivní odvodnění s troubami DN 200
• PREFABOND: Řešení pro moderní fasády a interiéry
• Vše, co potřebujete vědět o fasádních obkladech
• Gresová dlažba Toscana