Škůdci Dřeva a Jak se Jich Zbavit

Škůdci dřeva jsou (i v době zasažené epidemií Koronaviru) poměrně aktuální a vyhledávané téma. Škůdci dřeva dovedou ohrozit statiku stavby i rozložit původně krásnou komodu na pouhé prachové částice. Druhů těchto škůdců je celá škála, vyvíjejí se v rozdílných podmínkách, ale mohou se doplňovat a v nežádoucí symbióze způsobit závratné škody.

Hlavními skupinami biologických škůdců jsou dřevokazný hmyz a dřevokazné houby. K nim se navíc přidávají také plísně. Ty napadají povrch dřeva a jsou pak vstupní branou pro dřevokazné houby. Všechny tyto tři skupiny spolu úzce kooperují a často, vyskytne-li se ve dřevě například hmyz, je více než pravděpodobné, že bude doprovázen plísní.

Je důležité také podotknout, že plísně a dřevokazné houby i hmyz jsou škůdci jen z pohledu lidské populace. V přírodě sice tyto faktory hrají důležitou úlohu při rozkladu starých, oslabených nebo odumřelých stromů, a tím podporují přirozený koloběh života, v lidských obydlích ale rozhodně nemají co dělat.

Plísně na Dřevě

Plísním se začíná dařit při vlhkosti od 10 % a teplotě nad 10 °C. Čím je vlhkost vyšší, tím větší je riziko napadení. Uvádí se, že při vlhkosti nad 25 % dochází k rychlé kolonializaci a napadení povrchu. Z počátku se jedná o malé, nenápadné útvary na povrchu, později, mají-li příznivé podmínky se rozšiřují do kolonií, kdy se stávají velice odolné. Jen pro představu, například plíseň hlavičková je schopná přežít teplotní rozmezí 170 °C, od - 80 °C do + 90°C.

Nejčastějším příkladem počínající plísně jsou kulaté, bílé, nazelenalé útvary s černými tečkami nebo hlavičkami. Záleží, kdy a kde se vyskytnou. Plísně rostou především na povrchu dřeva zpočátku jako izolované kolonie, které se časem zvětšují a spojují. Podle rodu se plísně mohou projevovat např. jako zelené kulaté ostrůvky, černé drobné tečky, bílé chomáčky vaty apod. Zde kromě estetické degradace dřeva přichází do úvahy také zdravotní aspekt kontaktu člověka s plísněmi. Při styku s takto napadeným dřevem se především prostřednictvím spór plísní šířených vzduchem mohou rozvinout nebo zhoršit např.

Čtěte také: Vlastnosti smrkového a akátového dřeva

Dřevokazné Houby

Podhoubí dřevokazných hub proniká dovnitř dřeva, zároveň se ale šíří i na jeho povrchu, čímž se může houba nejen rozšiřovat, ale i rozmnožovat.Povrchové podhoubí může mít podobu vatovitého povlaku, tenkých provazců či blanitého povlaku. Jsou-li vhodné podmínky (optimální teplota pro rozvoj hub je 22 - 25 °C), podhoubí se rychle rozrůstá a může vytvářet plodnice. V nich vznikají výtrusy, jimiž se houby rozmnožují. Výtrusy se snadno šíří vzduchem a nelze je rozpoznat jinak, než jen pod mikroskopem. Houby napadají dřevo skladované i zpracované a zabudované a rozkládají jeho dřevní buňky. Dřevo pak ztrácí pevnost a rozpadá se. Aby se mohly dřevokazné houby uchytit a růst, potřebují k tomu především vlhkost dřeva, vhodnou teplotu a objem vzduchu ve dřevě.

Největším postrachem je dřevomorka. Nejčastěji se s ní setkávají chalupáři, ale její výskyt je možný ve všech vlhkých místnostech. Tato houba rozkládá dřevo jehličnatých i listnatých stromů. Roste při teplotách od 3 do 26 °C a od vlhkosti dřeva 18 - 20 %. Dřevomorka se velice rychle šíří. Rychlost jejího růstu je až 10 mm za den. Daří se jí ve sklepích, pod podlahami, ale i ve střešních krovech. Doslova se zabydlí ve vašem domě a vy si toho ani nevšimnete. Dřevomorce se říká „rezavý mor“. Má nahnědlou barvu, šíří se rezavými výtrusy. Na počátku se projevuje pavučinovým povlakem na vlhkých stěnách, které připomínají plíseň. Tyto bílošedé povlaky se pak rozrůstají do nepravidelných oválů hnědočervené barvy, plodnic s bílými okraji, které stářím šednou nebo žloutnou a které mohou dosahovat v průměru 25-30 cm.

Dřevozbarvující houby Zpravidla napadají už čerstvé řezivo, kulatinu a hluboko pronikají do dřeva, což způsobuje nežádoucí barevné změny. Dřevozbarvující houby sice nesnižují pevnost dřeva, mohou však skrýt jiné, mnohem nebezpečnější druhy hub. Dřevozbarvující houby spotřebovávají významnou část zásob imunitních látek vytvořenou stromem.

Dřevokazný Hmyz

Problematika škůdců se netýká jen plísní, ale samozřejmě i hmyzu, který se liší dle skupin na ten, který napadá živé dřevo (zde je to Tesařík, Kůrovec, Lýkožrout) a ten, který napadá to zpracované. Tito škůdci, lidově brouci, ovšem nenapadají jen dřevo mechanicky zpracované. Dřevokazný hmyz může svým působením významně poškodit krovové a další dřevěné konstrukce staveb.

Mezi nejčastější dřevokazný hmyz patří tesařík, červotoč, hrbohlav, dřevokazní mravenci a pilořitky. Larvy těchto druhů se živí dřevem a poškozují dřevěné konstrukce a nábytek. Napadení probíhá skrytě, takže si škůdce ve dřevě často všimneme až podle drobných dírek nebo hromádek pilin.

Čtěte také: Průvodce světem plátna

Ohrožení dřeva hmyzem může nastat již při vlhkosti dřeva nad 10 % a teplotě nad 10 °C, čili ohroženo je i dřevo velmi dobře vysušené. Dospělí jedinci kladou vajíčka na kůru nebo neodkorněné dřevo, jiní do dřeva odkorněného. Proti působení samotných larev existuje značné množství různých chemických látek (postřiků na škůdce), převážně se jedná o insekticidy, které působí buď hormonálně nebo kontaktně. Cíl mají společný, uchránit dřevo před dřevokaznými škůdci, ušetřit majiteli výdaje za výměnu poškozených pasáží a minimalizovat riziko dalších dopadů spojených s invazí dřevokazného hmyzu, hub nebo plísní.

Nejčastější druhy dřevokazného hmyzu:

1. Červotoč: Nejznámější zástupce dřevokazného hmyzu v našich klimatických podmínkách. Existuje řada druhů tohoto škůdce. Napadá hlavně dřevo jehličnanů a listnáčů, především na chladnějších a vlhčích místech (ve dřevě o vlhkosti pod 10 procent už vývoj červotoče neprobíhá). Dřevo ztrácí pevnost a rozpadá se. Destrukci dřeva způsobují jeho larvy, které ve vnitřní struktuře vytvářejí chodby požerem, a tím snižují mechanickou funkci prvků. Larvy červotoče většinou nenarušují vnější vrstvu dřeva, proto je napadení dlouho lidskému oku skryto. Dospělý, vylíhlý jedinec opouští dřevo výletovými otvory o průměru 0,5 - 2 mm za doprovodu padajícího požerkového prášku, tzv. drtě.
2. Tesařík: Nejčastěji se vyskytujícím dřevokazným hmyzem je tesařík, a to tesařík krovový a tesařík fialový. Tesaříci milují teplo, optimální podmínky nachází na půdách v krovech, působí proto největší škody na zabudovaném jehličnatém dřevě. Jeho vývojový cyklus trvá 3 až 6 let, někdy i více než 10 let. Dospělé larvy vytvářejí dlouhé chodby s oválným průřezem, které bývají nepravidelně utěsněny drtí, jež larvy při požírání vytvoří. Po vylíhnutí se dospělý jedinec prohlodá k povrchu dřeva, kde výletovým otvorem společně s požerkovým práškem opustí dřevní hmotu. Výletové otvory tesaříků jsou oválné o velikosti mezi 4 až 10 mm.
3. Hrbohlav: Do Evropy byl zavlečen s dovozem některých druhů dřeva. Vedle tropických dřev ale napadá i bělové dřevo dubu. Dřevo jehličnanů je proti hrbohlavovi zpravidla odolné. U nás je významný hlavně hrbohlav parketový a podobný, jen o trochu větší, hrbohlav dubový. Larvy tohoto škůdce se mohou vyvíjet i v místnosti s ústředním topením, kde nejsou podmínky pro vývoj tesaříka ani červotoče. Tento brouk poškozuje nejčastěji nábytek, obložení, parkety. V konečném stadiu se dřevo prakticky přemění v dřevní prach.
4. Pilořitka: Vyhledává čerstvé dřevo (jedlové, borové, smrkové a modřínové). Její larvy jsou však schopny se během dvou i více let vyvinout do dospělce také v zabudovaném dřevě. Dospělce pak najdete například i v palubkách, paletách a jinde.

Prevence a Impregnace Dřeva

Vždy je samozřejmě lepší, aby vůbec k rozšíření plísní ani jiných dřevokazných škůdců nedošlo. Každý dřevokaz ale potřebuje, stejně jako člověk, popřípadě jiný zástupce rostlinné a živočišné říše, k životu potravu. Krom ní i vhodné životní podmínky, podnebí, vlhkost aj.

Impregnací dřeva proti škůdcům se rozumí převážně ochrana dřeva, jako jsou nátěry, které jsou v dnešní době schopny zlikvidovat plísně i hloubkově (provádí se impregnační základ a lazura). Různé povrchy vyžadují různé typy ošetření (v závislosti na interiéru a exteriéru). Hlavním cílem impregnace je zahubení drobných mikroorganismů, a tím i zamezení jejich šíření.

Atraktivitu dřeva pro kladení vajíček lze snížit odstraněním zbytků kůry. Tolik ke škůdcům, kteří jsou často lidskému oku neviditelní. K dalším, méně invazivním, ale spadají i včely, vosy, sršni, nebo také pilátka, která se živí pupeny stromů.

Možnosti Dezinsekce

Běžně využívanou technikou je aplikace chemických látek, které se dělí na látky přitahující hmyz, jež je následně odchycen, a na látky odpudivé. Chemické přípravky proti hmyzu, známé jako insekticidy, působí buď kontaktem, požitím nebo dýcháním škůdců.

Čtěte také: Vyložení prostoru pro uskladnění dřeva

V rámci biologických metod dochází k využití přirozených predátorů, jako jsou ptáci, kočky nebo mikroorganismy a bakterie. Existuje také možnost využití určitých rostlin. Tato metoda je šetrná k životnímu prostředí, neboť nevyužívá chemické látky.

Tabulka: Přehled Dřevokazných Škůdců

tags: #skudci #drevo #bily

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce instalací plovoucí dřevěné podlahy
• Konstrukční zatížení dřevěných pergol
• Tipy pro projekty s podlahovými palubkami
• Vlastnosti modré dřevotřísky
• Jak vybrat zdravotně nezávadné barvy na vařečky