PergolyTragédie pádu střechy ve Sloupnici v roce 1990
Sloupnice patří k největším obcím na Litomyšlsku. Obec se dělí na Horní a Dolní Sloupnici a patří k ní také osada Končiny a Džbánovec. Dnes se Sloupnice skládá z následujících částí: Dolní Sloupnice (se samotou Džbánovec), Horní Sloupnice, Končiny 1. díl, Končiny 2. díl.
Historie a původ jména Sloupnice
Kdo by hádal, že jméno získala Sloupnice podle sloupu, ten by se pletl. Název obce totiž vychází ze staroslověnštiny od slova "slup", což je nádoba na chytání ryb. Zřejmě jich tehdy v potoce Bílá labuť, který obcí protéká, bylo opravdu hodně. Zároveň to ale potvrzuje skutečnost, že obec je opravdu velmi stará. Název Sloupnice, jak vyplývá z údaje v listině z roku 1167, patřil původně místnímu potoku a potom byl přenesen i na ves. Název potoka vyjadřoval zřejmě fakt, že v něm byla umístěna speciální zařízení - koše na odchyt ryb - tzv. slupi či vrše.
Předpokládá se, že hojně osídlena byla jistě už ve 12. století. K počátkům osídlování oblasti kolem Sloupnického potoka (Labíčka) došlo snad již kolem poloviny 12. století. Znamená to, že tedy kolem Sloupnického potoka existovala již kultivovaná půda (pole, louky) a lze předpokládat i jakési osídlení. Tomu nasvědčuje i fakt, že potok má již své jméno. Lze předpokládat, že v době rané kolonizace litomyšlský klášter pokračoval v osídlovací činnosti. K dokončení osídlovací činnosti kolem Sloupnického potoka však došlo až v 2. polovině 13. století v době vrcholné kolonizace, kdy toto území bylo již královským majetkem, který patřil k vznikajícímu lanšpersko - lanškrounskému panství. Tehdy zde kolonizační činnost pro českého krále prováděli příslušníci rodu z Drnholce. Kolem Sloupnického potoka tehdy vznikla rozsáhlá lesní lánová ves, jedno z nejrozsáhlejších vesnických založení z doby vrcholné kolonizace na Orlickoústecku (rozsah katastru téměř 2800 ha). Proto se někteří badatelé (např. J. V. Šimák) domnívají, že dnešní ves vznikla splynutím dvou vsí - vlastní Sloupnice a dnes neznámé vsi Svatosla, která snad byla severovýchodní částí dnešní Horní Sloupnice (tzv. Vesnička).
První písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1292, kdy král Václav II. Ves Sloupnice (nedělená) i zmíněná zaniklá Svatosla se připomínají poprvé v roce 1292, kdy je král Václav II. Dnešní část Sloupnice Končiny, je poprvé doložena v roce 1725, kdy zde z iniciativy města Litomyšle byl na Švábenském (Končinském) potoce budován mlýn, kolem kterého později vzniklo další osídlení - základ dnešní části vsi Končiny 1. a 2. Název Končiny označoval místo ležící na okraji území vsi vzdálené od jejího centra. Džbánovec je odvozen od názvu Džbánov.
V roce 1292 měla Sloupnice s částí lanšpersko - lanškrounského panství připadnout cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Tato donace se pravděpodobně neuskutečnila a na počátku 14. století je doložen jako majitel Sloupnice Vítek ze Švábenic. Ten v roce 1309 postoupil Sloupnici klášteru křižovníků - Strážců Božího hrobu na Zderaze u Prahy jako náhradu za svoje dluhy, které měl u kláštera. Majetkem kláštera byla Sloupnice ještě v roce 1339, kdy však byla pustá. Kromě toho měli ve Sloupnici majetky i zemané používající po vsi přídomku (v roce 1358 Sulek ze Sloupnice, 1398 Hroch ze Sloupnice, 1429 - 1454 Petr ze Sloupnice, v roce 1397 zde měl majetek i Tomáš Horka z Horek, který tehdy provedl nadání kostela v Chocni majetky ve Sloupnici), část vsi byla příslušenstvím Jehnědí, nějaké majetky zde měl na přelomu 15. a 16. století rovněž majitel Chocně Jan Žampach z Potštejna, jiná část připadla koncem 15. století Václavu Litovlickému z Doubravice a od něho ji na počátku 16. století získalo město Litomyšl.
Čtěte také: Šikmá střecha: spoje
Od roku 1470 začalo jednotlivé díly vsi skupovat město Litomyšl pro svůj špitál. Toto skupování bylo ukončeno v roce 1544, kdy město získalo od Jana z Pernštejna díl vsi náležející k panství brandýskému i s patronátním právem ke kostelu. Od té doby až do zrušení poddanství v roce 1848 bylo město Litomyšl jako patron městského špitálu i vrchností Sloupnice. Díl Dolní Sloupnice však město Litomyšl nezískalo, neboť jako zádušní majetek choceňského kostela (poprvé doloženo v roce 1559) náležel k panství choceňskému (tato část bývala někdy označována i jako Choceňsko).
Jednota bratrská a klášter
Ve Sloupnici měla v 16. století silné pozice Jednota bratrská. Ve sloupenských lesích se v době pronásledování Jednoty bratrské po neúspěšném protihabsburském povstání v letech 1546 - 1547 skrýval její biskup Jan Augusta a zde byl rovněž v roce 1548 zatčen. To připomíná pomník v lese v blízkosti silnice ze Sloupnice do Jehnědí.
Od 2. pol. 18. století byly poddanské povinnosti poddaných (naturální dávky, roboty) ve prospěch města Litomyšle přeměněny na platy. Do života vsi zasáhlo založení kláštera školských sester sv. Karla Boromejského v 60. letech 19. století (budova postavena v letech 1864 - 1868, zvýšena o třetí patro 1926). Činnost kláštera byla zaměřena na výchovu a výuku dívek, která probíhala v němčině. To vyvolávalo v českém prostředí nespokojenost. Na počátku 19. století
Správní vývoj obce
Po vzniku okresních úřadů v roce 1850 byla Sloupnice připojena k politickému a soudnímu okresu Litomyšl. Pro potřebu správy byla rozsáhlá ves rozdělena na dvě části - tzv. horní a dolní správa. Toto dělení je doloženo již v roce 1572 v pozemkové knize založené pro správu litomyšlských městských vsí. Dělení, které je doloženo rovněž ve všech katastrech 17. - 19. století (v roce 1654 se v tzv. Berní rule uvádí v Dolní Sloupnici 44 poddanských usedlostí a další 4 náležely záduší choceňského kostela, v Horní Sloupnici 55 usedlostí z toho 4 pusté), však neznamenalo vytvoření dvou samostatných vsí, jak tomu bylo v řadě jiných případů (např. Dolní a Horní Dobrouč), ale pouze určitou správní pomůcku. Dokladem jednotnosti vsi je např. to, že při číslování domů v roce 1770 Sloupnice vystupuje jako celek.
V roce 1960 existovaly obce Dolní Sloupnice s osadou Končiny díl 1 (kromě toho patřila k Dolní Sloupnici samota Džbánovec) a Horní Sloupnice s osadou Končiny - díl 2. Ke spojení obou obcí pod názvem Sloupnice došlo v roce 1976.
Čtěte také: Trámová střecha
Statistické údaje o počtu obyvatel ve Sloupnici v roce 1921:
- Dolní Sloupnice: 1073
- Horní Sloupnice (včetně Končin - 2. díl): 1566
- Končiny - 1. díl: 38
Duchovní život ve Sloupnici
Mají tam mimo jiné hned dva kostely. Současná podoba toho katolického zasvěceného sv. Mikuláši pochází z roku 1712. Hned vedle něj je také samostatná věž zvonice s hodinami, na které odbíjí čas cimbály. Přes věž se původně chodívalo do kostela a také se říká, že jde o pozůstatek někdejší ranně středověké tvrze.
Další kostel ve Sloupnici je evangelický, byl vystavěn nedlouho poté, co bylo tolerančním patentem na konci 18. století povoleno vyznávat i protestantskou víru. Mělo to v té době ale svá přísná pravidla, těmi se pak muselo řídit i třeba pohřbívání evangelíků. A na to mají ve Sloupnici také vzpomínku v podobě památníku v místě prvního evangelického hřbitova daleko za obcí.
Kulturní památky a významné osobnosti
Nejoceňovanější stavbou Sloupnice a kulturní památkou je sokolovna z roku 1930. Navrhl ji uznávaný český architekt, sloupnický rodák Vojtěch Vanický. Nejzdobnější stavba a zřejmě také největší dominanta Sloupnice je pak budova základní školy z roku 1914. O její vznik se zasloužil i Alois Jirásek. V archivech školy se chlubí listinou, ve které se slavný spisovatel přimlouval, aby se ve Sloupnici budova nové školy počátkem 20. století postavila.
Alois Jirásek si Sloupnici zřejmě opravdu oblíbil, jezdil tam z Litomyšle pro mléko i maso k místním sedlákům, zvláště statkáři Zahálkovi, se kterým se přátelil. Ten se stal dokonce předlohou Jiráskovy divadelní hry Otec. Kromě Zahálkova statku navštěvoval slavný spisovatel rád také místní lihovar. Jezdíval tam prý pro „knížky“, jak s oblibou lahvinkám ze Sloupnice říkával.
Čtěte také: Záklop střechy z dřevovláknitých desek
Studánka a kaple v Končinách
Sloupnice má také velmi krásné okolí a vede tam řada turistických tras i cyklostezek. V zimě se tam pak dá vydat i po desítkách kilometrů tras na běžkách. Asi nejromantičtější částí obce je ale osada Končiny. Když vás někdo pošle do končin, dá se to vyložit různě. My jsme navštívili studánku u malebné osady Končiny na Litomyšlsku. Pramen vody je krásně průzračný a k napití lákají dva hrnky připravené pro žíznivé pocestné. Sama studánka je zasazená do ozdobného kamenného portálu. Důvod, proč tam mířila procesí a proč jsou Končiny 2 dodnes cílem cest mnoha výletníků, je studánka s křišťálovou vodou. Věřilo se, že má léčivé až zázračné účinky. Na kopečku nad studánkou pak na konci 19. století postavili kapli Panny Marie Lurdské, křížovou cestu a v roce 1902 také portál s reliéfem sv. Václava.
Sbor dobrovolných hasičů
Sbor dobrovolných hasičů byl založen 6. května 1880 pro celou obec Sloupnice. První počátek založení sboru dobrovolných hasičů v rozsáhlé obci naší sloupnické byl učiněn 6. května 1880, hlavně pobídkou c. k. politických úřadů, jakož i příkladem mnoha pokročilých obcí, kteréž se již honosily správně zařízeným sborem hasičským. Největší pobídkou však ku zřízení našeho sboru bylo rozšíření činnosti vzájemné pojišťovací společnosti proti ohni rychnovsko-novoměstské ve Spy i na okres litomyšlský.
Sbor od počátku čítal 60 členů, z nichž bylo 40 činných a 20 zakládajících. Na první valné schůzi zvolili členové pana Jana Mikuleckého (č.d. 232) velitelem, pana Františka Podhajského (č.d. 143) jeho náměstkem a pana Jana Malocha (č.d. 245) výborem.
Rozdělení sboru na dva proběhlo na přelomu roku 1883 a 1884. Když po uplynulém tříletí byla konána volba nového představenstva hasičského, zvoleni byli pan Jan Maloch (245) velitelem, pan František Podhajský (22) náměstkem jeho a pan Jan Janecký (13) výborem. Obecní představenstvo svolalo pak ustavující valnou hromadu na den 13. ledna 1884 do hostince. Pan Václav Mikulecký volby za podvelitele nepřijal. Proto byla ustanovena na 22. ledna doplňovací volba, před kterou přečetl pan Jan Kroulík, starosta, stanovy spolkové. Této volby účastnilo se 22 členů, kteří zvolili náměstkem velitelovým pana Václava Šplíchala 19 hlasy (2 hlasy prázdné).
Dopravní nehody v regionu
V regionu Orlicko-Třebovsko, konkrétně ve Spálově, se stala tragická železniční nehoda, jakou region nepamatuje. Nákladní vlak jedoucí od Jesenného se srazil s osobní soupravou od Železného Brodu. Motor osobního vlaku se po nárazu vznítil, při požáru zahynulo 14 lidí, cestující i vlaková četa, další lidé utrpěli těžké popáleniny. Příčinou tragédie byla chyba v komunikaci mezi výpravčími. Dnes, stejně jako v minulých letech, se u osudného mostu v čase tehdejší tragédie scházejí pamětníci a pozůstalí po obětech. Přinášejí květiny k pomníčku, zapalují svíčky. Mlčky vzpomínají. Tehdy před 19 lety chyběly vteřiny, aby se neštěstí dalo odvrátit.
Výpravčí v Železném Brodu a výpravčí v Jesenném se špatně dorozuměli a vyslali na trať proti sobě dvě vlakové soupravy. „Když výpravčí zjistili, že oba vlaky jedou proti sobě, pokusili se osobní vlak varovat a zastavit prostřednictvím obsluhy restaurace, která je u zastávky Spálov,“ popisuje Jindřich Berounský, jablonecký radní a spolupořadatel každoročního běžeckého memoriálu obětí neštěstí. O kilometr dál, ve skalnatém záhybu trati nad viaduktem, se oba vlaky srazily. Dieselelektrická lokomotiva manipulačního vlaku odhodila motoráček s desítkami cestujících zpět na most, kde začal hořet. Těsně před srážkou vyběhl z řídicí kabiny osobáku devětadvacetiletý strojvedoucí Eduard Vraštil, aby varoval cestující. On ani vlakvedoucí Karel Svatý neštěstí nepřežili. Viadukt dnes nese jméno Eduarda Vraštila.
Po tragédii nechtěl nikdo ze strojvedoucích po trati přes Spálov jezdit. Nevykrytý úsek byl přidělen Milanu Holečkovi, kamarádovi Edy Vraštila. „Vždycky, když jsem jel přes ten most, houkal jsem na památku,“ vzpomínal Holeček, jenž s kolegou Vraštilem trávil necelé dva měsíce před neštěstím dovolenou. Dnes už by se nemohlo stát, aby na spálovskou trať vyrazily dva vlaky. „Tato trať je vybavena poloautomatickým blokem, který znemožňuje vypravit dva vlaky do stejného úseku proti sobě i za sebou,“ říká Berounský, někdejší specialista Českých drah.
Přesný popis nehody pádu střechy v Sloupnici v roce 1990 v poskytnutém materiálu chybí. Předpokládá se, že informace o této události by mohly být součástí lokálních archivů nebo vzpomínek pamětníků.
tags: #sloupnice #pád #střechy #1990 #nehoda
