Socialistické sousoší a památníky na fasádách v Liberci: Historie a současnost

Historie socialistických sousoší a památníků v Liberci je bohatá a často kontroverzní, odrážející politické a společenské změny v průběhu desetiletí. Město hostilo řadu děl, která se stala předmětem diskuzí, přemisťování a někdy i zničení.

Pomník J. V. Stalina

Stalinův pomník byl nejvýznamnější sochařskou zakázkou poválečného Liberce a zároveň jedním z prvních pomníků generalissima v tehdejším Československu. Soutěž na jeho realizaci byla vyhlášena již v roce 1949. V prosinci téhož roku byl poklepán základní kámen a v květnu 1950 se vybíralo z deseti veřejně vystavených návrhů. Socha byla odhalena pravděpodobně již v říjnu 1951, ačkoliv v literatuře se objevuje i druhé datum, květen 1955.

Pomník byl odstraněn až po XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961. Nějakou dobu byl umístěn v ruprechtickém kostele, nakonec byl rozdrcen a skončil v navážce. Sokl byl odstraněn v roce 1965 a na jeho místě se postupně vystřídalo několik dalších děl:

  • Reliéf J. Šestáka
  • Soubor reliéfů J. Seiferta (1965)
  • Rudoarmějec R. Svobody (1974)

V roce 2000 byl zlikvidován i zbytek památníku a na nově zatravněném prostranství byl umístěn Památník bojovníkům za svobodu bratří Stolínů a M. Rudolfa.

Památník obětem komunismu

Město Liberec vypsalo v roce 2003 architektonickou soutěž na výstavbu památníku obětem komunismu. Památník byl odhalen 27. června 2006 a je věnován odsouzeným politickým vězňům a dalším obětem komunistického režimu (1948-1989).

Čtěte také: elegantní řešení pro komín

Jeho autory jsou architekti Josef Kocián, Petr Janda, Jakub Našinec a Aleš Kubalík. Pomník představuje vysoký obdélníkový kvádr, vytvořený ze dvou zrcadlových stěn vsazených do ocelového rámu. Zrcadla mají rozměr 4,5 x 3,2 metru a pokovené tabule skla jsou 18 mm silné. Pod zrcadly je umístěn nápis, který se v nich odráží, stejně jako obraz toho, kdo jej čte. Nápis zapuštěný v zemi se zrcadlí v ploše, která zároveň zabírá pozorovatele i okolní stromy a cestu v parku. Každý je tak vtažen do odpovědi na otázku, kterou nápis čitateli předkládá. Památník upozorňuje na skutečnost, že bezpráví se odehrává okolo jedinců, kteří zůstávají většinou lhostejní. Relativizace komunistických zločinů a omlouvání spolupráce s tajnou policií jsou dnes bohužel jevy, se kterými se občané denně setkávají.

Sochařská díla ve veřejném prostoru

Výstava Socha a město v Liberci v roce 1969 se zapsala do českých dějin umění jako významný moment pro sochařství ve veřejném prostoru. Jednalo se o první akci v Čechách, kdy se sochy umístily přímo do městských ulic, přímo mezi chodce. Výstavy se zúčastnilo třicet autorů a celkem zahrnovala 46 prací.

Reakce na výstavu Socha a město 1969

Názory na vystavené exponáty vyjadřovalo nejen publikum, porota, a nakonec odborná veřejnost. Ačkoliv takových Dvanáct měsíců publikum prý přijalo dobře, odborná veřejnost je považovala za nudnou konvenční zahradní plastiku. Kritici porotě vyčítali, že si příliš nevšímala humorné Postavy Jana Hendrycha či Neprašova díla Račte točit. Ostatně třeba Brána snů byla označena za "líbivě stylizovanou". Bitva Josefa Špačka v Kostelní ulici to schytala za všechny - zvláštního zájmu se nedočkala od nikoho.

Smíšených reakcí se dočkaly i postavy Olbrama Zoubka na Šaldově náměstí. "Proč jsou ty lidi takový hubený, to jsou snad z koncentráku, no zaručeně, protože takhle se přece zdravili židi," zaznělo. Dva dny jedna z figur ležela na zemi, a ani tento stav nevyvolal jasný postoj. Jedni mluvili o chuligánství, jedni ve smyslu, že to má sochař jistě pojištěný, a přijde si na svý. Vandalismus se nevyhnul ani této výstavě, dokonce u tří děl ještě před zahájením výstavy. Dotkl se jedné ze Zoubkových figur, rozbita byla i Kostomlatka Františka Štorka. Sochy Jana Hendrycha před muzeem napodruhé někdo prakticky zničil. A své si užila i galerie, městský národní výbor či redakce Vpředu, kde si vyslechli pár anonymních telefonátů a písemných odsouzení výstavy a děl.

Další díla a projekty

Plastika Po válce od Slavoje Nejdla má nové místo. Dosud byla trochu skryta na kraji parku v Jablonecké ulici, nově je v parku Clam-Gallasů v Komenského ulici. Slavoj Nejdl (1929-2007), sochař, medailér a reprezentant v lyžování, krátce studoval na VŠUP v Praze u Bedřicha Stefana a v letech 1950-53 na AVU u Otakara Španiela. Svůj osobní styl, založený na měkkém organickém tvarování, si našel až ve druhé polovině 60. let. V té době se zúčastnil i významných sochařských výstav. Jeho nejvýznamnějším dílem je Památník obětem fašismu a válek v Plzni, Pražané mají v paměti opukové reliéfní obklady stanice metra Hradčanská, které v roce 1978 vytvořil s Jiřím Prádlerem.

Čtěte také: vše o dřevovláknitých deskách na fasádu

Jednou z posledních událostí byla výstava soch u příležitosti Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009, Sculpture Forum Winter Liberec 2008/2009. Výstava představila díla devíti současných umělců. Jedna ze soch, které byly součástí této přehlídky, zůstala v Liberci natrvalo.

V Liberci se v současné době nachází osm soch, které jsou instalovány v ulicích města trvale:

  • Posledním přírůstkem sochařské práce v ulicích Liberce je socha Lampa Edison od Jaroslava Róny, odhalená 10. listopadu 2009 v průchozím dvorku mezi náměstím E. Beneše a ulicí 5. května. Inspirací pro tuto lampu byla autorovi jiná socha - kubistická pouliční lampa, kterou navrhl architekt Emil Králíček v roce 1912-1913 jako součást přestavby staršího domu.
  • Další sochou z roku 2002 je práce s názvem Žíla od Lukáše Rittsteina, umístěná v Krajské vědecké knihovně.
  • Ze stejného roku je i environmentální projekt s názvem Civilizace, série pouličních kanálů z různých míst.
  • Možná nejznámější zastávkou/sochou je práce Davida Černého z roku 2005.
  • Socha Ptáci od Martiny Niubo-Klouzové našla trvale své místo před vstupem do liberecké zoologické zahrady, původní místo instalace z roku 2006 bylo přímo před libereckou radnicí.
  • Lukáš Rittstein má v Liberci ještě jedno dílo.
  • Poslední sochou nebo prostorovou instalací je opět práce Martiny Niubo-Klouzové s názvem Splněný sen, která je umístěna od roku 2008 v nové budově libereckého magistrátu.

Iniciátory založení společnosti v roce 2001, která se zaměřuje na umění ve veřejném prostoru, byli Filip Horatschke, Jitka Mrázková, David Sekanina, Ivana Vykypělová a Ivona Raimanová, která je v současnosti ředitelkou společnosti. Zakladateli společnosti bylo Statutární město Liberec, zastoupené primátorem ing. Jiřím Kittnerem, a ing. arch. Budoucí plány společnosti se odvíjejí ze základního programu: příležitostně, s ohledem na podmínky a finance, jednou za rok nebo dva přinést do Liberce novou sochu, která by byla ve městě trvale umístěna a stala se součástí městského prostoru.

Zahrada libereckých vzpomínek

Před necelým měsícem byl liberecké veřejnosti konečně zpřístupněn ambiciózní projekt Zahrada libereckých vzpomínek. Zahrada libereckých vzpomínek vznikla na místě někdejšího hlavního městského hřbitova z roku 1832, založeného v souvislosti se zrušením kapacitně již nedostačujícího hřbitova u kostela Nalezení sv. Kříže na Malém náměstí. Ze starého hřbitova sem byly přeneseny sochy apoštolů sv. Petra a Pavla z roku 1761, které byly v roce 1841 osazeny na hřbitovní bránu.

Rozsáhlý hřbitov, který svému účelu sloužil až do roku 1956, původně zahrnoval i území sousedícího parku. O osm let později byla valná část hřbitova adaptována na park a několik cenných náhrobků bylo přestěhováno do prostoru dnešní Zahrady vzpomínek, transformovaného do podoby jakéhosi lapidária. Přitom však byla celá řada mnohdy zcela unikátních sepulkrálních památek nenávratně zlikvidována. Největší ztrátu představuje bezesporu mramorový náhrobek Josefa Salomona z roku 1828 od italského sochaře Francesca Somainiho. In situ zůstalo zachováno jen několik objektů, mj. výstavné hrobky rodiny Liebiegů a stavitele Adolfa Hübnera. Bohužel ani následující osudy někdejšího hřbitova nebyly příliš šťastné.

Čtěte také: Průvodce zateplením fasády

O to více byla po letech nezájmu překvapující chvályhodná aktivita města (zejména bývalého primátora Jiřího Kittnera), která měla za cíl pietní revitalizaci tohoto prostoru, kterému se měla vrátit nejen někdejší důstojnost, jež bezesporu hřbitovu (třebaže bývalému) náleží, ale navíc se zde obyvatelé i návštěvníci měli dozvědět něco z pohnuté a zajímavé historie města. Tomu odpovídá i emotivní prohlášení v prezentaci projektu: "Je naprosto nezbytné, aby obyvatelé znali historii svého města a byli na něj právem hrdí." Ovšem žalostný výsledek je přímo čítankovou ukázkou promarněné šance a toho, jak se dobrá idea může zvrtnout do obskurního čehosi.

Pokud se na areál podíváme zblízka, každého návštěvníka hned po příchodu nejspíš zarazí skutečnost, že se vlastně téměř nic nezměnilo a otázkou potom je, co stálo neuvěřitelných 5 milionů... Zemní práce? Druhotně položená dlažba z Nerudova náměstí? Nebo těch pár laviček, lamp a pítko evokující dildo? Tak či onak, proklamovaný návrat důstojnosti se bohužel nekoná, nemluvě o fušerském provedení některých partií, třeba studny kryté „mříží“ ze zrezlé armatury. Poněkud směšně pak působí poukaz na možnost relaxace uvnitř prostoru - pokud tím autoři mysleli shluk laviček v centrální partii parku, tak se záměr příliš nevydařil. Jedině snad, že by zamýšleli vytvořit místo pro kolektivní rozjímání.

Asi nejrozpačitější dojem však vzbuzuje kontrast mezi upravenou centrální částí, kolem níž se vine chodník, nazvaný „Řeka vzpomínek,“ a chátrajícími výstavnými hrobkami s haldou hodnotných soch a náhrobků, naházených takřka bez ladu a skladu v rohu parku bez jakékoliv ochrany, alespoň nouzové stříšky bránící další degradaci tohoto cenného souboru… Skutečně se peníze vynaložené na revitalizaci nedaly využít smysluplněji? Zmíněná „Řeka vzpomínek“ má být ideovým středobodem prostoru, ovšem i v tomto případě poněkud patetický název nepřináší to, co slibuje, neboť náhodně osazené artefakty nezachrání ani socha medvídka přenesená ze ZOO a jsou spíše výkřikem do tmy. Nemluvě o absenci jakékoliv informační tabule, která by návštěvníka seznámila s projektem a zároveň mu poskytla informace o tom, co v Zahradě libereckých vzpomínek může vidět. Proč třeba není nikde uvedeno, že se jedná o bývalý městský hřbitov? Je minimálně zarážející, že se v pětimilionovém (!) rozpočtu nenašlo pár tisícovek na zmíněnou tabuli. To, co doposud vzniklo, sice zatím příliš optimismu nevzbuzuje, nicméně neztrácejme naději.

tags: #socialisticke #sousosi #na #fasade #liberec #informace

Oblíbené příspěvky: