PergolySokl se vzduchovou mezerou: Důležitá ochrana a sanace staveb
Soklová část zdiva je jednou z nejvíce vlhkostí namáhaných konstrukcí celého domu. Sokly bývají vystaveny vlhkosti vzlínající z podzákladí, vlivu povětrnostních podmínek a střídání období mrazu a vysokých teplot. Často jsou vystaveny i působení odstřikové vody od silných dešťů nebo od projíždějících vozidel. Soklová část zdiva by měla sloužit jako ochrana obvodového zdiva proti výše uvedeným jevům.
Co je sokl a proč je důležitý?
Sokl je ve stavebnictví částí domu mezi povrchem terénu a přízemím. Nejčastěji pak tvoří přechod mezi suterénem a přízemím domu. Chceme-li však, aby sokl domu řádně plnil svou funkci, nevyhneme se ani pojmům jako hydroizolace, tepelná izolace a drenáž.
Dešťová voda stékající po povrchu fasády musí být někam svedena. Do oblasti soklu nesmí zatékat, jinak by došlo ke vzlínání vlhkosti do fasády a zdiva. Fasáda v patě domu by se nakonec po krátké době poškodila. Nežádoucím únikům tepla zase brání kvalitní tepelná izolace v oblasti soklu, jinak by se mohl vytvořit rozsáhlý tepelný most.
Sokl je též přirovnáván k botám domu a podíváme-li se na překlad tohoto výrazu do cizích jazyků, setkáme se například i s výrazem nohy. Stejně jako může být chození naboso velmi bolestivé a často působí až nesnesitelné pocity chladu, setkáme se s podobnými problémy u neobutých domů. Sokl domu přitom stejně jako lidská obuv dokáže dům odspodu nejen ochránit, ale zároveň může podtrhnout celou fasádu. Proto také téma soklu domu v našem seriálu na fasádu navazuje.
Často se setkáme s řešením, kdy sokl domu není vidět, na druhou stranu jsou však běžné obklady kamenem, umělým kamenem, mramorem, keramikou, dřevem, plastem a dalšími materiály. Vzhledem ke konstrukcím budov by sokl měl z fasády opticky vystupovat, často je tomu však přesně opačně. Záleží na konkrétním projektu, volbě materiálů a řešení.
Čtěte také: Vše o třívrstvých podlahách
Problémy s nedostatečným zateplením soklu
Změříme-li si stavbu termokamerou, často odhalíme nedostatečně zateplené stěny domů právě až na jejich sokl. Nejčastější je tento nedostatek u starších budov, kdy je sokl pouze obložen rozličnými materiály (kámen, keramika, ale i kvádry rozličných vzorů a reliéfů, …), není však zateplen. Zateplení nosného obvodového zdiva jen k úrovni soklu a nikoli soklu samotného je samozřejmě chybou a to platí i u novostaveb.
Mezi soklem a zdivem tak vznikne rozsáhlý tepelný most a jeho důsledky jsou nasnadě. Prostupování chladu tímto tepelným mostem v zimě a následné vzlínání vlhkosti až do fasády a zdiva, opadávání fasády a vznik plísní. Přitom největším a prvotním nebezpečím je ochlazování spodní partie vnitřní strany obvodové zdi. Je-li pak budova dostatečně zateplena (až na sokl), dům přestane přirozeně dýchat a postupně se zvýší koncentrace vlhkosti v konkrétních místnostech objektu. A vlhkost samozřejmě nahrává právě vzniku plísní.
Mnozí stavitelé si neuvědomují riziko, které s sebou špatné zateplení soklu domu nese. Řešení je přitom jednoduché, musíme posunout gradient prostupu chladu níž, čili mimo oblast vnitřních stěn. Právě proto je nezbytné posunout tepelnou izolaci vnějších stěn až na sokl. Vždy pak záleží na tom, v jaké výšce je umístěna podlaha přízemních místností domu.
Vzduchová mezera jako řešení vlhkosti
Vzduchová metoda je založena na odvádění vlhkosti z konstrukce pomocí přirozeně nebo nuceně proudícího vzduchu do ovzduší. Vzduchové dutiny najdeme na mnohých původních budovách jako funkční opatření. Byly často kombinované s přirozeným odvětráváním prostorů. Základním principem této metody je oddělení zdiva, případně podlahy, od zdroje vlhkosti pomocí odvětrávané vzduchové dutiny.
Mnohé staré historické objekty měly v minulosti funkční odvětrávací systémy, které dlouhodobě udržovaly tyto stavby v dobrém stavu. Následnými stavebními úpravami, rekonstrukcemi a modernizacemi došlo k narušení či úplnému zrušení původních větracích systémů, což v mnoha případech vedlo k zvýšení vlhkosti zdiva.
Čtěte také: Jak vybrat sokl z umělého kamene
Vzduchové dutiny se využívají u historických objektů, nebo u budov se zhoršenou statikou s nemožností provedení razantního zásahu do zdiva. Jejich nevýhodou je menší účinnost oproti jiným přímým sanačním metodám, proto je vhodné je kombinovat např. s aktivní elektroosmózou - zejména v případě historických objektů.
Historie vzduchových mezer ve stavebnictví
- Starověký Egypt: Vzduchové větrací šachty již v pyramidální architektuře. Hrobky faraonů, největší stavby v historii ještě z období před naším letopočtem (Sahuree v Abusíru, Cheopsova pyramida). Dodnes není přesně zřejmý účel šachet. Lze se jen domnívat, zda byl funkční či spíše duchovní.
- Řím: Systém vzduchových kanálů pod podlahou i uvnitř stěn tzv. Hypokaustové vytápění. Horký vzduch z ohniště byl veden dutinami, což umožňovalo rovnoměrné vytápění podlah a zdí a zároveň odvod vlhkosti a udržení stavby v suchu.
- 19. století: Provětrávané dutiny ve zdivu se začaly objevovat s nástupem cihelných budov v Anglii a Evropě. Zavěšené dřevěné podlahy nad základovou vrstvou tvořily provětrávací mezeru, jako ochranu konstrukce před hnilobou. Dalším systémem byly dvojité cihlové zdi se vzduchovou mezerou uprostřed - tzv. dutinové zdi.
- 20. století: Ve 20. letech se začaly používat hliníkové a skleněné fasády s provětrávanými dutinami. Od 60. let pak stavební technologie umožnily širší využití různých materiálů a konstrukcí s provětrávanou mezerou pro zlepšení energetické účinnosti.
Příklad využití vzduchové mezery v historii
Hrobka Schwarzenbergů v Třeboni je stavba s unikátním technickým řešením, postavenou mezi lety 1847-1877. Samotná hrobka se nachází pod úrovní hladiny rybníka Svět. Přesněji řečeno - podlaha krypty je 1,5 m pod hladinou rybníka. Kolem ní je vybudován náročný odvodňovací systém a vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m. Kanál odvádí spodní vodu do nedalekého Opatovického rybníka, navíc jím neustále proudí vzduch. To má za efekt účinné odvětrání zdiva a termoregulaci.
Typy vzduchových mezer
Fasádní dutiny, tedy mezery mezi vnějšími a vnitřními vrstvami fasádních stěn, hrají klíčovou roli v moderním stavebnictví. Tyto dutiny umožňují přirozenou cirkulaci vzduchu a slouží jako tepelněizolační vrstva, která pomáhá regulovat teplotu uvnitř budovy. Díky tomu jsou fasádní dutiny významné pro zvyšování energetické účinnosti staveb, protože chrání interiér před přehříváním v létě a ztrátami tepla v zimě.
Aktivně odvětraná vzduchová mezera
Odvod vlhkosti je zajištěn proudícím vzduchem. Jedná se o volnou konvekci (proudění vzduchu) ve vzduchové mezeře. Pojem termické konvekce představuje převážně vertikální pohyby vzduchu, vyvolané teplotními rozdíly mezi vzduchovými částicemi a okolní atmosférou. Jedná se tedy o působení archimédovské vztlakové síly na vzduchové částice, které při zvýšení své teploty nad teplotu obklopujícího atmosférického prostředí nabudou nižší hustoty, tj. nižší hmotnosti, a díky tomu začnou samovolně stoupat do výšky. Tyto vertikální výstupné pohyby jsou samovolné - nazývají se volná konvekce. Vzduch je vynášen vzhůru jen na základě své vztlakové síly, dané rozdílem hustoty, resp. teploty, mezi částicí a jejím bezprostředním okolím. Provětrávání fasády zajišťuje vzduchová mezera mezi tepelnou izolací a fasádními deskami. Provětrávaná mezera se běžně navrhuje v tloušťce od 20 do 50 mm.
Uzavřená vzduchová mezera
Odvod vlhkosti prochází skrze fasádní plášť. Fasádní skladba musí být z prodyšných materiálů. Dutina je ve spodní části utěsněna a neproudící vzduch slouží jako dokonalý izolant. Toto je princip fasády Stavoblock, jejichž skladba zahrnuje minerální prodyšnou tepelnou izolaci Rotaflex a difúzně otevřený fasádní obklad z betonu a expandovaného skla. Dvouplášťové konstrukce fasád s provětrávanou mezerou, známé jako provětrávané fasády, patří dnes mezi tři nejběžnější typy fasád. Na rozdíl od kompaktních vícevrstvých konstrukcí nebo lehkých obvodových plášťů jsou provětrávané fasády jediné v tom, že mohou být difúzně otevřené, pokud je jejich skladba tvořena prodyšnými materiály. Pro difúzní otevřenost musí být zajištěna skladba z prodyšných materiálů. Difuze vodních par skrze skladbu fasády umožňuje přirozené proudění vzduchu, což zlepšuje tepelnou izolaci a odvádí vlhkost.
Čtěte také: Vše o prevenci a sanaci vlhkého soklu
Odvětrávaný sokl a jeho konstrukce
Princip odvětrávaného soklu spočívá ve vytvoření vzduchové dutiny na venkovní straně obvodového zdiva. Závěsné odvětrávané sokly se provádějí z materiálů, které splynou s fasádou domu a mají vynikající mrazuvzdorné vlastnosti a minimální nasákavost. Samozřejmostí je také povrchová hydrofobizace. Vzduchová dutina za zavěšenými soklovými prvky je propojena s venkovním prostředím systémem otvorů, aby zde docházelo k cirkulaci vzduchu.
Materiály pro odvětrávaný sokl
Lícové cihly a pásy se dělí podle způsobu výroby na ražené a tažené. Ražené lícové cihly se vyrábějí ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 °C. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany.
Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva. Tento způsob se používá i u rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné provést klasickou přizdívku z lícových cihel. Samozřejmě je běžná i aplikace u novostaveb. Obložení pásky se řeší buď lepením nebo zavěšením pomocí speciálních příponek a roštů. Rychlejší a levnější způsob je lepení, které však má v porovnání se zavěšením kratší trvanlivost. Dalším handicapem může být paropropustnost, která je u lepení nižší. Ideální je lícové zdivo upevňovat kotvami nebo rošty na předsazenou nosnou konstrukci. V tomto případě vzniká vzduchová mezera, která zajišťuje provětrání obvodového zdiva a má pozitivní vliv na vlhkost stěn. Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti obvodových stěn a brání kondenzaci vodních par.
V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky.
Přírodní kámen pro sokl
Přírodní kámen je ideálním stavebním materiálem, především pro svou odolnost vůči povětrnostním podmínkám a trvanlivost. Nabízí nekonečnou škálu barev, tvarů a textur, vzniklých působením minerálů při vytváření hornin. Dekorativnost přírodního kamene umožňuje jeho využití v exteriéru i v interiéru. Kombinace přírodního kamene s jinými materiály a výrobky působí vždy přirozeně a příjemně. Vybrat si můžeme mezi andezitem, pískovcem, břidlicí, žulou, travertinem či čedičem.
Přitom základním a nejhojněji užívaným druhem horniny vhodné pro obklady je právě andezit. Vznikal v třetihorách jako sopeční vyvřelina a je vhodný pro použití nejen v běžných, ale i v extrémních klimatických podmínkách, má totiž vynikající fyzikální i mechanické vlastnosti - odolnost proti mrazu, pevnost v tlaku bez ohledu na vlhkost a téměř nulovou nasákavost. Lepší vlastnosti má už jen žula. Andezit se upravuje ručním štípáním, štípe se na plotny nepravidelných tvarů a průměrů a třídí se podle tloušťky a druhu použití.
Pískovec je velmi tvrdá vápenatá usazenina žlutavé barvy a je vhodný ke všem účelům, stejně jako andezit. Jelikož není porézní, prachové částice nechytá a nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu ani při použití právě v exteriéru.
Moderní systémy odvětrávání soklu
Systém Stavoblock
Venkovní obklady na sokly domů Stavoblock jsou ideální pro realizaci spodní části všech typů staveb. Díky odvětrávání zajistí důkladný odvod přebytečné vlhkosti do vnějšího prostředí a tím zabrání vzniku plísní. Stavoblock je elegantně tenký venkovní betonový obklad skládaný suchou cestou na kovový rošt. Odvětrávaný či provětrávaný sokl (podezdívka) u domu Stavoblock je navržen tak, aby zajistil maximální ochranu spodní části stavby před nepříznivými vlivy. Systém odvětrávání zajišťuje optimální cirkulaci vzduchu, která účinně odvádí vlhkost a předchází vzniku plísní a poškození obvodového zdiva. Díky skládanému řešení na pevný kovový rošt je montáž rychlá a bez nutnosti mokrých procesů, což umožňuje realizaci kdykoliv během roku. Investujte do zhodnocení své nemovitosti a získejte 100% návratnost v podobě nižších nákladů na vytápění a dlouhodobé úspory za údržbu. Venkovní obklad na sokl je praktickým řešením, které snižuje náklady na vytápění a minimalizuje dlouhodobé výdaje na údržbu. Po dokončení realizace soklu lze snadno a plynule pokračovat s montáží celé fasády rodinného domu, což zajišťuje jednotný vzhled a funkční propojení obou částí.
Systém Novabrik
Obklad NOVA Regular bez rizika vzniku plísní. Tvar cihly chrání zdivo proti srážkové vodě. Vysušte spodní část stavby od přebytečné vlhkosti díky vzduchové mezeře. Šetřete na opravách do budoucna. Suchá montáž. „Systém NOVA Regular jsme použili na soklovou část domu. Použitím tohoto odvětrávacího systému jsme odstranili vlhkost."
Provětrávaný zateplovací systém
Provětrávaný zateplovací systém se skládá z fasádních desek, nosného roštu, kotevních prvků a tepelné izolace. Důležitá je vzduchová mezera mezi tepelnou izolací a fasádními deskami, která zajišťuje provětrávání fasády. Fasádní deska Aquaroc se na vnějším povrchu opatří tenkovrstvou omítkou weber.pas, případně fasádním nátěrem weber.ton. Hrany desky se opatří fasádním nátěrem weber.ton. Vhodné je použít tenkovrstvou omítku weber.pas akrylát, weber.pas silikon, weber.pas top dry, weber.pas extraClean nebo weber.pas marmolit včetně podkladního nátěru. Jako nátěr je vhodné použít fasádní nátěr weber.ton micro V včetně podkladního nátěru. K nosnému roštu se deska Aquaroc šroubuje speciálními vruty. Desky se šroubují tak, že krajní vrut musí být umístěn min. 50 mm od vodorovné hrany desky a 30 mm od svislé hrany desky. Nosný rošt se vytváří z hliníkový L profilů 50 × 30 × 1,5 mm. Profily jsou většinou délky 2 m. Nosné profily roštu se osazují do kotevních profilů a připevňují se samořeznými vruty. Běžně se profily nosného roštu osazují ve vzdálenosti 600 mm. Nosný rošt se kotví do podkladu pomocí kotevních profilů. Pro upevnění kotevních profilů k podkladu se používají vruty ø 8 mm se šestihrannou hlavou a hmoždinky ø 10 mm. Jako tepelný izolant se použijí desky z hydrofobizované minerální vlny určené pro odvětrávané fasády. Tloušťka desek je dána projektovou dokumentací.
Praktické zkušenosti a tipy
„Mám starý barák přímo u silnice. Spodní sokl trpí neustále vlhkostí, a proto mi postupně opadávala stará omítka. Začal jsem přemýšlel, jak sokl opravit a odvětrat. Po domluvě s velmi ochotným panem Čavojským jsem si objednal materiál a podle návodu z internetu jsem si obklad sám poskládal."
Doporučení pro rekonstrukce
V současné době se na nových stavbách systémy odvlhčování budov pomocí proudění vzduchu již prakticky nevyužívají. V případě historických památek nebo starých objektů je však situace jiná a tyto metody, které jsou člověku známy již mnoho tisíc let, lze úspěšně využít. Sanace vlhkého soklu kostela sv. Michal archanděla v Jaslovských Bohunicích. Po celkové renovaci kostela zůstal už jen poslední krok. Původní zdivo soklové části potřebuje neustále větrat. Polystyren betonové desky STYRCON byly lepené ke zdivu lepícím tmelem Lepstyr plus tak, aby vznikla vzduchová mezera. Spodní hrana desek byla zapuštěna pod úroveň země. Odvětrávání je zajištěno pouze volnou konvekcí vzduchu (prouděním vzduchu) ve vzduchové mezeře.
Vzduchová mezera a zateplení
Správně provedené zateplovací systémy slouží nejen ke zlepšení životních podmínek v interiéru, ale snižují samozřejmě také energetickou náročnost budovy a výrazně ovlivňují vzhled budovy. Fasáda by měla být zhotovena vždy z prvků v rámci jednoho zateplovacího sytému. Zateplovací systémy fasád se provádějí ve dvou základních provedeních: 1. Odvětrávaný systém 2. Neodvětrávaný (kontaktní) systém.
U odvětrávaného systému se na obvodovou zeď připevní nosná kostra, tvořená z vodorovných prvků, které mají mezi sebou vzdálenost stejnou, jako je šířka izolace. Výška prvků musí odpovídat tloušťce izolačních desek, která se doporučuje okolo 100mm. Mezi tyto vodorovné profily se vloží desky tepelné izolace (nejčastěji z minerální vaty, která musí být hydrofobní - odpuzující vodu, nebo z celulózových desek). Mohou se přichytit plastovými talířovými hmoždinkami. Právě mezera je nejdůležitějším prvkem celé konstrukce. Jelikož v ní musí proudit vzduch, měla by její tloušťka být minimálně 20 mm, ale pouze do výšky 3m. Standardně se uvádí tloušťka 30 - 40mm. Pokud se do mezery dostane vlhkost z interiéru, díky proudění vzduchu v mezeře je rychle odpařena a izolace o to rychleji může vysychat. Jelikož se musí přivádět do mezery vzduch a také musí být zajištěn jeho odvod ven, je samozřejmostí vytvoření odváděcích či přiváděcích otvorů. Jejich průřez by měl mít plochu min. 50cm2 a to na každý metr obkladu. Tyto otvory je dobré z venku uzavřít mřížkou pro zabránění vniku hlodavců či jiných škůdců. Přes takto vytvořenou odvětrávací mezeru se mohou na svislé prvky uchytit obkladové materiály. Jejich škála je velice rozmanitá, přes různé barvy, struktury, ale i jejich variabilnost, co se týče velikosti. Základními druhy jsou dřevěné obkladové lišty, plastové lišty s povrchovými úpravami, kovové či skleněné obklady, desky z umělého kamene či na bázi vyztužené pryskyřice, keramické desky apod.
Neodvětrávaný neboli kontaktní zateplovací systém je dalším způsobem, jak snížit tepelné ztráty objektu. Prvním krokem je umístění soklového profilu tvaru „U" do požadované výšky a jeho následné dostatečně pevné přichycení. Na obvodovou zeď se od soklového profilu začnou klást desky tepelné izolace, na které se nanese vrstva lepidla či stěrkové hmoty, díky které desky krásně přilnou na zeď. Pro důkladné uchycení se použijí ještě talířové hmoždinky. Nejčastějšími materiály u těchto typů fasád jsou desky minerálních vláken, expandované či extrudované polystyreny, fenolické desky apod. Tloušťka tepelné izolace závisí na požadavcích investora jaké úspory tepla chce dosáhnout, minimálně by měla mít tloušťku 60 - 100mm. Na rohy domu se může použít tzv. rohové lišty. Na již vytvořenou tepelnou izolaci se nanese další vrstva lepidla či stěrky s vyztužením pomocí síťoviny, pro zabránění vzniku trhlin v omítce. Na druhou stranu, je velice důležité správné provedení celé konstrukce. Tento typ zateplovacího systému je velice oblíbený i z hlediska toho, že si dům zachová původní ráz v podobě omítek. Provětrávaná fasáda toto bohužel většinou neumožňuje.
Podklad pro soklové izolace musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Doporučuje se například omytí tlakovou vodou. Základem je výběr kvalitního materiálu s vhodnou strukturou. Materiál na izolaci soklu by neměl být hladký, ale zdrsněný, popřípadě by měl mít vaflovou strukturu. V případě lepení na silikátové podklady (cihly, beton apod.) se používají běžná lepidla pro kontaktní zateplovací systémy (ETICS) ve formě rámečku a tří vnitřních terčů. Po nalepení a zatvrdnutí lepidla se v nadzemní části provádí kotvení hmoždinkami. Soklová část se kotví pouze v místech, kde hmoždinka nemůže poškodit hydroizolaci. Lepení na suterénní stěny je dočasné „montážní lepení“, které desky podrží na místě, dokud nedojde k zasypání stavební jámy. Tepelněizolační desky musí být ve spodní části pevně založeny, např. na základový výstupek. Pro celoplošná lepení se používají např. cementová lepidla. Základní vrstva se v podstatě neliší od zateplovacího systému stěn, tj. s využitím perlinky. Základní vrstva se zatahuje min. 30 cm pod úroveň terénu. V místech s vysokým provozem (okolo chodníků, hřišť apod.) s rizikem proražení systému je vhodné výztužnou vrstvu zdvojit nebo použít zesílenou tzv. pancéřovou perlinku. Před nanesením povrchových vrstev se provede penetrace za účelem snížení savosti a sjednocení podkladu. Pro povrchovou úpravu soklu se používají ušlechtilé soklové omítky z přírodního popř. umělého kamene - např. marmolit. Častým případem je provedení soklu z keramického obkladu, popř. kamene.
Odvětrávané podlahy
Jedná se o dlouho využívaný systém sanace vlhkého zdiva založený na vytvoření oddělené vzduchové dutiny pod podlahou. Při rekonstrukci podlahových vrstev a po vybourání původních podlah se využije systému tvarovek, které se položí na podkladní štěrkopískové lože. Tvarovky jsou dodávány v různých rozměrech a lze tak přizpůsobit velikost odvětrávané dutiny plánované výšce pochozí vrstvy podlahy. Systém tvarovek je po aplikaci na připravené lože zalit betonem a na něj jsou položeny další vrstvy podlahy. Konstrukce podlahy je oddělena od země vzduchovou dutinou, kde dochází k cirkulaci vzduchu za pomoci nasávacích a odsávacích otvorů a k přirozenému odvádění přebytečné vlhkosti mimo objekt. Cirkulaci vzduchu v podpodlahové dutině zajistíme ideálně přirozenou cestu např. napojením na nepoužívaný komín, případně jsou využity pomaloběžné ventilátory. Odvětrávané podlahy je dobré v případě vysoké vlhkosti zdiva kombinovat s dalšími sanačními metodami a následnými opatřeními.
Soklová část fasády patří k velmi exponovaným částem stavby. Často, hlavně při rekonstrukcích a renovacích fasád, jí není věnována dostatečná pozornost. Sokl stavby přiléhá těsně k okolnímu terénu, okapnímu chodníku, nebo jiné zpevněné ploše. Je namáhán především odstřikující srážkovou vodou, sněhem, ale také mechanicky pohybem osob. U starších staveb, které nemají dostatečné hydroizolace je soklová část stavby exponována též vzlínáním vody z podzákladí. Voda stékající z fasády musí být odváděna od stavby správnou úpravou přilehlého terénu nebo pomocí drenážního systému.
tags: #sokl #se #vzduchovou #mezerou #informace
