Venkovní parapet a správný sklon pro odvod vody

Venkovní neboli předokenní parapety jsou nedílnou součástí každé montáže či výměny oken. Nejen, že dotváří finální vzhled oken, fasády a v konečném důsledku i celé stavby, ale zároveň plní klíčovou a nezastupitelnou funkci správného napojení okenního rámu na korpus domu. Venkovní hliníkové parapety jsou klíčovým prvkem detailu okna. Zajišťují odvod dešťové vody, chrání fasádu před znečištěním a zabraňují zatékání k rámu okna. Správná montáž však vyžaduje přesnost a dodržení technických zásad.

Historie a evoluce parapetů

Původ slova parapet sahá podle etymologických slovníků do 16. století, kdy se objevuje zejména v románských jazycích. Ve francouzštině tento termín označoval ochrannou zídku v úrovni hrudi, v italštině je slovo parapetto tvořeno spojením výrazů „para“, označujícím obranu nebo ochranu, a „petto“, což je výraz pro hruď. Za první světové války nazývali britští vojáci parapetem ochranný val z pytlů s pískem, který je odděloval od prostoru mezi zákopy, takzvané země nikoho. I v dalších cizích jazycích lze do dnešní doby vysledovat etymologicky podobné výrazy ve významu zábradlí, zídky nebo jiné ochranné prvky chránící před přepadnutím.

Mezi nejpoužívanější materiály na výrobu parapetů patřily v minulosti kámen, mramor, cihla nebo dřevo, tedy materiály běžně užívané ve stavebnictví, logicky tedy byly využívány i pro úpravu okolí okna. S postupem doby a vývojem materiálů se v minulém století začíná čím dál více prosazovat ohýbaný plech. Ten se hojně využívá i dnes, a to nejčastěji v hliníkové slitině AlMg3 o tloušťce 0,7 mm až 1,4 mm. Výhodou těchto plechů je široká škála použití a možností. Ze svitků je možné připravit i atypické parapety s nestandardními rozměry (například hloubkou přes 600 mm). Nevýhodou je, že takto hluboké parapety jsou při slabém materiálu špatně manipulovatelné, a snadno může dojít k jejich poškození. Mezi ohýbané parapety řadíme též titanzinkový plech, tedy slitinu titanu a zinku (TiZn). Historický pískovcový parapet opatřený měděným oplechováním. Odkápnutí vody z fasády je zajištěno zapravením do omítky.

Ochrana parapetu se v lidové architektuře liší především dle místně dostupného materiálu. Na ochranu parapetního zdiva se využívaly různé formy keramiky např. i ve formě cihel, ale i glazované speciální tvarovky. Jinde lze objevit parapety pískovcové či z jiného místně dostupného kamene. Často nebylo potřeba tento detail řešit, jelikož u mnohých historických staveb rám okna lícoval s vnější fasádou. Okenní křídlo bylo proti stékající vodě ochráněno tzv. V roubených lidových stavbách můžeme vidět ochranu „dřeva dřevem“. Stěnu pod oknem chránilo parapetní prkno ve velkém sklonu, aby voda z něho dobře stékala. Prkno někdy mívalo na svém spodním okraji okapní drážku zajišťující bezpečné odkápnutí vody. Samozřejmě toto prkno degradovalo. Příklad ze Švédska (dřevostavba s dřevěnou fasádou). V místě ostění je prkno zhotoveno tak, aby překrývalo parapetní plech a zároveň byl zajištěn okap vody.

Materiály a výběr parapetů

V současné době je nejpoužívanějším a nejpropracovanějším materiálem pro výrobu parapetů extrudovaný hliník. Nejčastěji se používají parapety AL, tedy z taženého hliníku. Mají silnou profilovou stěnu, a to od 1,4 do 2,4 mm, v závislosti na hloubce parapetu. Extrudovaný hliníkový nebo také tažený parapet se nejčastěji dodává v tloušťkách 1,1 mm až 2,5 mm, hloubka neboli vyložení bývá nejčastěji 50 mm až 400 mm. I přesto, že i dnes lze mít parapet kamenný, je nejčastějším řešením ochrany parapetu ohýbaný plech, klempířský výrobek.

Čtěte také: Spády v betonových konstrukcích

Barvu lze vybrat podle vzorkovníku „RAL“, který má k dispozici každý náš obchodní zástupce. Stejně tak si můžete barvu vybrat i v kterékoliv prodejně barev, kde provádějí míchání barev a vzorníky mají k dispozici.

Parapety pro vnitřní prostory lze zvolit ze dvou základních materiálů. Nejpoužívanějším materiálem je PVC od značky REHAU. Nejvyšší kvalita na českém trhu. DTD parapety lze zakončit PVC krytkami. Hloubka plastové krytky je 620 mm. Všechny dřevotřískové parapety jsou ošetřeny fungicidním roztokem, který zajišťuje dlouhodobou ochranu proti vlhkosti a vzniku plísní. U vnitřních parapetů je nejčastěji používán sklon 0 - 3°, dle přání zákazníka. Vnitřní parapety jsou často využívány jako odkládací plochy pro pokojové rostliny, či různé předměty a slouží spíše k estetickým účelům, než k zajištění odtoku vody.

Důležitost správného sklonu a přesahu

Venkovní parapet má jednu hlavní funkci - odvést vodu pryč od okna a fasády. Správný sklon venkovního parapetu je 5-10°. Sklon parapetu musí být minimálně 3°. Ten se většinou zajišťuje spádováním podkladní vrstvy parapetu. Minimálně 3°, doporučeno 5-7°. Správný sklon zajišťuje okamžitý odtok vody. Nedostatečný sklon parapetního plechu způsobuje špatné odtékání vody. Po jejím odpaření zůstávají nečistoty.

Technické požadavky na parapety definuje norma ČSN 73 3610, soustředí se zejména na přesah přes fasádu, který musí tvořit minimálně 30 mm, na sklon nejméně 3° (5,24 %) a také na vodotěsnost. Započítání vyložení parapetu přes okraj stavební konstrukce minimálně o 30 mm, svislý ohyb min. 50 mm. U parapetů DTD je ideální celková vzdálenost přesahu 3 cm, přičemž síla/tloušťka "nosu parapetu " je 25 mm. U parapetů z PVC je to pak 2 cm, přičemž síla nosu činí 15 mm. Minimálně 30 mm, ideálně až 40-50 mm.

Montáž parapetů a prevence zatékání

Parapet je jedno z nejvíce namáhaných míst stavby. Musí dobře odvádět vodu z okna i ostění, musí ochránit stěnu i fasádu, unést sníh, nepustit vodu do připojovací spáry. Na exponovaných místech musí vydržet velké teplotní namáhání. V neposlední řadě se v oblasti parapetu musí zabránit tepelným mostům. Pokud pod parapetem nebo kolem něj zatéká, nejde o „staré okno“ nebo „běžnou vlastnost“. Je to čistě montážní chyba, nebo problém s těsněním, sklon či provedením špalety. Zatékání do parapetu dokáže během jedné zimy způsobit plísně, zničení omítky, promrzání a poškození rámu okna. Správné řešení vnějších parapetů je zcela zásadní u dřevostaveb, kde i krátkodobé zatékání do konstrukce může mít fatální následky. Dlouhodobé působení má degradující účinky i na zděné stavby stejně jako na zateplovací systémy. Nesmíme zapomínat, že parapet není jen vrchní viditelná část. Klempířské výrobky řeší norma ČSN 73 3610. Zabudování okna je popsáno v technické normě ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře - Požadavky na zabudování.

Čtěte také: Anhydritová podlaha ve sprše: prevence a opravy

Příprava pro montáž

Montáž parapetů: novostavba vs. Při výměně parapetu je nutná opatrnost. Starý parapet se odstraní, podklad se vyčistí a vyrovná. Podklad parapetu musí být suchý a zbavený všech nečistot. Parapet se podkládá pevnými distančními klíny, ne montážní pěnou. Pěna není nosný materiál. Nejčastěji se používá nízkoexpanzní pěna. Při montáži parapetů je klíčové jejich systémové napojení na obvodovou zeď a následně vhodné utěsnění.

Postup montáže

1. Změříme hloubku parapetu. Hloubku parapetu měříme včetně zapuštění parapetu k podkladnímu profilu okna. K naměřené hloubce přidáme min. 40 mm na přesah parapetu kvůli šířce nosu, krytce a přesahu parapetu od fasády.
2. Délku parapetu měříme mezi špaletami. Od naměřené délky odečteme 5 mm, což odpovídá síle páru bočních krytek.
3. Změříme úhel špalety. Pokud se špalety otevírají, vždy měříme delší stranu parapetu. Stejný postup provedeme na druhé straně parapetu.
4. Z boků a ze zadního nosu (ohybu) parapetu jemně odlepíme ochrannou fólii (fólii nikdy během montáže nestrháváme celou). Pozn. V případě lakovaného parapetu na zakázku, který není opatřen ochrannou fólií, dbáme na to, aby parapet nepřišel do styku s žádnými barvami, proto parapet a krytky po montáži zakryjeme fólií nebo kartonem.
5. Nacvakneme boční krytku. Stejný postup provedeme na druhé straně parapetu.
6. Připravený parapet nejdříve zkušebně osadíme nanečisto. Pokud najdeme mezery mezi parapetem a oknem, parapet před montáží vypodložíme.
7. Parapet osadíme a dbáme na to, aby zadní nos parapetu byl „zacvaknutý“ v drážce podkladního profilu.
8. Použitím klínků parapet vyrovnáme. Sklon parapetu musí být min. 1-2 mm, nikdy ne směrem k oknu. Provedeme kontrolní měření na obou stranách.
9. Takto osazený a vyrovnaný parapet podpěnujeme nízkoexpanzní pěnou. Pokud vznikla nerovnost, parapet opět vyrovnáme.
10. Pokud má parapet předvrtané otvory, přišroubujeme ho montážními šrouby. Hlavičku šroubku zakryjeme čepičkou v barvě parapetu.
11. Odlepenou fólii připevníme zpět, abychom zabránili poškození parapetu.

Parapet musí být zasunutý do spodní drážky rámu okna. Parapet musí být zasunutý pod rámem okna - ale ne tak hluboko, aby zvedal rám. Mezera mezi rámem okna a parapetem musí být 100% utěsněná. Venkovní parapety je dobré lepit za pomoci prostředku Enkolit, který díky svým vlastnostem dokonale brání pronikání vody, ale i vzdušné vlhkosti pod parapet. Doporučený způsob lepení parapetů je lepidlem Enkolit. Je potřeba dodržovat určitá pravidla daná výrobcem především při aplikaci na polystyrén. Doporučena je dostatečná výška stěrky s mřížkou a penetrace podkladu. Při nerespektování těchto zásad může dojít k poškození podkladu a následně uvolnění celé konstrukce. Pro lepení parapetů nejsou vhodná lepidla, která se nenanáší celoplošně, jsou porézní nebo nejsou trvale pružná. Případně mají jiné nedostatky spojené s konkrétním klempířským materiálem. Základní dělení přípravků je dle povětrnostních vlivů, tedy zda lepíme parapety vnitřní, nebo venkovní.

Parapet je třeba kotvit. Kotvení lze nepřímo, přes klempířské příponky ze spodní strany parapetu, nebo moderními lepidly. Dáváme přednost nepřímému kotvení nebo lepení pomocí lepidla. Při kotvení se vyhneme přímé perforaci parapetního plechu, abychom mohli garantovat funkční i materiálovou životnost celé konstrukce. V případech, kdy je spodní hrana okna ve stejné úrovni, jako podkladový materiál (obvykle betonový potěr atp.) a není možné využít tzv. parapetní lištu, do které se parapet uchytí, přichází na řadu způsob přichycení za pomoci těsnící gumy. Parapet se přilepí k podkladu a prostor mezi parapetem a rámem okna se utěsní speciální těsnící gumou.

Koncovky, spojky a rohová řešení

Koncovky chrání parapet proti zatékání a doplňují dilatační prostor. Rozlišujeme předomítkové a poomítkové. Kvalitní parapety mají být vždy zakončeny kvalitní krytkou. Pro rodinné domy doporučujeme vždy zvolit krytky hran parapetů z AL tj. hliníkové, dle barvy parapetu. Životnost AL krytek je prakticky neomezená. Stále nejpoužívanějším materiálem pro výrobu koncovek zůstává plast. Nejčastěji se využívá univerzální pár koncovek, který je použitelný jak na předomítkové napojení, tak i na montáž v případě staveb, kde jej již fasáda naaplikována. Na výrobci pak záleží, z jakého plastu je krytka vyrobena. Dalším rozšířeným materiálem pro výrobu parapetových krytek je hliník. V tomto případě rozlišujeme před- a poomítkové, je proto nutné předem určit, zda bude parapet instalován před tím, než bude zhotovena fasáda (doporučený postup), a nebo až poté.

• Tyto koncovky jsou univerzální, můžete je použít jak před aplikací omítky, tak v případě hotových omítek.
• Tyto koncovky zvolte v případě, že na domě omítku ještě nemáte hotovou. Omítka pak částečně koncovky přikryje, budou v ní zapuštěné.
• Tyto koncovky volte v případě, že kolem oken máte omítku již hotovou. Koncovka pak k čisté omítce přiléhá a případné nerovnosti se zatmelí. V takovém případě je poomítková koncovka následně pouze slícována s omítkou a hliníkový profil těsně doléhá na špaletu.

Nová generace koncovek, která se začíná prosazovat, jsou koncovky s těsněním. Přičemž nejprve byly vyvinuty dotěsňovací díly, které sloužily k dodatečnému pojistnému zajištění u běžných koncovek s využitím zejména proti tlačenému dešti. I ty je však třeba dosilikonovat. Zřejmě nejpropracovanější řešení v současné době nabízí koncovky s vnitřním celoplošným těsněním, které jednak chrání proti hnanému dešti až do hodnot 1950 Pa a jejich součástí jsou i odtokové kanálky pro případ průsaku a jednak jejich technické řešení počítá i s dilatací parapetu. Podobně sofistikované řešení jako u koncovek je dostupné i v případě rohových a průběžných spojek. Venkovní parapety lze spojovat tzv. Pro případ rohových oken existují rohové spojky, a to jak pro rohy otevřené (vnější) i uzavřené (vnitřní).

Čtěte také: Průvodce výběrem zastřešení pergoly

Časté chyby a jak se jim vyhnout

Společně se zástupci ČKLOP chceme poukázat na nejčastější chyby, ke kterým při realizacích dochází, a upozornit na důležitost jejich nepodceňování. Realizace stavebních prací je často náročná z časových důvodů a omezených finančních prostředků. Řemeslník si mnohdy usnadňuje a také zlevňuje řemeslnou práci tím, že nedodrží základní doporučení.

• Chybné provedení rohu: Největší problém bývá správné řemeslné zpracování v rohu ve styku parapetu, okna a stěny, kde může docházet k zatékání. Tvar parapetu z plechu musí být uzavřený, nesmí mít průstřihy v rozích. Tmel v tomto koutě není trvanlivé řešení. Vhodnější je v rohu udělat sklad, který se ohne přes roh.
• Dilatace hliníku: Hliník pracuje. Dilatace může být až 1,5 mm na metr. Na zřeteli je třeba mít i dilataci hliníku, která dosahuje až 1 mm až 1,5 mm/bm podle barvy a přizpůsobit tomu dotěsnění koncovek a spojek.
• Špatné podložení: Pozink časem rezne a pod parapetem se tvoří voda. Parapet se podkládá pevnými distančními klíny, ne montážní pěnou. Pěna není nosný materiál.
• Nevhodné lepení: Mezi parapetem a podkladem vznikne vždy určitá spára. Pro lepení parapetů nejsou vhodná lepidla, která se nenanáší celoplošně, jsou porézní nebo nejsou trvale pružná.
• Napružení parapetu: U zateplovacích systémů je častou chybou napružení boční části parapetního plechu na omítku a pouze zatmelení vrchní spáry. Zateplení na bázi polystyrénu může změnit svůj objem a mezi parapetem a ostěním vznikne mezera.
• Špatné napojení na vodicí kolejnice: Důležitým tématem diskutovaným v poslední době zejména v souvislosti se stále větším procentem použití předokenních rolet a žaluzií je také řešení napojení vodicí kolejnice na parapet. V praxi se setkáváme s tím, že montážní firmy toto téma úplně zanedbaly nebo jej neuměly vyřešit. Je nezbytné zajistit, aby koncovka a parapety byly nainstalovány dříve než kolejnice. Koncovka musí být standardně po celé délce strany parapetu a vodicí kolejnice žaluzie musí být vyvedena právě na parapet, aby voda odtékala po něm. Při špatných realizacích se stávalo, že koncovka lícovala pouze ke kolejnici a kolejnicí pak zatékalo za fasádu. Pro předejití podobným nedostatkům by se měl používat systém poomítkové koncovky a k ní takzvané nacvakavácí „ploutve“. Tu je nezbytné seříznout a udělat prostor na kolejnici.

Tepelné mosty a izolace

Parapetní část okna je z hlediska tepelné techniky nejcitlivější místo okna. Zatímco rám v ostění a nadpraží lze překrýt tepelnou izolací obálky domu až o doporučených 40 mm, parapetní část rámu takto překrýt nelze. Pokud chybí tepelně izolační profil nebo dostatečná tloušťka tepelné izolace pod parapetním plechem, dochází k vytvoření tepelného mostu a k prochladnutí této části okna. Proto je nezbytné myslet na izolaci pod parapetním plechem zejména při montáži okna. V případě předsazené montáže nebo montáže u vnějšího líce zdiva je pod parapetním plechem tepelná izolace obálky domu, která tuto problematiku řeší. Ing. Jan Štěpán ze společnosti PROPASIV dodává: "Tepelněizolační podkladní profil umožňuje osazení parapetu s přerušením tepelného mostu pod otvorovou výplní a v případě montáže výplně odsazené od líce zdiva i možnost vložení tepelné izolace pod venkovní parapet."

V současné době je na trhu k dostání řada koncepčních řešení, který mohou urychlit a zpříjemnit montáž venkovního parapetu. Například pokud je parapet osazován na stavbu, která se teprve bude zateplovat, je vhodné využít některý z široké škály držáků, které zajistí správný sklon parapetu a zároveň díky němu nedochází k únikům tepla, protože netvoří tepelný most. Mimo držáků existují i takzvané podparapetní profily. Ty jsou opět vyrobeny pod normovaným sklonem. Vyrobeny jsou z materiálu EPS, a jsou tedy snadno upravitelné a můžou mít i výkroj na parapetní koncovku.

Zakončení parapetu a napojení na fasádu

Ukončení parapetu na ostění. Ošetření ostrého detailu na koncích přesazení před hranu stavební konstrukce. Velmi citlivým a často chybně řešeným detailem je napojení na okenní ostění.

• V rovině s ostěním: Používá se v kombinaci s tenkovrstvými omítkami například na zateplovací systém. Detail napojení parapetu a fasády je řešen systémovou zakončovací lištou s výztužnou tkaninou. Hliníková systémová lišta má být pomocí profilu určeného pro zateplovací systém napojena na fasádu. Ve styku okna s fasádou systémové plastové lišty řemeslníci dali, o parapetních jim zřejmě nikdo neřekl nebo byl parapet osazen až po dokončení fasády.
• Zapuštěný do ostění: V ostění je vytvořen přesah - drážka, do které se parapet zasune. Musí být zajištěno odkápnutí vody z fasády. Toho se může dosáhnout například systémovými lištami hliníkovými nebo plastovými. Chybné řešení je pouhé přisazení plechu k ostění a zatmelení vrchní spáry tmelem.

V případě, že není zřejmé, zda bude napojení koncovek odolné vůči průsakům, je třeba lůžko parapetu preventivně zajistit druhou, voděodolnou vrstvou. U dřevostaveb je to dokonce nutnost. K tomu lze využít buď těsnicí fólii pro venkovní použití nebo fólii EPDM. Podmínkou však zůstává, že zejména v rozích musí být důkladně složena. V poslední době jsou na trhu k dostání i těsnicí hmoty na bázi tekutého plastu. Dalším velmi citlivým a zároveň opomíjeným místem je konstrukční styk okenního rámu, koncovky, parapetu a fasády. Němci označují toto místo jako Gewerkeloch. Místo klempířského řešení lze zvolit i zakončení systémovými hliníkovými, popř.

Oplechování parapetu patří mezi základní klempířské konstrukce ve stavební výrobě. Mělo by se jednat o rutinní pracovní operaci, ale nejedná. Rozšířením sortimentu klempířského materiálu spolu s novými stavebními technologiemi vzniká celá řada nových podmínek, které je nutno při realizaci zohlednit. Samostatnou kapitolou je realizace parapetních plechů pro tvarově zajímavé stavební otvory, například kruhová okna. Jde vždy o důležitý pohledový architektonický prvek. Podklad musí být rovný a pravidelný. Finální kompozice okna a plechu je působivá a podpoří vize architekta. Oplechování parapetů i jiných stavebních konstrukcí tvoří na stavbě většinou malý objem, který však zásadně dotváří celkový vzhled realizovaného objektu. Je proto nutno dát těmto pracím stejný prostor a stejnou vážnost jako u částí stavby realizovaných cíleně jako pohledové.

Parapet chrání stavební konstrukci před působením vnějších vlivů (srážky dešťové, sněhové, vítr). Povrch parapetu je nutno ochránit před dalšími pracemi na stavbě působením omítky nebo malby ochrannou fólií v kombinaci se separační rohoží, která se hned po aplikaci omítky odstraní.

POČÍTEJTE PROSÍM S TOLERANCÍ VÝROBNÍCH ROZMĚRŮ +/- 3 mm. Ano, veškeré parapety jsme schopni po vzájemné dohodě dodat přímo na stavbu, nebo jiné místo určení.

tags: #venkovní #parapet #z #dlažby #správný #spad

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnost a inovace komínů HELUZ
• jak chránit karoserii vozu
• Vše o elektrických prknech
• Výběr řezačky obkladů
• přečtěte si podrobnosti o vrutech 4x70 TORX