Komplexní řešení vlhkosti zdiva, injektáže a opravy cihel a omítek

Vlhkost zdiva je častým problémem starších i novějších staveb, který může vést k degradaci materiálů, tvorbě plísní a nepříjemnému zápachu. Tento článek se zabývá různými aspekty řešení tohoto problému, od identifikace příčin až po konkrétní postupy sanace, injektáže a oprav omítek.

Identifikace a řešení příčin vlhkosti

Když se objeví vlhké skvrny na zdivu, je klíčové nejprve správně identifikovat příčinu. Může jít o vzlínající vlhkost, průnik dešťové vody, úniky z potrubí nebo kondenzaci. Například, pokud je na pozemku vyhloubena studna, kde výška hladiny koresponduje s hladinou vody ve sklepě, a běžně je ve sklepě 5 cm vody, problém je skutečně spodní voda, která se tlačí do sklepa na mnoha místech. V takových případech je aktuálním řešením čerpadlo, ale je nutné zvážit i trvalejší hydroizolační opatření.

Vzlínající vlhkost a injektáž zdiva

Vzlínající vlhkost zespoda je běžným problémem, zejména u starších domů bez řádné hydroizolace. Pro zamezení vnikání vody do zdiva ze strany od souseda a dále vzlínání vody vzhůru je nejvhodnější použít krémovou injektáž AquaStop Cream. Poté bychom podlahu znova zaizolovali lepenkou, podvlékli do spáry cihly a položili 7 cm vrstvu betonu. Vlhkost v pokoji se projevuje na vnitřních zdech pokoje do výšky max 10 cm od podlahy s lehkým opadáváním malby, případně i omítky. Cílem je odvlhčit tuto zeď pro obytnou místnost.

Postup injektáže u různých typů zdiva:

• Cihlové zdivo: U cihelného zdiva s průběžnou spárou je potřeba vrtat do spáry. Pokud je první průběžná spára 5 a další 15 cm nad podlahou, na jedné stěně 8 cm, a zbývající dvě stěny mají betonový základ, který přesahuje cca 5 cm nad podlahu, nad ním je izolace z obyčejné dvojité plastové fólie a potom cihly, je v pořádku provést injektáž do spár 15 cm, respektive 8 cm od podlahy. Když se vrty dělaly z venku do kuchyňské stěny, možná se to nepospojovalo dostatečně, a bude třeba dorobit pár vrtů.
• Kamenné zdivo: Síla zdi je cca 60 cm. Jedná se o kámen zděný na jakousi hliněnou, snad jílovou maltu. Spára je nepravidelná. Vrtat se bude z venku. Svislá hydroizolace nopovkou je hotová. Je třeba raději použít aktivátor. Je třeba zmenšit rozestupy děr třeba na 7 cm. Je třeba držet co nejlepší rovinu a nevadí, že vrt někde "uletí" pár cm vedle. Nevadí, že vevnitř (prozatím) zůstanou omítky. Když se bude počítat hloubka vrtu, počítat čistě zdivo, tedy bez vnitřní omítky.
• Smíšené zdivo: U smíšeného zdiva, kde je z vnější strany výšky cca 30 - 40 cm nad terénem kámen a uvnitř plná cihla, a podlaha je zhruba v úrovni venkovního terénu. Kdybych měl vrtat až nad kamenem, bude to příliš vysoko nad podlahou. Vrtá se do nepravidelných spár mezi kameny, nebo přímo do kamene? V tomto případě by se měly vrty provádět v nejspodnější vrstvě.
• Voštinové zdivo (Porotherm, Heluz): U tohoto druhu zdiva se nedá postupovat stejně jako u zdiva z pálených plných cihel, smíšeného zdiva či u zdiva kamenného. V takovém případě je nutné vyplnit celou řadu PUR pěnou a poté znovu navrtat a vyplnit krémem.
• Zdivo z dutých tvárnic: Při vrtání pro injektáž, kdy je tvárnice dutá, a při vyfukování prach vycházel vedlejším otvorem, je správné volit variantu 2, tedy vyplnit celou řadu PUR pěnou a poté znovu navrtat a vyplnit krémem.

Důležité poznámky k injektáži:

• Při injektáži stěny, kde na vnitřní straně je podlaha níže než na vnější straně, a prováděli jste injektáž z vnitřní strany tak, aby vrty byly ve výšce vnější podlahy, a na vrtáku se objevila hlína, i když jste pokrátili hloubku vrtu o 15 cm (5 cm vnitřní omítky, 5 cm odhad tloušťky vnější omítky a 5 cm rezerva), může to znamenat, že stěna není homogenní nebo jsou v ní dutiny.
• V případě vlhnutí stěn pod úrovní země, kdy je zdivo z menších a středně velkých kamenů spojených zvětralou maltou, a nebude možné dodržet předepsané rozestupy mezi dírami, je potřeba vrtat do malty v nejbližších možných rozestupech.
• Pokud je dům ve svahu a veškerá vlhkost je v úrovni svahu, a místnosti jsou pod úrovní svahu, je otázka, zda udělat vrty pod novou budoucí podlahou po odkopání nebo v úrovni budoucí podlahy, tedy nad ní. Doporučuje se provést vrty nad úrovní budoucí podlahy.
• Spotřeba injektážního krému může být vyšší než vypočtená kalkulačkou, zejména u zdiva tloušťky 500 mm, kde může být spotřeba o přibližně 35% vyšší.
• Pokud se jedná o suterénní místnost, kde je venkovní strana zaizolována a navíc dána nopová fólie, a přesto se při extrémním dešti a větru objevilo vlhké místo, a předtím se to nestávalo, je možné, že došlo k lokálnímu poškození hydroizolace. V takovém případě lze použít sanaci AquaStop Cream, a to pouze okolo vlhkých míst, aby se nemusely dělat zemní práce a celé zvenku odkopávat a opravovat izolaci.

Příprava zdiva před injektáží

Omítky by měly být odstraněny, a zeď očištěna. Pokud zeď teď připadá suchá, aktivátor není nutný. Některé cihly jsou značně degradované. Mezery v kamenném základu je potřeba vyplnit.

Oprava cihelného zdiva

Běžná cihla z pálené hlíny nevydrží věčně a její odolnost vůči zubu času není ideální. Ve většině případů chrání zdi z cihel omítka, ale neplatí to vždy a v mnoha případech stojí před majiteli cihlových domů a chalup úkol cihlové zdi opravit, zabránit jejich dalšímu chátrání, případně zvýraznit jejich specifickou krásu a využít jí k dotvoření atmosféry domu, a to zvenčí i uvnitř.

Čtěte také: Podkroví: kombinace palubek a cihel

Postup opravy poškozené zdi:

1. Odstranění zvětralých částí: Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání. K tomu si vystačíte s kladívkem, sekáčky s různou šířkou čepele, ocelovým kartáčem a koštětem, ale dobře poslouží i menší sekací kladivo. K dispozici byste měli mít i alespoň malou zásobu kvalitních cihel, které však nemusí být nové. Postačí staré očištěné cihly.
2. Dozdívání a vyrovnání podkladu: Důkladně očištěnou zeď (můžete ji nakonec zbavit prachu a posledních nesoudržných částic i tlakovou myčkou) začněte opravovat tam, kde jsou škody největší.
3. Omítání opravených míst: Po provedení těchto oprav je nutné počkat, až malta či lepidlo dostatečně vyzrají, a poté standardním způsobem omítnout místa, která to vyžadují. Postupovat můžete tradičním způsobem, tedy posílit soudržnost podkladu pomocí „špricu“ z naředěné malty nebo nanést na omítaná místa penetraci (adhezní můstek). Pak následuje obvyklá kombinace jádrové a štukové omítky, případně podkladová vrstva a fasádní pastovitá omítka.

Pokud je rozsah oprav větší než 50 % omítnuté plochy, stojí už za úvahu kompletní oprava a obnova fasády.

Oprava komínů:

Krásně vystavěné cihlové komíny jsou ozdobou a viditelnou dominantou mnoha venkovských domů. Lze také použít postup, který obvykle provádějí pokrývačské firmy při výměně střechy: vnější část komínového tělesa se zbaví veškerých zvětralých částic a zbytků zdiva a omítky, udělá se hrubé vyspárování a poté se komín natáhne vrstvou lepidla. Do ní se v průběhu zavadání vloží armovací tkanina (perlinka) a poté se natáhne další vrstva perlinky podobně jako při montáži fasádní tepelné izolace. Nakonec se na komín natáhne vrstva fasádní omítky, pokud možno co nejkvalitnější a nejodolnější. Nutno připomenout, že takto opravený komín je až stroze geometricky přesný a rovný a nemusí každé chalupě slušet.

Zdění cihel a spárování

Při pokládání cihel je nutné dodržovat určitou posloupnost prací. Existují dvě základní věci: první řada cihel a správně udělané rohy.

Příprava a materiály:

Práci je nutno zahájit přípravou stavebních materiálů a nářadí. Existuje několik variant červeného cihlového zdiva, přičemž nejběžnější typy zdiva jsou víceřadé a jednořadé. Pro maltu se obvykle používá cement M400 a jemný písek v poměru 1:4. Někdy se přidává jíl nebo vápno, protože jsou plastické. Cement a písek se důkladně promíchají. Je velmi důležité přidat správné množství vody.

Základní techniky zdění:

• První řada: Pomocí provázku a vodováhy se snažte první řadu co nejlépe vyrovnat.
• Rohy: Nejprve se vyloží rohy. Chcete-li zobrazit obdélníkové rohy, použijte kovové rohy. Nejprve pomocí vodováhy položte několik cihel a poté pomocí konzol upevněte rohy. Pro kontrolu přesnosti a úrovně pálené cihlové zdi můžete použít kovový profil.

Tloušťka spár:

Šev při pokládání cihel musí být dostatečně tenký. Tloušťka vodorovné spáry by měla být 10 až 15 mm a svislé spáry 8 až 15 mm. Pokud plánujete v budoucnu stěnu omítnout, doporučuje se položit cihlu na „pusto“. Armovací síť se pokládá po pěti řadách cihel.

Čtěte také: Proč třídit odpad?

Spárování cihel:

Spárování cihel hraje zásadní roli ve vzhledu stavby, ochranu proti vlhkosti nebo prodloužení životnosti samotného zdiva. Spárovací hmota nefunguje jen jako výplň mezi cihlami. Zajišťuje pevnost zdiva, zabraňuje pronikání vody a vlhkosti, pomáhá tlumit pohyby materiálu a zároveň dotváří finální vzhled fasády nebo obkladu.

Postup spárování:

1. Příprava: U nového zdiva stačí odstranit prach a uvolněné části. U starších zdí je nutné původní maltu mechanicky odstranit do hloubky 1,5 až 2 cm.
2. Příprava malty: V kbelíku smíchejte suchou směs s vodou podle pokynů výrobce.
3. Aplikace malty: Pomocí spárovací pistole nebo špachtle naneste maltu do spár. Pracujte odshora dolů. Důležité je spáry opravdu dobře vyplnit bez dutin a mezer.
4. Tvarování: Jakmile malta začne lehce zasychat, vezměte hladítko nebo zaoblenou špachtli a spáry upravte do požadovaného tvaru.
5. Čištění: Přebytky malty opatrně odstraňte vlhkou houbou nebo kartáčem.

Zásadně se nedoporučuje zdít za nepříznivého počasí (déšť, vysoká teplota a přímé sluneční záření, možnost poklesu teploty pod + 5 °C).

Typy omítek a jejich aplikace

Výběr omítky je klíčový pro funkčnost a estetiku zdiva. Existuje několik typů omítek s různými vlastnostmi a oblastmi použití.

Cementové malty a vápenocementové omítky

Průmyslově vyráběné omítky (malty) s příměsí cementu a dalších pojivových složek vycházejí z tradičních receptů na vápenocementové malty k omítání a jejich použitím obvykle nic nezkazíte, pokud je aplikujete na standardní zdivo z cihel či tvárnic. Cementové omítky jsou o něco tvrdší, vhodné pro moderní stavby a venkovní použití. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti. Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách.

Postup nanášení:

1. Spojovací vrstva (špric): Pokud jsou spáry po zdění hlubší než 10 mm, je nutno použít cementovou postřikovou maltu o přídržnosti min. 0,3 MPa. Spotřeba této řídké malty je cca 4 kg·m-2. Postřik se provádí síťovitě s minimálním pokrytím 50 %.
2. Jádrová vrstva: Druhá vrstva plní vyrovnávací funkci a provádí se z jádrových vápenocementových omítkových směsí. Pro velice rovné zdivo lze použít omítky se zrnitostí do 1,5 mm, které se nanášejí v tloušťce do 10 mm. Pro méně rovné zdivo se používají omítky se zrnitostí do 2,5 mm, které se nanášejí v tloušťce od 10 do 20 mm. Pro větší tloušťky omítky než 20 mm volíme omítky se zrnitostí do 4 mm. Tyto omítky můžeme nanášet v jedné vrstvě až do tloušťky 25 mm.
3. Konečná vrstva (štuk): Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,5 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 1 mm, která se upravuje filcováním.

Sokly (část nad terénem do výšky min. 300 mm) a ostatní plochy, na kterých bude proveden obklad, se musí omítat pevnou omítkou (s přídržností větší než 0,3 MPa). Tloušťka těchto omítek se pohybuje od 10 do 20 mm. Všechny styky dvou různých podkladních materiálů by měly být vyztuženy rabitzovým pletivem nebo alkalivzdornou sklotextilní síťovinou.

Čtěte také: Přírodní materiály a současná architektura

Vápenné omítky

Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.

Sádrové a vápenosádrové omítky

Sádrové nebo vápenosádrové omítky se používají jako jednovrstvé. Hmoty se sádrovým pojivem jsou vysoce progresivní materiály, které zkracují čas výstavby, neboť k tvrdnutí potřebují velice krátkou dobu. Sádrové hmoty se používají výlučně ve vnitřních prostorách a tam, kde nedochází k nadměrnému vlhkostnímu zatížení. Hmoty musí být chráněny před zemní vlhkostí a proti vodě obecně, poněvadž sádrové výrobky po kontaktu s vodou měknou, snižují své pevnosti, hmota nasává vodu a mírně bobtná. Pokud se sádrové hmoty použijí v koupelnách a sprchách, musí být opatřeny keramickým obkladem, aby se zamezilo vniku vody do hmoty. Běžná vlhkost sádrovým hmotám nevadí, nesmí však přesáhnout rosný bod. Sádrové omítky jsou vhodné na každý podklad a mají výbornou přídržnost. Jejich velkou výhodou je schopnost přenášet drobná pnutí v podkladu, a proto nejsou náchylné k praskání a celkovému opotřebování a stárnutí omítky. Kromě klasické filcované úpravy je možné docílit také moderních hladkých gletovaných ploch. Sádrové omítky Cemix se nanášejí jednovrstvou technologií, což umožňuje rychlý postup omítkářských prací. Jsou vhodné k omítání stěn a stropů z nejpoužívanějších materiálů (pórobeton, plné cihly, THERM bloky, beton apod.) a jejich pomocí lze dosáhnout dokonalého sjednocení dvou různých struktur povrchů.

Hliněné omítky

Hliněné omítky mají zajímavou povrchovou strukturu a nejsou určeny jen pro stavby z nepálených cihel. Řešení spočívá v použití tradičních vápenných omítek nebo je třeba vzít „na milost“ omítky hliněné, které se v každém případě vyznačují řadou předností, z nichž je originální vzhled pouze třešničkou na dortu. Specifická situace ovšem nastává při obnově omítek stěn a stropů v dřevěnicích a roubenkách. Obnova tradičních vnitřních omítek v dřevěných stavbách je poměrně náročná záležitost, kterou je vhodnější svěřit zkušenému odborníkovi.

Doporučení pro výběr a aplikaci omítek

Doporučení pro správný výběr nových omítek by se mělo odvíjet především od skladby zdiva. Pro omítky platí EN 998-1 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky. Každá omítka musí být deklarována svojí zkratkou a dále kategoriemi rozsahu pevností v tlaku po 28 dnech, kapilární absorpcí vody a tepelnou vodivostí. Dále musí být deklarována objemová hmotnost v suchém stavu, přídržnost a způsob odtržení, propustnost vodních par, trvanlivost a reakce na oheň, pro jednovrstvé omítky navíc ještě soudržnost po cyklech uložení. Výrobce musí zajišťovat provedení „Počáteční zkoušky typu výrobku“ a provozuje systém řízení výroby podle této normy.

Příprava podkladu pro omítání:

Vhodný, vyhovující povrch pro omítky by měl být: rovný, pevný a únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý (zdivo by nemělo být ani mokré), očištěný od nečistot a v žádném případě zmrzlý, ale ani příliš rozehřátý. Pokud je podklad velmi suchý, je vhodné jej podstříknout lehce vodou, aby se tzv. nespálil.

Vnitřní omítky se provádějí nejdříve po dvou měsících od vyzdění stavby, když je zdicí malta dostatečně vyzrálá a vlhkost zdiva, zejména v zimních měsících, nepřekračuje stanovenou mez uvedenou v ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí. Pro vnější omítky platí, že se mohou provádět nejdříve dva měsíce po vnitřních omítkách, aby došlo k dostatečnému vysušení zdiva.

Nátěry na sanační omítky:

Na sanační omítku je ideální použít fasádní nátěry na silikátové bázi, například Primalex fasádní barva silikát, která má propustnost pro vodní páru Sd = max. 0,02 m.

Tabulka: Srovnání typů omítek

Pamatujte, že správný výběr a aplikace omítek, stejně jako řešení vlhkosti, vyžaduje pečlivou analýzu a dodržování technologických postupů. V případě pochybností je vždy vhodné poradit se s odborníkem.

tags: #sparované #cihly #a #omítka #informace

Oblíbené příspěvky:

• Makura: Česká alternativa Lega
• materiály pro obložení prostoru mezi okny
• Význam prostorové míry dřeva pro biodiverzitu
• DENAS BETON pro vaše podlahy
• Přečtěte si, jak tesa® těsnění bojuje proti průvanu