Špricování zdí místo omítky: Kompletní průvodce

Při rozhodování o omítání svépomocí je důležité si dopředu připravit nejen potřebný stavební materiál, ale také nářadí a rozplánovat si práci. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřeba chytit správný grif do ruky. Tento článek se zaměřuje na špricování zdí, jakožto podkladní vrstvu pod jádrovou omítku, a poskytuje podrobné informace o celém procesu.

Typy omítek a jejich výběr

K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abychom zvolili tu správnou, je nutné vědět, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu, které se pak může začít rozpadat. Máme-li ve starém domě cementové omítky, je nejlepší je odstranit a pak nechat zdivo vyschnout. Vápenná omítka je prodyšná. Staré vápenné omítky tedy můžeme nechat na stěnách, oklepeme pouze nesoudržné a vydrolené partie. Jestliže omítka na poklep duní, neznamená to ještě, že se musí odstranit. Pokud je celistvá, může se ponechat. I vnitřní omítka se skládá z jádra a lícní vrstvy (fajnové, štuku), přičemž vrstva jádra se podle potřeby nahazuje na cementový nebo vápenocementový špric. Jádrová omítka je maltová směs, která se míchá s vodou. Slouží k vyrovnání povrchu a po jejím vyzrání se aplikuje ještě štuk. I to je omítka, má ale jemnější strukturu a nanáší se jenom v tenké vrstvě. Při rozhodování bychom měli vzít v úvahu materiál zdiva. Existují omítky na keramické zdivo a pórobeton, omítky na tepelně-izolační zdivo nebo na sádrové bloky. Zároveň platí, že omítky a štuky určené do exteriéru můžete použít i v interiéru, ale nikdy ne obráceně. O výběru rozhodují i vaše požadavky. Pokud chcete zvýšit tepelně-izolační vlastnosti zdiva, sáhněte například po jádrové omítce weberdur terralit. Dalším kritériem je stáří objektu. Pro historické a památkové stavby je potřeba použít materiály, které budou kompatibilní s těmi původními. Tady poslouží například jílová jádrová omítka webermur 652, která navíc reguluje klima v interiéru. Pro omítání je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišících se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností.

Pro přehlednost si můžeme uvést jednoduchou tabulku typů zdiva a doporučenou přípravu:

Seznam nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Příprava podkladu

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Podklad se nejprve musí opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály; v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně. Dále čtěte pokyny výrobce. Vždy je potřeba povrch pořádně zvlhčit. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Čtěte také: Bohatá historie Sušice

Aplikace špricu nebo penetrace

Po zaschnutí zdí je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka nebo cementový postřik, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by "ušpiní" a zdrsní, aby na něj lépe držela nahazovaná omítka. Pro zdrsnění povrchu zdiva pro lepší přilnavost omítky je špric vlastně podkladní vrstva omítky. Špric se připravuje velmi jednoduše - do vody se rozmíchá cement a vápno. Důležité je, aby vznikla řídká kaše hustá jako mléko. Doporučuje se cementový špric na stěny vyzděné na hlíně nebo na vepřovice. Takový špric lépe přilne k podkladu. Špric se nanáší na stěnu zednickou lžící nebo lopatou. Směs nahazujte zednickou lžící nebo lopatou. Před špricem je třeba štětkou stěnu navlhčit. Špric by měl na stěně tvořit pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu. Doporučená tloušťka špricu v jedné vrstvě je kolem 5 mm. Nezapomeňte odstraňovat spadlé zbytky špricu. Ty by mohly později komplikovat práci při nahazování jádra. Špric musí plně zaschnout a vyzrát (což trvá zhruba 3 dny) a teprve poté můžete začít aplikovat jádrovou omítku. Pokud necháte špric schnout příliš dlouho, zatuhlý špric budete opravdu těžko odstraňovat. Hotové suché špricové směsi stačí naředit vodou v doporučeném poměru.
• Penetrace: Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů; dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky. Nejprve nahodíme omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně cca 120 až 150 centimetrů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky. Můžeme použít i ocelové omítníky, které se upevňují hřebíky. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch.

Nahazování jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt, Unimalt), nechce zhruba minutu míchat a pak přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi. Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Příliš tuhá konzistence malty, která dělá na zdi „koláče“, není vhodná, stejně jako příliš řídká omítka, která po zdi stéká. Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící. Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru. Abychom docílili roviny, připravíme si omítníky, podle kterých se pak omítka stahuje latí. Omítka se hned po nahození strhává latí, kterou po omítnících pohybujeme zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Lze použít v podstatě jakékoli prkno, ale lépe se pracuje s hliníkovou stahovací latí. Je lehčí, snadněji se čistí a nezanáší se zbytky malty, které pak způsobují ve strhávané vrstvě nerovnosti. Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout. Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne. Chce to jistou praxi a kvalitní (ne příliš tenkou) zednickou lžíci bez ostrých rohů. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Doporučuje se poměr 4 díly písku, 1 díl vápna, malta nesmí být tekutá, ale dost hustá.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

Čtěte také: Vlastnosti a využití OSB a sádrokartonu

Natažení fajnové omítky (štuku)

Konečně se dostáváme k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě. Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor.

Zvláštní pozornost rohům a hranám

Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Omítání stropu

Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra. Až poté se dělá přechod mezi stropem a stěnami, který může tvořit napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem.

Tradiční postupy omítání starých domů

K dosažení autentické „chalupové“ atmosféry je někdy dobré rezignovat na moderní postupy a vrátit se ke klasickým zednickým metodám. Což znamená např. nahodit nerovnou zeď takzvaně „z ruky“, bez omítníků, vodováhy a strhávání latí, takže omítka kopíruje nerovný průběh stěny. Zpracuje se dřevěným hladítkem, pod stropem se udělá (např. pomocí pivní lahve) fabion (oblý přechod), zakulatí se i všechny rohy. Pro rekonstrukce venkovních omítek se používá nastavená omítka s malým podílem cementu. V ideálním případě použijeme dobře uleželé vyhašené vápno. Písek je vhodný spíše hlinitý. Zdivo očistíme od cementových omítek, případně vyškrábneme spáry. Špricujeme vápenocementovou maltou, ne čistě cementovou. Prohoz musí tvořit na stěně pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu.

Sanační omítky

Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu. Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.

Čtěte také: Moderní řešení pro koupelny

Důležité faktory pro kvalitní omítky

• Vhodný povrch: rovný, pevný, únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý, očištěný od nečistot a v žádném případě zmrzlý, ale ani příliš rozehřátý.
• Úprava povrchu zdiva: úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel pro rovnoměrné vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin.
• Teplota: teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C. Omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.

tags: #spricovani #zdi #misto #omitky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace betonu a komplexní služby
• Jak správně aplikovat vápenný nátěr na omítku
• Klíč k efektivní betonáži s distančními lištami
• průvodce výběrem vinylové podlahy
• Typy a rozměry překladů RZP