PergolyStará betonová dlažba a historie socialismu: Od funkčnosti k retro inspiraci
Historie stavebních materiálů a designu se často odráží v našem každodenním životě, ať už na zahradách, v interiérech starých domů, nebo v industriálních areálech. Zejména betonová dlažba a další prvky z období socialismu v sobě nesou otisk doby, kdy funkčnost a dostupnost často převyšovaly estetiku. Dnes však mnohé z těchto prvků získávají novou hodnotu a stávají se inspirací pro moderní designery.
Hodnota starých dekorací a materiálů
Pár starých dekorací je možné nalézt na mnoha českých zahradách. Značná část majitelů se jich zkrátka zbaví, aniž by se zamysleli nad tím, zda by je nebylo vhodné prodat. To může být v každém případě značná škoda, protože některé z nich mají nesmírně vysokou hodnotu. Některé staré dekorace mohou mít vysokou hodnotu. Vysokou hodnotu mohou mít rovněž litinové či kovové předměty. Vintage zahradní lampy mohou být mezi sběrateli oblíbené.
Dlažba HISTORY a ZDICÍ BLOK HISTORY: Krása ostaření
Dlažba HISTORY, stejně jako ZDICÍ BLOK HISTORY, patří k sobě. Tento dokonalý pár spojuje jedinečná úprava povrchu tzv. ostaření. Tento speciální výrobní proces přidává venkovní dlažbě a blokům krásnou patinu stáří, čímž se stávají volbou jak pro novostavby v rustikálním stylu, tak pro zrekonstruované starší objekty. HISTORY dlažba zahrnuje bohatý výběr barev a formátů.
Formáty a použití dlažby HISTORY
Různé formáty dlažby HISTORY jsou navrženy pro širokou škálu použití:
- OBDÉLNÍK 18/12/4: pro zpevněné plochy jako jsou chodníky, terasy, okolí rodinných domů, pěší stezky, chodníky v zahradách apod.
- ČTVEREC 12/12/4: pro zpevněné plochy jako jsou chodníky, terasy, okolí rodinných domů, pěší stezky, chodníky v zahradách apod.
- ČTVEREC 14/14/7; OBDÉLNÍK 21/14/7; OBDÉLNÍK 28/21/7; K0; K1; K2: pro zpevněné plochy jako jsou chodníky, terasy, okolí rodinných domů, pěší stezky, chodníky v zahradách apod. Lze také použít na místa s nízkým dopravním zatížením, např. Kámen, dřevo, hrubý beton.
Život za socialismu a jeho stopy v architektuře
Období socialismu zanechalo výrazné stopy v české architektuře a designu. Od funkcionalistických bytů po panelákové koupelny, každý detail vypráví příběh o době, kdy se šetřilo materiálem i místem.
Čtěte také: Stará prkna nově
Funkcionalistický byt na Letné
Mladá rodina zdědila byt po předcích ve funkcionalistickém domě v Praze na Letné. Byt 3 + 1 se dochoval v původním stavu, měl stará okna, dveře či dveřní kliky. Zároveň byl hodně opotřebovaný. „Dispozice byla stísněná se spoustou malých kumbálků a temnými chodbami,“ vzpomíná architektka Lenka Míková. Výhodou byla skeletová konstrukce domu, takže nebyl problém zrušit některé příčky - architektka toho využila a k zemi šla stěna jednoho pokoje, pokojíku pro služku i koupelny. Aby si tenhle rozměr bytu každý mohl užít, nechala volný průhled od vchodu až k fasádě. Uprostřed bytu umístila nové jádro s kuchyní a dvěma koupelnami, navázanými na původní stoupačky. Hlavní místností nové dispozice je velký obývací pokoj s kuchyní. Dále tu je ložnice s okny do dvora a další pokoj s výhledem do ulice. Nešlo jen o dispoziční změny, byt dostal také nový interiér, kde se napínavým způsobem potkávají různé barvy a materiály. V obývacím prostoru dominuje kamenný kuchyňský ostrůvek s černobílou kresbou. S tou koresponduje struktura betonu na odhalených konstrukcích a také jemně růžová kořenová dýha na šatně a posuvné stěně. Podporují to i původní prvky: v jedné části se zachovaly původní parkety, repasí prošly i některé původní dveře a kliky. Zároveň se myslelo na současný komfort - ložnice a pokoj mají akustické předstěny, také ve stropech je akustická izolace.
Koupelna za socialismu: Fenomén umakartu a Tatramatu
Koupelna za socialismu, to je fenomén. Poznávacím znamením byl zpravidla umakart, dlaždičky a mýdlo v síťce. V panelákových bytech se šetřilo místem, kde se dalo. Koupelny měly rozměry větší skříně a byly napojené na toaletu přes stěnu, která vibrovala při každém spláchnutí. Vešlo se tam všechno jen tak tak. Vana byla doslova zapasovaná pod umyvadlem ve tvaru trojúhelníku s oblými hranami. Některé koupelny byly dokonce průchozí. Slovo umakart rezonovalo celou generací. Tenhle plastový zázrak nahradil obklady a měl jednu, ale jen jedinou výhodu - rychlou montáž. Pár hliníkových lišt, pár šroubků a koupelna byla hotová. Vzor si nikdo nevybíral, lidé byli rádi, že bydlí, kdo by myslel na estetiku. Častý byl bílý mramor, cihlová abstrakce nebo něco mezi. Zvuková izolace umakartových bytových jader ovšem připomínala krabici od banánů. Když se někdo sprchoval ve třetím patře, věděli to i v pátém. O nějakém intimním soukromí třeba na toaletě raději ani nemluvit.
V mnoha koupelnách stála věrná kamarádka, pračka značky Tatramat. Poctivá, těžká a hlučná. Když ždímala, celá koupelna se proměnila v zemětřesné epicentrum. Hopsala jak koza po schodech, a když nebyla připoutaná, člověk ji našel po ždímání o půl metru dál. Hadice nebyla napojená na odpad, ale voda se vypouštěla rovnou do vany. Ne každý si mohl užívat luxusu automatické pračky, mnohé ženy praly v klasické pračce. Prádlo pak putovalo do vany, kde se ručně máchalo a pak do samostatné ždímačky. Tuhle dřinu si už dnes neumíme představit.
Mýdlo v síťce a barevné dlaždičky
Mýdlo mělo v socialistické koupelně čestné místo, viselo v síťce na baterii u umyvadla. Velkým hitem byla mýdla na magnet. Kdo neměl umakart, měl dlaždičky. Výběr byl omezený, v regálech ležely buď bílé, nebo mdlé žluté a světle modré. Ten, kdo měl štěstí a hlavně známého na správném místě, obstaral si i něco výjimečnějšího, třeba zelené, šedé, nebo žíhané obklady s podivnými ornamenty. V osmdesátkách byl módní plast, a tak v koupelnách přibyly plastové poličky všemožných tvarů. Police MONA je dnes poměrně žádaným retro kouskem.
Po čtyřiceti letech přišel den, kdy se někdo rozhodl, že umakart půjde pryč. Demontáž ale odhalila věci, které člověk nečekal ani v hororu. Pavučiny, rozpadlé šrouby, tajemné fleky na betonu a věci, které tam musely být od doby montáže. Přesto tohle všechno mělo své kouzlo. Vzpomínají na čtverečkované závěsy, barevné šampony, dětské plavací hračky a zrcadlo, které se vždycky zamlžilo. Na chvíle, kdy se v jedné místnosti koupali tři sourozenci po sobě. Tehdy stačila vana s oprýskaným smaltem, šeříkové mýdlo v síťce a vůně jablečného šampónu.
Čtěte také: Židlička Fischel: Historie a původ
Historie výroby betonového obkladu VASPO
Prvý obklad Pískovec vznikl v domáchích podmínkách v roce 1981 při stavbě rodinného domu a požadavek na nestandartdní obklad soklové části. Od tohoto období se vylepšovala technologie a do roku 1990 se obklad výráběl na nekomerční účely. Celý nápad vznikl v roce 1981 kvůli dokončovací práci na rodinném domě. Pan František Ježík hledal vhodný obklad na plot a sokl. Přírodní kámen byl příliš drahý. Vyrobil si proto vlastní formy na obklad, který se později prodával pod názvem Pískovec verze 1 pískovcové barvy. Pomalu po troškách začal odlévat betonové obkladové kostky. Výroba obkladu na celý rodinný dům trvala 3 měsíce.
Betonový obklad na domě vypadal, a do dnešních dob vypadá velmi dobře. Lidé si ho mýlili s klasickým přírodním pískovcem. Pro velký zájem o obklad se začalo vyrábět pro známé na povolení obecního úřadu nakolik za socialismu soukromé podnikání neexistovalo. Rodinný dům se tak stal výrobnou, skladem i výdejnou zároveň. V prostorách staré hliněné stodoly běžela míchačka a vibrační stůl. Ve sklepních prostorách rodinného domu se vyráběly formy. Obklady se ukládaly na železné dráty ze kterých si je "známý zákazník" musel přeložit po jednom do auta a jako paletový vozík se používaly tradiční "táčky".
V roce 1990 se založila firma VASPO, začíná se budování firmy, výroba ve větším rozsahu a další zdokonalování technologie. S príchodom trhového hospodárstva sa konečne mohlo podnikať, čím sa začala úplne nová éra. Pre zvýšený dopyt po betónovom pieskovci, ktorý dokonale nahrádzal drahý a menej dostupný prírodný kameň, sa výroba preložila do väčších priestorov. V tomto období sa pán Ježík spája zo svojou sestrou pani Boženou Daňovou. V roku 1990 sa zobral do prenájmu starý dom v strede dediny prezívaný "Hulajovec" a starý železný hangár v priestoroch JRD kde sa opravovali poľnohospodárske stroje na konci dediny. Na obklady bol preto aj niekoľko mesačný poradovník. Prijali sa noví zamestnanci a pribudlo veľa papierovačiek. Prenajala sa maličká kancelária v budove Družstevného kultúrneho domu. Všetky papiere sa robili ručne alebo na písacom stroji. Jediná nadčasová technika tej doby bol FAX. Napredovalo sa ale rýchlo. Dopyt sa zvyšoval a požiadavky tiež.
Industriální památky a jejich proměny
Stavební zásahy opuštěné budovy často zachrání od zchátrání a následné demolice. Na jižní a východní Moravě stojí několik těchto objektů, které se díky přestavbě staly třeba vyhlídkami nebo naopak jsou pro průmyslovou výrobu používány nadále.
Těžní věž dolu Kukla
Těžní věž dolu Kukla svému původnímu účelu neslouží už 42 let. Čtyři desítky metrů vysoká železobetonová konstrukce je nyní dokonce kulturní památkou a zájemci ji mohou využít jako vyhlídku. „Nejvyšší patro věže Kukla původně sloužilo jako strojovna až do roku 1973. Celá věž je koncipována tak, že poprvé v Rakousku-Uhersku byl těžní stroj umístěný do horního patra. A v roce 1913 byla poprvé spuštěna do provozu,“ upozornila ředitelka divize rozvoje ve Strojírně Oslavany Alena Lubasová. Z unikátního industriálního díla se ale zachovaly po dvou dekádách chátrání pouze železné i betonové schody a část dlažby. „Celkový stav věže vyžadoval kompletní rekonsturukci. Ta proběhla tak, že byly sanovány nosné sloupy a byla provedena vyzdívka celé těžní věže,“ vysvětlila Lubasová. Podle historika architektury Benjamina Fragnera z ČVUT je tato památka příkladem toho, že jsou lidé zpět přitahováni do míst, kde se dříve vyrábělo.
Čtěte také: Jak renovovat starou dřevěnou podlahu?
Továrny a výrobní družstva
Opravené továrny ale nemusejí sloužit jen jako atrakce. Některé si totiž alespoň zčásti svou funkčnost zachovaly. Například na okraji Luhačovic v 80. letech sídlila výrobní družstva. Třeba na výrobu nábytku. Socialistická průmyslová výroba se ale teď přeměnila na současnou, designovou industrii. Původně bílá budova se tak změnila v zateplenou červenou budovu s černě probarvenou omítkou. Nový majitel bývalých závodních dílen tam mezi původními betonovými sloupy předvádí nový designový nábytek. Na okrasu a připomínku tu nechal jen zrezivělý plechový zásobník. "Tento objekt je pro mě zajímavý tím, že odložená část technologie převzala novou funkci. Stala se uměleckým dílem, v kombinaci s novou architekturou slouží jako připomínka nové funkce," řekl Fragner, autor výstavy o industriálních stavbách v brněnské Galerii architektury.
V centru Brna jsou také bývalé industriální objekty, které už svému původnímu účelu neslouží, a ani nebudou. Například budova bývalé textilky Mosilana. Nyní jsou v ní sklady a malé obchody. Opuštěná továrna v srdci jihomoravské metropole ale stále chátrá, stejně jako její sestra Vlněna. Tu už čeká dokonce demolice.
I některé budovy bývalých Baťových závodů ve Zlíně mají už novou funkci. Třeba nejstarší budova rozsáhlého Baťova průmyslového areálu je po nedávné rekonstrukci. Téměř sto let stará budova je tak od června novým obchodním centrem. Baťův areál ale má i svou odvrácenou tvář. Například ploty, které na pozemcích stojí, nejsou vždy součástí stavby, ale spíše výrazem boje. Areál totiž kvůli své rozlehlosti přináší spory, například o vlastnictví pozemku.
Retro dlaždice: Návrat nostalgie v moderním interiéru
Vzpomínáte si na malé barevné čtverečky, které bývaly u babičky v koupelně nebo v kuchyni na chatě? Retro dlaždice se dnes vracejí s plnou parádou. Vypadají jako ze starých časů, ale modernímu interiéru dokážou dodat šmrnc. Když se řekne „retro dlaždice“, většině lidí se vybaví 60. a 70. léta - květinové vzory, oranžové tóny, pastelové kombinace nebo opakující se geometrie. Co dřív působilo fádně, dnes budí nadšení. Designéři vidí v retro dlaždicích nadčasovou krásu a originalitu, která dodá prostoru charakter. Není to ale o tom, že oblepíte celou koupelnu hnědou mozaikou jako za socialismu. Jde o chytře dávkované retro, které dostane nový kabát.
Retro a moderna
Retro dlaždice dnes nejsou jen kopie starých vzorů. Výrobci berou inspiraci z minulosti, ale přidávají moderní materiály, odolnost i větší rozměry. Styl zůstává, funkčnost roste. Co je na tom to nejlepší? Nikdo nemá úplně stejnou koupelnu jako vy, protože kombinací je nekonečno. Stačí obložit v koupelně jen jednu stěnu. Nejčastěji se retro dlaždice objevují v kuchyních a koupelnách, kde vyniknou nejen vizuálně, ale i prakticky. Malý obdélník nad linkou - pokrytý třeba zelenkavými, lesklými obklady s nepravidelnou glazurou - umí z obyčejné kuchyně udělat místo s duší. V koupelně vyniknou nápadné dlaždice třeba jen na jedné stěně. Udělejte si retro „scénu“ ve sprše nebo okolo vany. Zbytek prostoru nechte raději klidnější. Hravost a nostalgii totiž není nutné cpát úplně všude. Někteří odvážlivci dávají dlaždice i na podlahy. Místnost pak získá ráz venkovského stavení nebo první republiky. Pokud máte doma starý dům nebo byt s duší, je to skvělá volba. V moderním prostoru se retro dlaždice taky neztratí, jen je třeba pečlivě vyvážit zbytek interiéru.
Květiny a ornamenty
Vedle geometrie a šachovnic si retro dlaždice rozumí i s přírodou. Květinové vzory, stylizované lístky, starosvětské ornamenty a jemné přírodní motivy se vracejí do hry a dokážou vytvořit atmosféru jako z malého venkovského domu někde v Umbrii nebo na řeckém ostrově. Modrobílé kombinace připomínající dlaždice ze staré taverny nebo italské trattorie dodají kuchyni i koupelně osobité kouzlo. Tyhle vzory nejsou prvoplánově romantické. Jsou rustikální, lehce oprýskané, a přesně v tom je jejich kouzlo. Skvěle fungují jako kontrast k modernímu vybavení, když k nim dáte betonovou desku nebo čisté bílé stěny, celý prostor najednou ožije a dostane příběh. Barevné ornamenty jsou in. Dlaždice inspirované středomořím jsou navíc jako stvořené pro slunná místa, kolem okna, za dřezem nebo u vstupu na terasu.
Barevná retro magie
Nebojte se barev. Ano, bílá je sázka na jistotu, ale retro miluje barvy. Petrolejová, hořčicová, olivová nebo třeba jemně růžová, právě tyhle odstíny dělají z dlaždic něco víc než jen praktický obklad. Když k tomu přidáte ještě patinu nebo lehce opotřebovaný vzhled, vypadá to, jako by tam ty dlaždice byly odjakživa. Designéři se nebojí kombinací. K černobílým dlaždičkám dají mosazné baterie a tmavé dřevo. Ke vzorovanému obkladu klidně doplní mramorový parapet.
Velké i malé vzory
Zatímco v minulosti frčely spíš drobnější vzory a menší formáty, dnes se retro posouvá i k velkým formátům s výrazným dekorem. Klasikou zůstávají šachovnicové podlahy nebo patchworkové kombinace, kde každá dlaždice vypadá jinak. Zájem roste i o tzv. metrovky, obdélníkové dlaždice s efektem ruční výroby, které působí, jako byste si je přivezli z portugalského trhu. Mají krásnou nepravidelnou glazuru, často s jemným popraskáním nebo se stínováním na okrajích. V koupelně se stěna z dlaždic bude vyjímat. Retro dlaždice bývají dominantní prvek. Pokud jich použijete hodně, zbytek místnosti by měl být decentní. Hladké stěny, jednoduchý nábytek, přírodní materiály, jako dřevo, kámen, beton. Pokud si netroufáte na celý obklad, zkuste třeba jen rámeček kolem zrcadla, lemování u vany nebo kuchyňský kout. I malý detail dokáže změnit atmosféru.
tags: #stara #betonova #dlazba #socialismus #historie
