Vedoucí funkcionáři Ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti v letech 1948–1989

Na řízení bezpečnostního aparátu se v období trvání komunistického režimu podílelo několik ministerstev. Do května 1950 se jednalo o ministerstvo vnitra. Dne 23. května 1950 byl vytvořen samostatný ústřední úřad pro policejní aparát - ministerstvo národní bezpečnosti. K opětovnému sloučení obou ministerstev došlo v září 1953.

K další podstatné reorganizaci došlo v souvislosti s federalizací Československa v roce 1969, kdy namísto dosavadního ministerstva bylo vytvořeno federální ministerstvo vnitra. Část pravomocí, týkající se v prvé řadě řízení Veřejné bezpečnosti (pořádkové, kriminální a dopravní policie) a státní správy, byla svěřena nově vytvořeným „národním“ (republikovým) ministerstvům vnitra. S ohledem na skutečnost, že vedoucí funkcionáři těchto ministerstev (s výjimkou krátkého období 1969-1970) neřídili útvary Státní bezpečnosti, jsou v přehledu uvedeny jen jména českých ministrů vnitra, a nikoli jejich náměstků.

Ve funkcích ministra vnitra a jejich náměstků se v sledovaném období vystřídalo několik desítek osob. Někteří svůj úřad zastávali jen několik týdnů či měsíců, mnozí však setrvali ve vedení řadu let. Rekord v tomto ohledu drží Jindřich Kotal, který byl v letech 1951-1968 postupně náměstkem šesti ministrů národní bezpečnosti a vnitra.

Zatímco v 50. letech zastávali vedoucí funkce na ministerstvu často nezkušení mladí funkcionáři ve věku kolem třiceti let, v pozdějším období nastupovali do úřadu ministrů a náměstků muži ve středním věku. Na rozdíl od stranického vedení, které v období „normalizace“ postupně stárlo a měnilo se v jistou „gerontokracii“, docházelo na ministerstvu vnitra k pravidelné personální obměně. Drtivá většina ministrů a náměstků odcházela ze svých funkcí nejpozději kolem 55 let.

Většina z těchto politických funkcionářů přišla do svého vysokého úřadu z vysokých postů v bezpečnostním aparátu. Menšina pak zahájila svoji kariéru v řadách profesionálních stranických funkcionářů. Jen minimum z nich mělo přitom předchozí zkušenost s řízením jiného ministerstva či nižšího státního úřadu. Předchozí praxi a životním zkušenostem odpovídalo i vzdělání, se kterým nastupovali do svých funkcí. Přestože řada z nich měla rozličné vysokoškolské tituly, jednalo se zpravidla o bývalé posluchače resortních a stranických škol.

Čtěte také: O Smíchovské průmyslovce

Vedoucí funkcionáři ministerstva vnitra a národní bezpečnosti v letech 1948-1989:

  1. Ministři vnitra:
    • Václav Nosek (†1955), ve funkci 4. 4. 1945 - 14. 9. 1953
    • Rudolf Barák (†1995), ve funkci 14. 9. 1953 - 23. 6. 1961
    • Lubomír Štrougal (*1924), ve funkci 23. 6. 1961 - 26. 4. 1965
    • Josef Kudrna (†1989), ve funkci 26. 4. 1965 - 15. 3. 1968
    • Josef Pavel (†1973), ve funkci 8. 4. 1968 - 30. 8. 1968
    • Jan Pelnář (†1982), ve funkci 31. 8. 1968 - 28. 1. 1970
    • Radko Kaska (†1973), ve funkci 28. 1. 1970 - 28. 2. 1973
    • Jaromír Obzina (†2003), ve funkci 30. 3. 1973 - 20. 6. 1983
    • Vratislav Vajnar (*1930), ve funkci 20. 6. 1983 - 12. 10. 1988
    • František Kincl (*1941), ve funkci 12. 10. 1988 - 3. 12. 1989
  2. Ministři národní bezpečnosti:
    • Ladislav Kopřiva (†1971), ve funkci 23. 5. 1950 - 23. 1. 1952
    • Karol Bacílek (†1974), ve funkci 23. 1. 1952 - 14. 9. 1953

Náměstci ministrů vnitra a národní bezpečnosti:

  • Stanislav Baudyš (†1972), ve funkci 16. 1. 1951 - 14. 9. 1953
  • Štefan Demjan (†1996), ve funkci 16. 4. 1956 - 30. 6. 1969
  • Ludvík Hlavačka (†2005), ve funkci 1. 1. 1955 - 17. 2. 1959
  • Oskár Jeleň (*1904), ve funkci 12. 2. 1952 - 31. 12. 1954
  • Jaroslav Jerman (†1981), ve funkci 15. 12. 1954 - 23. 6. 1961
  • Václav Jireček (*1933), ve funkci 21. 4. 1988 - 5. 12. 1989
  • Miloš Jakeš (*1922), ve funkci 1966 - 21. 6. 1968
  • Karel Klíma (†1982), ve funkci 22. 12. 1953 - 30. 11. 1954
  • Jaroslav Klíma (†2003), ve funkci 29. 10. 1962 - 31. 5. 1968
  • František Kincl (*1941), ve funkci 1. 6. 1988 - 11. 10. 1988
  • Karel Košťál (*1921), ve funkci 1. 10. 1953 - 1. 4. 1955
  • Miroslav Košňar (*1926), ve funkci 2. 9. 1969 - 28. 2. 1973
  • Jindřich Kotal (†2005), ve funkci 21. 9. 1951 - 30. 6. 1969
  • Ján Kováč (†1988), ve funkci 1. 10. 1979 - 31. 10. 1985
  • Karel Kropáček (†1982), ve funkci 1. 3. 1973 - 1. 6. 1979
  • Alojz Lorenz (*1939), ve funkci 1. 11. 1985 - 21. 12. 1989
  • Ján Majer (*1923), ve funkci 21. 6. 1968 - 31. 12. 1968 a 2. 1. 1969 - 27. 4. 1970
  • Stanislav Nezval (*1941), ve funkci 10. 6. 1988 - 18. 1. 1990
  • Josef Nun (†1957), ve funkci 23. 5. 1950 - 31. 7. 1953
  • Jaromír Obzina (†2003), ve funkci 30. 3. 1973 - 20. 6. 1983
  • Stanislav Padrůněk (†1991), ve funkci 21. 6. 1968 - 15. 12. 1969
  • Jan Pelnář (†1982), ve funkci 31. 8. 1968 - 28. 1. 1970
  • Karel Peprný (*1920), ve funkci 17. 1. 1962 - 31. 12. 1965
  • Ján Pješčak (*1925), ve funkci 22. 9. 1969 - 30. 11. 1970
  • Antonín Prchal (†1996), ve funkci 12. 2. 1952 - 1. 4. 1955
  • Jaroslav Rybář (*1924), ve funkci 10. 9. 1968 - 1. 2. 1969
  • Jiří Rypel (*1927), ve funkci 21. 6. 1968 - 31. 12. 1968
  • Ota Sedlák (*1933), ve funkci 15. 12. 1988 - 31. 12. 1989
  • Viliam Šalgovič (†1990), ve funkci 1. 6. 1968 - 10. 9. 1968
  • Jaroslav Šilhavý (*1923), ve funkci 1. 12. 1970 - 31. 5. 1981
  • Rudolf Šubrt (*1928), ve funkci 25. 10. 1985 - 31. 5. 1990
  • Karel Šváb (†1952), ve funkci 5. 9. 1950 - leden 1951
  • Jindřich Thon (†1984), ve funkci 4. 5. 1965 - 30. 6. 1969
  • Vratislav Vajnar (*1930), ve funkci 20. 6. 1983 - 12. 10. 1988
  • Miroslav Vaníček (†1998), ve funkci 1. 3. 1973 - 31. 12. 1989
  • Pavel Vaňo (*1929), ve funkci 1. 1. 1983 - 31. 5. 1990
  • František Vašek (*1924), ve funkci 10. 9. 1968 - 31. 12. 1969
  • Jaroslav Vosecký (*1923), ve funkci 1. 12. 1970 - 31. 12. 1984
  • Jan Záruba (†1968), ve funkci 19. 3. 1962 - 30. 6. 1965

Struktura Státní Bezpečnosti

Operativní správy Státní bezpečnosti vznikly na podzim 1953 po sloučení ministerstva národní bezpečnosti s ministerstvem vnitra a existovaly s určitými organizačními změnami do února 1990, kdy byly, stejně jako celá Státní bezpečnost, zrušeny.

  • Rozvědka (I. správa)
  • Kontrarozvědka (II. správa)
  • Vnitřní zpravodajství (III. správa, 1964 začleněna do II. správy)
  • Ekonomická kontrarozvědka (IV. správa, 1964 začleněna do II. správy)
  • Ochrana železnic (V. správa, 1962 začleněna do IV. správy)
  • Vojenská kontrarozvědka (1953-1964 VI. správa, 1964-1990 III. správa)
  • Správa sledování (1953−1963 VII. správa, 1964−1990 IV. správa)
  • Správa ochrany stranických a státních činitelů (1953−1963 VIII. správa, 1964−1990 V. správa)
  • Správa operativní techniky (1953−1963 IX. správa, 1964−1990 VI. správa)
  • Správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli (X. správa, 1988 začleněna do II. správy)
  • Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky (XI. správa, 1988 začleněna do II. správy)
  • Správa kontrarozvědky v Bratislavě (XII. správa)
  • Správa kontrarozvědky pro boj proti mimořádným a zvláštním formám trestné činnosti (XIV. správa, 1985 začleněna do II. a XI. správy)

Hlavní správa StB existovala v letech 1966-1969 a zahrnovala II., III. a IV. správu a I. správu.

Zahraniční rozvědka - rezidentury

Ústav pro studium totalitních režimů průběžně zveřejňoval rekonstrukci personálního obsazení rezidentur Hlavní správy rozvědky (I. správy SNB) v zahraničí. Rekonstrukce rezidentur probíhala etapovitě podle nástupu příslušníků na jednotlivé rezidentury.

V první fázi Ústav zveřejnil přehled rezidentur, které měla rozvědka zřízené v letech 1980-1989, a přehled příslušníků, kteří na ně nastoupili po 1. 1. 1980.

Rezidentury byla pracoviště rozvědky v zahraničí, která vykonávala jak rozvědnou, tak i kontrarozvědnou činnost. Rezidentury byly zakonspirovány na československých institucích, působících v zahraničí zcela oficiálně, zejména na zastupitelských úřadech.

Čtěte také: Přečtěte si o Václavu Hromasovi

Příslušníci rezidentur byli legalizováni jako pracovníci těchto institucí, což na jedné straně znamenalo, že kromě své rozvědné činnosti museli vykonávat i svou „legalizační funkci“, na druhé straně jim byly legalizační funkce vybírány tak, aby jim umožňovaly účinně vykonávat rozvědnou činnost s důrazem na jejich specializaci.

Přehled rezidentur je veden podle měst, ve kterých působily. K jednotlivým příslušníkům jsou uvedeny jejich hodnosti, občanská jména a příjmení, krycí příjmení, pod kterým v zahraničí vystupovali, datum narození, osobní evidenční číslo, číselné označení odboru rozvědky, který je na rezidenturu vyslal, rozvědná funkce, instituce (úřad), na kterém byli legalizováni, dále funkce a agenda, které v rámci legalizace vykonávali, a období, ve kterém byli na rezidentuře zařazeni (pokud není uvedeno datum, odjezd z rezidentury byl realizován po 31. 12. 1989).

Odbory Hlavní správy rozvědky (I. správy SNB):

  • 17. odbor - Odbor informační (1971 - 1990)
  • 18. odbor - Odbor dokumentačně operativní nelegální rozvědky (1971 - 1990)
  • 23. odbor - Odbor výběru, přípravy a řízení nelegální rozvědky (1971 - 1990)
  • 26. odbor - Odbor zahraniční kontrarozvědky (1971-1988)
  • 26. odbor - Odbor zahraniční kontrarozvědky, ideodiverze a emigrace (1988-1989)
  • 31. odbor - Odbor emigrace (1971 - 1988), Odbor emigrace a ideodiverze (1988)
  • 36. odbor - Odbor aktivních a vlivových opatření (1974 - 1990)
  • 37. odbor - Odbor NSR a Rakousko (politické rozvědky) (1971 - 1988), Odbor Evropa (politické rozvědky) (1988 - 1990)
  • 42. odbor - Odbor Západní Evropa...

Čtěte také: Jak se truhlář stal umělcem: Příběh Ondřeje Suchého

tags: #vratislav #kolarik #truhlar #životopis

Oblíbené příspěvky: