PergolyStaré betonové zastávky a jejich osud
Autobusové zastávky jsou místy s vyšší frekvencí pohybu lidí. Jsou tak důležitou součástí veřejného prostoru a měly by být příjemným místem, kde lidé tráví svůj čas při čekání na autobusy.
Rekonstrukce autobusových zastávek v Porubě
Autobusové zastávky na území Poruby jsou ve správě městského obvodu. Některé z nich ale tvoří staré betonové přístřešky, které nejsou v dobrém stavu, některé zastávky ani žádné přístřešky nemají. Městský obvod Poruba tak v roce 2017 realizoval veřejnou soutěž na dodavatele a v roce 2018 přistoupí k rekonstrukci prvních dvanácti autobusových zastávek na svém území. Součástí rekonstrukce bude demolice stávajících betonových přístřešků včetně základů. Nové zastávky budou prosklené, jejich součástí bude i jednotný mobiliář v podobě laviček.
Historie a rekonstrukce vlakové zastávky v Osvračíně
Stavba železniční tratě vedoucí kolem Osvračína probíhala v letech 1860 až 1861. V Osvračíně ale vlak v té době nezastavoval. Cestující museli chodit na nádraží až do Staňkova nebo Blížejova. O zřízení zastávky v Osvračíně se zasloužil Ondřej Ziegler tím, že daroval své pozemky a vykoupil pozemky obce. Na nich pak došlo k vybudování vlakové zastávky s čekárnou a suchým WC. Poprvé vlak v Osvračíně zastavil 1. 5. 1893. Při trati pak byly postaveny tři strážní domky. V roce 2005 proběhla rekonstrukce tratě mezi Blížejovem a Staňkovem. Bylo zrušeno hradlo, závory byly nahrazeny signálním zařízením a starý železniční most přes řeku Zubřinu byl nahrazen mostem novým. Při trati u vsi byla postavena betonová protihluková zeď.
Modernizace železniční trati Brno - Zastávka u Brna
I přes nelehkou situaci a nutnost dodržování přísných protiepidemických opatření se na trati západně od Brna pracuje naplno. Vznikají nové mosty, podchody a nástupiště, pracovníci sdružení Skanska a Elektrizace železnic také pokračují v přípravách na zdvoukolejnění počátku tratě od Střelic do Zastávky. První etapa dlouho očekávaného projektu elektrizace trati Brno - Zastávka u Brna by měla být dokončena v listopadu 2022. Pracuje se především na mostních objektech: došlo k demolici druhé poloviny starého cihelného mostu v Ostopovicích a ve Starém Lískovci a Střelicích se staví nový podchod. Byly zbudovány přibližně dvě třetiny základů pro trakční podpěry a snesen starý kolejový rošt. V železniční stanici Střelice byla úspěšně odstraněna stará ocelová lávka pro pěší, která vedla nad tratí. „Díky výborné koordinaci prací a vysokému pracovnímu nasazení mostařů se podařilo lávku snést během jediné noční výluky. Před zahájením prací jsme lávku ukotvili autojeřábem a spoje všech částí rozdělili pro lepší manipulaci s jednotlivými segmenty lávky. Pomocí autojeřábu 130 t pak odborníci snesli jedno středové a dvě krajní pole a dva podpěrné pilíře lávky, která pochází ze začátku 20. století,“ popsal noční práce projektový manažer společnosti Skanska Ondřej Zedník s tím, že torzo lávky je nyní deponováno v obci Střelice a zvažuje se její další využití. Autobusová zastávka a přístup k vlaku pro pěší se přesunul blíže ke křižovatce s ulicí Nádražní, aby se situace pro obyvatele cestující vlakem komplikovala co nejméně. Nová lávka bude zprovozněna v druhé polovině září. Předpokládá se, že ke konci letošního roku bude trať Brno-Zastávka u Brna elektrifikovaná v úseku do Střelic. „I přes všechny složitosti, které přináší pandemie a opatření s ní související, se nám prozatím daří dodržovat harmonogram prací. Pevně věříme, že letošní etapa půjde podle plánu, což znamená, že v létě dokončíme 2. traťovou kolej včetně všech propustků a mostů a ke konci roku budou hotová nástupiště včetně dvou nových zastávek Starý Lískovec a Ostopovice,“ uvedl Ondřej Zedník. Po dokončení projektu budou v železniční stanici Střelice nové všechny staniční koleje, funkční nový moderní podchod a také lávka pro pěší. „Na ukončenou I. Trať bude v budoucnu elektrifikována střídavou trakcí, což umožní využívání moderních vlakových jednotek a ekologičtější provoz.
Ochranné stavby a čekárny
Konečné zastávce v Masarykově čtvrti dominuje nevšední čekárna. Ačkoli vznikla asi až v 60. letech, svým stylem navazuje na architekturu předválečné éry. Funkcionalistická čekárna pouliční dráhy na Obilním trhu z roku 1926 od Oskara Pořísky ukazuje, že i ryze účelná stavba může být krásná. Za období nacistické okupace měla organizace Luftschutz na starosti mimo jiné zřizování protileteckých krytů v budovách, na přítomnost takového krytu upozorňovaly bílé šipky namalované na fasádě. Ostravská aglomerace měla být v případě vojenského napadení monitorována pěticí pozorovatelen vystavěných jako součást systému CO. Nebýt podivného umístění, dal by se masivní betonový objekt považovat za podstavec pozůstalý po soše titánských rozměrů. Po vystřízlivění z romantických představ je potřeba si přiznat, že pod kompenzačním ohybem parovodu je nadzemní protiletecký kryt pro ukrytí zaměstnanců nádraží.
Čtěte také: Stará prkna nově
Historie požární ochrany v Zastávce
Historie požární ochrany v Zastávce se podstatně liší od dějin dobrovolných požárních sborů v jiných obcích, stejně tak jako se liší obec Zastávka od svého bližšího i vzdálenějšího okolí. Zastávka je obcí poměrně velmi mladou, neboť její začátky nemůžeme hledat v dalekém středověku, ale teprve v 19. století. Za svůj vznik a rozvoj vděčí tomu, že na jejím dnešním území byla objevena ložiska uhlí. Vždyť ještě roku 1825 bychom zde našli pouze zájezdní hospodu Zastávka č. p. S těžbou uhlí nastal v kotlině potoka Habřiny život. V letech 1840-1850 tu stálo již několik domů obývaných přibližně padesáti obyvateli. Jak rostl počet šachet (Gegentrum, Boží Požehnání, Silniční, Herringova, Julius) a rozvíjel se kovoprůmysl, přibývalo obyvatelstva.
Založení a činnost závodního požárního sboru
Zastávka byla a je typem městského průmyslového sídliště - osada složená z kolonií, patřících stejně jako celý katastr po osamostatnění obce roku 1876 jedinému majiteli - Rosické báňské společnosti, jež byla ustavena roku 1870 a převzala i zdejší železárny. Rosická báňská společnost ovládala svrchovaně všechen zdejší důlní i hutní průmysl a zároveň veškerý hmotný i kulturní, politický, a hlavně národnostní život zdejšího obyvatelstva. Doly, průmyslové závody i obytné budovy představovaly obrovské hodnoty. První období trvající od roku 1880 do konce roku 1935 představuje dobu, kdy byl sbor zcela podřízen vedení závodů do všech důsledků. Tak v Památníku k 50. výročí Sboru dobrovolných hasičů v Rosicích (1880-1930) se na stranách 7 a 8 mimo jiné praví: „Po požáru 26. července 1880 založen v Rosicích hasičský sbor. Cvičení od půle srpna denně 2 hodiny po 6 týdnů. Spolu s rosickým sborem cvičil také zřizovaný sbor v Božím Požehnání.“ Na straně 10 téhož Památníku se mluví o veřejném cvičení 26. První originální doklad o činnosti požárního sboru v Zastávce je německy psaná přehledná zpráva za rok 1881, datovaná 5. Z ní se dovídáme, že sbor měl i s velením dvacet sedm členů. Čtyřikrát během roku zasahoval při požáru, z toho třikrát v Rosicích a jedenkrát ve slévárně závodu. Členové sboru po sto třicet dva nocí kontrolovali závodní hlídače, jak přesně plní svoje povinnosti. Sedmkrát se členové sboru zúčastnili přednášek s požárnickou tematikou. Zprávu podepsali Haupt, Künl a Katolický. Kdo to byli? Jan Künl byl první velitel sboru. Po něm převzal velení vrchní inženýr Haupt. Zastávecký závodní požární sbor zasahoval během let při řadě menších i větších záchranných akcí, ať už to bylo v místě či v okolí.
Významné zásahy a události
Tak například jenom lesních požárů v příbramském revíru způsobených jiskrami lokomotiv bylo šest. Šestkrát hořelo přímo na závodech, dva menší požáry zničily střechu obytné budovy a skleník. Dva požáry nabyly velkých rozměrů a bylo třeba nemalého úsilí k jejich zdolání. Poprvé to bylo 17. září 1885, kdy ve večerních hodinách na dole Ferdinand v Babicích hořela obrovská hranice kmenového dříví. Požárem ho bylo zničeno asi 2000 m3. Při tomto katastrofálním požáru se členové sboru spolu s rosickým hasičským sborem vypjali k nadlidskému výkonu, neboť nebylo dost vody a musela být dovážena četnými povozy okolních rolníků. Tehdejší ředitel Rosické báňské společnosti Rittler zaslal sboru osobní děkovný dopis z 30. září 1885, v němž oceňuje „neobyčejnou činnost, vytrvalost a obětavost. Jeden každý konal svou povinnost v úplné míře, ba přes míru. Druhou velikou zkouškou prošel zastávecký závodní sbor 8. listopadu 1919, kdy spolu s osmi jinými sbory usiloval o likvidaci požáru parního mlýna Daniel Kellner v Rosicích. Tehdy byl zachvácen ohněm tříposchoďový tovární objekt, tzv. pšeničný trakt, v němž bylo zničeno několik vagonů obilí a mouky. Hned dvakrát, 24. června 1925 a 16. července 1927, se následkem dlouhotrvajícího prudkého deště rozvodnil potok Habřina tak, že voda vnikla do sklepních místností dělnické noclehárny, zaplavila staveniště Dělnického domu, staveniště několika soukromých domů a téměř celou nově postavenou čtvrť podél ulice 1. máje. Dne 4. července 1929 se ve večerních hodinách přehnala obcí větrná smršť s prudkým deštěm a způsobila obrovské škody v okolních lesích, na elektrickém vedení a budovách. Silnice ze Zastávky ke Zbraslavi byla zcela zatarasena polámanými a vyvrácenými stromy.
Rozpuštění a znovuzaložení sboru
Jaké bylo technické vybavení požárního sboru v jeho počátcích, nevíme. Můžeme se pouze domnívat, že odpovídalo tehdejším možnostem. V roce 1935 byla železárna zastavena a tehdejší vedení Rosické báňské společnosti sdělilo starostovi obce Albínu Drštičkovi, že v důsledku zastavení železárny se rozpouští i dobrovolný závodní hasičský sbor. Obec měla výzbroj a výstroj odkoupit. Protože však obec neměla dostatek finančních prostředků, Rosická báňská společnost se rozhodla předat veškerý požárnický inventář bezplatně. Dne 3. listopadu 1935 byla svolána schůze, na níž starosta Albín Drštička seznámil čtyřicet účastníků s rozhodnutím ředitelství Rosické báňské společnosti o rozpuštění závodního sboru. Po rozpuštění bylo nutno založit dobrovolný požární sbor v obci. Druhé období požárního sboru v Zastávce bylo velmi krátké. Začínalo 1. března 1936 a trvalo prakticky pouze do osvobození naší vlasti Rudou armádou v květnu 1945. Na ustavující členské schůzi 1. Dne 13. dubna 1936 byl zástupci Rosické báňské společnosti protokolárně předán obci inventář pro dobrovolný požární sbor: kompletní automobilová stříkačka s montovacím náčiním, čtyřkolová stará stříkačka, dvoukolová větší stříkačka, dvoukolová menší stříkačka, 700 m hadic, 20 m sacích hadic, sací koše, posunovací žebř, čtyři hákové žebře, čtyři nastavovací žebře na střechu, stojany k hydrantům, naviják dvoukolový, ruční naviják, žárnice, rozdvojovače, zvedáky, háky, různé typy klíčů, lopaty, krumpáče, motyky, sekyry, pilky, lano atd. K výstroji mužstva patřilo dvacet jedna slavnostních čepic, třicet šest přileb, třicet kompletních sekyrek s opasky, deset lezeckých provazů, dvacet čtyři pracovních blůz, dvacet dva pracovních kalhot, osmnáct slavnostních blůz, dva dlouhé velitelské pláště, dvacet tři svrchních kabátů, tři kompletní požární trubky, dvě trubky bez násadek, dvě trubky velitelské, dvě kožené šoférské kukly, černý prapor, polní lůžko, stůl, židle aj. Místní požární sbor měl členstvo činné a přispívající. Jejich počet se pohyboval kolem třiceti členů činných a až sto třicet členů přispívajících. Výbor sboru se starostou Josefem Krškou a náčelníkem Františkem Pelikánem se prakticky celá léta, až na drobnější přesuny, neměnil, což působilo příznivě na činnost celého kolektivu. Protože v činném členstvu byla většina těch, kteří už měli zkušenosti ze závodního požárního sboru, nedošlo k nějakému poklesu v činnosti, ovšem nastaly starosti rázu hospodářského. Proto bylo nutno pořádat různé akce k získání finančních prostředků. A tu je nutno říci, že sbor vždycky nacházel u občanů pochopení. Činnost se projevovala v neustálé teoretické i praktické přípravě, ve zkouškách mužstva i požární techniky, ve cvičeních a soutěžích. Změny v evropské politice a ohrožení naší republiky měly vliv i na náplň práce požárního sboru, a tak se objevila na programu cvičení protiletecká, zastírací, pochodová, pochod v maskách aj. Fašistická okupace a válka zasáhly neblaze do veškeré práce. Tak např. od 2. září 1939 musela mít dvě asanační družstva a tři požární družstva stálou pohotovost ve dne i v noci, a to 1. družstvo od 7 do 19 hodin, 2. družstvo od 19 do 1 hodiny a 3. družstvo od 1 hodiny do 7 hodin ráno. Roku 1941 byla vycvičena náhradní četa třiceti devíti mladých členů, konalo se velké cvičení v areálu bývalého cukrovaru za účasti německé pracovní a požární pohotovostní služby. V roce 1942 byl vydán zákaz konat výroční schůze členstva, veškerou pravomoc nad sborem převzala podle vládního nařízení obec. Jak válka pokračovala, docházelo k zhoršování situace v opatřování pohonných hmot a vůbec všech potřeb. Naštěstí nedošlo za celá ta léta k větším požárům či jiným živelním pohromám. Konec války a přechod fronty přes obec na počátku května 1945 způsobily naprostou bezmoc sboru, neboť ustupující fašistická vojska odvlekla novou motorovou stříkačku. Zmizel také všechen inventář, z něhož zbylo pouze pět sekyrek, šest plášťů, šestery kalhoty, dvacet čepic loděk, jedenáct soukenných a dvanáct plátěných blůz. Konečně 8. května 1945 přinesli vítězní rudoarmějci svobodu a mír i do Zastávky. Všude bylo třeba odstraňovat válečné škody. Například důl Julius ustupující fašistická armáda zapálila fosforovými bombami. Důl potřeboval mnoho rukou, aby byl dán do provozu. Avšak 19. prosince 1945 ve večerních hodinách vypukl na dole z neznámých příčin zhoubný požár, jenž zachvátil takzvané prádlo, třídírnu a stanici lanové dráhy. Místní požární sbor byl zcela bezmocný a nezbývalo než čekat na cizí pomoc. Byly to trudné hodiny a další dny. Dne 13. První starostí nového výboru bylo zakoupení motorové stříkačky. Náčelník Augustín Matoušek byl pověřen jednat s brněnskou firmou Hrček a Neugebauer. Celkový náklad asi 160 000 Kčs, jež bylo nutno za motorovou stříkačku zaplatit, měl být uhrazen z obecního rozpočtu pro rok 1946 (40 000 Kčs), z vlastních prostředků sboru (40 000 Kčs), ze sbírky mezi občanstvem a z příspěvků závodů (30 000 Kčs) a zbytek z obecního rozpočtu pro rok 1947. Konečně 3. Rokem 1948 byla zahájena akce získání tzv. přispívajících členů. Přihlásilo se tehdy dvacet sedm občanů.
Vývoj sboru a jeho modernizace
Stísněné poměry v požární zbrojnici přinášely na pořad dne stavbu zbrojnice nové. Ovšem jiné naléhavé úkoly v obci nedovolily roku 1949 stavbu provést. Ani v roce 1950, kdy se 29. a 30. července konala slavnost k 70. Zákonem č. 62 z roku 1950 byla péče o požární ochranu svěřena národním výborům, došlo k reorganizaci a novému pojmenování. Od výroční schůze 31. března 1951 nesl sbor název Místní jednota Československého svazu hasičstva Zastávka. Dlouholetý předseda Josef Krška požádal o uvolnění z funkce. A opět přišla nová reorganizace. Podle zákona č. 35/1953 Sb. změnila hasičská organizace název na Československý svaz požární ochrany. Dne 15. června 1953 byla požárnímu sboru přidělena nová motorová stříkačka DS 16. V té době činil stav členů sto dvacet čtyři mužů, tři ženy a deset dorostenců. Dne 16. října 1953 obdrželi Oldřich Jančar a Jan Gross 3. stupeň odznaku Vzorný požárník. V roce 1954 byla zahájena soutěž o nejlepší požární družstvo. Muži ze Zastávky se v 1. kole umístili mezi šesti družstvy na třetím místě. Dne 14. ledna 1955 se členové sboru velmi osvědčili, neboť jako první přijeli do Zbýšova na důl Antonín a účinně zasáhli při likvidaci požáru baráku pracovního tábora ještě dříve, než přijely ostatní sbory. Dne 20. ledna 1957 byl na výroční členské schůzi zvolen nový velitel Oldřich Jančar, který se již dříve osvědčil jako schopný a obětavý člen. Na jaře toho roku bylo dosti sucho, a proto v květnu a v červnu bylo třeba osmkrát dusit vznikající požáry na travnatých stráních podél železnice. Dne 24. června 1957 vznikl požár ve velkoskladu Jednoty v Zastávce, který se velmi rychle šířil, a hrozilo nebezpečí, že zničí celé skladiště. Rychlý zásah místního sboru i okolních sborů požár lokalizoval, avšak ještě další den a půl bylo nutné požářiště hlídat. Jednalo se o něco neobvyklého. Skladiště bylo postaveno na tzv. haldě, o níž se předpokládalo, že je již dávno neškodná. Rok 1959 byl pro požární sbor velmi významný. Konečně opustil starou nevyhovující garáž vedle vrátnice Šmeralových závodů a v září se přestěhoval do nové požární zbrojnice ve spodním sále sokolovny, jenž byl zásluhou místního národního výboru značným nákladem přebudován. V červnu 1959 se žáci 6. a 7. třídy zúčastnili poprvé celostátní soutěže požárních družstev a v kategorii starších žáků obsadili 2. místo a získali stříbrnou plaketu. V únoru 1961 hořel krytý stoh na státním statku v Rosicích, v březnu vyhořelo místní kino, v září to byla stodola v Rosicích. Kromě toho ještě čtyřikrát vyjeli členové sboru k různým případům. Dne 10. V letech 1962 i 1963 pokračovala družstva mužů, žáků i žákyň v soutěžích, členové zasahovali vždy třikrát při likvidaci menších požárů. Dne 24. března 1964 byl sbor oceněn Krajským výborem Československého svazu požární ochrany (dále ČSPO) odznakem Za příkladnou práci. Na jaře 1967 byla při technické prohlídce vyřazena motorová stříkačka Steyer, jež sloužila dvacet let. Členové se nemohli s rozhodnutím komise smířit, a proto ji ještě dlouho udržovali a opravovali. Ukázalo se však, že vskutku dosloužila, neboť v květnu 1968, kdy bylo hlášeno několik lesních požárů, se při jednom výjezdu stříkačka ve vzdálenosti 300 m od požární zbrojnice vzňala a tím definitivně skončila svoji činnost. Dne 12. srpna 1967 byla u zbrojnice postavena železná konstrukce na sušení hadic v hodnotě 12 000 Kčs. Velitele Oldřicha Jančaru nahradil Josef Halouzka, zvolený velitelem na výroční členské schůzi 21. Soutěže požárních družstev přinesly v roce 1969 několik významných úspěchů. V Kuřimi to bylo 2. místo, v Oslavanech 3. místo a v národní soutěži ve slovenském Martině, kam bylo družstvo vysláno za okres Brno-venkov, získali naši 27. místo ze 139 družstev. V Ostrovačicích, kde oslavovali 80. výročí trvání sboru, družstvo ze Zastávky při požárním útoku s vodou zvítězilo. V roce 1970, kdy sbor oslavil devadesát let svého trvání, mu byla přidělena nová motorová stříkačka PPS 12 s kompletním vybavením. Z třiceti šesti činných a padesáti tří přispívajících členů bylo dvanáct odměněno Okresním výborem ČSPO čestným uznáním za dlouholetou činnost. Na počátku září se jednotka požárního sboru zúčastnila záchranných prací v jeskyních u obce Lipovec na Blanensku a za tyto obdržela čestné uznání Ústředního výboru ČSPO. Roku 1971 se započalo s budováním příručního skladu pohonných hmot. Na jeho hrubé stavbě bylo odpracováno 243 hodin. Rok 1973 byl významný z několika důvodů. Na výroční členské schůzi 11. února 1973 byly předány osmi členům věrnostní medaile za dvacet let činnosti, pěti členům za třicet let a Aloisi Hotárkovi medaile za čtyřicet let práce pro požární ochranu. Dne 4. dubna 1973 převedla krajská vojenská ubytovací a stavební práva na zastávecký požární sbor automobilovou cisternu CAS16. Dne 15. července 1973 u příležitosti V. mezinárodní soutěže požárníků v Brně navštívila Zastávku skupina holandských požárníků z Maaslandu. Na rok 1974 členové požárního sboru nezapomenou, neboť kromě deseti zásahů menšího rozsahu osvědčili svou pohotovost a připravenost u největšího požáru obytné budovy č. p. 23 v Zastávce. Ve 4.00 ráno 23. listopadu 1974 byl zpozorován oheň v půdním prostoru obytného domu č. p. 23. Ve 4.25 byl vyhlášen poplach a ve 4.30 již deset příslušníků sboru účinně zasahovalo proti zhoubnému živlu. Za přispění hasičů z Rosic, Říčan a Brna se požár, který vznikl sálavým teplem a jiskrami z nedobře opraveného komínu ve stropním prostoru, podařilo lokalizovat a v 7.00 hodin zlikvidovat. Zásah požárních jednotek byl účinný dobrým nasazením sil a prostředků ihned v počáteční fázi. V následujícím roce devět výletů a vycházek, deset závodů a her a týdenní pobyt na chatě SSM pod hradem Levnovem ...
Čtěte také: Židlička Fischel: Historie a původ
Čtěte také: Jak renovovat starou dřevěnou podlahu?
tags: #stara #betonova #zastavka #informace
