Postup stavby betonového komínu

Stavba komína je klíčovým krokem při zajištění efektivního vytápění domu. Výběr správných materiálů a postupů je zásadní pro bezpečnost a dlouhou životnost komína. Stavba komína, to je dnes především výběr komínového systému a poté přesné dodržení výrobcem doporučeného postupu výstavby. Pokud se na stavbu nového komína svépomocí necítíte, rozhodně neděláte chybu. Při vyhoření sazí v komínu totiž dochází k teplotám 1 000 až 1 300 °C, a pokud by byl komín postaven špatně, mohl by se při takovém žáru nevratně poškodit. A dokonce by mohlo dojít k požáru. Vady v konstrukci přitom nemusí být pro kominíka při revizi nového komína vůbec patrné.

Potřebujete postavit nový komín a máte obavy, že to sami nezvládnete? Pokud sáhnete po některém z osvědčených komínových systémů, za pár dnů budete mít vystaráno a téměř vše zvládnete svépomocí. Na specialisty v oboru se obraťte především při výběru. Zohlední požadované parametry a doporučí takový stavebnicový systém, který zajistí spolehlivý odvod spalin z vaší domácnosti. Stavba komínu svépomocí je skvělou volbou pro ty, kteří chtějí ušetřit náklady na práci, mít plnou kontrolu nad výběrem materiálů a zároveň získat hlubší přehled o funkčnosti topného systému ve svém domě.

1. Výběr správných komínových materiálů

Základem úspěchu svépomocné stavby komínu je výběr vhodného typu. Při realizaci novostavby budou požadované parametry komínového systému uvedeny v projektové dokumentaci a musí se samozřejmě dodržet. Dále je třeba znát typ zdroje a druh paliva. Při stavbě komína je nezbytné vybrat správné materiály, které zajistí jeho dlouhou životnost, bezpečnost a efektivitu. Existuje několik typů materiálů, které jsou vhodné pro různé typy vytápění a konstrukcí.

Typy komínových vložek

• Keramické vložky: Keramika je jedním z nejlepších materiálů pro stavbu komínů. Vložky pro odvod spalin používané u komínových systémů se nejčastěji vyrábí z keramiky. Zpravidla se konstruují jako univerzální a odolají velmi vysokým teplotám. Díky tomu poskytnou vysokou ochranu proti vyhoření. Navíc jsou vhodné i pro mokrý provoz, kde dochází ke vzniku kondenzátu. Bez problémů odolají i agresivním spalinám hnědého uhlí a vydrží desítky let. Jsou odolné vůči vysokým teplotám a kyselinám, které vznikají při spalování. Keramické vložky jsou ideální pro pevná paliva, jako je dřevo nebo uhlí.
• Nerezová ocel: Druhým poměrně rozšířeným typem komínů jsou ty s nerezovou vložkou. Jsou odolné vůči vyhoření i účinkům vody, na druhé straně mají při použití agresivních spalin kratší životnost než keramické. Výhodou nerezových komínů je nízká hmotnost. Navíc nevyžadují základ, a tak se hodí i pro dodatečnou stavbu. Nerezové komíny se montují suchým způsobem a snadno s nimi vytvoříte také složitější tvary spalinových cest. Nerezové komíny jsou lehké, snadno se instalují a jsou odolné vůči korozi. Jsou vhodné pro plynové a olejové kotle. Díky své flexibilitě jsou ideální pro rekonstrukce starších komínů.
• Šamotové cihly: Tento tradiční materiál je velmi odolný vůči vysokým teplotám a je vhodný pro pevná paliva. Šamotové cihly se často používají při stavbě komínových těles a jako vnitřní obložení komínů.
• Betonové komínové tvárnice: Betonové tvárnice jsou často používány jako vnější plášť komína. Jsou pevné, odolné a poskytují dobrou izolaci. V kombinaci s keramickými vložkami tvoří velmi efektivní a bezpečný komínový systém.

Výběr typu komínu a průměru průduchu

I když jsou mnohé komínové systémy (například Schiedel, CIKO a další) vyrobené z materiálů vhodných pro spotřebiče na plynná, kapalná i tuhá paliva, je typ zdroje důležitý mimo jiné pro výběr vhodného průměru průduchu. Nejmenší dovolený rozměr daný normou se totiž liší u jednotlivých zdrojů. Při volbě průměru se přihlíží také k délce spalinové cesty nebo výkonu zdroje. Proto se průměr komínu volí zpravidla 16, 18 nebo 20 cm. Konkrétní průměr komína i jeho výšku (počítá se funkční výška komína - tedy od napojení kouřovodu po konec komínového tělesa) by vám měl poradit prodejce topidla nebo kominík. Průměr komínového průduchu je nutné stanovit výpočtem. Průměr kouřovodu (vyústění spalin ze spotřebiče) je přitom roven průměru komínového průduchu. Ve skutečnosti však počítat nemusíme, jelikož každý spotřebič vyžaduje konkrétní průměr kouřovodu a podle toho pak vybíráme i komínový systém.

Chcete připojit více kamen? Už při zpracování projektu se zamyslete, chcete-li ve svém domě připojit jen jeden zdroj, nebo naopak více spotřebičů (třeba dvoje kamna). Podle toho musíte zvolit vhodný typ komínového systému, který bude mít odpovídající počet průduchů. Jednoprůduchové komíny slouží nejčastěji pro odtah spalin od jednoho spotřebiče. Ve specifických případech lze na jednu spalinovou cestu připojit dva spotřebiče, takové řešení však musíte předem konzultovat s revizním technikem. Na trhu pak najdete také systémy, u kterých můžete komínem řešit i odsávání.

Čtěte také: Kostel techniky - klenba

Klasické zděné komíny

Pokud máte zednické řemeslo v malíku, možná zvažujete stavbu klasického zděného komínu. Ty však už byly dávno překonány moderními systémy s keramickými nebo nerezovými vložkami. Postavit funkční, bezpečný a normy splňující komín tak není žádná hračka. Význam může mít snad jen u budov s historickou hodnotou, do kterých by se stavebnicový systém s moderními stavebními materiály příliš nehodil. To se však týká rekonstrukcí. Při stavbě nového komínu vždy zvolte spolehlivý systém od osvědčeného výrobce.

Jednovrstvé komíny se navrhují a provádějí převážně jako komíny s přirozeným tahem pro suchý provoz, pro spotřebiče s trvalým provozem a vyšší teplotou spalin, zejména pro spotřebiče na pevná paliva. Jednovrstvý zděný komín se navrhuje jen pro občasně užívané stavby. Jednovrstvý zděný komín má stěnu komínového průduchu vytvořenou z cihel. Pro zdění se používá vápenocementová malta, není-li ze statických důvodů třeba použít maltu cementovou. Tloušťka stěny zděného komínu musí být nejméně 140 mm (pokud není komín proveden ze speciálních komínových tvarovek), tloušťka zděné komínové přepážky nejméně 140 mm. Na vyzdívání se nesmí použít menší části cihly než půlka. Jednovrstvý zděný komín musí mít všechny ložné i styčné spáry vyplněné maltou tak, aby nemohlo dojít k pronikání spalin nebo k nasávání vzduchu do komínového průduchu.

Výhody komínů z cihel

• Možnost volby téměř libovolné velikosti a počtu komínových průduchů při použití stejného materiálu jako je nosné zdivo budovy.
• Snadné zavázání do cihelného zdiva budovy.
• Malá hmotnost zdících prvků.
• Jednotný povrch vnější stěny pro povrchovou úpravu.

Ochranné pouzdro musí být provedeno u komínu podlažního po celé výšce, u komínu průběžného po celé účinné výšce a ještě nejméně 500 mm pod půdicí sopouchu připojeného spotřebiče. Pokud materiálově nevyhovuje pouze část stěny komínového průduchu, musí být osazeno ochranné pouzdro (tzv. komínová vložka) tak, aby tuto nevyhovující část stěny přesahovalo nejméně o 150 mm na obě strany.

2. Příprava na stavbu komína

Nejjednodušší způsob stavby komínu s minimálním rizikem technologické chyby představuje využití komínového systému. Ten obsahuje všechny potřebné komponenty včetně tvárnic, tepelné izolace, vložky, dvířek, kotvicích prvků nebo kónického vyústění. Vývojem různých typů komínových systémů se zabývá řada výrobců, mezi osvědčené patří například zmíněný Schiedel. Vyrábí komíny pro různé typy staveb a způsobů využití, a to včetně komínů pro pasivní domy. Součástí všech systémů je podrobný montážní návod krok za krokem, díky kterému zvládne montáž i zkušený kutil. Před zahájením stavby komína je důležité provést několik přípravných kroků:

• Stanovení typu vytápění: Než začnete stavět komín, musíte vědět, jaký typ paliva budete používat. To ovlivní výběr materiálů a konstrukci komína.
• Výběr správného místa: Komín by měl být umístěn na vhodném místě, které umožní bezpečný odvod spalin a snadný přístup pro údržbu. Dbejte na to, aby byl komín dostatečně vzdálen od hořlavých materiálů.
• Dodržení stavebních předpisů: Před zahájením stavby je důležité se seznámit s místními stavebními předpisy a normami pro stavbu komínů. To zahrnuje minimální výšku komína, vzdálenosti od hořlavých materiálů a další bezpečnostní opatření.

3. Krok za krokem: Jak postavit komín

Stavba komína je proces, který vyžaduje pečlivé plánování a dodržení správných postupů. Postavit nový komín není díky stavebnicovým systémům zase až tak velká věda. Vyzdění komínu stavebnicového typu nebylo vůbec těžké a zabralo nám cca 4 hodiny ve složení 3 lidí. Postavit funkční, bezpečný a normy splňující komín tak není žádná hračka. Zde je podrobný návod, jak postavit komín krok za krokem:

Čtěte také: Jak vyrobit kočičí strom

Krok 1: Základ komína

Stavba komína je náročná hlavně na přesnost, důležité je proto její správné založení. Prvním krokem je vytvoření pevného základu pro komín. Komín by měl mít také základ, protože samotná betonová deska tvořící součást podlahy ho nemusí unést. Základ nemusí být příliš hluboký, stačí cca 40 cm. Doporučuje se použít betonový základ, který zajistí stabilitu a odolnost vůči vlhkosti. Základ komínu musí odpovídat výšce komínu, základovým poměrům a dalším kriteriím uvedeným v projektové dokumentaci, horní plocha základu musí být ve vodorovné rovině, očištěna a navlhčena. My jsme si týden předem připravili betonovou patku, kterou jsme ukončili 19 cm nad úrovní deky (kvůli čisté podlaze).

Založení komína musí být naprosto rovné. Komín je vysoká stavba a jednotlivé tvarovky do sebe zapadají přesně. Jakákoli nerovnost by se proto projevila hodně rychle. První komínovou tvárnici proto vždy stavíme na vybetonovaný sokl. Ten musí být navíc tak vysoký, aby první tvárnice začínala nad úrovní budoucí podlahy včetně podlahové krytiny. Kdyby začínala níž, byla by to vážná chyba. Stavebníci však při svém vyměřování často nepočítají s tím, že na základový beton a hydroizolaci přijde ještě další vrstva betonu, poté tepelná izolace a nakonec podlahová krytina. A proč je založení komína nad úrovní podlahy tak důležité? Kvůli větracím mřížkám, které přivádějí vzduch do kanálků zadního odvětrání. Dokonce platí, že čím větší je předpoklad tvorby kondenzátu uvnitř komínového průduchu, tím vyšší musíme postavit sokl. Nikdy ne opačně. Vyústění odvodu kondenzátu pak bude dostatečně vysoko nad čistou podlahou. Díky tomu můžeme instalovat zápachovou uzávěru čili sifon (stejně jako u umyvadla, vany, sprchového koutu a nakonec i záchodu). Kondenzát pak bude odváděn právě přes sifon. Výška soklu je také důležitá pro napojení spotřebiče paliv na komín kouřovodem. Vytvoření soklu si můžeme zjednodušit vybetonováním jedné komínové tvárnice s otvorem na vložku. A opět platí, že svrchní strana soklu musí být zcela vodorovná. Další tvárnici pak nesmíme na sokl položit, dokud beton soklu dostatečně nevytvrdne. Stavbu komína nesmíme uspěchat. Doporučuji, aby první tvárnice ležela aspoň 4 cm nad úrovní budoucí podlahy. To proto, aby kondenzační jímka a větrací mřížka nebyla zároveň s podlahou.

Krok 2: Stavba komínového tělesa

Po vytvoření základu můžete začít stavět komínové těleso. Při stavbě komína ze stavebnice je důležité správné založení první komínové tvárnice - musí být absolutně rovná. Proto si vyrobte malé dřevěné klínky, kterými tvárnice srovnáte do roviny. Pracujte pomocí vodováhy a první tvárnici nechte dokonale zaschnout, aby se už dále nehýbala. Pokud používáte betonové tvárnice, začněte s jejich pokládáním na základ. Každou vrstvu tvárnic pečlivě vyrovnávejte a spojujte maltou. Nezapomeňte ponechat otvor pro komínovou vložku. My jsme 2 dny před samotným komínem nanesli slabou vrstvu betonové mazaniny, na kterou jsme položili stavebnicovou komínovou patku a do ní usadili opět na betonovou (spíše cementovou) mazaninu ještě spodní díl šamotových vložek. Vše jsme dali do perfektní rovnosti pomocí vodováhy. Za 2 dny jsme si začali připravovat materiál, čili jsme do keramických cihel vyřezali otvory na spodní čistící šamotový díl a na napojení sopouchu. Tvárnice lepíme k sobě mrazuvzdorným lepidlem. V rozích tvárnic jsou malé otvory. Do nich se nasune roxor a zalije se řídkým lepidlem (tím samým, který tvárnice lepíte k sobě). Roxor by měl být tak dlouhý, aby zasahoval do více tvárnic a v každém rohu by měl ideálně končit někde jinde. My jsme to dělali tak, že jsme vyskládali vždy třeba 1,5m komína a pak jsme tam nasunuli roxor a ten zalili. Takto jsme se vyhnuli pracnému "navlékání" tvárnic na roxory.

Při zdění komínu nezapomeňte průběžně kontrolovat jeho rovinnost, a to jak ve vodorovné, tak i v kolmé rovině. Stačí malá odchylka na začátku práce a na jejím konci se může komín od svislé osy odchylovat i o několik centimetrů. Každou nalepenou tvárnici zkontrolujte vodováhou a olovnicí, zda pěkně pasuje. Nějaké 2-3 mm nesrovnalosti na délce jedné tvárnice nehrají roli. My jsme vyzdili ho asi metr nad podlahu druhého patra. Zdá se, jako by ještě nebyl ztvrdnutý a hned ho dali někam nastojáka, kde jim trochu ujel. No, naštěstí ta křivost nebude vidět, protože nám to vyšlo přesně v úrovni stropu, takže se to může pěkně zabetonovat. Nad stropem jsme tento náklon ještě trochu vyrovnali a vše pečlivě zamazali šamotovou moučkou.

Krok 3: Instalace komínové vložky

Komínová vložka je klíčovou součástí komína, která zajišťuje bezpečný odvod spalin. V závislosti na typu paliva zvolte keramickou nebo nerezovou vložku. Vložku instalujte do komínového tělesa a zajistěte, aby byla správně vycentrovaná. Každý spoj mezi jednotlivými díly vložky pečlivě utěsněte. Vložky lepíme dodaným kamnářským tmelem. Doporučujeme jím nešetřit a drážky vložek pěkně vymazat. Dávejte si pozor na směr vložek. Měly by být umístěny tak, aby případný kondenzát na vnitřní straně vložky nevytékal případnou netěsností v tmelu spojující dvě sousední vložky směrem ven k izolaci. Mně se osvědčilo nejprve položit tvárnici, pak do ní vložit izolaci a do toho vložit vložku.

Čtěte také: Dřevěná udírna: Postup stavby

Chybou jsou také špatně položené šamotové vložky. Ty musí být v komíně především správně orientovány. Spojují se na pero a drážku a právě pero musí být vždy nahoře a drážka naopak dole. Nikdy to nesmíme udělat opačně! Vložky navíc musí být přesně postavené do drážek a spoje musíme vyplnit a vytřít k tomu určenou spárovací hmotou. Provedení prostupů komínového tělesa je další častou chybou. Nikdy nesmíme provést prostup stropem bez tvárnic, tedy pouhým protažením vložky. Při takové chybě komín dokonce nesmí být provozován. Opomineme-li požární rizika, bylo by zcela nefunkční zadní odvětrání komína. Též průchod komína půdou či podkrovím je komplikovaný, protože komín se zde nesmí dotýkat konstrukce krovu. Minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých konstrukcí je 5 cm.

Krok 4: Izolace komína

Pro zajištění bezpečnosti a efektivity komína je důležité provést jeho izolaci. Izolace chrání komín před přehřátím a zajišťuje, že teplo zůstane uvnitř komína. K izolaci můžete použít speciální izolační materiály, které jsou odolné vůči vysokým teplotám. My jsme vložili do ní izolační materiál, obvykle minerální vata. Také nesmí chybět otvor pro mřížku na zadní odvětrávání, aby vlhkost nepronikala přes stěnu komínové vložky do komínového pláště. Z toho důvodu jsou rohy tvárnic komínového pláště opatřené kanálky pro zadní odvětrání, které musí zůstat po celé výšce komína volné. Umožňují totiž proudění vzduchu od paty komína. V kanálcích tedy nesmí být napadaná malta, prostě nesmí být čímkoli ucpané. Ani špatně položenou izolací.

Krok 5: Dokončení komína

Po instalaci vložky a izolace můžete dokončit stavbu komína. Nainstalujte komínovou hlavu, která chrání komín před deštěm a nečistotami. Dále zkontrolujte, zda jsou všechny spoje pevné a těsné. Nakonec proveďte kontrolu celého komína, abyste se ujistili, že je bezpečný a funkční.

Důležité detaily při stavbě

• V místě odklonu se používají pouze plné cihly nebo komínové tvarovky. V odklonu komínu nesmí dojít ke změně velikosti nebo tvaru průřezu komínového průduchu.
• V komínovém zdivu nemají být žádné rýhy ani kapsy. V nezbytných případech, musí být potřebné rýhy nebo kapsy provedeny již při vyzdívání tak, aby mezi rýhou a komínovým průduchem mělo zdivo tloušťku nejméně 100 mm a bylo těsné proti pronikání spalin nebo přisávání vzduchu.
• Vnější povrch jednovrstvého zděného komínu má být omítnut nebo vyspárován, popř. opatřen obkladem z nehořlavých hmot, zejména v místech nepřístupných po dokončení stavby.
• Při montáži jednovrstvého komínu z bloků nebo keramických tvárnic musí být spáry mezi jednotlivými komínovými dílci utěsněny proti pronikání spalin nebo přisávání vzduchu.
• Při stavbě nadstřešní části komína pak nezapomeňte vkládat do otvorů v komínových tvárnicích armovací železa. A pozor - železa (roxory), musí být v otvorech zalité maltou, jinak budou k ničemu.

Část komínu nad střechou

Pro komíny s přirozeným tahem, je minimální vyzděná část nad střechu 600 mm a nástavec až do správné výšky vzhledem k hřebeni. Nástavec se jednoznačně doporučuje izolovaný, zabrání se tím ochlazování komínu a tím ztrátě tahu, kondenzaci a dehtování. Při vyzdívání komínu se musí dodržovat pravidla o vazbě cihelného zdiva. Vazba má být provedena pokud možno z celých, nedělených cihel. Do průduchu komínu má ústit co nejmenší počet styčných spár. Má-li komínová zeď přenášet zatížení, musí se jednotlivé řady zdiva převazovat ve svislé spáře nejméně o čtvrt cihly. Ukončení komína Ruční betonování desky, která ukončuje komín, je už také minulostí. Komínové stavebnice totiž nabízí zakončovací desky už hotové, a to z vibrolisovaného betonu. Takovou desku stačí na horní část komína jednoduše přilepit. Stavbu komína ukončuje instalace stříšky nebo krycího límce. Jeho funkcí je ochránit vnitřní část komína před zatékáním srážkové vody. Komín musíme nakonec nad střechou zakončit umístěním komínové stříšky na hlavu komína. Jde o ochranu pronikání nadměrného množství srážek do komínové vložky.

Výška komínového tělesa

Výška komínového tělesa je definována vyhláškou 410/2003 a také normou ČSN 73 4201. Vyústění komínového tělesa nad střechou by mělo být alespoň 65 cm nad hřebenem střechy kvůli rozptylu spalin. Spaliny nesmí pronikat zpět do interiéru okny. Je-li však hřeben vzdálen od komína 2 metry a více, počítá se tato výška od tzv. závětrného úhlu (10° sklonu od hřebene střechy). Účinná výška komína se počítá od sopouchu po hlavu komína a je obvykle 5 metrů. Je-li komínové těleso vyšší jak 3,2 metru nad střechou, musí být kotveno podle provedeného statického výpočtu.

V případě ploché střechy má být minimální výška komína 150 cm nad atikou a minimálně 100 cm nad střechou. To samé platí i pro střechy pultové (se sklonem do 20°).

Tabulka pro výšku zaústění kouřovodu:

Kouřovod smí být ke komínu napojen pouze na jedné ze 4 bočních stran komínové tvárnice. Problém možného zatékání do komína řešíme kvalitním odizolování prostupu komína střechou. Prostup je třeba důkladně utěsnit a zvenčí se pak komín musí oplechovat. Až poté můžeme okolo komína položit střešní krytinu. Komín musíme navíc shora utěsňovat před každou přestávkou ve výstavbě, aby nám konstrukce nevlhla, tedy především její tepelný izolant umístěný mezi vložkou a vnitřní stěnou komínového tělesa. Izolant by tak ztratil své izolační vlastnosti a vytvořily by se tepelné mosty.

K chybám dochází i při spojování tvárnic. Za horkého počasí musíme tvárnice vlhčit, jinak se cementová malta nemůže dostatečně spojit. Spoj tvárnic musí být vždy pevný a neprodyšný. Vrstva malty přitom musí být tenká a malta nesmí obsahovat kamínky. Proto si také maltu doma nemícháme, ale používají se speciální směsi prodávané v papírových pytlích.

4. Revize komína

Komín sice postavit svépomocí můžete, ale bez kontroly revizním technikem ho nesmíte začít využívat. Při výstavbě nového komínu nebo rekonstrukci staršího (například při změně typu paliva) je vaší povinností zajistit provedení revize. Budete-li s revizním technikem v kontaktu už v průběhu výstavby, vyhnete se případným problémům.

tags: #postup #stavby #betonového #komínu

Oblíbené příspěvky:

• přesnost řezání s Metabo
• Skříně z masivu
• vlastnosti a použití žluté podlahové pásky Scapa
• Kompletní průvodce dřevěnými podlahovými palubkami