Postup stavby chodníku z vymývané dlažby

Chodníky či cesty z dlažby či kamenů, pokládaných do pískového lože, patří k osvědčeným a často voleným řešením s mnoha výhodami. Vydláždění parkovacích ploch, zahradních cest, vjezdů ke garáži, částí trávníku, kde chcete umístit letní posezení se stolem a zahradními křesílky, k tomu všemu se hodí zámková dlažba. Je vyrobená z lisovaného betonu a dostupná v každém hobbymarketu v různých odstínech provedení, většinou laděná šedivě. Základem funkční, pevné, stabilní a trvanlivé zahradní cesty je vždy důkladně upravený podklad.

Pro pokládku betonové (vč. zámkové) dlažby, velkoplošných betonových dlaždic i kamenů „na sucho“ do pískového lože existuje shodný obecný postup, který je vhodné dodržovat při standardní pokládce jakéhokoli skládaného pochozího povrchu bez použití betonu. V detailech se pak bude postup lišit při pokládce souvislého povrchu ze zámkové dlažby, u dlaždic s ponecháním širších spár, u kamenů s různými rozměry i u žulových kostek.

Příprava podloží

Nejdříve si vytyčte na pozemku hranice, po které budete dlažbu pokládat. Použijte kolíky a dva provázky k vyznačení linie cesty. Měla by být dostatečně široká, abyste po ní mohli projet s kolečkem. Potřebujete-li kolem domu vybudovat chodník (opravdu pochozí cestu, a ne příjezdovou cestu, protože pro automobily je potřeba použít jinou úpravu podloží), musíme začít úpravou podloží.

Následně vykopejte do hloubky podloží. Hloubka výkopu závisí na tom, k čemu bude dlažba sloužit. Pro standardní pochozí plochy se za dostatečnou hloubku výkopu považuje 30 až 35 cm. Hloubku ovlivňují klimatické podmínky. Čím chladnější místo, tím hlubší by měl podklad být. V úvahu musíme vzít i výšku dlažby, ta se odvíjí od zatížení cesty. Když ovšem plánujete dlažbu pouze pro pěšinky, kde se budete procházet a nebudete ji nijak zatěžovat, bohatě stačí, když vykopete 24-29 cm terénu. Pokud budete dlažbu pokládat na terasu nebo ji využívat jako zahradní cestu, bude výkop o hloubce kolem 25 cm dostatečný. Vykopanou plochu zavezeme štěrkem a zhutníme. Tloušťka následné vrstvy betonu závisí na uvažovaném zatížení plochy. Veškeré pojezdové plochy by pak měly mít podkladní beton o tloušťce 15 až 20 centimetrů a vyztužení kari sítí je pro ně nezbytné. Anesení beton či maltu nakonec srovnáme na požadovanou tloušťku latí.

Důležitý je rovněž správný sklon, aby se na cestě nedržela voda nebo netekla k základům staveb. Směrem od budov se zachová 2% spád, respektive sklon 15 mm na metr. Vždy je velice důležité myslet na to, aby povrch cesty nebyl zcela vodorovný, ale měl mírný, okem nepatrný sklon směrem od stavby. Nezapomeňte, že dno musí úplně přesně kopírovat sklon budoucí dlažby.

Čtěte také: Kostel techniky - klenba

Ve výkopu je nutné zhutnit dno kvalitním válcováním, aby se podloží dostatečně zpevnilo. Vykopanou plochu zavezeme štěrkem a zhutníme. Tloušťka následné vrstvy betonu závisí na uvažovaném zatížení plochy. Obzvlášť je třeba zhutnit místa, kde se během výkopu odstranilo více zeminy než bylo potřeba a místo se pak doplnilo odtěženou zeminou.

Výkop vyložíme separační geotextilií, která zabrání prorůstání kořenů i stavební činnosti mravenců. Obojí může narušit soudržnost podkladu.

Zhutnění podkladních vrstev

Mezi velmi důležité fáze výstavby celé zpevněné plochy patří zhutnění. Nejprve na zhutněnou pláň položíme vrstvu hrubé štěrkové drti frakce 0-63 mm o tloušťce cca 100 mm, která se zhutní vibrační deskou. Poté na tuto vrstvu položíme 50 mm štěrku frakce 8-16 mm, která se taktéž zhutní. Spodní vrstvu by měl tvořit štěrk frakce 32-63 (makadam), a to ve výšce kolem 20 cm (v závislosti na hloubce výkopu). Následuje 10cm vrstva štěrku 16-32. Každá vrstva zvlášť se musí opravdu důkladně zhutnit. Na její položení se používá štěrkodrť - drcené kamenivo s plynulou čárou zrnitosti frakce 0-32 mm nebo 0-63 mm. Zcela zásadní je právě ta plynulá čára zrnitosti (začíná od nuly), která zajistí řádné zhutnění. Žádná nejkvalitnější dlažba nezmírní nedostatky v podloží. Zhutněný podklad je klíčový. V částech o tloušťce 100-150 mm se vrstvy provádějí ve spádu budoucí plochy.

Pokládka obrubníků

Jakmile je vytvořena zhutnělá podkladová vrstva, nastává okamžik, kdy je třeba vytvořit okraje pokládaných ploch, tedy usadit obrubníky nebo obrubovými kostkami. Obrubníky ukotvěte betonem do ⅓ celkové výšky obrubníku. Spáry mezi jednotlivými obrubníky ponechejte 3-5 mm, protože beton je materiál s výrazným pnutím. Chodník kolem domu je samozřejmě možné zpevnit obrubníkem, který se pokládá jako první, a to většinou napevno do betonového lože. Ukládejte je do betonového lože cca do 1/3 jejich výšky, tedy do připraveného zavlhlého betonu. Následně je musíte pomocí vodováhy a provázku srovnat. Po zatuhnutí betonu můžete dále pokračovat. Pokud není prostor pro dláždění ohraničen pevnými okraji, doporučuje se osadit obrubníky pouze na jedné straně.

Kladecí vrstva

Na zhotovený zhutnělý podklad navrstvěte jemnou drť (ložní vrstvu) vyznačující se zrnitostí 2-5 mm nebo 4-8 mm v tloušťce 30-40 mm. Na tuto vrstvu již se klade dlažba. Tato poslední vrstva se již nehutní, pouze se urovná do požadované roviny pomocí srovnávací latě a vodováhy. Tloušťka kladecí vrstvy je 50 mm a nesmí klesnout pod 40 mm. Ocelovou latí kamenivo stáhneme s max. výškou 2 mm až 5 mm pro nestmelený spárovací materiál. Je třeba dbát na rovnoměrné linie spár. Pečlivě si ohlídejte, aby vznikl naprosto dokonale rovný povrch s rovnoměrnou hloubkou v rámci celé plochy budoucí dlažby. K docílení roviny se neobejdete bez některých pomůcek. Pořiďte si dlouhé dřevěné nebo ocelové latě o výšce 30-40 mm. Na urovnanou vrstvu již nevstupujeme. Teď už jenom opatrně stáhněte z plochy vodící lišty. Do dutin, které po nich vznikly, opatrně doplňte jemnou drť.

Čtěte také: Jak vyrobit kočičí strom

Na kladecí vrstvu, která se již nezhutňuje, počítejte alespoň 3 cm podle šířky dlaždic. Dlažba si ještě o něco sesedne, takže si nezapomeňte započítat rezervu 0,5-1 cm. Pro vyrovnání kladecí vrstvy použijte lať nebo vodováhu a nijak povrch neudusávejte. Postupujte v rovnání povrchu v požadovaném spádu. Chodník se logicky spáduje směrem od domu, aby k domu netekla voda. Minimální spád v podélném směru je 0,5 %.

Pokládka dlažby

Nyní vám už nic nebrání pustit se do pokládky dlažby. Pro dlažbu pěších cest vám budou stačit dlaždice o tloušťce 60 mm, v případě dlažby pro automobilový provoz volte tloušťku 80 mm. Tloušťka dlažebních dílů je dána požadavkem na odolnost vůči zatížení.

Při pokládání poklepejte gumovou palicí od nejnižšího místa dlaždice směrem k nejvyššímu. Spodní vrstvu pod dlažbou přitom nesmíte nijak porušit. Proto po ní nešlapejte ani ničím nepřejíždějte. Dlažební prvky se kladou s potřebným nadvýšením na dohutnění. Spáry mezi dlaždicemi by měly být 3-5 milimetrů. Během pokládky je vhodné kontrolovat rovinu kladené dlažby. Pomocí hliníkové latě či hoblované dřevěné desky kontrolujeme rovinu ve všech směrech, zda místy nedochází k propadlinám či vyvýšeninám v ploše. Pokládku zámkové dlažby je třeba dělat ze dvou až tří palet současně, a to kvůli barevnosti (na jedné paletě mohou být jemné odchylky v odstínu), abychom docílili barevně kompaktního povrchu.

Když potřebujete upravit tvar dlažby u okraje nebo třeba kolem kanalizačního poklopu, pořiďte si diamantovou pilku a proveďte přesný řez. Přesné dořezy se však zásadně dělají až nakonec, nejdříve se tedy pokládají celé prvky. Musela dlažba co možná nejméně dořezávat. Dočasným barevným kontrastům na vydlážděné ploše můžete předejít.

U colormixových odstínů, kdy je dlažba tvořena dlaždicemi v různých barevných odstínech, berte dlaždice z několika palet naprosto nahodile, aby se vytvořil požadovaný efekt.

Čtěte také: Dřevěná udírna: Postup stavby

Spárování a finální úpravy

Když už se vám povedlo bez úhony položit všechny dlaždice, zbývá úplný závěr: vyspárovat je. Je to velice důležitý poslední krok pokládky, který zabezpečí její dlouhodobou funkčnost. Nachystejte si k tomu dostatek křemičitého písku frakce 0/2 mm. Měl by vykazovat zrnitost 0-4 mm. Poprvé po položení dlažby, podruhé po prvním zapískování. Zasypte jím pečlivě a dostatečně mezery mezi dlaždicemi. Proč musíte používat právě křemičitý písek? Vápenný a hlinitý písek představuje velké riziko, že dlažbou proroste tráva a mech, nebo se na ní vytvoří vápenný výkvět. Proto si také na pokládání dlažby a hlavně na její spárování vyberte slunné a suché dny. Také samotný písek musí být dokonale proschlý. Písek zametejte do spár obyčejným koštětem. Vyberte si pro tuto činnost suchý den bez deště, kdy je písek dobře vyschlý a chodník je suchý. Jinak se vám bude špatně zametat a spáry mohou být nedokonale vyplněny.

Po vyspárování je nutné plochu dlažby zhutnit vibrační deskou opatřenou plastovým návlekem, aby nedošlo k poškození dlažby. Úprava musí proběhnout jak v příčném, tak v podélném směru. Při hutnění dlažby vyberte hmotnost plošiny podle maximální nosnosti dlažby. Pokud je vaše dlažba pochozí, tak hmotnost vibrační plošiny nesmí přesáhnout nosnost, hrozí popraskání dlažby. Následuje další zasypání. Nejspíše budete muset zopakovat zapískování, protože při vibracích se písek ve spárách sklepe dolů, ale je nutné mít vyplněnou celou výšku spáry. Následně se dlažba zasype křemičitým pískem, který se zamete do spár. Položenou dlažbu zhutníme pomocí vibrační desky s gumovou podložkou, aby se odstranily výškové rozdíly. Spáry dosypeme pískem a cestu zameteme.

Výběr dlažby

Důležitá je i volba dlažby. Pro použití venku nikdy nepoužívejte dlažbu určenou do interiéru. Nejčastěji se setkáte s nabídkou betonových dlaždic, jsou k dostání v mnoha tvarech i barvách. Možná je i kamenná dlažba, která bude působit přirozeněji než betonová. Nejpopulárnější zahradní dlažbou je v současnosti betonová zámková dlažba. Při výběru bychom neměli zapomenout ani na povrch dlažby. Budeme-li ji denně využívat k chození, měli bychom myslet na protiskluzový povrch. Ten zajistí bezpečnou chůzi i v zimních měsících. Dlažbu s hladkých povrchem pak využijeme tam, kde nám jde především o její vzhled. Pro pokládku je možno použít jen jednu tloušťku dlažby.

Betonová dlažba

Betonová dlažba se vyrábí lisováním z betonu za vysokého tlaku. Původně vznikla jako levnější náhrada za žulové kostky. V posledních letech však prošla tak velkým vývojem, že se stala zajímavým a vyhledávaným materiálem pro zpevnění cest kolem domu a v zahradě. V současné době se betonové dlažby vyrábějí ve velmi širokém sortimentu. Vedle již klasických šedivých čtvercových či obdélníkových tvarovek se objevují dlaždice rozmanitých pravidelných i nepravidelných tvarů v mnoha barvách a odstínech a také v mnoha povrchových úpravách.

Zámková dlažba

Jedním z nejoblíbenějších typů je tzv. zámková dlažba. Kostky, obdélníky, vlnky či kosočtverce z betonu se spojují tak, aby do sebe vzájemně zapadaly a po usazení vytvořily celistvou zpevněnou plochu. Předností zámkové dlažby je především vysoká odolnost a mrazuvzdornost, což jsou vlastnosti nezbytné u větších, hodně namáhaných ploch - u přístupových cest, chodníků, dvorů. Zámková dlažba se zpravidla pokládá na sucho na zpevněnou vrstvu štěrku. Nesmíme ji pokládat do betonového lože, tím ztrácíme její hlavní výhodu - opakovatelnou rozebíratelnost.

Zámková dlažba je známá svým charakteristickým tvarem, který při pokládce vytváří esteticky příjemný a přirozený vzhled. Největší komunita majitelů rodinných domů v ČR. Její všestrannost a praktičnost ji činí nepostradatelnou součástí mnoha rodinných domů, zahrad, chodníků, ale i veřejných ploch, jako jsou parky nebo parkovací místa. Díky různým variantám a možnostem použití je zámková dlažba ideální volbou pro širokou škálu projektů. Zámková dlažba se nabízí v mnoha typech, které se od sebe liší nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Některé varianty jsou určeny pro lehčí zatížení, což je činí ideálními pro použití na chodníky, zahrady nebo v parcích. Naopak pro náročnější použití, například na parkovací plochy nebo vjezdy, jsou vhodné dlažby, které snesou větší zátěž. Tloušťka dlažebních dílů je daná požadavkem na odolnost vůči zatížení. Tloušťka dlažby je 60 mm pro pěší cesty a 80 mm pro automobilový provoz.

Skládaná dlažba

Vibrolisované tvarovky, často ve tvaru čtvercové dlaždice s hladkými hranami, se na plochu skládají podobně jako například keramická dlažba nebo cihly. Vyrábějí se v mnoha typech a liší se především povrchovou úpravou: mohou být broušené, tryskané, broušeno-tryskané, vymývané, hladké, s reliéfem a řezané. Řezané formáty mívají po okrajích fazetu. Skládaná dlažba se pokládá na sucho na vymezovací terče, do maltového lože nebo na kamennou drť. Podle typu zatížení se liší počet podkladních vrstev.

Zatravňovací dlažba

Vlastně jde o zvláštní typ zámkové dlažby, kterou prorůstá tráva. Je vhodná především k dláždění příjezdových cest nebo stání automobilů, u kterých chceme zachovat vzhled trávníku. Využijeme ji i na mírně svažité plochy. Nehodí se na chodníky, protože se po ní špatně chodí, zvláště v botách na vysokém podpatku či s holí. Dobře se po ní nejezdí ani s kočárkem. Vegetační dlažba (zatravňovací) umožňuje citlivě propojit venkovní vozovku se zahradou či příjezdem do garáže. Její předností je jednoduchá manipulace, snadný odvod vody a zejména výsledný přírodní vzhled zpevněné zatravněné plochy, kde až 40% tvoří zeleň. Při správné pokládce i zatravnění může zatravňovací dlažba zarůst tak, že bude betonová mříž dokonce téměř nepostřehnutelná. Zároveň je cena takového materiálu nižší, než třeba přírodního kamene.

Kamenná dlažba

Různorodost kamenných materiálů je velkou výzvou i pro jejich mnohostranné využití na cestách a pěšinách našich pozemků, ale třeba i terasách. Kámen je oblíbený pro svůj atraktivní přírodní vzhled a dlouhověkost. Každý kámen je neopakovatelný originál, má mnoho struktur, tvarů a barev. Pokládat můžeme kamennou dlažbu, která má přesné rozměry a leštěný povrch, ovšem i nepravidelné tvary desek s přirozeně hrubým a štípaným povrchem a nakonec i nerovnoměrné kamenné dlažební kostky. Pokládka i údržba kamene jsou snadné a jednoduché. Tradičním kamenem je žula, která je velmi odolná, snadno se udržuje a má dlouhou životnost. Pokládat ale můžeme i neleštěný mramor, křemenec (je extrémně tvrdý a velmi odolný proti mechanickému poškození) a další materiály. V nabídce je mnoho hornin, odstínů a formátů. Nejprodávanějšími štípanými horninami jsou dnes porfyr, andezit, pískovec a vápenec. Kromě již zmíněné žuly, mramoru a křemence pak můžeme použít i čediče, ruly a břidlice. Nejvíc prodávané jsou nepravidelné tvary, ze kterých se skládají mozaiky. V poslední době se však zvyšuje zájem i o pravidelné tvary kamenné dlažby a obkladů, obrubníky, kostky, parapety a schody.

Venkovní kamennou dlažbu můžeme pokládat do volného terénu nebo na stávající betonový podklad, kdy je nutné, aby stávající beton nevykazoval žádné větší poruchy. Na takový podklad stačí nanést cca 2cm malty, před položením kamene však musíme každý kus očistit od prachu a jiných nečistot. Kameny pokládáme a pomocí gumové palice je usazujeme do stejné roviny.

Cihlová dlažba

Cihlová dlažba nepodléhá času, stejně jako u ostatních povrchů cest na našich pozemcích je však důležitá její důsledná pokládka. Základ musí být pokládán vrstvovitě. Jednotlivé vrstvy musí být co nejvíce rovné a co možná nejsilněji zhutněné. Udržet přitom musíme pokud možno suché lože. Využít můžeme i odvodňovací základy.

Přehled tlouštěk dlažebních vrstev

tags: #postup #stavby #chodníku #z #vymývané #dlažby

Oblíbené příspěvky:

• Vápník pro zdravější rostliny a ochranu půdy
• ochrana v průmyslu pomocí nárazových lišt
• Vlastnosti a využití březové překližky
• Návod na výpočet latí
• Správné ředění barev pro profesionální výsledky