Stavba cihlové zdi: Podrobný návod pro kutily

Plánujete stavbu svépomocí, drobné stavební úpravy v bytě či domě, nebo jste se dokonce rozhodli, že si svůj dům postavíte sami? Abyste se stali mistry v oboru zednickém, nechte se při stavbě inspirovat zkušenostmi a lety prověřenými zásadami pro zdění (samozřejmě s využitím moderních materiálů).

Legislativní povinnosti a povolení

Nezapomeňte na legislativní povinnosti vůči stavebnímu úřadu. U stavebních úprav, kterými se nemění vzhled stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby a nemění se způsob užívání stavby, stačí ohlášení stavebnímu úřadu. U všech ostatních staveb a u stavebních úprav, kde budete např. zasahovat do nosných konstrukcí, budovat nové nebo bourat staré, měnit vzhled budovy, je třeba zahájit stavební řízení.

Obecně lze bez vědomí stavebního úřadu zhotovovat drobné stavby kolem rodinného domu. Zpravidla se jedná o opěrné zdi do výšky 1 metru nebo oplocení do výšky 2 metrů, za předpokladu, že nehraničí s pozemní komunikací či veřejným prostranstvím. Jako stavba bez povolení smí být na zahradě rovněž postaven až 5 metrů vysoký skleník o maximálních rozměrech 40 m². Musí být ale umístěn minimálně 2 metry od hranice pozemku. Na svém pozemku můžeme dále postavit také stavby o maximální rozloze 25 m². Ty mohou mít jedno nadzemní podlaží a nesmějí být vyšší než 5 metrů, popřípadě mohou být podsklepené až do hloubky 3 metrů. Bez stavebního ohlášení či povolení smíme na svém pozemku stavět bazén o rozloze 40 m². Opět musí být umístěn nejblíže 2 metry od hranice pozemku, a to včetně jeho technického zařízení. Stavební ohlášení v případě staveb pro bydlení a rekreaci má podmínku, aby stavby měly nanejvýš jedno podzemní podlaží do hloubky 3 metrů, dvě nadzemní podlaží a podkroví. Dále lze s jeho pomocí měnit již stojící stavby, tedy stavět přístavby a nástavby.

Co si před stavbou zdi ujasnit?

Než se pustíte do stavby zdi, udělejte si malou mentální rozcvičku. Čím víc otázek si položíte na začátku, tím méně problémů vás čeká po cestě. Stavba zdi není jen o maltě a cihlách, ale hlavně o tom, co od ní vlastně čekáte. Má držet střechu, dělit prostor, tlumit hluk, nebo jen hezky vypadat? Odpovědi vám napoví, jaký materiál zvolit i jak hluboko kopat. Zamyslete se, k čemu má zeď sloužit - bude nosná, příčková nebo jen okrasná? Stojí venku nebo uvnitř? Protože jiný materiál zvládne zimu na zahradě a jiný se hodí do suchého interiéru. Co je pod ní? Hlína, štěrk, staré základy? Pevný podklad je totiž základ všeho. A nakonec si upřímně řekněte: chcete moderní hladký beton, starou dobrou cihlu, nebo pohledově působivý kámen? Vzhled totiž není jen detail - tvoří charakter celé stavby.

Výběr zdicího materiálu

Na trhu je dnes bohatý sortiment cihel nejrůznějších vlastností i velikostí od mnoha výrobců. Plné, děrované, s perem a drážkou, nosné, příčkovky, obvodové (tepelně izolační). Náš výběr bude odvozen z toho, k jakému účelu budeme zeď stavět (standardní příčka, nebo vnitřní zeď s instalacemi, mezibytová zeď) a také to, jaké vlastnosti od ní očekáváme (tepelnou a zvukovou izolaci, protipožární odolnost apod.).

Čtěte také: Kostel techniky - klenba

Typy zdicích materiálů

• Pálená plná cihla: Patří mezi klasické zdicí materiály. Používá se pro stavbu vnitřní i vnější, nosné i nenosné konstrukce bez větších nároků na tepelný odpor. Vyznačuje se vysokou trvanlivostí a dobrými akustickými vlastnostmi, ale o něco menším tepelným odporem.
• Pálená cihla děrovaná: Vylehčení děrami a zvětšení rozměrů oproti cihle plné přispívá k vyšší produktivitě práce při zdění a snížení spotřeby zdicí malty.
• Vápenopískové cihly: Mají dobré technické a dekorativní vlastnosti. Dají se použít pro obvodové i vnitřní zdivo, nosné i výplňové dělicí stěny. Vyznačují se vysokou pevností a hustotou, takže jsou vhodné pro stavbu úzké nosné zdi. Poskytují také optimální ochranu před ztrátami tepla.
• Pórobetonové tvárnice: Díky jednoduchému opracování se stávají jedním z nejoblíbenějších stavebních materiálů. Mají výborné tepelné vlastnosti a nízkou hmotnost. Umožňují snadnou výstavbu - místo malty se může použít tenkovrstvý tmel.
• Pórobetonové příčkovky: Používají se pro zdění vnitřních nenosných zdí, dělicích stěn sociálních zařízení, obezdívky apod. Pro svou výtečnou protipožární odolnost a snadnou opracovatelnost jsou vhodné i pro výstavbu krbů.
• Broušené cihly: Jsou přesně zabroušeny, což umožňuje provádět ložné spáry o tloušťce pouhý 1 mm. Oproti práci s nebroušenými bloky zaručuje použití broušených cihel snížení pracnosti zdění až o 27 % a úsporu zdicí malty o 84 %.

Srovnání zdicích materiálů

Potřebné nářadí a pomůcky

Než se pustíte do samotného zdění, připravte si kompletní výbavu. Správné nářadí vám nejen usnadní práci, ale také výrazně ovlivní přesnost, rychlost i výsledný vzhled celé stavby. K těm základním patří:

• Zednická lžíce a hladítko - pro nanášení a roztírání malty, tvarování a uhlazení povrchu.
• Vodováha a šňůra (zednický provázek) - nezbytné pro udržení roviny a přesného vedení řady.
• Gumové kladívko a klínky - pro jemné usazení tvárnic bez poškození a vyrovnání spár.
• Míchačka nebo nádoba na maltu - podle rozsahu stavby zvolte strojní nebo ruční míchání. Místo míchačky můžete použít vědro a míchací spirálu nasazenou na vrtačku.
• Kbelík, štětec a stěrka - pro nanášení vody, lepidla či úpravy detailů během zdění.
• Řezačka tvárnic nebo pilka na pórobeton - pro úpravu rozměrů, výřezů a zakončení řady bez zbytečných ztrát materiálu.
• Olovnice a vážní lať.
• Kolečko pro přepravu malty, lopata, fanka.

Kolik materiálu potřebuji na stavbu zdi?

Spotřeba materiálu se liší podle zvoleného typu zdiva, jeho tloušťky a konkrétního rozměru cihel nebo bloků. K výslednému množství vždy připočítejte rezervu 5 až 10 % na prořezy, poškození při dopravě a případné opravy. Vyplatí se mít pár kusů navíc než stavbu přerušit kvůli chybějícím materiálům. Tuzemští výrobci cihel na svých stránkách umožňují přesný výpočet a plánky kladení cihel.

Pro hrubý odhad lze použít tyto orientační hodnoty:

• 1 m² cihlové zdi (šířka 30 cm) vyžaduje přibližně 50 klasických cihel, pokud jde o plné nebo děrované formáty.
• 1 m² zdi z vápenopískových bloků postačí složit z 8 až 10 kusů, protože bloky jsou větší a přesnější.
• 1 m² zdi z betonových tvárnic zpravidla spotřebuje okolo 6 kusů tvárnic, v závislosti na výšce a šířce jednotlivých prvků.

Jak začít stavět zeď krok za krokem

Stavba zdi může působit jednoduše, ale každý krok rozhoduje o výsledné pevnosti, rovnosti i životnosti konstrukce. Důkladnost na začátku vám ušetří spoustu oprav později.

Příprava základu

Pokud jste již dokončili základy, je čas začít s pokládáním pálených cihel. Pokud stavíme na zahradě něco, co bude mít základy v zemi, neměli bychom zapomínat na stavební povolení nebo ohlášení. Zde se snoubí vysoká pevnost a nízká nasákavost. Rovný, stabilní a vodorovný povrch je klíčový. V exteriéru se neobejdete bez betonového základu, ideálně alespoň 30 cm hlubokého a vyzrálého. V případě zdění na základový pas (v suterénu nebo přízemí) položte pod nově vyzdívanou stěnu vodorovnou izolaci proti zemní vlhkosti (šířka zdi +15 cm na každou stranu).

Čtěte také: Jak vyrobit kočičí strom

Kde při stavbě zídky z pálených cihel začít? Začneme tím, že na vybraném místě vykopeme, nebo rýčem vyhloubíme základy. Vytvoříme výkop asi na výšku rýče, není potřeba dosahovat zámrzné hloubky. Výkop vysypeme drenážní vrstvou, která bude odvádět od základů přebytečnou vlhkost. Drenážní vrstvu budou tvořit drobné kameny nebo hrubý štěrk. Drenážní vrstvu uhrábneme hráběmi nebo lopatou do roviny a raději se přesvědčíme vodováhou, že nám drenáž "neutíká". Základ budoucí zdi musí být vodorovný. Izolaci proti vlhkosti položíme tak, aby po obou stranách přečnívala o 15 cm.

Zkontrolujeme, zda je podklad vodorovný a na základ nebo stropní desku si vyznačíme požadované umístění zdi. Případné odchylky vyrovnáme maltou. Před založením je nutno očistit podklad a vyrovnat případné nerovnosti cementovou maltou.

Příprava malty

Přípravu malty je nutno zahájit přípravou stavebních materiálů a nářadí. To je velmi důležitý bod. Rychlost práce i kvalita zdiva závisí na kvalitě malty. Obecně se malty dělí na vápenné, vápenocementové, cementové a lehké. Vápenné malty (ve složení vápno, písek a voda) se používají pro běžné zdění. Tam, kde požadujete vyšší pevnost zdiva, použijeme maltu vápenocementovou nebo maltu cementovou. Lehké tepelně izolační malty se používají na zdění obvodových stěn a vylepšují tepelně izolační schopnosti stěny o 5 %.

Vezměte cement M400 a jemný písek v poměru 1:4. Vezměte čtyři kbelíky písku na jeden kbelík cementu. Někdy se přidává jíl nebo vápno, protože jsou plastické. Cement a písek se důkladně promíchají. Je velmi důležité přidat správné množství vody. Pokud si vezmete jeden kbelík cementu na hnětení, budete potřebovat asi kbelík vody (je lepší vzít o něco méně). Vše důkladně promíchejte. V míchačce připravíme směs jemnozrnného písku s pojivem (vápno, popřípadě cement) pro běžnou maltu v poměru cca 6 dílů písku : 1 díl cementu : 1 díl vápenného hydrátu nebo pro čistou cementovou maltu (zvláště namáhaná místa) v poměru cca 4 díly písku : 1 díl cementu. Větší množství pojiva zvyšuje pevnost malty a naopak. Postupně přidávejte vodu a nechte směs řádně promíchat až do dosažení správné konzistence. Malta musí být tak hustá, aby neprotékala dutinami cihel. Připravte si vždy takové množství malty, které stihnete zpracovat za cca 3 hodiny. Maltu zpracovávejte vždy při teplotě vyšší než +4 °C.

Stále častěji se používají suché maltové směsi. Koupíte je v pytlích v již požadované kvalitě (tj. přesný poměr písku ku pojivu) a k přípravě malty vám stačí vsypat směs do míchačky, přidat vodu a řádně promíchat. Správný postup je většinou uveden na obalu maltové směsi. Pokud plánujete pouze dílčí úpravy, nebo zdění několika příček, zvolte raději hotové maltové směsi. Zaručují dosažení správných poměrů míchání pojiv bez praktických zkušeností, vysokou kvalitu v požadovaných vlastnostech a snadnější manipulaci s materiálem. Spotřeba malty při zdění běžnými plnými cihlami se pohybuje v rozmezí 10 l malty na 25-30 cihel. Pro zdění přesnými pórobetonovými tvárnicemi je nejvýhodnější použít speciální tmely na pórobeton.

Čtěte také: Dřevěná udírna: Postup stavby

Tradičně smícháme vápenocementovou maltu na zdění, která se míchá v poměru: 4 lopaty písku, 1 lopata vápna a 1 lopata cementu, nebo vsadíme na modernější způsob a použijeme již namíchanou suchou maltovou směs, která se pouze "zadělává" vodou.

Vytyčení první řady a zdění rohů

První řada je při pokládání velmi důležitá, záleží na ní další pokládání. Pomocí provázku a vodováhy se snažte první řadu co nejlépe vyrovnat. Velký problém nastává při kreslení svislých úhlů. Nejdříve se vyloží rohy. Provedeme rozměření obrysových bodů podle projektové dokumentace. Rozměřujeme od rohu k rohu, aby se mohla provést kontrola správnosti zaměření. Osadí se rohová cihla a olovnicí se překontroluje její svislost. Kontrola se provádí u vnějšího líce u obou stran a u nároží. Rohové cihly se spojí zednickou šňůrou vedenou z vnější strany zdiva. U širších zdí vedeme provázek z obou stran. Po napnutí šňůry vyzdí zakladač postupně dvě až tři vrstvy rohu, dále ostění dveří, napojení další zdi atd. Použijte zednickou šňůru, vodováhu a trpělivost. Tato řada určuje směr, výšku i rovinu celé zdi, takže si na ní dejte záležet.

Uložíme v každém rohu nově vyzdívané stěny po jedné cihle, srovnáme je poklepem zednickým kladívkem do roviny (ověřte vodováhou) a rohy spojíme provázkem tak, aby vám vytvořil vodicí čáru pro osazování první řady cihel. Zednickou lžící naneseme na vyznačenou stopu zdi maltu ložné (vodorovné) spáry. První vrstvu malty nanášíme přímo na drenážní vrstvu. Použijeme zednickou lžíci a jednoduše drenážní vrstvu maltou zakryjeme. Špičkou lžíce maltu lehce uhladíme do stran a podélně, aby vznikla jednolitá souvislá vrstva.

Do čerstvé malty podle provázku položte další cihlu. Máte-li cihly na pero a drážku, pokládáte je těsně vedle sebe. Pokud jsou cihly bez pera a drážky, necháte zhruba centimetrovou mezeru. Přesného umístění cihel do roviny dosáhnete poklepem zednického kladívka a zkontrolujete vodováhou. Tímto způsobem vyzdíte celou řadu. Cihly začínáme klást na vnějším líci, od rohů směrem ke středu délky zdi. Po zatlačení cihel do malty, na ně klepneme kladívkem. Pro kontrolu přesnosti a úrovně pálené cihlové zdi můžete použít kovový profil. Bez vodováhy, provázku a nově i laseru se při zdění neobejdete. Díky tomu budete mít zdi rovné, a to i kdybyste nebyli profesionály.

Tloušťka spár a vazba zdiva

Šev při pokládání cihel musí být dostatečně tenký. Tloušťka vodorovné spáry by měla být 10 až 15 mm a svislé spáry 8 až 15 mm. Vazbou rozumíme takové sestavení cihel, aby ve dvou sousedních vrstvách neprobíhaly styčné spáry nad sebou. Cihelné zdivo zdíme ve vazbě. Podle směru uložené cihly rozeznáváme dvě základní:

• Běhounová vazba: Cihla je uložena podélně. Je nejjednodušší. Používá se pro zdění příček tloušťky 15 cm (tzv. na půl cihly). Při této vazbě se jednotlivé cihly převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
• Vazáková vazba: Cihla je naopak položena příčně. Používá se při zdění stěny tloušťky 30 cm (na jednu cihlu). Cihly se navzájem převazují o polovinu své šířky. Ve výsledku to znamená, že zeď stavěná vazákovou vazbou přibývá pomaleji, ale je silnější.

Skládejte zdivo na vazbu - každý další řádek začínejte posunutím (obvykle polovinou tvárnice), aby se svislé spáry nepřekrývaly. Tak vznikne stabilní a pevná konstrukce. Styčné (svislé) spáry řady cihel se nesmějí v další řadě nikdy opakovat na stejném místě, posuňte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly. Minimální délka převazby maloformátových cihel ve zdivu je 4 cm. Při použití cihelných bloků platí, že převazba musí být min. 0,4 x výška cihly (cca 25 cm) = 10 cm. Vazba rohu zdi tlusté 30 cm vyžaduje vložení čtvrt cihly, tzv. pásku. Potom jsou svislé mezery mezi cihlami v jednotlivých vrstvách přesazeny o čtvrt cihly.

Vyzdíváme-li roh nebo napojujeme-li dvě nové zdi do sebe, musíme je mezi sebou řádně "provázat", tj. zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel min. o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna. Pokud přizdíváte novou příčku ke stávající nosné konstrukci, dosáhnete vzájemného spojení pomocí uložených kotevních prvků (ocelové pásky) v každé druhé ložné spáře nové zdi a přišroubované na vrut a hmoždinku ke stávající zdi.

Další řady cihel

K dosažení optimální přilnavosti malty ke zdicím prvkům navlhčíme horní část již vyzděné řady cihel a teprve poté nanášíme maltu v tloušťce 1 cm pro druhou a každou další řadu cihel. Ukládáme je stejně jako předchozí (od rohů a do šňůry). Maltu v ložných i svislých spárách, která vám přeteče přes šířku zdi, odstraňte v průběhu zdění zednickou lžící. Pro zdění obvodových stěn se používá tzv. nanášení malty ložných spar do pruhů.

Častěji kontrolujte vodorovné a svislé roviny stěny s vodorovnou rovinou a nezapomeňte na olemování švů. Po vyzdění několika vrstev se kontroluje vodorovnost vrstev pomocí vážní latě a vodováhy. Správnou výšku vrstev zkontrolujeme na výškové lati, která je upevněna skobami v koutech zdiva. Na této lati jsou jednotlivé vrstvy vyznačeny ryskami a jsou očíslovány směrem od podlahy.

Armovací síť se pokládá po pěti řadách cihel. Pokud vám cihla nevychází přesně na délku, použijte tzv. vyrovnávací cihly, které se vyrábějí k některým zdicím systémům jako doplňkový sortiment nebo cihlu zkraťte dle potřeby poklepem zednického kladívka, až se vám rozlomí. Používáte-li cihly hladké (bez pera a drážky), musíte ještě styčné (svislé) spáry vyplnit maltou.

Zakončení zdi

Zakončení zdi je stejně důležité jako její založení - tvoří základ pro další konstrukce nebo finální úpravy. Vrchní řadu zdiva je nutné pečlivě zarovnat do roviny, aby byla připravená na omítku, osazení překladů, případně uložení stropních trámů či věnce. Zejména u nosných nebo vnějších zdí je vhodné zakončit zeď věncovou tvárnicí nebo železobetonovým věncem s výztuží, který zajistí rovnoměrné rozložení zatížení a zpevní celou stavbu. Před betonáží věnce nezapomeňte zakrýt zdivo fólií nebo navlhčit - zabráníte tak nežádoucímu nasákání vody z čerstvého betonu do tvárnic.

Omítání zdiva

Pokud budete omítat dozdívané staré stěny, či nově vyzděné stěny, vždy počkejte, až ztvrdne malta a zdivo si „sedne.“ Pokud je zabráněno přístupu vzduchu k vyzrávající zdicí maltě, nebude zdivo tak pevné a vy navíc uzavřete omítkou vlhkost ve zdivu. Pokud plánujete v budoucnu stěnu omítnout, doporučuje se položit cihlu na „pusto“. Za tímto účelem není nutné maltou zcela vyplnit všechny spáry a trhliny, takže omítka do trhlin vtéká již při omítání.

Postup při omítání

1. Rozmíchejte si omítku: Rozmíchání fasádní omítky provádíme ve stavební míchačce. Buďto koupíme suchou omítkovou směs, nebo si směs namícháme sami. Do míchačky nejprve nalijeme 60 až 70 % potřebného množství vody, přidáme vápno a cement (v případě vápenných omítek minimum cementu, stačí 1 lopata na celou míchačku). Přimíchat lze též univerzální pojivo. Tuto směs necháme cca minutu míchat a poté přidáme písek v odpovídajícím poměru. Nakonec dolijeme vodu a směs tak naředíme do potřebné konzistence.
2. Pokropení a špricování - první prohození stěny: Nejřidší směs použijeme na špricování - první prohození stěny. Tato řídká směs musí stékat po lžíci. Nejprve plochu pořádně pokropíme (prolijeme) vodou. A poté zcela pokryjeme řídkou směsí. Ta povrch spíše ušpiní a vytvoří ostré výstupky (řídkou krupičku), načež se bude lépe chytat omítka finální. Při špricování nesmí vzniknout souvislá vrstva.
3. Nahazování omítky: Maltu nabíráme zednickou lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď uvolněným zápěstím. Tuto zručnost si prostě musíme postupně získat. Malta musí ulpět na povrchu, ale nesmí se při nárazu na podklad rozstřikovat. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká. Maltu lze nahazovat i přímo ze zednické naběračky, chce to ale už opravdu zkušenost a malta musí být hodně mastná (vysoký obsah vápna, díky čemuž dobře lepí).
4. Příprava a použití omítníků: Pro dosažení roviny je třeba připravit si omítníky, podle kterých se omítka stahuje latí. Použít lze k tomu určené výrobky - tenké laťky a nebo pevné dráty. Upevňují se na nahozené omítkové terče, které jsou vyrovnané pomocí vodováhy a olovnice. Omítkové terče umisťujeme svisle i vodorovně cca 120 až 150 cm od sebe. Jejich průměr by měl být cca 20 až 30 cm.
5. Strhávání omítky latí: Ihned po nahození omítku strháváme latí. Latí pohybujeme po omítnících zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Pro tento účel lze použít jakékoli prkno, kdo si ale zvykne například na dvoumetrovou hliníkovou vodováhu, nebo alespoň hliníkovou lať, už by neměnil.
6. Zatažení omítky hladítkem: Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky. Hlubší spáry se nahodí a zatáhnou hladítkem, mělké můžeme pouze natáhnout omítkou z hladítka. Při natahování vždy používáme obloukový pohyb.
7. Použití zednické lžíce: S místy, ke kterým máme obtížný přístup, si pomůžeme zednickou lžící, dokud vrstva omítky nezavadne. Použijeme však masivnější zednickou lžíci bez ostrých rohů.
8. Omítání od stropu: Pokud omítáme v interiérech, vždy začínáme stropem. Stěny přijdou na řadu až poté. Při omítání stropů nahazujeme nejprve první tenkou vrstvu, do které přidáme více cementu a nebo sádru. Až na tuto ztvrdlou vrstvu nahazujeme jádrovou omítku o síle cca 1 cm.
9. Štukování: Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat.

Nejčastější chyby při stavbě zdi svépomocí

• Špatný základ: Podmáčení, křivý podklad = křivá zeď.
• Nedodržení spár: Příliš tenká nebo naopak silná malta může ovlivnit stabilitu.
• Špatné navázání na stávající konstrukce: Nutné kotvení, propojení výztuže.
• Stavba bez dilatací: U dlouhých zdí hrozí praskání bez rozdělení.
• Stavba příčky vs. nosné zdi: Rozdíl v tloušťce a materiálu.

Rozdíl mezi příčkou a nosnou zdí

Rozdíl mezi příčkou a nosnou zdí spočívá především v jejich funkci, tloušťce a použitém materiálu. Příčky nejsou nosné a mají tloušťku zpravidla 7,5 až 15 cm. Jsou ideální pro vnitřní členění místností a používají se lehčí materiály jako sádrokarton, pórobeton nebo vápenopískové cihly, což umožňuje rychlou a nenáročnou montáž. Příčky je výhodné stavět až po rozvodech elektřiny a vody - ušetříte si tak zbytečné bourání a upravování. Naopak nosné zdi jsou součástí konstrukčního systému domu a musí odolávat tlaku z vyšších podlaží nebo střechy. Jejich minimální tloušťka bývá 25-30 cm včetně omítek a volba materiálu podléhá statickému posouzení. Proto vždy doporučujeme konzultaci s odborníkem.

tags: #stavba #cihlove #zdi #návod

Oblíbené příspěvky:

• Odolnost a estetika tvarovek pro PVC sokly
• Nápady a Tipy pro Stylový Interiér s Tmavě Hnědou Dlažbou
• Praktické rady k fasádnímu obkladu z OSB
• Jak vybrat akrylátovou vanu do koupelny
• Kompletní průvodce přestavbou dodávky