Stavební materiály v barokní architektuře

Na sklonku 16. století se v Itálii začal rodit nový sloh - baroko. Jeho název pochází pravděpodobně od portugalského slova barocco, což znamená perlu nepravidelného tvaru. Baroko se rychle rozšířilo po celé Evropě i Latinské Americe a ovládlo nejen architekturu a výtvarné umění, ale i literaturu, divadlo a hudbu. Spíše než na rozum působila barokní díla na city lidí. Vyjadřovala základní a hluboký protiklad doby - dočasné a nedokonalé lidské žití na tomto světě ve srovnání s věčným životem na nebesích. Baroko bylo pevně spjato s katolickou vírou. Proto také nacházíme v barokních dílech tak často náboženská témata. Církev umění bohatě podporovala a využívala jeho emocionální působení, aby v lidech vzbuzovala víru a touhu po spasení.

Barokní architektura je stavební sloh, který vznikl počátkem 17. století v Itálii a postupně ovládl celou Evropu až do poloviny 18. století. Jeho charakteristické rysy - bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba - se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka.

Charakteristické rysy a stavební principy

Asi nejvýrazněji se barokní vidění světa prosadilo v architektuře. Rozevláté křivky nahradily jednoduchou přímou linii, pravý úhel vystřídal oblouk, čtverce či trojúhelníky kruh anebo ovál. Prostá vznešenost renesančních staveb se proměnila v ohňostroj okázalé nádhery, nešetřilo se zlatem, vzácnými dřevy, mramorem.

Protireformace byla podporována katolickou církví všemi nezbytnými prostředky, včetně umění a architektury. Barokní stavby lze často rozpoznat podle fasády. Silná symetrie a středový, zdůrazněný vstup utvářejí první dojem. Kromě toho je patrné téměř inflační použití zlata a mramoru. Kromě toho mají budovy výrazné barevné schéma. Iluzionistická umělecká díla, zrcadla a štuky na stropech a stěnách navíc vyvolávají pocit ztracenosti a smrti zároveň: čistá demonstrace síly. Tento efekt ještě umocňuje mistrovské využití světla a stínu, které vytvářejí velká okna.

Každý, kdo stojí před barokní budovou, ví o rozlehlém areálu okolo hlavní budovy/hlavních budov. Místo prostoty a pokory zaujme baroko výraznou inklinací k přepychu. Fasádní a interiérový design se vždy vyznačoval zakřivenými dynamickými liniemi a téměř divadelní tvorbou na detailních třecích plochách nebo ve formě propracovaných dekorací.

Čtěte také: Výhodný prodej prken v Lounech

Materiály a konstrukční prvky

Zdivo a kámen

Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem. Celozděné stavby barokního období jsou provedeny povětšinou ještě ze sbíraného kamene, výjimečně už kamene lomového. Charakteristické jsou opět profilované kamenické články, užívané na orámování dveřních a okenních otvorů. Portály a ostění barokního typu se vyznačují jednostranně nebo oboustranně odsazenými rohovými úseky (tzv. „oušky“). Výrazným rysem vnější podoby zděných barokních staveb se stává uplatnění křivkových tvarů, a to převážně na ramenech náročně tvarovaných štítů se symetrickými křídly.

Použití odolných materiálů, jako je pískovec, zajistilo stabilitu konstrukce i při staletém zatížení.

Dřevěné konstrukce

Barokní období přináší vrcholný rozvoj dřevěných (tj. roubených a hrázděných) staveb, které se v severozápadních oblastech zcela běžně vyskytují i v patrovém uspořádání. Zastropení prostorů zajišťují pohledové trámové stropy s deskovým překládaným záklopem, uplatňujícím se v obytném interiéru domu.

Konstrukce krovu

Konstrukce krovu jsou nadále hambalkové soustavy (základní tvar „A“), doplněné především o důkladnější podélné ztužení (zavětrování). Běžný typ soustavy má ležaté stolice, tj. podélné ztužující rámy umístěné v šikmých střešních rovinách. Později jsou ležaté stolice nahrazovány stolicemi stojatými, tj. rámy umístěnými v rovinách svislých.

Omítky a fasády

V nejstarším středověkém období převažovala poměrně hrubá, hranou lžíce stržená nebo stříkaná omítková vrstva, která však postupně v mladším gotickém období získává stále hladší podobu. S nejdokonaleji vyhlazenou omítkou kovovými hladítky se setkáváme na renesančních sgrafitových fasádách s rytým rastrem iluzivních vzorů. Hladká úprava převažuje ještě v raně barokním období, kdy bývá doplněna o hrubý povrch nárožní bosáže. Ve vrcholném a pozdním baroku se již setkáme s celými omítkovými plochami, hlazenými především dřevěným hladítkem. Ještě hrubší plocha stříkané omítky s drobným kamenivem převažuje v období klasicismu.

Čtěte také: Stavební řezivo Luštěnice: Přehled cen

V polistopadovém období byla na základě sondážních nálezů obnovena šablonová výmalba v poměrně velkém rozsahu např. na Českokrumlovském zámku v severních pokojích horního hradu v bývalé mincovně a Hrádku. Značný počet šablonové výmalby se dnes uplatňuje také v nedávno opraveném klášteře klarisek a minoritů, především v bývalém hospodářském dvoře, jižním křídle a ambitu klarisek. Například příkladem starší šablonové výzdoby je barokní motiv z ambitu kláštera minoritů.

Stropní konstrukce

Český Krumlov je díky absenci většího požáru město se stovkami pohledových trámových stropů. Tak velké množství na malé ploše jinde v Čechách nenajdete. Trámový strop je také pozitivně vnímán jako důležitý historický prvek interiéru místnosti i pro většinu vlastníků, kteří jinak žádnými fanoušky památkové péče nejsou. Dnešní stav je především výsledkem stavebních úprav v posledních desetiletích, kdy došlo k odstranění spodních omítaných podhledů, které byly součástí protipožárních výnosů z konce 18. století.

Dveře a okna

Stavební prvky jako artefakty (především v komunikačních prostorech - chodby, síně a schodiště) jsou instalovány i nadále tak jako v minulých letech. Dveře jsou vedle oken nejpočetnějším historickým prvkem památkových objektů. Ohroženy jsou dnes především vnější, často výtvarně nejzajímavější dveře, které bez velkých ztrát musí udržet tepelné rozhraní vnějšího a vnitřního prostředí, která se na rozdíl od minulosti často vytápí. Další historické dveře v domě již naštěstí (na rozdíl od všech oken) tak výrazné tepelné rozhraní neřeší.

Okenní výplně jsou nejvíce ohroženým detailem památkového objektu. Každé okno vedle světelné propustnosti totiž musí splňovat požadavek dostatečné tepelné zábrany mezi vnitřním a vnějším prostředím. V posledních třiceti letech nám tak v historickém jádru města zmizely kromě jednoho objektu, v Široké 48, všechny typologicky starší okna s kovanými vnějšími závěsy.

Baroko v českých zemích

Do českých zemí vstoupil barokní sloh v jejich nejtěžších chvílích - po prohrané bitvě na Bílé hoře. Zprvu cizí sloh v našich krajích rychle zdomácněl a při zachování svých základních prvků se přetvořil na typické české baroko. V novém stylu nevznikaly jen chrámy, kláštery, nádherou překypující paláce, úřední budovy či domy měšťanů. Stal se doslova lidovým. Na venkově rostly po stovkách prosté kostelíky, kapličky a později, zejména v 19. století, i selské statky. Spojovaly nový sloh se starou tradicí lidových staveb, byly nejen barokní, ale zároveň i typicky české. Velké a významné stavby vznikaly především na objednávku šlechty a církve.

Čtěte také: Využití stavebního řeziva Odry

Na území Čech a Moravy bylo baroko druhým nejzávažnějším uměleckým směrem. Jako první stavby v tomto slohu vznikly první brána Pražského hradu (1614) a velkolepý Valdštejnský palác (stavitelé - Pieroni a Spezza). Kolem poloviny 17. století se vedoucí úlohy ujal stavební podnikatel Carlo Luragho, který realizoval celou řadu pražských a venkovských staveb. Bohatí stavebníci si zprvu zvali osvědčené umělce z ciziny. Často přicházely celé rodiny, které se pak v Čechách usadily a tvořily mnohdy i po řadu generací. Tak přichází z Itálie například Carlo Lurago, aby postavil naši největší barokní církevní stavbu - pražské Klementinum. Z Itálie byl povolán i Francesco Carrati, tvůrce Černínského paláce na Hradčanech. K těm nejvýznamnějším patřil také Francouz Jean Baptiste Mathey, tvůrce chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.

Klementinum bylo původně jezuity vystavěno jakožto kolej v Praze, která byla založena poté, co roku 1556 jezuité přijali pozvání Ferdinanda I.

Své vrcholu a evropské úrovně dosáhlo baroko u nás v dílech Jana Blažeje Santiniho-Aichla a otce a syna Dienzenhoferů. Kryštof Dienzenhofer přišel do Čech z Bavor a jako stavitel úzce spolupracoval s architektem Santinim. Jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer se stal pokračovatelem rodinné tradice, ale byl už pevně spjat s českým prostředím. Ze stovek skvělých staveb těchto mistrů uveďme alespoň v Praze malostranský chrám sv. Mikuláše, kostel sv. Jana na Skalce.

Estetika a trvanlivost barokních staveb

Aby barokní stavby mohly fungovat jako takové, spolupracovalo několik odborných skupin. Zahrnovali také umělce, jako jsou malíři a sochaři, stejně jako zahradní inženýři a inženýři, kteří se starali o hydraulické systémy pro zavlažování. Jedině společně se jim podařilo vytvořit samostatné a jedinečné zařízení.

Barokní stavitelé byli na tom lépe také z hlediska trvanlivosti a udržitelnosti. Použití odolných materiálů, jako je pískovec, zajistilo stabilitu konstrukce i při staletém zatížení. Renovace také nebyla problém.

Vizuální harmonie v architektuře se uplatnila v období baroka. Estetické dekorace vnořené do zakřivených organických linií vytvářejí dynamický celkový obraz, který upoutá pozornost. V dobách absolutní nadvlády bylo stavění uměním, a to bylo na každé z těchto staveb více než zřejmé.

tags: #stavebni #material #v #baroku

Oblíbené příspěvky:

• jak zastavit vzlínající vlhkost
• Lehké a pevné tvárnice pro stavbu
• Kompletní průvodce foukanou izolací
• Dřevěná svatební alba: Recenze
• Průvodce venkovními roletami