PergolyDostupnost stavebního řeziva v České republice
Extrémní zdražení průmyslově zpracovaných KVH hranolů zvýhodňuje klasické stavební řezivo z pily pro použití v difuzně otevřených dřevostavbách.
Obzvláště v kontextu této doby, kdy zažíváme obrovské zdražování materiálu, se tato výhoda projevuje výrazněji. Jedním z materiálů, kterého se to dotklo extrémně, jsou KVH hranoly, tedy průmyslově zpracované dřevo, které je lepené a sušené a připravené pro zabudování do dřevostaveb.
Problém je v tom, že došlo k trojnásobnému nárůstu ceny a materiál tedy zdražil extrémně. I když došlo k velkému nárůstu ceny kulatiny, jak to vnímáme z naší praxe, tak na těch menších pilách došlo k nárůstu v několika desítkách procent v rámci stavebního řeziva. U KVH hranolů je to v násobcích. Vznikla zde obrovská nerovnováha.
Výhoda vzduchosuchého dřeva oproti průmyslovým, lepeným, sušeným, například KVH profilům, je nesporná. Na vzduchu nám dřevo vyschne na 16 až 20 procent, což už je plně funkční a je to třeba dřevo, které jsme použili na této dřevostavbě, kterou zde zrovna stavíme. Má to svůj důvod, protože do difuzně uzavřené skladby je potřeba mít dřevo opravdu suché.
Problém je v tom, kde to dřevo koupit. Když půjdeme na klasickou pilu, tak tam se to točí dovezeme -nařežeme - odvezeme, takže je to většinou dřevo plné vody, vlhkost je tam hodně velká a navíc je materiál v podstatě nestabilní.
Čtěte také: Nezbytný materiál pro stavbu
V této chvíli se nám to hodně vyplatilo, protože nejsme závislí na těch průmyslových výrobcích a řešíme si to svépomocí. Můžeme tím korigovat nárůst cen. Díky velké složitosti možností, kde materiál koupit moc není. Vyplatí se to tedy dělat tímto způsobem už jenom kvůli financím nebo kvůli tomu, aby ten materiál byl vůbec dostupný.
Pokud řešíme věci alespoň trochu s předstihem, tak se ten materiál dá koupit na pile a dá se nechat odležet jednu sezónu nebo alespoň nechat přes léto čí sušší období. To je tedy druhá možnost. Pokud jsme zvyklí na ten rozměrově dokonalý materiál, což KVH hranoly jsou, tak materiál nebude tak přesný. Ale je tam samozřejmě i trochu větší výzva řemeslně.
Pokud to necháme na skladě ležet v dlouhých délkách, tak nějaká část dřeva je nepoužitelná. Jde o to si materiál roztřídit a více vykroucené prvky použít na nějaké kratší kusy v konstrukci nebo něco vyřadit úplně. Pokud se nám to z nějakého důvodu nakombinuje tak, že musíme stavět rychle a materiál rychle nakoupit, tak si takhle už asi moc nepomůžeme. Tedy snad kromě stolařského materiálu, který ještě dostupný je. Potom jde spíš jen o tu koordinaci, nechat si polotovar někde připravit pro svou stavbu.
Pak používáme dřevo buďto ze zimní těžby anebo, když je stavba někdy k podzimu, tak i letní dřevo. Tam jde hlavně o to, aby byl člověk informovaný, že to popraská, dřevo změní tvar. Můžeme si sice pomoci nějakým mimo středovým pořezem u nějakých menších profilů, ale pořád to může být a většinou je funkční, pokud s tím umíme alespoň trochu pracovat. Projektanti standardně pracují s nějakou stavební kvalitou řeziva. Jsou tam nějaké parametry podle kterých se to chystá.
Státní podpora dřeva ve stavebnictví
Stát chce, aby se víc stavělo ze dřeva, mimo jiné i proto, aby se cenná surovina z českých lesů zpracovala doma. Vláda už svou představu zveřejnila. Cílem schválené surovinové politiky pro tuto oblast je do roku 2035 zvýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 procent z nynějších 15. Stát by měl ve svých stavbách využívat dřevo alespoň z pětiny, mluví se o jeho minimálním podílu ve veřejných zakázkách či o daňových úlevách a dotačních programech při výstavbě a užívání objektů ze dřeva.
Čtěte také: Postupy manipulace s řezivem
Česko je už roky největším exportérem neopracovaného dřeva v Evropské unii. Vývozem samotné suroviny bez přidané hodnoty se přitom připravuje o...
„Surovinová politika pro dřevo“Ministerstvo průmyslu a obchodu chápe dřevo jako strategickou surovinu a aktivně se podílelo na zpracování Surovinové politiky pro dřevo, jako úkol vytyčený vládou ČR.
Požadavky na materiály ve stavebnictví se mění. Pro přechod na cirkulární ekonomiku se důležitým měřítkem hodnocení stává udržitelnost a recyklovatelnost. Velké požadavky se kladou i na zastoupení obnovitelných zdrojů.
Dokument připravilo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Surovinová politika pro dřevo navazuje na Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, a to v oblasti zpracování a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny.
Výrobci ale chtějí férové podmínky pro všechny stavební materiály. Zásadní je podpora surovinové politiky, která nebude favorizovat krátkodobě jeden druh stavebního materiálu, ale bude přirozeně preferovat to nejvhodnější materiálové a konstrukční řešení. Každá stavba vyžaduje individuální přístup.
Čtěte také: Modřínové řezivo a jeho cena
Proto na strategický dokument s názvem „Surovinová politika pro dřevo“ reaguje skupina výrobců zdicích materiálů zastoupená společnostmi HELUZ cihlářský průmysl, a. s., PORFIX CZ, a. s., Wienerberger, s. r. o., a Xella CZ, s. r. o.
K žádosti o zvážení revize Surovinové politiky pro dřevo, kterou skupina zaslala Ministerstvu obchodu a průmyslu, Ministerstvu životního prostředí, Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu financí, v přílohách přikládá několik studií, které prokazují, že ke zvýhodnění dřevostaveb neexistuje žádný důvod. Studie jsou založeny na ověřených údajích, standardních výpočtech a metodách.
Na jejich základě výrobci zdicích materiálů dokazují, že zděné stavby z cihel či pórobetonu jsou z pohledu dopadů na životní prostředí přinejmenším srovnatelné s dřevostavbami, resp. v delším časovém horizontu (který se u zděných staveb s ohledem na jejich delší životnost předpokládá) dokonce vykazují lepší výsledky. Studie srovnává environmentální dopady RD dřevostavby a cihlového RD s ohledem na jejich celý životní cyklus. Ve fázi výstavby budov vykazuje cihlový dům vyšší uhlíkovou stopu než dřevostavba.
Před tím, než se dřevo dostane na stavbu, se musí vícenásobně řezat, přepravovat, sušit a jinak upravovat, čili je produkován CO2. Významná část stromu, která zůstane na místě těžby nebo se oddělí při formátování, se rozloží nebo spálí, čili uvolní CO2. Rozdíl mezi enviromentálními vlivy životního cyklu dřevostavby a zděného domu není významný (tvrzení Listu NSC 4.0 ministrovi pro místní rozvoj a dokumentu Implementace hodnocení GWP v podmínkách ČR).
Fáze užívání budovy je největším emitorem CO2 v celém životním cyklu stavby. Tato fáze se podílí na uhlíkové stopě stavby cca 90 %. Výroba zdicích materiálů a betonu má velký potenciál ke snižování emisí CO2.
Česká Surovinová politika pro dřevo definuje cíl navýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 % do roku 2035 a zjednodušit požární pravidla pro výškové stavby ze dřeva. A to i přesto, že zkušenosti nejen z ČR, ale i zahraničí ukazují, že dřevostavby často vycházejí dráž než stejné stavby z tradičních materiálů.
Pokud ministerstva skutečně podporují udržitelnou výstavbu, musí zohlednit výsledky analýz vlivu stavebních materiálů na životní prostředí. A ty jednoznačně ukazují, že materiály je nutné porovnávat v celém jejich životním cyklu, tedy od vzniku až po likvidaci - „from cradle to grave”.
Proto je pro udržitelné stavebnictví tím nejzásadnějším argumentem životnost a trvanlivost stavebních materiálů. Výrobci deklarují udržitelnost prostřednictvím environmentálního prohlášení o produktu (EPD), jež slouží jako zásadní kritérium při environmentálním hodnocení materiálů pro konstrukci budov. V Česku však výrobci dřevostaveb EPD pro své použité materiály k dispozici nemají, zatímco u cihel EPD se deklaruje životnost na 150 let. Ta je výsledkem precizního a kvalitního zpracování už na počátku životního cyklu během jejich výroby.
Pakliže ale takové materiály musejí za 150 let několikrát nahrazovat, znamená to opakovanou výrobu, renovaci, transport a instalaci, což celkovou uhlíkovou stopu dramaticky zvyšuje.
Z závěru lze říct, že skutečně udržitelné materiály jsou ty, které obstojí ve zkoušce času, snižují celkové náklady na stavebnictví, omezují environmentální dopady a přispívají ke stabilnějšímu trhu s bydlením.
Zděné konstrukce mají průměrnou životnost až 100 let, přičemž pravidelnou údržbou se tato doba prodlužuje. Porovnávání životního cyklu staveb se zpracovává podle norem na50 let. Zdivo je ve vysoké míře recyklovatelné. Při recyklaci se z něho neuvolňuje CO2, naopak některé materiály dokonce vážou do své struktury značné množství CO2.
Studie z České republiky a ze zahraničí ukazují, že srovnatelné stavby mají z hlediska udržitelnosti přibližně stejné hodnocení a rozdíly způsobují více odlišnosti v návrhu, počet podlaží, typologie a technické vybavení než materiálová báze staveb. Není tedy důvod upřednostňovat státními nařízeními a dotacemi pouze tzv.
Naše cihelné výrobky tato kritéria splňují lépe než mnohé jiné varianty. Pokud se bavíme o udržitelnosti a vlivu na životní prostředí, je nezbytné zvážit i životnost jednotlivých variant. Moderní cihly vydrží bez problémů po celé generace a přitom si stále zachovávají své vlastnosti, není tedy třeba domy z cihel nákladně rekonstruovat nebo stavět znovu již po několika desítkách let. Například naše společnost HELUZ poskytuje záruku na své výrobky v trvání 148 let, jejich životnost je pak mnohem delší. Je tedy zřejmé, že je mnohem udržitelnější postavit dům z materiálu, který bude bez problémů sloužit, zatímco například dřevostavba s lehkou rámovou konstrukcí je již po několika desítkách let za svou životností. Jako názorný příklad bych uvedl použití porcelánového talíře a kovového příboru ve srovnání s jednorázovým nádobím. Studie životního cyklu LCA jednoznačně dokládají, že výrobky s delší životností mají mnohem menší dopad na životní prostředí než ty jednorázové.
Vámi zmíněná studie jednoznačně prokázala, že z hlediska dopadu na životní prostředí je na tom zděná stavba lépe, protože malý rozdíl v CO2 stopy na začátku je během několika málo let kompenzován nižší spotřebou energie při samotném užívání stavby. Z pohledu celého životního cyklu má totiž výstavba samotná asi jen 10% podíl na celkových emisích a naprosto zásadní jsou pak emise spojené s užíváním stavby a její životností. Dovolím si ještě podotknout, že zatímco keramická cihla je snadno recyklovatelná a při demolici již neuvolňuje žádné emise CO2, u dřeva je tomu přesně naopak.
Ing. Eduard Muřický, vrchní ředitel sekce Ministerstva průmyslu a obchodu, v odpovědi na tuto žádost píše, že „podpora dřevostaveb není zaměřena proti tradičním stavebním materiálům, ale na diverzifikaci a udržitelnost stavebního průmyslu“.
Změny norem se průmyslových staveb nedotknou, protože rozborový úkol je zaměřený na nevýrobní objekty, jako jsou administrativní nebo bytové stavby. Průmyslové stavby ze dřeva je však možné realizovat již nyní. V případech, kdy by normativní přístupy představovaly omezení, lze využít alternativní postupy, například požárněinženýrský přístup, který nabízí větší flexibilitu a umožňuje splnit specifické požadavky.
V celé Evropě se k dřevostavbám přistupuje s velkým respektem, zejména k vícepodlažním konstrukcím, které už dnes dosahují výšky kolem 100 metrů. Zahraniční firmy mají s jejich realizací podstatně více zkušeností, a proto potrvá ještě nějakou dobu, než se i v Česku stanou běžnou součástí stavební praxe například osmipodlažní dřevostavby.
Hlavní předností dřeva jako přírodního obnovitelného materiálu je jeho snadné zpracování a možnost tvorby lepených konstrukčních prvků s vynikajícími mechanickými vlastnostmi. Ve skutečnosti však představuje větší riziko vlhkost, která při nesprávném provedení detailů může výrazně ovlivnit životnost stavby. Proto je klíčové chránit dřevostavbu před vlhkostí už v návrhové fázi. Dřevěné konstrukce lze navrhnout s dostatečnou požární odolností tak, aby splňovaly bezpečnostní požadavky.
Pro haly s lehčím provozem nebo skladové objekty neexistují zásadní technická omezení pro použití dřeva jako nosného materiálu. Každý materiál má své místo a je důležité hledat vhodnou kombinaci stavebních materiálů podle konkrétního projektu. Čili tam, kde je to smysluplné a efektivní, by měly být dřevěné prvky navrhovány a vyráběny.
Česká republika má dostatek dřeva pro své stavebnictví a věřím, že s rostoucím zájmem přibude i více dřevozpracujících firem. Rostoucí zájem můžeme sledovat na realizovaných i připravovaných projektech v oblasti občanské výstavby a také na vzniku platformy pro udržitelné stavebnictví ze dřeva, která vznikla z iniciativy developerů. I nadále však zůstane klíčová kombinace různých stavebních materiálů.
Celkově bychom se měli zaměřit na udržitelné stavby a nemyslet si, že pouhé použití dřeva automaticky znamená splnění všech požadavků na udržitelnost, nebo dokonce vítězství. Nicméně jsem rád, že v Česku už byly postaveny dřevěné haly nebo haly s dřevěným zastřešením využívající lepené lamelové vazníky. Dobrým příkladem je dřevěná výrobní hala společnosti NEMA, která zároveň disponuje moderní, automatizovanou výrobní linkou, což je skvělý příklad, jak lze dřevo efektivně využít ve stavebnictví. Další dřevěnou halu, kterou je třeba zmínit z posledních let, je Panattoni Park Pilsen West III.
Máme skvělé odborníky, ať už se jedná o architekty, projektanty, statiky, nebo výrobce dřevozpracujícího materiálu. Mnohokrát už zde dokázali, že umí realizovat unikátní stavby. Krásným příkladem je vzducholoď Gulliver, jež má 42 metrů dlouhou ocelovo-dřevěnou konstrukci a doslova pluje nad Centrem současného umění DOX v Praze.
Na UCEEB se věnujete mnoha výzkumům v oblasti udržitelného stavebnictví. Haly, které zmiňujete, jsou krásnými příklady, co lze s dřevěnými konstrukcemi dosáhnout. Máme úzké kontakty s výrobci spojovacích prostředků, které jsou pro takovéto konstrukce klíčové - například s firmou Rothoblaas nebo s českým výrobcem Bova Březnice. Spolupráce s nimi nám umožňuje lépe porozumět možnostem a limitům technologií, jež jsou pro moderní dřevěné stavby zásadní. A inspirace ze zahraničí je pro nás rovněž zásadní.
Na UCEEB se také hodně zaměřujete na cirkulární ekonomiku. Například předdemoliční audit pro stavby, které se přiblíží svému konci a dílčí rekonstrukce už nedávají smysl. Pomáhá odhalit, jaké materiály nebo celé prvky ze současné budovy lze znovu aplikovat, případně jak jednotlivé materiály deinstalovat a roztřídit, aby byly snadněji recyklovatelné a použitelné. Za příklad mohu uvést rekonstrukci administrativní budovy Mercury v Praze, kdy jsme připravili metodiky a doporučení, podle nichž bude možné postupovat v rámci předdemoličního auditu.
Jsme připraveni se zapojit do nových projektů a poskytovat podporu projektantům, například ve formě testování atypických detailů. To zahrnuje pokročilé návrhové modely, které je vhodné experimentálně ověřit. O co největší míru propojení neustále usilujeme.
Surovinová politika pro dřevo v Česku definuje cíl navýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 procent do roku 2035 a zjednodušit požární pravidla pro výškové stavby ze dřeva. Ta se dlouhodobě potýká s nedostupným bydlením.
Pokud státní surovinová politika zajistí dostatek a dostupnost materiálů v takovém objemu, který by zajistil podporu při budování dostupného bydlení a zároveň zajistí stabilní tržní prostředí, společně s urychlením stavebního řízení, jedná se o jedinou cestu k tomu, aby se bydlení v Česku stalo dostupnějším.
Jestliže ministerstva podporují udržitelnou výstavbu, musejí zohlednit výsledky analýz vlivu stavebních materiálů na životní prostředí. A ty jednoznačně ukazují, že materiály je nutné porovnávat v celém jejich životním cyklu, tedy od vzniku až po likvidaci: „from cradle to grave”.
Proto je pro udržitelné stavebnictví nejzásadnějším argumentem životnost materiálů. Výrobci deklarují udržitelnost prostřednictvím environmentálního prohlášení o produktu (EPD), jež slouží jako zásadní kritérium při environmentálním hodnocení materiálů pro konstrukci budov. V Česku však výrobci dřevostaveb EPD pro své použité materiály k dispozici nemají, zatímco u cihel EPD se deklaruje životnost na 150 let.
Ta je výsledkem precizního a kvalitního zpracování už na počátku životního cyklu během jejich výroby.
Pakliže ale takové materiály musejí za 150 let několikrát nahrazovat, znamená to opakovanou výrobu, renovaci, transport a instalaci, což celkovou uhlíkovou stopu dramaticky zvyšuje.
Závěrem lze říct, že skutečně udržitelné materiály jsou ty, které obstojí ve zkoušce času, snižují celkové náklady na stavebnictví, omezují environmentální dopady a přispívají ke stabilnějšímu trhu s bydlením.
Stát chce podpořit zpracování dřeva a výstavbu dřevostaveb v Česku. Počítá s tím dokument s názvem Surovinová politika pro dřevo, který ve středu projedná vláda. Dřevostavby by podle něj v roce 2035 mohly tvořit až čtvrtinu nově postavených budov v ČR.
V českých lesích se ročně vytěží 14 až 15 milionů metrů krychlových dřeva, z toho podle Výborného až 30 procent připadá na export a v zahraničí se dřevo často také zpracovává.
Jednou z cest, jak zvýšit využívání dřeva ve stavebnictví, je podle ministra upravení stavebních norem pro dřevostavby. Jejich výška je aktuálně omezena na 12 metrů nad zemí, což stavebníky často odrazuje.
Ministerstvo zemědělství by mělo podle surovinové politiky v budoucnu také průběžně vyhodnocovat vývoj dostupnosti dřeva, a to na základě dat z Národní inventarizace lesů. Výsledky poslouží jako podklad pro další investiční plány.
tags: #stavebniho #reziva #je #dostatek #dostupnost
