Štěrbinové žlaby TZD Q: Komplexní průvodce odvodňovacími systémy

Štěrbinové žlaby zajišťují odvedení povrchové vody ze zpevněných ploch, tzn. vozovek, zpevněných krajnic, dopravních ploch, parkovišť apod. Mohou být umístěny jak při okraji, tak i uvnitř odvodňované plochy. Nejsou určeny pro odvedení srážkové vody z ploch nezpevněných.

Konstrukce a funkce štěrbinových žlabů

Štěrbinové žlaby jsou sestaveny ze železobetonových dílců, spojených navzájem pomocí těsnění tak, že hotový žlab je pro vodu i případné ropné látky nepropustný. Povrchová voda vtéká do žlabu podélnou štěrbinou, která je buď průběžná, nebo přerušovaná. Povrch žlabů je plochý jen s malým povrchovým sklonem k podélné štěrbině uprostřed žlabu. Podélný pohyb vody, která vtéká do žlabu štěrbinou, se odehrává již uvnitř žlabu. Voda je většinou odváděna k výtokovým dílcům a jimi napojena na dešťovou kanalizaci. V některých případech může být voda ze žlabu přímo vyústěna do příkopu nebo vodoteče.

Štěrbinové žlaby jsou uzavřenější než žlaby s průběžnou mříží a to výrazně omezuje možnost zamrznutí žlabu při nízkých teplotách. Průtočný profil štěrbinové trouby není kruhový, je tvořen dvěma půlkruhy se středními svislými stěnami.

Štěrbinové žlaby odvodňují a odvádí nečistoty z dopravních ploch dálnic, silnic I. a II. tříd, letištních ploch, tunelů, průmyslových ploch, parkovišť ad. rychle, jistě a rovnoměrně.

Rozměry a zatížení

Vyrábí se v základní délce 4000 mm a 2000 mm, na zakázku pak v délkách 3000 nebo 1000 mm. Dílce odpovídají normě ČSN EN 1433 a jsou dimenzovány na třídu zatížení D 400 až F 900. Nejmenší rádius pro zabudování v zatáčkách je 20 m. Ukládání štěrbinových žlabů je uvedeno ve vzorových listech na www.betonika.cz.

Čtěte také: technické parametry žlabu D150

Standardy a zatížení dle normy ČSN EN 1433

Začněme citací normy ČSN EN 1433, přesněji jejím článkem číslo 5: „Skupina 3 (nejméně třída C250) - Pro odvodňovací žlábky umístěné v ploše odvodňovacích pruhů pozemní komunikace u obrubníku, nepojížděné zpevněné krajnice a podobně.“ Norma určitě nepovažuje odvodnění pomocí štěrbin za nespolehlivé a nekvalitní. Další v pořadí, vyšší zátěžová skupina 4 (třída D400) však instalaci napříč připouští a žádnou meziskupinu tu nenajdeme. Naznačuje se tak, že obzvláště v případech příčného uložení není štěrbina tou pravou volbou. V kompetenci projektanta je tedy rozhodnout o typu žlabu nejen podle třídy zatížení, ale také charakteru a intenzitě namáhání, které musí žlaby v provozu snášet.

Kdy štěrbinové žlaby nejsou ideálním řešením

Jako každý jiný odvodňovací žlab ani betonová štěrbina není ideálním řešením pro všechny případy a nemůže tak být vždy optimální volbou. Robustnost konstrukce a třída zatížení deklarovaná výrobci totiž v praxi svádí k přeceňování štěrbin.

Slabá odolnost vůči obrusu a dynamickým rázům

Slabinou jakýchkoli monolitických celobetonových žlabů je jejich nechráněná horní plocha se štěrbinou. Ta má ve srovnání například s litinovými kryty nižší odolnost vůči obrusu a dynamickým rázům kol. Při frekventovaném pojíždění vyšší rychlostí se však povrch na hranách může postupně narušovat a olamovat. Investora pak čeká nákladná rekonstrukce a odstávka dopravy.

Riziko přetečení při příčném uložení ve svahu

S příčným uložením je spojený i druhý, v praxi často podceňovaný případ. Zde je odvodnění instalováno také napříč vozovkou, která je navíc ve svahu. Pokud je sklon okolní plochy směřující kolmo na linii žlabů vyšší a přijdou silnější přívalové srážky, voda může poměrně lehce žlab přetéct. I když je vrchní část žlabu většinou spádována směrem ke štěrbině, dešťová voda nikdy nenatéká po celé délce linie rovnoměrně. Vytváří si jakási malá řečiště s „peřejkami“, kde nátoková hrana slouží jako rampa. Voda tak štěrbinu překoná a teče dále po komunikaci, kde může páchat škody. Žlaby s krytem mohou toto nebezpečí spolehlivě eliminovat.

Náchylnost k zanášení

Asi největší slabinou betonových trub je jejich náchylnost k zanášení naplaveným materiálem. Platí to zejména, pokud se žlaby s otevřenou štěrbinou instalují jako odvodnění okolo nezpevněných povrchů, do vjezdů lesnických a zemědělských areálů, pod listnatými stromy apod. Znečištěná těžká technika z polí či staveb bývá obecně pro tyto konstrukce problematická. Žlaby je pak nutné velmi často čistit a proplachovat, což je při absenci hydrantu nebo jiného dostupného zdroje vody v blízkosti drahá záležitost. Navíc náklady na vodu, její dovoz, odvoz i likvidace kalů rok od roku rostou. Žlaby s krytem nabízí v tomto případě daleko elegantnější a ekonomičtější řešení. Kryty je možné rychle vyjmout a žlab mechanicky vyčistit.

Čtěte také: MEA Štěrbinové žlaby: Klíč k účinnému odvodnění

Bezpečnost v oblastech s pohybem chodců a cyklistů

Žlaby, které nemají štěrbinu skrytou pod obrubníkem nebo zakrytou roštem, jsou velmi nebezpečné v plochách s častým provozem cyklistů nebo pohybem chodců.

Závěr o použití štěrbinových žlabů

Betonové štěrbiny jsou zajisté prvky, které mají v odvodňování své místo. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že nejsou ideálním řešením za všech okolností. Musíme vždy dobře promyslet, kdy je na stavbě použít, a kdy je lepší zvolit léty ověřenou klasiku - žlaby s kryty. Mýtus, že žlaby s kryty nelze využívat v dopravně silně zatěžovaných plochách a musí se nahrazovat betonovými štěrbinami, je nepravdou, která většinou vychází z neznalosti konstrukčních možností. Díky žlabům německé značky HAURATON, které v ČR výhradně dodáváme, dostanete spolu s naším kvalitním návrhem i jistotu.

Čtěte také: Efektivní odvodnění s Presbeton a DITON

tags: #sterbinovy #zlab #tzd #q #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Vylepšete vzhled s lištou pátých dveří Superb II
• Jak vyřešit padání her do lišty
• Samolepící fólie na prkno: návod
• Řešení uvolněných dlaždic
• kompletní návod na izolaci garáže