Stínění fasády krematoria: Komfort, efektivita a architektonický význam

Stínění fasády výrazně přispívá k lepšímu tepelnému komfortu v budově a snižuje energii potřebnou na chlazení a vytápění.

Význam stínění pro energetickou efektivitu budov

Vyšší tepelný komfort interiéru je klíčový. Tento princip je úzce spojený s mírou prosklení fasády. Obálku budovy totiž netvoří jen stěny, okna a dveře, ale její součástí by mělo být i kvalitní stínění okenních otvorů tak, aby bylo docíleno maximální ochrany domu před jeho přehřátím. Tepelné zisky zejména v letních měsících mohou doslova rozžhavit interiér, který je následně potřeba chladit pomocí klimatizačních jednotek, což vede k nadměrné spotřebě elektřiny. Efektivně navržená budova by se měla obejít bez aktivního chlazení. Pro energeticky efektivní budovy jsou stínicí systémy nevyhnutelnou nutností. Moderní způsoby stínění jsou navíc často esteticky velmi zdařilé a slouží tak k doplnění architektonického návrhu. Na rozdíl od míry prosklení je řešení stínění vhodné i pro stávající stavby bez nutnosti výrazných zásahů do konstrukce.

Historie a architektura strašnického krematoria

Dne 1. dubna 1919 bylo v Praze povoleno zpopelňování zemřelých, ale provoz prvního krematoria čp. 949 na Olšanech byl v té době pouze provizorní. O stavební parcelu a umístění budovy nového moderního krematoria byly vedeny dlouholeté spory mezi městským úřadem, Státní regulační komisí a spolkem Krematorium. Městská rada trvala na Vinohradech nebo Ďáblicích. Spolek Krematorium z ideových důvodů propagoval pozemek na Vyšehradě. Dne 4. června 1926 schválila rada hl. m. Prahy soutěž na projekt nového krematoria, kterou v srpnu 1927 vypsal Pohřební ústav hl. m. Prahy. Místo pro novostavbu bylo určeno mezi Vinohradským hřbitovem a strašnickou remízou. Podle stavebního programu měla stavba tvořit dominantu okolí: „Krematorium musí mít v celkové dispozici takovou polohu, aby ve vnitřních pohledech urnového háje tvořilo monumentální pohledový prvek a stejně, aby zase v panoramatických pohledech na celek z různých částí města bylo význačnou dominantou.“

Soutěžní návrhy a jejich koncepce

V porotě zasedli architekti Antonín Engel, Ladislav Machoň, Oldřich Tyl a vrchní stavební rada a předseda spolku Krematorium František Mencl. Střetly se zde dvě různé koncepce - tradicionalistická, využívající sice racionální či puristické tvarosloví, ale v závislosti na tradičních vzorech kostela nebo antického chrámu. V tomto duchu se představili především architekti z okruhu časopisu Stavitel, absolventi AVU u Jana Kotěry a Josefa Gočára. Druhou skupinu tvořili nejmladší architekti, sdružení kolem časopisu Stavba, kteří zastávali stanoviska vědeckého funkcionalismu: „Bude-li moderní muzeum vypadat spíše jako továrna, bude-li moderní škola vypadat spíše jako klubovna veslařského klubu nebo bude-li se moderní krematorium podobat spíše hale elektrické centrály než lodi katolického kostela - to vše bude záviset na tom, jaká nová společnost je či bude.“

Soutěž na pražské krematorium věnovala pozornost nejen dispozici a vnější formě stavby, ale nově i celkovému komunikačnímu systému spojenému s automobilovou dopravou. Složení komise se odrazilo ve výsledcích soutěže, neboť uspěly projekty bližší tradičnějšímu pojetí perretovské moderny - návrhy Aloise Mezery a dvojice Jan Rejchl a Rudolf Vichra. Funkcionalista Oldřich Starý o Mezerově návrhu napsal: „Je to kamenná architektura s planou monumentalitou, připomínající vně i uvnitř kostel, k tomu napomáhají i jakési věže, ve které jsou proměněny komíny.“ Návrh dvojice Rejchl-Vichra, absolventů AVU u Josefa Gočára, vycházel i v dispozičním řešení z chrámových staveb podobných Gočárovým. Naopak nejradikálnější funkcionalistický návrh předložila dvojice Karel Honzík a Josef Havlíček. Za nejlepší z celé soutěže však považoval Oldřich Starý návrh Antonína Černého oceněný třetí cenou: „(...) vynikl nad celou soutěž, že nebyl výše oceněn, zavinilo asi kompromisní a nejasné kritérium k celému problému i asketická jednoduchost jeho podání oproti honosnému naparování leckterých kýčů.“ Po ukončení druhé - užší - soutěže vybrala komise k realizaci Mezerův návrh.

Čtěte také: Pergola stínění

Realizace a charakteristika Mezerova návrhu

Tvorba Aloise Mezery je díky studiu u Josipa Plečnika v Uměleckoprůmyslové škole v Praze prodchnuta klasicistním ideálem, zahalovaným do racionálního, puristicko-konstruktivistického pláště. Neexperimentuje, ale podřizuje se hmotné tektonické konstrukci. Stavební plány magistrát schválil v únoru 1929 a v červnu téhož roku se započalo s výstavbou. Stavbu pražského krematoria realizovala v letech 1929-1932 stavební firma Ing. Ruml, Hollmann a spol. Po půl roce stavbu převzala společnost Josefa Krále. K otevření krematoria primátorem Karlem Baxou došlo 23. ledna 1932. Provoz byl zahájen 4. dubna téhož roku. Konečná kolaudace však proběhla až v listopadu 1933.

V novostavbě již bylo využito zařízení pro spalování plynem. Symetrické dispozici dominuje obřadní síň, kolem níž architekt seskupil správní místnosti. Dominantní hmota obřadní budovy o ploše 450 metrů čtverečních a výšce 16 metrů zaujímá nejvyšší místo pozemku a střed urnového pohřebiště, umístěného v arkádách vstupního dvora. Komíny v zadní části budovu mírně převyšují. Stavba je tvořena odhalenou železobetonovou konstrukcí, která je vyplněna vertikálními pásy oken z dutých cihel mléčného skla. Zdůrazněná tektonika a přísný řád odkazují k antickým chrámům. Citace antiky má připomenout původ obřadu spalování, kterému se v nově vzniklé republice dostalo nového symbolického významu. Přes zjevnou jednoduchost a lapidárnost krematoria Mezera v exteriéru využil převážně akademických prostředků, podobně jako u jiných svých staveb. Přísná souměrnost není narušena ani v interiéru, kde se objevuje nad katafalkem pouze jeden civilistní reliéf znázorňující pět zastavení na cestě životem: zrození, dětství, dospívání, založení rodiny a smrt od Suchardova žáka Josefa Palouše. Varhany provedla firma Tuček z Kutné Hory.

Významné rysy strašnického krematoria

  • Architekt: Alois Mezera (žák Josipa Plečnika)
  • Doba výstavby: 1929-1932
  • Slavnostní otevření: 23. ledna 1932
  • Charakteristické prvky:
    • Odhalená železobetonová konstrukce
    • Vertikální pásy oken z dutých cihel mléčného skla
    • Zdůrazněná tektonika a přísný řád odkazující k antickým chrámům
    • Civilistní reliéf nad katafalkem od Josefa Palouše
    • Symetrická dispozice s dominantní obřadní síní
  • Symbolický význam: Citace antiky připomíná původ obřadu spalování a jeho nový symbolický význam v nově vzniklé republice.

Ochrana a péče o funerální architekturu 20. století

Česko-anglická publikace "Smuteční síně a krematoria, Architektura 20. století" a činnost Metodického centra moderní architektury v Brně se snaží zlepšit poznání, dokumentaci a ochranu památek architektury 20. století, spojenou výhradně s dobou samostatného Československa. Tato architektura je relativně mladými památkami. Důležité téma je i péče o tyto umělecky i historicky významné stavby a jejich proměna. Stylistická proměnlivost funerálních staveb období socialismu se odrazila od doktrinální sorely až po běžné individualistické skulpturální pojetí v době normalizace. Pevně zakotvená byla meziválečná tradice moderny. Postupně, se státní poptávkou, smuteční síně pro malé obce nabídly architektům šanci relativně svobodné tvorby, možnost tvůrčího přístupu vycházející z hlubšího pochopení věcí života a smrti a promyšleného zakódování související symboliky do stavby.

Kritéria pro prohlášení kulturní památky

Při posuzování, zda se stavba stane kulturní památkou, se klade důraz na:

  • Technologické a materiálové provedení
  • Výběr a provedení uměleckých děl
  • Zohlednění společenského nebo historického významu
  • Místní, regionální či národní význam
  • Autenticita stavby a schopnost jejího udržení
  • Míra, do jaké architektonický význam determinuje podmínky pro prohlášení dané stavby za kulturní památku

Kulturní památkou je v současné době pouze krematorium Praha-Motol, jinak už žádná ze smutečních síní. To však neznamená, že bychom na jejich ochranu měli rezignovat. Autenticky dochované stavby si zaslouží ochranu a citlivý přístup - ať už jde o díla místních architektů vybavená uměleckými díly (nejen) regionálních malířů, sochařů, sklářů či dalších výtvarníků.

Čtěte také: Vše o fasádním stínění

Příklad obnovy: Smuteční síň v Brně-Židenicích

K významnému střetu s nečekaným obratem došlo v brněnských Židenicích. Zdejší smuteční síň je příkladem funerální architektury pojaté v plném významu pojmu architektonické dílo a tvoří klíčový prvek zdejšího hřbitova. Autor smuteční síně Josef Ruller (nar. 1930) vypracoval v roce 1978 studii umístění a architektonického výrazu a dále zpracoval v Brnoprojektu společně s Pavlem Šrubařem dokumentaci pro provedení stavby (1981). Stavba byla realizována Stavebním podnikem města Brna v letech 1983-1985. Souběžně s výstavbou vypracoval Ruller návrhy na interiéry (1983). Na výtvarném řešení interiéru se podíleli Rullerovi blízcí přátelé, často perzekuovaní režimem, například J. Navrátil, Jan Severin, Miroslav Netík, K. Klaška, J. Ivan Blažek, Petr Uhlíř a Z. Fibich. Smuteční síň má podélný obdélníkový půdorys s průčelím směřujícím k ulici Komprdova. Charakteristické je řešení střechy se dvěma pultovými segmentově prohnutými střechami. Hlavní vstup do síně tvoří redukovaný portikus s pilíři a překladem obloženým šedým mramorem. Obklad je v jednotné barvě. Interiér je uzavřený s minimalizovanými průhledy ven. Katafalk jako ústřední motiv je koncipován teatrálně před plnou stěnou s umělým osvětlením. Po necelých deseti letech užívání byl vypracován firmou Hermany a Šmikmátor odborný posudek na stav stavby (1996). Stavba postupně za významného přispění nenechavců chátrala. V roce 2011 se začalo uvažovat o tom, zda objekt odstranit či rehabilitovat s využitím dochovaných prvků. V roce 2011 Markéta Svobodová charakterizovala Rullerovo architektonické dílo jako jedinečné svým pojetím antické motivy a symbolický esprit. Přes to, že se nejedná o památkově chráněný objekt, byl projekt obnovy svěřen Marku Štěpánovi. Práce na obnově byly zahájeny v roce 2023 a mají trvat do roku 2026.

Krematorium Praha-Motol

Samostatně stojící přízemní objekt je situovaný ve stoupajícím terénu nad původním, zahradně upraveným rybníčkem na Motolském potoce. Před průčelím je terasa s opěrnou, konkávně půdorysně vyklenutou zdí obloženou pískovcovými, hrubě opracovanými deskami. Na terasu vystupují symetrická schodiště sledující zaoblený tvar opěrné stěny. Před nástupní terasou stojí dvojice kamenných válcových podstavců na obřadní oheň.

Půdorys budovy má tvar nepravidelného kříže. Hlavní východní část tvoří obřadní síň. Severní křídlo zabírá místnost pro pozůstalé, obřadníka a vstupní chodba se zázemím. Původně zde byla i místnost pro kněze. Jižní příčné křídlo obsahuje márnice, prostory pro zaměstnance, lékaře a sklady. Vše propojuje chodba osvětlená bazilikálně pruhem tenkých oken pod stropem. Jediným veřejně přístupným prostorem v jižním křídle je místnost sloužící k vystavení rakve s původní prosklenou konstrukcí.

Hlavní průčelí má klasicizující formu portiku neseného čtyřmi sloupy (po dvou za sebou) a bočními stěnami z hrubě opracovaných pískovcových kvádrů. Štíhlé sloupy obložené skleněnou mozaikou vytvářejí vstupní prostor do obřadní síně. Sloupy v druhém plánu jsou součástí prosklené stěny, jejíž střední část lze zasunout do suterénu a rozšířit tak obřadní síň směrem do exteriéru. Na průčelí s portikem navazuje příčné křídlo, v jehož středu v ose za portikem se uplatňuje hmota širokého, ve tvaru pylonu pojatého komína, obloženého drobnějším kamenným obkladem. Fasády bočních křídel s pravoúhlými otvory pokrývá hladká omítka.

Odborníci v oblasti moderní architektury

Na výzkumu a ochraně památek architektury 20. století se podílejí tito odborníci:

Čtěte také: Inspirace pro fasády a stínění

  • Ing. Petr Svoboda (nar. 1979): Specialista na obnovu památek architektury 20. století, pracuje v Metodickém centru moderní architektury v Brně.
  • Ing. arch. Renata Vrabelová, Ph.D. (nar. 1984): Specializuje se na výzkum architektury 20. století, koordinovala projekt "Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století" a vede projekt "Novostavby v historickém prostředí".
  • Mgr. et Mgr. Martin Šolc, DiS. (nar. 1987): Působí v Metodickém centru moderní architektury v Brně se zaměřením na památkovou péči a dějiny architektury 19. a 20. století.

tags: #stineni #fasady #krematoria #informace

Oblíbené příspěvky: