Návod na pokládku štípaného šindele

Pokládka šindelů patří mezi lehčí pokládky střešní krytiny, přesto je však omezena pravidly, které je nezbytně nutné dodržet, pokud má být hotová střecha nepropustná a s dlouhou životností. Tento návod se zaměřuje na štípaný šindel, ale dotýká se i principů pokládky asfaltových šindelů, které jsou často zaměňovány.

Typy šindelů a jejich vlastnosti

Šindel můžeme rozdělit podle způsobu výroby na štípaný a řezaný a podle tvaru na valašský a alpský.

Štípaný a ručně strouhaný šindel

Štípané šindele se vyrábí tradiční technologií - štípáním a následným ručním opracováním (strouháním). Při tomto tradičním postupu nedochází na rozdíl od řezaných šindelů k narušení dřevních vláken, a proto se šindele štípané vyznačují velkou pevností a dlouhou životností. Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzlínání vody do šindele, pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy a samozřejmě také na trvanlivost šindele. Proto i sklon střechy s dřevěným šindelem je velmi důležitý. Dá se říci, že čím větší sklon, tím delší životnost (od 45° více).

Řezaný šindel

Při výrobě řezaných šindelů je štípání špalků nahrazeno řezáním. Výroba řezaných šindelů je rychlejší a levnější. Řezáním ale dochází k přerušení dřevních vláken, takže takto vyrobený šindel má mnohem menší životnost než tradiční štípaný. Plocha řezaného šindele je hrubá od přetržených vláken. Takový šindel bývá následně opracován hoblováním nebo frézováním, potom jsou na jeho povrchu patrné stopy (vlnky) po těchto činnostech. Přestože plochy takového šindele mohou být opracovány do hladka a šindel působí dokonalým dojmem, přerušená dřevní vlákna nasakují vodou a snižují životnost střechy.

Valašský šindel

Valašský šindel se od alpského liší tím, že má na jedné straně vykrojenou drážku a na druhé je zkosen do úzkého břitu, který zapadá do drážky vedlejšího šindele. Vyrábí se zpravidla ze smrkového, méně často z modřínového nebo jiného dřeva. Výroba zahrnuje vysoký podíl ruční práce. Valašský šindel je možné použít jak na střechy, tak na stěny. Fasády chráněné šindelem mají vysokou odolnost před silným větrem a bočním deštěm. Z toho důvodu jsou často montovány na horské chaty. Při renovaci starých chalup chrání původní konstrukci a zároveň umožňují stavbě dýchat.

Čtěte také: Objevte krásu štípaného kamene

Alpský šindel

Alpský modřínový šindel se vyrábí zejména z modřínového dřeva štípáním. Nemá péro a drážku, klade se ve dvou nebo ve třech vrstvách. V alpských zemích (Rakousko, Německo, Švýcarsko) se používá na střechy i fasády. Životnost Alpského šindele je 60 až 80 let bez jakéhokoliv nátěru.

Příprava dřeva a výroba šindele

Dřevěné šindele jsou vyráběny z vysoce kvalitních, pečlivě vybíraných, pomalu rostoucích stromů s vysokou hustotou letokruhů bez náznaku točivosti, čili rovnoběžné nebo doleva točené. Pravotočivé stromy nejsou pro výrobu šindelů vhodné. Pomalý růst a vysoká nadmořská výška zaručuje větší hustotu dřeva, které dobře odolává povětrnostním vlivům. Stromy na výrobu šindele se kácí v zimních měsících, kdy stromy jsou bez mízy. Pro výrobu se kupuje prvních 5 metrů od pařezu (tzv. odénkový kus), kde je dřevo bez suků. Jedná se o nejlepší a nejkvalitnější část stromu (tzv. výběr).

Smrkovou kulatinu o průměru 25 až 55 cm se nařeže na špalky v délkách 52 cm, někdy i 62 cm. U modřínu se odštípne běl. Špalky se rozštípnou na čtvrtiny, které se dále štípou na jednotlivé destičky v tloušťce cca 2,3 cm a 5 - 15 cm široké. Štípe se ručně nebo na speciálně upravené štípačce.

Následně se šindele upravují na speciálním truhlářském svěráku nazývaném strýček, dědek, koza a jiné názvy podle oblasti. Do něho se destička upne, přidržuje jednou nohou a upravuje, strouhá pořízem. Povrch se jemně upraví, srovnají se případné nepravidelnosti a hlavně se vytvaruje péro. Poříz musí být dokonale nabroušený, aby dobře řezal vlákna a zůstal po něm hladký povrch. Vždy se pracuje se dřevem čerstvým, má lepší štípatelnost a lépe se strouhá. Jako poslední se vyfrézuje drážka do boku šindele.

Vyrobený šindel se vyskládá pod střechou do hrání, kde se nechá vyschnout, cca 1 - 3 měsíce. Poté se zabalí do kulatého balíku po 1 m² (dvojité pokládky, 4 bm).

Čtěte také: tradiční střešní krytiny ze dřeva

Rozměry a použití dřevěného šindele, typ Valašský (perodrážkou)

TYP DÉLKA ŠÍŘKA TLOUŠŤKA BALENÍ POUŽITÍ
50 rovný 50 cm 5 - 15 cm 18 -22 mm 4 bm Základní šablona - rovné části střechy
40 rovný 40 cm 5 - 15 cm 18 -22 mm 4 bm Ukončení hřebene, altánky, přístřešky
30 rovný 30 cm 5 - 15 cm 18 -22 mm 4 bm Založení střechy, ukončení hřebene, altánky, přístřešky
50 konický 50 cm 5 - 15 cm 18 -22 mm 50 ks Úžlabí, nároží, volská oka, věžičky
60 konický 60 cm 5 - 15 cm 18 -22 mm 50 ks Úžlabí, nároží, volská oka, věžičky

Příprava střechy před pokládkou šindele

Správně připravený podklad pod šindel je klíčový pro správnou funkci i životnost střechy. Minimální doporučený sklon střechy je 25°. Čím větší sklon, tím delší životnost. Podklad střechy (záklop) musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný.

Střešní konstrukce a bednění

Střešní konstrukce musí být opatřena dostatečně únosným, rovným a suchým záklopem - bedněním. Pro záklop se nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky o tloušťce alespoň 15 mm. Obecně lze říci, že při použití OSB desek / prken by jejich tloušťka neměla být nižší, než 24 mm. Pokud použijete prkna, nepřibíjejte je těsně k sobě. Dřevo v průběhu let pracuje a reaguje na vzdušnou vlhkost. Při příliš těsném položení prken k sobě může dojít vlivem kolísání vlhkosti ke smršťování/bobtnání dřeva a ke zvlnění původně rovného podkladu. Dřevo v takovém případě nemá dostatek prostoru.

Oplechování

Následuje oplechování spodní hrany bednění, aby zde nedocházelo k pronikání vody do podkladu. Oplechování okapní a závětrné hrany odvádí vodu pryč ze střechy a zajišťuje její ochranu před vniknutím vody či sněhu pod šindel. Pro přesahy dodržte min. 10 cm horizontální překryv. Pokud se plechování nepoužije, riskujete zatékání a hnilobu ve dřevěných materiálech v podkladní vrstvě. Nikdy nenahrazujte plechování ohybem střešních asfaltových pásů „za hranu střechy“. Časem se v takovém řešení vždy vyskytnou praskliny a do střechy začne zatékat.

Pojistná hydroizolace (podkladní pás)

Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta dokáže vyrovnat i drobné nerovnosti v záklopu. Pojistná hydroizolace ochrání střešní konstrukci před a při pokládce šindele, navíc vyrovnává menší nerovnosti v bednění. V úžlabí je třeba instalovat podkladní pás svisle, na ostatní ploše střechy vodorovně. Běžně stačí přesah jednotlivých pásů 8 až 10 cm, při sklonech nad 20° až o 50% více. Pro sklony nad 85° není podkladní pás vyžadován. Podkladní pásy kotvíme k záklopu (bednění) hřebíky každých 40 cm ve všech směrech podél okrajů pásů. Jako podkladní vrstva se nesmějí používat asfaltové pásy, které mají nosnou vložku z papíru, protože lepenka může nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy. Ze stejných důvodů se vůbec nesmí použít papírová lepenka. Použijte pouze materiál, který je čistě na bázi asfaltu, nejlépe lehké podkladní asfaltové pásy.

Pokládáme střešní šindel - postup

Šindel se pokládá od spodního okraje střechy - tedy od okapu nahoru. Pokládku zahajujeme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva.

Čtěte také: Panely se štípaným kamenem

Rozvržení pokládky (linkování)

Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). Na okapové hraně stanovíme středový bod S1. Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body, např. 1 m ze středového bodu (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy. Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.

Startovací řada

Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel. Ze šindele pro první řadu musí být nejprve odříznuty přesahy. Spodní část řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy - nejlépe přes oplechování, a to měděnými, poniklovanými či nerezovými hřebíky s hlavičkou průměru 8 až 10 mm. Tyto hřebíky by měly být tak dlouhé, aby neprošly záklopem (bedněním) a jsou opatřeny vroubky, aby nedocházelo k jejich vylézání ze záklopu.

Pokládka dalších řad

Samotné šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru, tedy od okapu k hřebeni. První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu. Každá další řada se pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele a zároveň se posunuje o polovinu tabule. Další řádky pokládáme dle vzoru a značek. Pracujeme až k hřebeni s tím, že každý nový řádek je posunut o polovinu.

Správné zatloukání hřebíků

Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou a vroubky. Nepoužíváme spony, nemají dostatečnou odolnost proti silným větrům a nevztahuje se na ně záruka ze strany výrobce šindelů. Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele. Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem. Při přibíjení se šindel nesmí přibít úplně natvrdo. Šindel se na střechu přibíjí prostorově vyschlé.

Pokrývání hřebenů a nároží

Hřebenáče se pokládají poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji. Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu. Hřebenové šindele klademe po směru větru. Začínáme na straně, ze které obvykle vítr fouká. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem. Aby nebyly na konci viditelné žádné kovové prvky, lepíme poslední šindel živičným lepidlem.

Pokrývání úžlabí

V případě, že střecha má úžlabí, která nebudou vykryta šindeli, vykrývají se jako první tato úžlabí. Pokud budete úžlabí oplechovávat, opatřete podkladním pásem nejprve je. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!

Důležité zásady pro pokládku

  • Větrání střechy: Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Správná pokládka střešního šindele hraje klíčovou roli v životnosti střechy.
  • Podmínky pro pokládku: Vyvarujte se zejména: silného větru, deště a teplot nižších 15° C. Během horkého počasí nechoďte na střeše po již položených šindelích, neboť se tím mohou poškodit.
  • Promíchání šindelů: Pro nejlepší shodu barevnosti a odstínu navazujících střešních ploch je nutné používat šindele od stejného výrobce asfaltových pásů a ze stejné výrobní šarže. Při vlastní pokládce rozložte několik balíků a šablony berte z různých balíků tak, abyste docílili jejich vzájemného promíchání. Na střeše tak nevzniknou viditelné plochy s různými odstíny.
  • Použití tmelu: Vždy kontrolujeme, zda jsou šindele dostatečně slepené. Pokud tomu tak není (např. na trvale stíněné části střechy), podlepíme je asfaltovým střešním tmelem nebo je při pokládce opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí - pozor, nikdy ne hořákem (termobody by pouze změkly, ale netavily se).
  • Pověra o životnosti: Pověra říká, že: ,,co stupeň sklonu, to rok životnosti,, (bez údržby).

tags: #štípaný #šindel #pokládka #návod

Oblíbené příspěvky: