Vše o střeše z dřevěných šindelů: Historie, výroba, pokládka a údržba

Dřevěný šindel je historicky jednou z nejstarších krytin střech a fasádních obkladů různých typů staveb. Jeho použití bylo běžné jak pro vesnické domy, tak pro honosné hrady a kostely. Počátky využívání šindele ve stavebnictví se datují do hluboké minulosti, kdy byl již od středověku považován za kvalitní a trvanlivou ochranu budov. I když Marie Terezie vydala zákon o zákazu používání spalných krytin ve městech, na vesnicích se dřevěný šindel udržel až do první poloviny 20. století. Po druhé světové válce však začalo upadat tesařské řemeslo a s ním se vytráceli i kvalitní šindeláři. V současné době se dřevěná šindelová střecha používá zejména na tradiční stavby, kde je potřeba zachovat původní architektonický ráz. Naštěstí šindelářské řemeslo nevymizelo a není jen součástí „atrakcí“ ve skanzenech. Dnes se šindel velmi vyhledává a používá se nejen pro stavbu střešních krytin, ale i pro zhotovení atraktivních dřevěných fasád a dokonce i v interiérech moderních novostaveb.

Výroba dřevěného šindele

Výroba šindele je specifické řemeslo zakořeněné v hluboké minulosti, které se předává z generace na generaci. Šindel byl, je a bude vždy drahá krytina, vyžadující ruční způsob zpracování.

Výběr materiálu

Dřevěné šindele jsou vyráběny z vysoce kvalitních, pečlivě vybíraných, pomalu rostoucích stromů s vysokou hustotou letokruhů. Pomalý růst a vysoká nadmořská výška zaručuje větší hustotu dřeva, které dobře odolává povětrnostním vlivům. Oko zkušeného šindeláře pozná, který strom bude vhodný na výrobu šindelů.

Na šindelovou krytinu se používá poměrně velké množství druhů dřevin. Z jehličnatých je možné použít dřevo smrku, který se těží v podhorských oblastech. Smrk vybíráme hlavně z horských oblastí, kde roste pomalu, to znamená, že má hustě uložené letokruhy. Dalším druhem je modřín, který je díky své trvanlivosti odolný i ve venkovních podmínkách. Modřín musíme zbavit běli, ale díky přirozené trvanlivosti jádra je velmi vhodným materiálem. Výborným materiálem je dřevo jedle, které se však díky malému zastoupení v našich lesích moc nepoužívá. Dřevo borovice těžené v našich podmínkách je již méně vhodné, má velký podíl běli, a proto je výroba borovicových šindelů neefektivní.

Dobrou volbou pro šindele jsou také listnaté dřeviny. Dřevo dubu i akátu je pro výrobu úžasné. Dubové dřevo je velmi trvanlivé, ale hůře se štípe a hlavně je velmi drahé. Akátové dřevo je také velmi trvanlivé a dá se velice dobře štípat, bohužel na našem trhu je ho nedostatek, a tak jeho cena převyšuje i cenu dubu. V Pobaltí se například používá dřevo dubu, osiky, smrku a modřínu.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Typy šindelů: Štípaný vs. Řezaný

V zásadě se výroba šindele dělí do dvou kvalit: štípaný a řezaný. Rozměry šindele jsou často individuální záležitostí s ohledem na konkrétní stavbu. Šířka šindele se pohybuje v rozmezí 5-15 cm. Tloušťku je nutné dodržet kolem dvou centimetrů. Délka šindelů se uvádí 40 až 90 cm, některé publikace uvádějí i menší délky - až 12 cm. Nejčastější délka šindele je půl metru. Šindele je potřeba vysušit na správnou vlhkost (k dosažení 18 až 15% absolutní vlhkosti dřeva je nutná doba schnutí 1 až 2 měsíce).

Štípaný šindel

Tradiční způsob výroby šindelů byl štípáním. Tento způsob výroby šindelové krytiny je náročný na přesnost provedení. Z většího dřevěného špalku tesař štípe jednotlivé šindele, u kterých je nutné dodržet stejnou tloušťku a rovnost v podélném směru. Takto opracovaný dřevěný prvek je dále nutné z jedné podélné strany zaříznout do tvaru špičky a na druhé straně do tvaru písmene „V“. Jednotlivé šindele tak do sebe při pokládce na střechu dokonale zapadnou. Podélné plochy šindele se při použití kvalitního rovnoletého dřeva nemusejí téměř upravovat. Je-li třeba, pomocí pořízu se plocha srovná, pokud možno na jedné straně. Ta se pak otáčí směrem dolů. Štípaný šindel má v příčném směru tvar trojúhelníku (zužuje se od drážky ke špičce), což umožňuje vytvoření mezery mezi jednotlivými vrstvami a tím se zajistí velmi dobrá vzdušnost střechy. Tyto mezery mají spíše pozitivní než negativní vliv, neboť díky vzdušnosti docílíme lepšího vyschnutí dřeva po dešti a zároveň se zlepší mikroklima v podkroví, obzvláště pokud půdní prostory budou neobytné.

Kvalitnější, z hlediska životnosti, je šindel štípaný. Jeho životnost je odhadována na 40 let (bez povrchové úpravy). Životnost obkladu ze štípaného šindele je větší než u střešního šindele. Štípaný šindel je považován za TOP tér, který chrání dřevo nejjednodušším a nejpřírodnějším způsobem. Tato metoda je velmi tradiční a za dlouhá léta se vlastně příliš nezměnila. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze.

Řezaný šindel

Levnější variantou je šindel strojně řezaný (po délce kmene), kde má prokazatelně nižší životnost, z důvodu porušení dřevních vláken. Zde hovoří odborníci o životnosti 15 let (bez povrchové úpravy). Výroba řezaného šindele je přesnější než u šindele štípaného a odlišuje se svojí tloušťkou. Zatímco štípaný šindel má v příčném směru tvar trojúhelníku, řezaný má stejnou tloušťku po celé délce. Z jednotlivých kusů dřeva musí být řezány šindele v radiálním směru. Tento směr je specifický tím, že když se podíváme na příčnou plochu šindele, vidíme letokruhy kolmé na pomyslnou osu vedenou od špičky ke drážce. Pokud bychom řezání provedli v jiném směru, může dojít k velkým tvarovým změnám a tím k porušení funkčnosti střešní krytiny. Při pokládce krytiny na střechu nevzniká téměř žádná mezera mezi vrstvami šindelů. Nevýhodou řezaného šindele je jeho drsný povrch a přerušení dřevních vláken při výrobě řezáním. Takto upravený povrch je náchylnější k degradaci abiotickými činiteli, jako jsou například UV záření, voda či vítr. Životnost u řezaného šindele se udává v rozmezí 25 až 70 let pro obklad, ale pro střechy je kratší.

Tabulka porovnání štípaného a řezaného šindele:

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

Pokládka šindelové střechy

Obecně patří šindelová střecha mezi lehčí střešní krytiny, které mají nižší požadavky na nosnost krovu. Dřevěné střešní šindele je možné pokládat na střechy, které mají minimální sklon 25 ° a maximální sklon pak činí 90 °. Šindelová střecha se pokládá na laťování, na bednění se pokládka nedoporučuje, protože nedochází k dostatečnému větrání střešní krytiny. Pro 100% voděodolnost by měla být použita pod střešní krytinu difúzní fólie. Pokládka se provádí na střešní latě 6 x 4 cm.

Při pokládce dřevěné šindelové střechy je samozřejmě velmi důležitý sklon dané střechy. Šindele se pak pokládají od spodu nahoru. I směr pokládky je důležitý, protože šindele pokládáme špičkou proti převládajícímu směru větru. Rovněž na straně proti převládajícímu větru se nechává 10 cm přesah přes hřeben.

Dřevěné šindele se na střechy pokládají dvěma způsoby, a to buď jednoduchou pokládkou nebo dvojitou pokládkou. Šindele se kladou na latění ve třech různých způsobech. Základní pokládání šindelů je tzv. jednoduchá pokládka, což znamená, že se šindel přibíjí na latě v jedné vrstvě. Další způsob se liší pouze dvojitou vrstvou šindelů. V obou popsaných případech jsou latě od sebe vzdáleny tak, že konce šindelů leží na latích a spodní hrana šindele přesahuje přibližně o 10 cm. Třetí způsob pokládky šindelů je na tzv. husté laťování, kde je také dvojitá vrstva šindelů.

• Jednoduchá pokládka: Určená zejména pro altány a hospodářské budovy, dochází k překrytí krytiny o 10 cm. Spotřeba půlmetrových šindelů je přibližně 43 ks na jeden metr čtvereční plochy střechy.
• Dvojitá pokládka: Dvojitá šindelová střecha uložená na řídké laťování pojme asi 63 šindelů.

Při montáži šindelů je třeba dávat pozor na následující: s jednoduchým okrajem střechy (vlevo) přečnívají šindele o cca 30 až maximálně 40 mm. Je nutné se vyvarovat pokládce šindelů, které prasknou již při přibíjení, nebo mají suky, a to i drobné. Odstranění dílce s přítomností suku je nutností, neboť později vytlačený suk umožňuje vnikání vody do krytiny. Jakékoli suky, a to i jednostranné a drobné, jsou zcela nepřípustné!

Trvanlivost šindelové krytiny zvyšuje i správná příprava podkladu, tj. roštu z latí, případně bednění s rošty v úžlabí. Jejich odpovídající profil vůči osové vzdálenosti krokví je významný z důvodu zajištění přímosti latí a vyloučení průhybů. Deformované střešní plochy zvlněním, zvláště po větším zatížení sněhem a větrem, mají podstatný vliv na spoje šindelové krytiny, kompaktnost a „pevnost zamknutí“ břitu do drážky a na jejich trvanlivost a spolehlivost.

Čtěte také: Více o dřevěných konstrukcích střech

Ochrana a údržba šindelové střechy

K zachovávání kvalitní dřevěné krytiny z šindelů je nesporně důležitá její údržba a ochrana. Životnost Vaší šindelové střechy je ovlivněna kvalitou šindelů (štípané a husté dřevo), jejich dostatečnou impregnací, odbornou pokládkou, sklonem střechy, ochranným olejovým nátěrem a mechanickým očištěním (kartáčováním, popř. tlakovou vodou), výměnou špatných šindelů - vše spadá do pravidelné údržby šindele (každých 3 - 5 let). Takto udržovaný a ošetřovaný šindel vydrží na Vaší střeše až 50 - 80 let.

Biocidní impregnace

Klasický smrkový, či jedlový šindel je vhodné (spíše nutné) impregnovat biocidním prostředkem proti dřevokazným a dřevo zbarvujícím houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu. Naproti tomu sibiřský modřín, díky vysoké hustotě dřeva a obsahu specifické pryskyřice, není nutno napouštět biocidní impregnací. V každém případě lze biocidní ošetření dřeva vodouředitelným přípravkem před aplikací rozpouštědlových nátěrů doporučit. To platí zejména u smrkového šindele, který je bez ošetření nejvíce náchylný na působení venkovních vlivů počasí.

Pokud chceme maximalizovat účinek biocidní ochrany dřeva, je nutné aplikovaný biocid spojit s co možná největším množstvím dřevních buněk. Jednou z dobrých cest k tomuto výsledku je zvětšení dřevních kapilár (vláken). Je obecně známo, že voda nadouvá dřevní vlákna. Nadutím dřevních vláken získáme větší plochu, tím tedy máme větší prostor pro působnost biocidní impregnace. Proto je nejúčinněji dřevo ošetřeno vodným biocidním roztokem (biocid, rozptýlený ve vodě). Naopak biocid, který je součástí rozpouštědlové olejové směsi, má menší možnosti rozptýlení ve struktuře dřeva.

Impregnace šindele je vhodná vodným roztokem (např. přípravek DERON PLUS 2, který se pro máčení ředí v poměru 49 dílů vody + 1 díl koncentrovaného biocidního přípravku). Od roku 2024 je na českém trhu dostupná nová řada výrobků IMPRALIT, která postupně nahrazuje výrobky řady DERON. Výrobky IMPRALIT mají vyšší účinnost, kromě preventivního účinku mají též sanační účinky. Pro účel máčení se IMPRALIT TSK 40 ředí vodou (v poměru 39 dílů vody + 1 díl koncentrovaného biocidního přípravku). Potřebná doba pro dlouhodobé máčení IMPRALITEM TSK 40 je min. 48 hodin. Je vhodné ošetřit povrch šindele ze všech stran (ideální je máčení 36-48 hodin), jinak by mohlo dojít k nežádoucímu prohýbání dřevěných destiček (šindelů).

V současné době se k impregnaci šindelů využívá spec. vakuové tlakové komory, která je při impregnačním procesu uzavřena. Správně ošetřený šindel může sloužit desítky let. Šindele impregnujeme přípravkem BOCHEMIT QB Profi, který chrání dřevo proti dřevokazným houbám, plísním a hmyzu. Konzervaci dřeva těmito látkami je nejlépe provést tzv. hloubkovou impregnací (tlakovou nebo vakuovou) těsně po výrobě šindele, ještě před jeho vyschnutím. Pokud máme už vyschlé šindele, je mnohem těžší zaručit dostatečnou impregnaci dřeva.

Ochranné nátěry

Po vyschnutí vody po biocidní impregnaci, kdy je dřevo nafouknuté a obsahuje nadmíru vzduchových dutin, je třeba tyto dutiny zaplnit materiálem, který „není kamarád s vodou“, naopak je silně vodoodpudivý a přitom trvale pružný. V obou případech (smrk/jedle i modřín) je vhodné vytvořit vrchní ochranný plášť z dehtu (dehtové směsi).

Borovicový dehet (Dřevní tér)

Borovicový dehet má bohatou historii v oblasti použití pro ochranu dřeva vůči pronikání vody. Dehtů je v zásadě více druhů a používaly se pro různé účely. Pro ochranu dřevěných výrobků v exteriéru se používají dehty, získané ze silně pryskyřičných dřevin, nejčastěji z borovicového dřeva. Odtud plyne všeobecně užívaný název „Borovicový dehet“, případně Dřevní tér, nebo Dřevní smůla. Dřevní tér (Borovicový dehet) má silnou vodoodpudivost a mimořádné antiseptické vlastnosti, představuje jeden z nejúčinnějších způsobů, jak ochránit extrémně povětrností namáhané dřevěné plochy vůči pronikání vlhkosti a degradačním jevům s tímto procesem spojeným (plíseň, hniloba). Dřevní tér (dehet) se v Evropě používal již ve středověku, za dob Vikingů, pro ochranu dřevěných lodí a lanoví.

Borovicový dehet (tér) je obtížně roztíratelný (má viskozitu podobnou včelímu medu), proto se před aplikací na dřevo ředí rozpouštědlem - terpentýnem. Borovicový dehet sám o sobě nemá mechanickou pevnost, snadno se na povětrnostním působení (slunce, déšť, vítr, střídání teplot) vymývá z povrchu dřeva. Samotný dehet s terpentýnem se obvykle používá na ochranu dřevěných konstrukcí, které jsou následně uloženy v zemi (izolované prostředí). Jakmile potřebujeme dehet využít na konstrukce, které se budou nacházet v běžném povětrnostním působení (slunce, déšť, sníh, vítr, střídání teplot), musíme dehet zpevnit vhodným pojivem (živicí).

Lněná fermež a Tungový olej jako pojiva

Pro potřeby šindelových nátěrů se dehet kombinuje s lněnou fermeží (vařený lněný olej), popř. tungovým olejem. Dřevní tér (dehet) je synonymem barevných a antikorozních pigmentů v barvě na kov. Pro soudržnost nátěrového filmu na povětrnostním působení a pro rychlejší zasychání je nezbytné přidat do směsi pojivo.

• Lněná fermež: Lněná fermež je zušlechtěný, tepelně zpracovaný (vařený) lněný olej, který je při tepelném procesu zbaven veškerých zbytků vlhkosti a zárodků mykóz. Lněná fermež má lepší tokové vlastnosti, než surový lněný olej, zpevňuje směs nátěrové hmoty, které je obsahem. Lněný olej působením UV záření rychle tmavne (medovatí), proto i lněná fermež je barevně nestabilní.
• Tungový olej: Tungový olej je jediný přírodní rostlinný olej, který vytvrzuje v celém svém objemu. Získává se z plodů (oříšků) stromu Tunga, který roste v Číně. Cena tungového oleje je cca trojnásobně vyšší, než cena běžně používaného lněného oleje. Vyznačuje se vysokou odolností vůči působení vnějších vlivů, zejména vody. Bývá označován jako nejlepší oxidativně (samovolně) zasychající olej. Pro vytvrzení nepotřebuje, díky svému specifickému složení, žádná pomocná chemická přisoušedla. Je výjimečně mechanicky odolný, pružný a houževnatý. Je doporučován pro exteriérové aplikace. Vařením tungového oleje vzniká tungová fermež, někdy nazývaná „vařený tungový olej“. Tung tér chrání dřevo i proti účinkům UV záření.

Doporučený nátěrový postup

První ochranný nátěrový systém střechy by měl být proveden s co možná nejvyšší pečlivostí, protože takto vzniká dobrý předpoklad pro dlouhou životnost střechy. Chceme zdůraznit, že ošetření dřeva biocidním, vodou ředitelným přípravkem ještě před nátěrem rozpouštědlových ochranných nátěrů na bázi dehtu, terpentýnu a fermeže, je precizní ochranou.

Novou střechu je nejlepší nechat cca měsíc na slunci a dešti "vyblednout" - celá šindelová střecha dostane jednolitou barvu - zešedne. Hned poté provádíme první nástřik nebo nátěr. Nátěr se aplikuje v době, kdy je dlouhodobě teplé počasí. Šindel je seschlý a nátěr pronikne do hloubky dřeva. Většinu střech stříkáme Karbolineum Extra s Lněnou Fermeží nebo Dřevním térem. Nástřik provádíme tlakovou pistolí. Tímto způsobem se dostane barva do všech záhybů a nejvíce do drážky, než kdyby se střecha natírala štětkou.

První nátěr krytiny se nedoporučuje ihned po pokládce. Krytina je čerstvá a opatřená přípravky z tlakové impregnace a její povrch dobře nesaje konzervační přípravky, povrch je poměrně zatažený. Mohlo by dojít i ke sloupání nátěrů. Provedení prvního nátěru se doporučuje za jeden, lépe až za 2 roky po montáži; povrch šindelů přes zimní a letní období se stane mírně poréznějším a savějším po lehkém narušení povětrnostními vlivy. Šindele pak lépe přijímají konzervační prostředek do své hloubky hmoty, čímž je ošetření důslednější a kompaktnější. Následný nátěr se zpravidla provádí za 3 roky, dále pak podle potřeby, nejdéle však po pěti letech. Vždy by se mělo jednat minimálně o dva nátěry po předchozím očištění povrchu. První nátěr má charakter penetrační a plně se vpije do povrchu šindelů. Druhý nátěr je krycí a vytvoří dostatečný ochranný film proti povětrnostním vlivům.

V současnosti se užívá v České republice ke konzervaci a ochraně šindelových krytin komplexní přípravek Karbolineum EXTRA (výrobce DETECHA Nové Město nad Metují). Jde o dekorativní, impregnační a fungicidní komplexní ochranu dřeva. Případnou kombinací barev lze namíchat i jiné odstíny přípravku pro nátěr dřevěných konstrukcí. Obecně lze hovořit, že sytější odstín, tj. s tmavší pigmentací má mírně lepší ochranné účinky proti UV záření. Naopak velmi tmavé nátěry povrchů v letních slunných dnech silně zahřívají jak dřevěné konstrukce, tak i povrch šindelové krytiny.

Zcela nevhodné jsou nátěry silnovrstvými lazurami a laky, které na dřevu nevydrží a začnou se loupat. Nátěry jinými prostředky, lakování, lazurování se nedoporučují. Často se olupují, zvláště tlusté vrstvy nátěrů praskají na hranách a před dalšími nátěry je mechanické odstraňování jejich zbytků velmi náročné.

Některým uživatelům nevyhovuje vytváření vlastní směsi ze 3 surovin. Univerzální směsí, která je prověřena dlouhými léty užívání, je „Norský dehet“. Vyhoví zejména stavebníkům, kteří nechtějí odměřovat objemové díly a vytvářet vlastní směsi. Pokud potřebujete co nejjednodušší a přírodní ochranu dřeva, zvolte TOP tér.

Pravidelná péče a kontrola

O dřevěnou střechu se musíme starat. Základem je pravidelná obnova nátěru. Druhý ochranný nástřik od pokrytí nové střechy by se měl opakovat po třech letech a poté každých 3 - 4 let. Tím je zaručena dlouhá životnost šindelové střechy. Pokud se jednou nátěr vynechá, nebo se prodlouží doba mezi nátěry, bude to mít nevratné důsledky na životnost šindelové střechy. Střecha by neměla být dlouhodobě zanesena spadaným listím, mechem a jinými nečistotami, které udržují vlhkost, takové nečistoty se musí mechanicky odstranit a až potom natřít.

Důležité je před každým nátěrem šindele důkladně očistit od nečistot, jakými jsou mechanické částice prachu nebo třeba lišejníky. Střechu je také nutné kontrolovat, a to minimálně dvakrát ročně - na podzim a na jaře. Mimoto je dobré po každé větší průtrži mračen nebo každém velkém větru krytinu prohlédnout. Pravidelná prohlídka, čištění, užívání ochranných nátěrů a případná lokální výměna narušených šindelů je nutností pro maximální prodloužení životnosti šindelové krytiny. Zvláště v místech, kde se nachází v okolí vzrostlá zeleň, je nutno pamatovat i na důsledné čištění povrchu, aby nevznikly podmínky a organické „podhoubí“ pro rozvoj biotických vlivů, zezelenání krytiny v důsledku hub a plísní, zvláště v zastíněných plochách, úžlabí apod. Nutno je kontrolovat i nároží, kouty, detaily napojování u ostění oken a funkci parapetů, případně i správné funkce plechového lemování a parapetů. Lišty musí správně odvádět vodu od svislých stěn a mají mít dostatečnou rozměrovou kapacitu k odvod vody. Funkce těch prvků může být omezena usazením nánosů nečistot, listím apod.

Výhody a nevýhody dřevěného šindele

Výhody

• Přírodní materiál: Nesporná výhoda dřevěného šindele spočívá v tom, že je vyroben z přírodního materiálu.
• Ekologická šetrnost: Sečteme-li energetickou náročnost na získání dřeva (pokácení, rozřezání, rozštípání), samotnou výrobu ručně štípaného šindele a jeho likvidaci, je tento proces velice šetrný na spotřebu energie. Ekologické zatížení je velice nízké, a to i při použití přírodních ochranných látek.
• Nízká hmotnost: Další výhodou šindele je jeho nízká hmotnost, díky které jsou menší nároky na dimenzi krovu.
• Vzdušná krytina: Jde o vzdušnou krytinu, která udržuje vhodné mikroklima v prostoru krovu.
• Flexibilita: Lze šindelem vyřešit složitá nároží a úžlabí bez použití dalších materiálů.
• Estetika: Nesmíme též zapomenout na estetické kvality krytiny.

Nevýhody a řešení

Největší nevýhodou je právě přírodní materiál. Podléhá různým degradačním vlivům: od poškození hmyzem přes dřevokazné houby, plísně a lišejníky až po atmosférické vlivy a možnost zničení ohněm. Proti všem výše uvedeným nevýhodám se musíme bránit, aby naše střecha měla co nejdelší životnost.

• Biologičtí škůdci: Hlavní příčiny poškození krytiny jsou dřevokazné houby a hmyz. Velmi časté je usazování mechů a lišejníků. Těmto vlivům můžeme předejít použitím správných metod a přípravků pro zvýšení odolnosti dřeva, například biocidní impregnací.
• Povětrnostní vlivy: Dále krytinu poškozují povětrnostní vlivy, jako je sluneční záření, vzdušná vlhkost, změny teploty a vítr. Proti těmto vlivům se bráníme pravidelnými ochrannými nátěry, nejlépe dehtovými směsmi s pojivy.
• Požární odolnost: Co se týká odolnosti proti ohni, je zřejmé, že dřevo hoří, a proto by se mělo dbát na správnou instalaci všech možných zdrojů požáru. Ať jsou to správně zapojené a uzemněné hromosvody nebo například elektroinstalace v podkroví. Dřevěná střecha a potažmo celý dřevěný dům by neměly být v blízkosti další stavby. Za bezpečnou se považuje vzdálenost deseti metrů. Nicméně existují ochranné látky s retardačními účinky proti ohni, které ochrání dřevo proti požáru nebo zpomalí proces hoření.
• Nevhodný výběr materiálu a pokládka: Svou roli hrají i špatný výběr materiálu, technologie výroby a pokládky šindele. Už jen výběrem štípaného šindele místo řezaného zvýšíme životnost krytiny o více než dvacet let.
• Spojovací materiál: Velmi důležitou součástí šindelové krytiny jsou hřeby tzv. šindeláky, kterými jsou šindele přichycené k latím. Je dobré nešetřit na hřebíkách a použít pouze takové, které jsou odolné proti korozi. Například tzv. měděné šindeláky jsou vhodné pro smrk, ale u modřínu už dochází k barevným změnám a může dojít i ke korozi. Oproti tomu nerezové šindeláky jsou vhodné nejen pro smrk a modřín, ale dokonce i pro dub.

Pevně věříme, že se šindele vrátí na střechy, hlavně tam, odkud byly násilně odstraněny.

tags: #vše #o #střeše #z #dřevěných #šindelů

Oblíbené příspěvky:

• Dřevěné latě pro střechy
• Návod: Montáž palubek na strop
• Jak postavit dřevěné zastřešení vchodu svépomocí?
• Plot z WPC
• Více o kartáčových těsnicích lištách