Střední radonový index a ochrana staveb proti radonu

Radon (chemická značka Rn) je přírodní radioaktivní plyn, který vzniká rozpadem uranu přítomného v horninách a půdě. Je bezbarvý, bez chuti a bez zápachu, což znamená, že jej nelze vnímat smysly. Radon je po kouření druhý nejvýznamnější faktor způsobující rakovinu plic, odhaduje se, že způsobuje 10-15 % všech rakovin plic. Nejrizikovějšími přírodními zdroji jsou radon a jeho dceřiné produkty, které vdechujeme se vzduchem po celý život. Aby se riziko tohoto onemocnění snížilo na přijatelnou míru, omezuje atomový zákon č. 18/1997 Sb. a vyhláška č. 307/2002 Sb. koncentraci radonu v obytných místnostech novostaveb tzv. směrnou hodnotou 200 Bq/m3. Doporučuje se ale provést návrh i realizaci protiradonových opatření takovým způsobem, aby v dokončeném domě při intenzitě větrání splňující hygienické podmínky nebyla koncentrace radonu vyšší než 100 Bq/m3. To je hodnota, která je běžně dosažitelná. Radon proniká do staveb zejména z podloží, kde se uvolňuje z hornin a půdy, z vody, zejména při používání vody z vlastních studní, a z některých stavebních materiálů, které mohou obsahovat uran nebo jeho sloučeniny.

Radonový index pozemku a stavby

Radonový index pozemku musí být k dispozici nejpozději v době zpracování projektové dokumentace. Je to míra, která vyjadřuje potenciální riziko výskytu radonu v konkrétní lokalitě. Tento index se stanovuje na základě geologických podmínek a měření objemové aktivity radonu v půdním vzduchu. Hodnotí se plynopropustnost půdy, která udává, jak snadno radon může pronikat půdou, a objemová aktivita radonu, což je množství radonu přítomného v půdě (Bq/m3). Na základě změřené koncentrace radonu v podloží v hloubce 0,8 m pod povrchem zpravidla původního, neupraveného terénu a stanovené propustnosti podloží se základové půdy zatřiďují do tří kategorií radonového indexu pozemku:

• Nízký radonový index: Riziko je minimální, ale základní opatření proti radonu jsou stále doporučena.
• Střední radonový index: Riziko je zvýšené, proto je nutné při stavbě provést specifická ochranná opatření.
• Vysoký radonový index: Riziko je vysoké a vyžaduje velmi důsledné protiradonové zabezpečení.

Pro stanovení radonového indexu pozemku je nutné provést odborné měření. To zahrnuje odběr půdních vzorků z hloubky 0,8 až 1,2 metru, kde se radon přirozeně hromadí, měření objemové aktivity radonu pomocí speciálních detektorů a hodnocení plynopropustnosti půdy.

Rozhodující pro návrh protiradonové ochrany je ale tzv. radonový index stavby, který stanoví projektant na základě znalosti radonového indexu pozemku, výškové polohy základové spáry, úprav podloží majících vliv na plynopropustnost (např. hutnění, stabilizace, zřizování propustných štěrkopískových vrstev) a přítomnosti podzemní vody. Radonový index stavby rovněž nabývá hodnot nízký, střední a vysoký. Při zatřiďování se používá stejná tabulka jako u radonového indexu pozemku. Radonový index stavby se v tabulce vyhledá podle koncentrace radonu a propustnosti zemin ve skutečné hloubce založení s přihlédnutím k úpravám podloží majícím vliv na propustnost. Obecně se pro stanovení koncentrace radonu v půdním vzduchu a plynopropustnosti zemin na úrovni základové spáry doporučuje využít zejména přímá měření in situ, výsledky inženýrskogeologického průzkumu, metody odborného posouzení atd. Zvýšení plynopropustnosti zemin je třeba zohlednit i tehdy, dojde-li k němu až později např. v důsledku odvodnění pozemku, trvalého snížení hladiny podzemní vody atd. Snížení plynopropustnosti zemin v důsledku stabilizace, hutnění atd.

Česká legislativa, konkrétně atomový zákon č. 18/1997 Sb. a prováděcí vyhlášky SÚJB, spolu se stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., reguluje ochranu před radonem. Ochrana domu se navrhuje podle ČSN 73 0601 (2006) [2]. Podle revidovaného znění ČSN 73 0601 platného od 1.10.2019 se nové stavby chrání proti radonu podle typu stavby, nikoli podle radonového indexu stavby. Nová legislativa ale vyžaduje ochranu proti radonu ve všech kategoriích radonového indexu stavby.

Čtěte také: Chceš být truhlář? Přečti si o oboru na SOU Jarov

Protiradonová izolace

Při středním či vysokém radonovém indexu stavby se navrhují a provádějí ochranná opatření. Základní prvek ochrany představuje tzv. protiradonová izolace. Protiradonová izolace je ve smyslu aktuálního znění normy každá hydroizolace, která musí navíc splňovat následující požadavky:

• musí mít stanoven součinitel difuze radonu podle schválené metodiky (jak pro vlastní izolaci - pro výpočet potřebné tloušťky izolace, tak i v místě spoje izolačních materiálů - pro posouzení technologie spojování);
• musí mít dostatečnou tažnost (aby nedošlo k jejímu porušení) a trvanlivost (odpovídající minimálně předpokládané životnosti stavby) a nakonec musí splňovat všechny ostatní požadavky kladené na hydroizolace (v návaznosti na normu ČSN 730600 Hydroizolace staveb) a případné další požadavky vyplývající z konkrétních podmínek na staveništi.

Měření součinitele difuze radonu D v hydroizolačních materiálech provádí podle akreditované a SÚJB certifikované metodiky Stavební fakulta ČVUT v Praze. Protiradonová izolace může být tvořena asfaltovými pásy, syntetickými fóliemi, stěrkami různého chemického složení atd. Nejčastěji se využívají asfaltové izolační pásy (zejména pásy s nenasákavými vložkami z minerálních skleněných nebo syntetických vláken, resp. pásy na bázi modifikovaných asfaltů) a fóliové systémy (fólie z měkčeného PVC, fólie z vysokohustotního polyetylenu HDPE). Tyto materiály zpravidla plní i funkci izolace proti zemní vlhkosti či případně proti tlakové vodě.

Výjimkou jsou asfaltové pásy s kovovými výztužnými vložkami, které nesmí být použity jako jediný materiál protiradonové izolace, protože kovová fólie je vysoce náchylná k poškození. Z důvodu obecně velmi špatné těsnosti spojů nesmí být na protiradonovou izolaci použity ani plastové profilované (nopované) fólie.

Minimální tloušťka protiradonové izolace se v každém konkrétním případě stanoví výpočtem podle ČSN 73 0601 v závislosti na velikosti kontaktní plochy, intenzitě větrání, koncentraci radonu v podloží a součiniteli difúze radonu v protiradonové izolaci. Intenzitu výměny vzduchu uvažujeme z bezpečnostních důvodů nepatrně nižší, než odpovídá ventilačním podmínkám splňujícím požadavky stavební fyziky a hygieny (zpravidla se dosazují hodnoty v intervalu 0,2 až 0,3 h-1).

Nově zavedený radonový odpor vyjadřuje schopnost daného izolačního výrobku omezovat difuzi radonu. Předpokládá se, že hodnoty radonového odporu budou výrobci izolací postupně uvádět u každého výrobku v příslušném technickém listu. Pro usnadnění návrhu protiradonové izolace umožňuje nové znění normy stanovit hodnotu minimálního radonového odporu RRn,min také odečtem z Tab. 3. Tento postup je možný pouze u staveb bez podzemního podlaží, jejichž pobytové prostory mají světlou výšku v rozmezí 2,5-2,8 m. Hodnoty minimálního radonového odporu jsou v Tab. 3 stanoveny vždy pro maximální hodnotu koncentrace radonu v půdním vzduchu odpovídající příslušné kategorii radonového indexu stavby, a jsou proto vždy na straně bezpečnosti (jsou vyšší než hodnoty stanovené přesným výpočtem).

Čtěte také: Střední školy s tesařským zaměřením

Tabulka 1: Typy staveb a doporučená protiradonová opatření dle ČSN 73 0601 (2019)

Konstrukční opatření pro ochranu proti radonu

Kvalitní provedení protiradonových opatření při výstavbě je zásadní pro výsledný stav v objektu. Pokud dojde k místnímu porušení či proražení izolace, pokud se špatně utěsní prostupy instalačních vedení procházejících izolací nebo se špatně provedou spoje izolace, nezabrání se pronikání radonu z podloží. Kontrolu množství radonu pronikajícího do objektu je možné provést až u hotového objektu. Neúspěšné řešení protiradonové prevence je zpravidla způsobeno kombinací několika faktorů, často včetně nezjištění radonového indexu pozemku před výstavbou.

U obvodových stěn se vzduchovými dutinami spočívajícími na základech opatřených z vnější strany tuhými tepelněizolačními deskami je třeba se vyvarovat tzv. „radonových mostů“, kdy radon proniká z podloží spárou mezi základem a tepelným izolantem do vzduchových dutin ve stěně a odtud do interiéru.

U nových staveb jsou větrací systémy podloží nejčastěji tvořeny soustavou perforovaných drenážních trub, které se ukládají do souvislé drenážní vrstvy o nejmenší tloušťce 150 mm vytvořené z vhodného kameniva zpravidla frakce 16/32 mm. Proti penetraci betonu při betonáži podkladní betonové desky musí být drenážní vrstva na povrchu chráněna (geotextilií, lepenkou atd.). Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných drenážních trub by neměla být menší než 2,0 m a větší než 4,0 m. Průměry koncových trub se volí v rozmezí 60 až 100 mm, sběrné potrubí se navrhuje s průměrem 100 až 150 mm. Půdní vzduch z drenážního potrubí se odvádí nejčastěji pasivně prostřednictvím stoupacího potrubí o průměru 125 až 200 mm ústícího do vnějšího prostředí nad střechou domu. Odvětrání jen do obvodových stěn je nepřípustné. Účinnost pasivního odvětrání lze v případě potřeby zvýšit osazením ventilační turbíny nebo ventilátoru na konec stoupacího potrubí.

Podlahová ventilační vrstva, která může být pod i nad protiradonovou izolací, bývá tvořena plastovými nopovanými fóliemi, plastovými tvarovkami, vlnitými cementovými deskami atd. Vzduch se z mezery odvádí pasivně nebo aktivně, nejlépe opět nad střechu objektu. Kombinovaná opatření (protiradonová izolace s odvětráním podloží nebo s ventilační vrstvou) jsou u staveb s pobytovými prostory v kontaktních podlažích nutná v případech, kdy je pod stavbou propustný podsyp, součástí podlahy na terénu je podlahové topení, radonový index stavby je vysoký, nebo návrhová koncentrace radonu v půdním vzduchu přesahuje určité hodnoty v závislosti na plynopropustnosti podloží.

Větrací systémy a moderní domy

Současné moderní nízkoenergetické a pasivní domy bývají vybaveny nuceným větráním s rekuperací tepla. Vzduchotechnické systémy jsou v těchto případech primárně dimenzovány a řízeny podle vývinu vlhkosti, popřípadě oxidu uhličitého CO2. Lze je však také použít pro snížení koncentrace radonu v domě. Zkušenosti z řady realizovaných staveb však ukazují, že není dobré ponechat vyřešení radonu jen na vzduchotechnických systémech. Nepodaří-li se totiž provést kontaktní konstrukci v dostatečné těsnosti, může být přísun radonu do domu tak veliký, že pro snížení koncentrace radonu pod směrnou hodnotu by bylo nutné provozovat větrací systém s takovými intenzitami větrání, které nejsou vůbec energeticky efektivní.

Čtěte také: Trvanlivost a bezpečnost střechy

V revidovaném znění ČSN 73 0601 byly nově formulovány požadavky na systémy nucené ventilace vnitřního vzduchu, mají-li plnit funkci ochrany proti radonu. Norma zde mimo jiné upozorňuje, že účinnost nuceného rovnotlakého větrání může být negativně ovlivněna množstvím oběhového vzduchu, se kterým se radon vrací zpět do větraného prostoru, použitím entalpických výměníků pro zpětné získávání tepla, které propouštějí radon z odváděného vzduchu do přiváděného vzduchu, a kontaminací přiváděného vzduchu radonem v zemním výměníku. Dále norma zdůrazňuje, že není obvykle vhodné, aby z důvodu snížení koncentrace radonu intenzita větrání výrazněji překročila hodnotu zajišťující splnění hygienických požadavků.

tags: #stredni #radonovy #index #izolace #porotherm #informace

Oblíbené příspěvky:

• Zesílení stropů betonem
• Komplexní stavební materiál Hlučín
• geologické charakteristiky drob a prachovců
• Vše o OSB a Cetris deskách
• Porozumění a řešení listů bez růžku