Komplexní přehled stropních desek: Od tradičních po moderní řešení

Stropní desky tvoří zásadní součást každé stavby, ať už jde o bytové, občanské, nebo průmyslové objekty. Jejich výběr ovlivňuje nejen statické vlastnosti, ale i akustiku, tepelnou izolaci a požární odolnost budovy. Na trhu existuje široká škála materiálů a technologií pro zhotovení stropních konstrukcí, které se liší svými vlastnostmi, cenou a způsobem instalace.

Železobetonové stropní desky PZD

Železobetonové desky PZD se používají k vytváření nespalných stropů bytových, občanských i průmyslových staveb. Tyto desky mají nosnou ocelovou výztuž a dopravní výztuž u desek 1050 - 1500 mm dlouhých. Lze je použít pro výpočtové rozpětí 450 až 1350 mm.

Montáž a uložení

  • Hloubka uložení musí být minimálně 40 mm při použití do ocelových nosníků.
  • Při použití na zdivo je uložení 150 mm.
  • Desky se uloží do cementové malty širší stranou dolů.
  • Přiložením desek k sobě se vytvoří spára tvaru V, která se zaplní řídkou cementovou maltou, aby se strop zmonolitnil.

Tolerance stropních desek PZD

Parametr Tolerance
Šířka +/- 3 mm
Výška +/- 3 mm
Délka +/- 5 mm

Doporučujeme konzultaci statika, který navrhne použití stropních desek dle jejich statických hodnot.

Prefabrikované masivní stropy KETONIA VMM

Hotové panely KETONIA jsou plně montované masivní stropy (VMM-stropy), které jsou vyrobeny z předpjatého betonu a vzájemně propojeny zalitím spár a obvodovou armaturou. Jejich průřez obsahuje v podélných osách dutiny z důvodu úspory materiálu, a tím i hmotnosti.

Použití a zatížení

  • KETONIA VMM stropy se používají jako podlažní a střešní stropy ve všech oblastech pozemního stavitelství (obytné a průmyslové stavby, školy, administrativní budovy, obchodní centra, parkovací domy a mnoho dalších).
  • Přípustné užitné zatížení činí 10,0 kN/m², od tloušťky stropu 25 cm se zvyšuje na 12,5 kN/m².

Výhody

Použitím tohoto stropního systému se do značné míry eliminují náročné práce jako bednění, podpěry, vyztužování a betonování. Standardní šířka prvků je 120 cm, přičemž jsou možné přizpůsobené desky v závislosti na geometrii průřezu (b ≥ 30 cm).

Čtěte také: Historie a využití trámů

Stropní desky z kalciumsilikátu a minerálních vláken

Kalciumsilikátová stropní deska a stropní deska z minerálních vláken jsou běžné stropní materiály, které se staly preferovanými pro běžné kanceláře, obchody a školy, protože jsou relativně levné a snadno se instalují.

Volba mezi kalciumsilikátem a minerálními vlákny

  1. Tloušťka:
    • Tloušťka kalciumsilikátového stropu je obecně 5 mm-6 mm. Pokud tloušťka stropu z kalciumsilikátových desek překročí 5 mm, 6 mm, může hrozit riziko pádu během instalace, protože jeho hmotnost je relativně těžká. Pokud je tedy jako strop instalován křemičitan vápenatý, nedoporučuje se, aby tloušťka byla příliš silná.
    • Tloušťka stropní desky z minerálních vláken může mít tloušťku 19 mm, 20 mm, ale jeho hmotnost je stále velmi nízká ve všech stropech. Pokud projekt vyžaduje silnější strop, pak bude dobrou volbou stropní deska z minerálních vláken.
  2. Cena:
    • Strop z křemičitanu vápenatého bude relativně levnější kvůli své tenké tloušťce.
    • Cena desky z minerální vlny bude o něco dražší než cena kalciumsilikátového stropu, jelikož tloušťka stropu z minerálních vláken určuje jeho cenu - čím silnější tloušťka, tím vyšší cena. Kromě toho je kvalita stropu z minerálních vláken odlišná a cena je také odlišná.
  3. Vzor:
    • Vzor stropu z křemičitanu vápenatého není tak velký jako vzor stropní desky z minerálních vláken.
    • Existují tři nebo čtyři běžně používané vzory kalciumsilikátová stropní deska, ale pro desky z minerálních vláken existuje více než 10 běžně používaných vzorů a efekt instalace není takový jako u desky z minerálních vláken.

Aglomerované materiály a třískové desky

Aglomerované materiály jsou deskové materiály, vyrobené z dřevních částic (třísky, vlákno, piliny, dřevní moučka) a jiných lignocelulosových materiálů (pazdeří, bagasa, sláma atd.), které jsou mezi sebou pojeny buď vlastní lepivostí, nebo organickým pojivem - lepidlem, popř. pojivem minerálním, za pomoci tepla a tlaku, vlhkosti, popř. Třískové desky jsou definovány jako materiály, které jsou vyrobené slisováním a následným ohřevem částic (třísek, hoblin, pilin apod.) nebo jiných lignocelulosových materiálů ve formě částic.

Výroba třískových desek

Základním materiálem pro výrobu třískových desek je dřevní hmota, která je roztřískávána na malé částice - třísky různých rozměrů. Pro výrobu třískových desek mají zásadní význam následující parametry: hustota dřeva, velikost třísek, podíl běle a jádrového dřeva, pH použité dřeviny. Ve stávající komplikované surovinové situaci a vzhledem k cenovým úrovním musí průmysl aglomerovaných materiálů přistupovat i ke zpracování tvrdých listnatých dřevin, jako například buku, dubu, habru, jasanu i akátu. Platí pak však zásada, že směšovací poměry dřevin je nutno přesně dodržovat. Reakce dřeva je totiž velmi významná. Při zpracování některých dřevin s extrémním pH (např. dub) je nutno upravovat množství přídavných chemikálií, zejména tvrdidla k lepící směsi. Používá se vlákninové dříví 5. třídy jakosti (rovnané dříví průmyslové) ve formě kuláčů a štěpin.

Jiné lignocelulosové suroviny

Kromě dřeva se dají k výrobě aglomerovaných materiálů použít i některé nedřevné suroviny, např. ve střední Evropě pazdeří (lněné, konopné), sláma, řepka, v tropických zemích bagasa, rýžová sláma, bambus, papyrus, juta, rákos, stonky bavlníku apod.

  • Pazdeří: Je odpadním produktem zpracovatelských závodů lnu a konopí. Je vhodné pro výrobu pazdeřových respektive pilinopazdeřových desek.
  • Bagasa: Je zbytek po vylisování a extrakci cukru z cukrové třtiny. Po dřevě je nejdůležitější surovinou pro výrobu třískových desek. Pro využití bagasy k výrobě aglomerovaných materiálů je zapotřebí vytřídit dřeňový podíl. Problémem při zpracování bagasy je obsah zbytkového cukru (4-7 %), který při skladování bagasy fermentuje a podporuje její hnilobu.
  • Stonky bavlníku: V zemích, ve kterých se pěstuje bavlník, zůstává po sběru značné množství zdřevnatělých stonků bavlníku. Obvykle jsou na polích bez užitku spalovány.
  • Bambus a Papyrus: Různé druhy bambusu představují v rozvojových zemích pozoruhodnou surovinovou bázi pro výrobu aglomerovaných materiálů. Bambus se vyznačuje značnou délkou elementárního vlákna, ale obsahuje křemičitany, které způsobují rychlé otupení nožů. Papyrus se vyznačuje kratšími vlákny.
  • Sláma: Má význam pro výrobu VD izolačních. V rozvojových zemích se jedná hlavně o rýžovou slámu. Obilnou slámu je možno využít bez dezagregace na třísky na výrobu panelů „Stramit“, které se používají jako samonosný materiál na vnější stěny, příčky a střešní podhledy a mají dobré izolační vlastnosti. Sláma obsahuje v podstatě stejné chemické složky jako dřevo, ale s menším obsahem ligninu a celulosy a vyšším obsahem hemicelulos.

Používaná lepidla

Druhou nejdůležitější surovinou ve výrobě třískových desek jsou syntetická lepidla (pryskyřice) termoreaktivního typu, a to lepidla močovinoformaldehydová (UF), fenolformaldehydová (PF), melaminformaldehydová (MEF), močovinomelaminformaldehydová (MUF), isokyanátová a minerální pojiva (cementy, sádra).

Čtěte také: Detaily stropních trámů

  • Močovinoformaldehydová lepidla (UF): Jsou preferována pro výrobu TD a VD polotvrdých vyráběných suchým způsobem. K vytvrzování UF lepidel se používají tvrdidla různého složení, například chlorid amonný NH4Cl, síran hlinitý Al2(SO4)3, chlorid železitý FeCl3, fosforečnan amonný (NH4)2HPO4, hexametylentetramín anebo jejich kombinace.
  • Melaminformaldehydová lepidla (MEF): Vynikají velmi dobrými pevnostními vlastnostmi, jsou odolná studené a po omezené době i vařící vodě a povětrnostním vlivům. Jejich nedostatkem je malá stabilita roztoků a vyšší cena než cena UF lepidel. Vzhledem na vysokou cenu se používají převážně jako směsná, močovinomelaminformaldehydová lepidla.
  • Fenolformaldehydová lepidla (PF): Jsou polykondenzační produkty vzniklé reakcí fenolu nebo jeho homologů s formaldehydem v alkalickém prostředí. Pro přípravu tvrditelných fenolických pryskyřic jsou nejvýznamnější trojfunkční fenoly, které mohou vytvořit trojrozměrnou, prostorově sesíťovanou makromolekulu pryskyřice po jejím vytvrzení.
  • Lepidla isokyanátová: V současnosti se používá jednosložkový produkt skládající se z polymerního methylendiisokyanátu (PMDI). Z hygienického hlediska jsou příznivé tím, že neuvolňují formaldehyd, který je vážným problémem zejména u UF lepidel.
  • Minerální pojiva: Nejznámější je hydraulický cement. Pro spojení s tímto typem cementu však není vhodná každá dřevina. Dále se používá hořečnatý cement neboli Sorelův cement, při jehož použití není druh zpracovávané dřeviny podstatný. Velkého významu nabyla jako minerální pojivo i sádra, a to pro výrobu sádrotřískových (STD), sádrokartonových (SKD) a sádrovláknitých (SVD) desek.

Hydrofobizační prostředky

Třískové desky vykazují v důsledku působení vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu značné tloušťkové bobtnání. Pro zvýšení objemové stálosti desek při krátkodobém styku s vodou se přidávají hydrofobizační prostředky. Nejčastěji se přidává parafín, a to v množství 0,5-1,5 % na a.s. třísky. Parafín se aplikuje buď jako tekutý na třísky anebo, a to častěji, v podobě parafinové emulse o koncentraci 25-50 % ve směsi s lepidlem a ostatními přísadami.

Biocidní prostředky a retardéry hoření

Pro použití TD v prostředí zvýšené relativní vlhkosti (ve stavebnictví), při výrobě TD pro speciální použití, např. pro export do tropických zemí, je třeba přidávat speciální látky proti biologickým činitelům (plísně, dřevokazné houby, dřevokazný hmyz). Jako účinné se používají např.: alkylbenzyldimetylamoniumchlorid, triazolové fungicidy, fluorid sodný, fluorokřemičitan draselný nebo sodný, kyselina boritá, fluorid vápenatý, směsi solí mědi, chromu, bromu a zinku. Ochranu před hmyzem poskytují i některé další fungicidní látky, jako například soli arsenu a bifluoridy. Desky takto chráněné se označují V 100 G.

Použití třískových ve stavebnictví, strojírenství a v dopravě si vyžaduje v některých případech zvýšení jejich ohnivzdornosti. Z hlediska technologického a ekonomického je optimální ten způsob, kdy se ochranný prostředek přidává ve směsi s lepidlem. Z hlediska jednoduchosti aplikace ochranného prostředku je potřebné vybrat ty retardéry, které jsou dobře rozpustné ve vodě, dobře se míchají a snášejí s lepidly používanými ve výrobě TD, a které nenarušují proces kondenzace lepidla.

Hořlavost stavebních hmot

Zkušební norma ČSN 73 0862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot byla zrušena ke dni 31.12.2003 a byl zaveden nový klasifikační systém podle ČSN EN 13 501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb. Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Podle dosavadní koncepce požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodnoceny stavební hmoty v klasifikaci pěti stupňů hořlavosti (A, B, C1, C2, C3) bez ohledu na to, zda stavební hmoty tvoří výrobek nebo jsou jen součástí výrobku. Obdobně je sledováno i šíření plamene po povrchu stavebních hmot, tedy nikoliv výrobků, a šíření je klasifikováno indexem šíření plamene is (v mm/min).

  • Třída D: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
  • Třída C: Jako třída D, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
  • Třída A2: Vyhovující stejným kritériím EN13823 jako pro třídu B.
  • Třída A1: Výrobky třídy A1 nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stádiu, včetně plně rozvinutého požáru.

Třískové desky vyrábí v ČR firmy KRONOSPAN CR s.r.o, Jihlava a DDL Lukavec u Pacova. Třívrstvé oboustranně broušené dřevotřískové desky jsou vyráběny především z domácích surovin a vyznačují se nejvyšší kvalitou. Desky jsou vhodné pro laminování, kašírování a potahování laminátem, dýhování a nábytkářský průmysl. Všechny dřevotřískové desky odpovídají hodnotám podle EN 312 a emisní třídě E 1. Kvalita výrobků a zpracování je průběžně ověřována interní kontrolou kvality a externí kontrolou. Dohled nad výrobou dřevotřískových desek zajišťuje Výzkumný a vývojový ústav dřevařský Praha.

Čtěte také: Použití stropních trámů

Požadavky na třískové desky

Požadavky na třískové desky stanovuje ČSN EN 312:2004, která je českou verzí normy EN 312:2003. Tato norma specifikuje požadavky pro neopláštěné třískové desky pojené syntetickými pojivy. Hodnoty uváděné v této normě jsou vlastnostmi výrobku, ale nejsou charakteristickými hodnotami pro výpočty při navrhování. Charakteristické hodnoty jsou uvedeny buď v EN 12369-1 nebo stanoveny zkoušením podle EN 789, EN 1058 a ENV 1156. Třískové desky shodné s touto normou mohou být uváděny jako desky P 1 až P 7. Desky typu P 4 až P 7 jsou určeny pro použití při navrhování a v konstrukcích jako nosné nebo výztužné stavební prvky, například stěn, stropů, podlah a I-nosníků. Požadavky na nenosné desky pro použití ve vlhkém prostředí (typ P 3), na nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí (typ P 5) a na zvlášť zatížitelné nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí (typ P 7).

Výtlačně lisované třískové desky (DTDvl)

Výtlačně lisované třískové desky (zkratka DTDvl) se vyrábí kontinuálním způsobem - tzv. pěchováním. Pomocí pístového zařízení se třísky nanesené lepicí směsí vytlačují taktově do svislé formy vyhřívané cca na 180 °C. Dolním vyústěním pak vystupuje nekonečný pás třískové desky, který se po získání horizontální polohy krátí na jednotlivé formáty. Desky o tloušťkách 8 až 22 mm se vyrábí jako plné, v tloušťkách 23 - 50 mm jako vylehčené otvory ve směru lisování. Vyrobené surové desky se plášťují dýhováním, případně nalepováním tenké vláknité desky. Použití výtlačně lisovaných desek je omezené, především v dřevostavbách. Výrobcem těchto desek je např. DESKY OSB (Oriented Strand Board).

tags: #stropni #deska #lisovana #informace

Oblíbené příspěvky: