Startovací blok v atletice: Pravidla a techniky

Startovní bloky zabezpečují nejvhodnější podmínky k maximální akceleraci. Optimální poloha startovního postavení a vlastní výběh (nízký start) ovlivňuje výkon především ve sprintech.

Postavení v blocích

Běžec před vlastním startovním výběhem musí zaujmout optimální výběhové postavení, které mu následně umožní technicky správné provedení vlastního výběhu (se šlapavým způsobem běhu). U krátkých běhů (sprintů) se používá nízké startovní postavení. Polovysoké a polonízké startovní postavení využívají běžci při štafetových bězích.

Běžec zaujímá v blocích na povel „Připravte se!“ přípravnou polohu a na povel „Pozor!“ střehovou polohu. Sprinter zaujme přípravnou polohu tak, že se nejprve postaví za startovní bloky a na startérův povel „Připravte se!“ přejde před startovní bloky a opře se nejdříve pažemi o podložku. Postupně vloží pevně obě nohy do bloků a klekne si na koleno zadní nohy. Paže si následně upraví tak, aby se opíraly o zem v šíři ramen a byly natažené. Konce prstů a palec, který směřuje dovnitř, tvoří „stříšku“. Ramena jsou vysunuta dopředu tak, aby váha těla sprintera byla rovnoměrně rozložena do pěti opěrných bodů. Trup je mírně vyhrben, hlava je v jeho prodloužení nebo svěšená.

Typy postavení bloků

Existují různé typy postavení bloků, každý s vlastními charakteristikami:

  • Úzké postavení bloků: Z biomechanického hlediska efektivní. Vektorové přímky sil obou nohou jsou téměř rovnoběžné. Nohy jsou do práce zapojeny za sebou, v nejkratším časovém intervalu. Nevýhodou je, že téměř celá hmotnost sprintera je přenesena na paže. Vzdálenost předního a zadního bloku je menší než jedna stopa. Ve střehové poloze je pánev a ramena sprintera ve stejné úrovni.
  • Střední postavení bloků: Nejčastěji používané. Hlavní předností je ve střehové poloze rovnoměrné rozložení hmotnosti těla do čtyř opěrných bodů. Vzdálenost předního a zadního bloku je jedna stopa. Ve střehové poloze je pánev cca 10 cm nad úrovní ramen.
  • Široké postavení bloků: Není optimální vzhledem k nepříznivým pracovním úhlům v kolenních kloubech, velkou časovou ztrátou mezi extenzí zadní a přední nohy. Pánev je ve střehovém postavení 10 až 20 cm nad úrovní ramen.

Startovní výběh

Start je zahájen startovním výstřelem, po kterém dochází k vlastní reakci běžce (reakční doba v milisekundách). Startovní výběh začíná odrazem paží od země a jejich následným rychlým rozšvihem. Současně dochází k dynamickému odrazu přední nohy. Švihová noha, která je opřená o zadní blok, se napne v hlezenním kloubu, opouští blok, přitom se ohýbá v koleně, které směřuje dopředu. Rychlým došlapem švihové nohy na zem (za sebe) končí první krok startovního výběhu. Sprinter se snaží o co nejkratší dotyk s podložkou. V následných krocích se postupně trup napřimuje, prodlužují se kroky a zvětšuje se jejich frekvence. Šlapavý způsob běhu je ukončen došlapem nohy před svislou těžnici (dojde k momentu vertikály), a sprinter tak přechází na švihový způsob běhu.

Čtěte také: Praktické žehlicí prkno pro Olomouc

Čtěte také: Recenze houpacího prkna

Čtěte také: Vše o startovních blocích v atletice

tags: #startovací #blok #atletika #pravidla

Oblíbené příspěvky: