Bezpečný vstup a pohyb na střeše: Kompletní průvodce

Pravidelná údržba, náhodné opravy nebo servis instalací vyžadují přítomnost osob na střeše. Bezpečnost staveb obecně, při jejich užívání a následné údržbě, je jedním ze základních legislativních požadavků. Nová střecha vypadá bytelně, což může svádět k domněnce, že tomu tak bude napořád. Ale působení přírodních živlů se časem projeví na každé střeše a ta pak bude vyžadovat zásah. Tehdy oceníte, že máte kam bezpečně šlápnout, čeho se přidržet nebo kam přivázat jistící lano.

Práce na střeše rozhodně nekončí položením krytiny, také na hotovou střechu se musí občas vylézt. Klíčová je proto záruka bezpečného pohybu. Dnes už nejde o výsadu výškových či průmyslových budov - i na střechách rodinných domů přibývá technologií, které je třeba udržovat. Ochrana stavby před povětrnostními vlivy není dnes zdaleka jediným úkolem střech. Instalují se na ně antény, fotovoltaiky, klimatizace, případně tepelná čerpadla, a to všechno vyžaduje pravidelnou údržbu. Majitelé nemovitostí mají ze zákona povinnost provádět pravidelnou kontrolu, eventuálně revizi komínu. Kominíka tedy na střeše mít budeme. Málokdo si uvědomuje, že součástí revize komína je posouzení bezpečného přístupu ke spalinové cestě.

Legislativní požadavky a normy

Bezpečné užívání stavby je jedním ze základních požadavků stanovených vyhláškou č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby (dále jen „vyhlášky“). Tato vyhláška určuje technické požadavky na stavby, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů. Ustanovení vyhlášky se uplatňují též u zařízení, změn dokončených staveb, udržovacích prací, změn v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště, jakož i u staveb, které jsou kulturními památkami (zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů) nebo jsou v památkových rezervacích nebo památkových zónách, pokud to závažné územně technické nebo stavebně-technické důvody nevylučují. Jelikož naprostá většina udržovacích prací na střeše nebo fasádě je vždy spojená s rizikem pádu, protože to vyplývá z charakteru dané konstrukce, proto se bezpečnosti v tomto místě speciálně věnují např. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Požadavky na střechu při jejím bezpečném užívání, údržbě a opravě vycházejí ze zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (bezpečnost při užívání staveb), nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Bezpečné užívání stavby je jedním ze základních požadavků stanovených normou ČSN 73 1901. Používání záchytných systémů je zakotveno v zákoně č. 309/2006 Sb. o bezpečnosti práce a ochraně zdraví zaměstnanců.

Dle vyhlášky stavba musí splňovat požadavky uvedené v odstavci 1 § 8 vyhlášky (základní požadavky) při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby. § 55 vyhlášky v čl. 2 uvádí: „Odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby uvedeným v § 8“. Požadavek na bezpečné užívání směřuje zvláště k možnosti budoucího uživatele stavby bezpečně provádět údržbu.

Časté nedostatky při navrhování a realizaci střech

• Nevyhovující přístup na střechu.
• Chybějící nebo nesprávně navržená stavebně technická opatření k ochraně pracovníků před pádem při provádění údržby střechy, zařízení a konstrukcí přístupných ze střešní plochy.
• Není pamatováno na všechny předvídatelné klimatické podmínky, za kterých je nutné údržbu provádět (zejména odstraňování nadměrného množství sněhu a ledových rampouchů, např. tam, kde mohou ohrozit chodce).
• Není zpracován provozní řád střechy, režim prohlídek, kontrol a obnovy.
• Konstrukce střechy neumožňuje bezpečnou kontrolu a údržbu zařízení určených k ochraně před bleskem.
• Není řešena údržba otvorů nechráněných proti propadnutí, např. světlíků.
• U střech bez provozu není provedeno opatření k zajištění přístupu pouze oprávněným osobám.
• Návrhy (projekty střech) úplně a jednoznačně neurčují provozní řešení střechy.
• U vstupu na střechu není umístěna informační tabulka s poučením o zásadách provozu na střeše.
• U nepochozích střech, kde vodotěsnící vrstva neumožňuje bez rizika poškození kontrolu, údržbu nebo obsluhu konstrukcí a zařízení umísťovaných na střeše, není vhodně zajištěna bezpečnost lidí pohybujících se po střeše.
• Pokud není instalovaný záchytný systém určen pro ochranu před pádem u všech nezabezpečených hran a otvorů, nejsou tyto nezabezpečené plochy vhodně označeny, a to s přihlédnutím k nutnosti na střechu vstupovat i při sněhové pokrývce.
• Při rekonstrukcích střech nejsou dodrženy příslušné články norem.

Bezpečný přístup a pohyb po střeše

Při výstupu do výšky se neobejdeme bez žebříku, který musí být pevný a spolehlivý. Při použití je nutné jej zajistit proti sklouznutí a převrácení. Pozor na tuto podmínku zejména při instalaci žebříku ve svažitém terénu. Na střechu musí být zajištěn bezpečný přístup podle účelu střechy. Střechy bez provozu, na které je umožněn přístup poučeným osobám, mohou být přístupné i průlezným otvorem přes skladbu střechy minimálně průměru 600 mm, nebo otvorem ve stěně minimálně rozměru 600 x 1200 mm. V mnoha případech je výhodnější vytvořit přístup na střešní plochu zvenčí, bez průlezu zevnitř, který nutně tvoří otvor do střešní krytiny a tím pádem i detail, který není nezbytný.

Čtěte také: Vše o revizních vstupech na střechu

V dalším postupu vzhůru k pevně definovaným cílům (např. ke komínu) vám pomohou cesty vytvořené na střešní rovině. Budují se ze střešních schodů (nášlapů), stoupacích plošin, střešních žebříků a komínových lávek. Tyto prvky pochůzných systémů dodávají renomovaní výrobci ke každé střešní krytině. U skládaných krytin se zavěšují na laťování, kdežto na plechové krytiny se šroubují přímo, a to pomocí systémových držáků.

Střešní žebříky a lávky

• Žebříky slouží primárně k pohybu ve svislém směru, ale také ve směru šikmém, po ploše sklonitých střech. Pohyb po žebříku je bezpečný z důvodů zapojení obou rukou. Pracovník je tak v kontaktu s žebříkem ve čtyřech bodech, na rozdíl od střešních stupňů, kde se postupuje pouze po schodech bez opory rukou. Střešní žebříky jsou na střeše osazeny na pevno. Slouží jako trvalá cesta k lávce nebo přímo ke komínu. Mohou překlenout vzdálenost od okapové hrany nebo od střešního průlezu. Výhodou je, že u krytin, které využívají kotvení skryté pod krytinou, nevyžaduje montáž žebříku vrtat skrz krytinu. Osadí se například sevřením na drážku.
• Stěnové žebříky tvoří samostatnou kategorii. Mohou sloužit jako přístup na šikmou nebo i plochou střechu. Jsou obvykle zakončeny výlezovými madly, která umožní osobám vystupovat bezpečně na plochu nad žebříkem. Vyšší výšky vyžadují osazení ochranného koše lezení, který eliminuje nebezpečí pádu osob vzad. Stěnové žebříky jsou obvykle zakončeny v bezpečné výšce nad terénem, která znemožňuje využití nepovolanými osobami.
• Lávka je základním elementem samozřejmým u každého komínu, který vyžaduje zevní kontroly. Na kluzkých a strmých krytinách nelze zajistit bezpečný pohyb osob a každý kominík to nejspíše odmítne, i s ohledem na možné poškození samotné krytiny jeho pohybem. Možné je rovněž osazení zábradlí pro maximalizování bezpečného pohybu osob. Pochozí rošt lávky je řešen tak, aby nebylo možné uklouznout bez ohledu na roční období. Současně profilace lávky nepodporuje zadržování vody a případnou pozdější korozi. Střešní výlez musí být umístěn těsně vedle komínu a od výlezu ke komínu by měly vést nášlapy. Pokud se jedná o větší vzdálenost ke komínu, pak ale nášlapy nestačí a je potřeba instalovat stoupací plošiny, případně komínovou lávku. Dnes už by část, na které se stojí, měla být protiskluzová, což znamená kovová s výstupky a otvory, které brání shromažďování vody a sněhu.

Na šikmé střechy rodinných domů se pro bezpečný pohyb při údržbě střechy a zařízení na ní umístěných montují zejména stoupací plošiny, lávky a nášlapy v kombinaci s bezpečnostními háky. Revizní kontrolu provádí pověřený pracovník především vizuálně. „Lávku, plošinu, nášlap, ale i bezpečnostní hák je třeba prohlédnout nejprve jako celek, poté všechny jeho části, a především správně provedenou montáž i uchycení a poté rozhodnout, zda tento prvek lze nadále bezpečně používat. Revizi provádí autorizovaná osoba, pověřená výrobcem, který daný prvek uvedl na trh,“ uvádí Zdeněk Štofaňak, zástupce společnosti HPI-CZ. Cestu po střeše lze vytvořit bez vrtání do krytiny pomocí univerzálního nášlapu Trapac®, který stačí jen „zaháknout“ za střešní tašku. Sklon roštu lze upravit dle sklonu střechy, otvor v nášlapu je opatřen madlem pro přidržení, a tedy ještě pohodlnější a bezpečnější pohyb po střeše. Sada ROBUST z nabídky HPI-CZ zahrnuje kompletní stoupací plošinu z pozinkované oceli. Rošt plošiny má protiskluzový povrch, hustě rozmístěné otvory v povrchu roštu zabraňují shromažďování vody a sněhu.

V souvislosti s dalšími bezpečnostními prvky na střeše mohou rozhodující být i dostatečné rozměry instalovaného výlezu, kterým se kominík, pokrývač nebo třeba „hromosvodář“ protáhne na střechu. Takovým je např. kominický výlez HPI pro profilované střešní krytiny, který svou velikostí 550 x 720 mm splňuje normu ČSN 73 4201.

Záchytné systémy a ochrana proti pádu

„Čím častěji se na střechu vstupuje, tím důležitější je zajistit bezpečnost pro všechny, kdo na ní pracují. A nejspolehlivější ochranou je záchytný systém,“ uvádí Ondřej Vrbický ze společnosti Roofix. „Nejde jen o pojistku v případě pádu, ale především o prevenci. Při správném navržení a používání by k pádu vůbec nemělo dojít.“ Ochrana proti pádu ze střechy přitom není jen otázkou odpovědného přístupu, ale i zákonnou povinností zadavatele práce. Ten je povinen zajistit ochranu proti pádu ze střechy použitím ochranné, případně záchytné konstrukce doplněné osobními ochrannými pracovními pomůckami. To platí nejen po obvodu střechy, ale také v místech světlíků, technologických či jiných otvorů. Pád do hloubky hrozí i u ploché střechy. Proto by i ona měla být zabezpečená, a to buď instalací zábradlí nebo kotvících zařízení. U rozsáhlých plochých střech se nejčastěji používá tzv. Požadavky na instalaci kotvicích prvků plochých střech stanovují jejich výrobci. Pokud tedy řemeslník zjistí, že střecha není bezpečná, může na ni odmítnout vylézt. V takovém případě nezbývá než použít například pracovní plošinu, což pro majitele nemovitosti znamená nejen komplikace, ale hlavně vyšší finanční náklady.

Mezi nejbezpečnější a zároveň finančně dostupné způsoby zajištění na střechách patří využití bezpečnostních střešních háků. Háky se instalují převážně v blízkosti střešních oken, štítů, u okapů, nebo u hřebenů střech. V blízkosti střešních oken, kterými je možné vylézt na střechu, se upevňují háky. Slouží k připevnění žebříků, k podepření pracovních plošin a pro kotevní body, ke kterým se připevňují ochranné prostředky proti pádu.

Čtěte také: Nahlédněte do Muzea lidových staveb v Kouřimi

Základní prvky záchytného systému

Záchytný systém se skládá ze dvou hlavních částí - střešních prvků a vybavení pracovníka. Na střeše se instalují kotvicí body - někdy samostatné, jindy propojené lanem, záleží na zvoleném typu. K nim se člověk připne jisticím postrojem přes spojovací prostředek nastavený na požadovanou délku. Neexistuje však univerzální řešení záchytného systému - zvolený typ by se měl vždy odvíjet od konkrétní situace. „Při návrhu záchytného systému je důležité zohlednit, k čemu přesně bude sloužit, tedy jak často bude střecha obsluhovaná a za jakým účelem. Zároveň je třeba počítat se střešními otvory, balkóny a podobně,“ říká Ondřej Vrbický.

Typy záchranných systémů:

• Horizontální systém slouží k zastavení pádu osob ze střechy, tedy při pohybu po její ploše v blízkosti okrajů a rizikových zón.
• Vertikální systém naopak jistí bezpečný pohyb po žebřících - jeho úkolem je zachytit případný pád osoby při výstupu nebo sestupu, typicky v místech střešních výlezů a přístupových tras.

Způsob pohybu vůči hraně střechy:

• Zádržný systém nedovolí uživateli přepadnout přes okraj střechy, protože délka spojovacího prostředku je nastavená tak, aby se k hraně vůbec nedostal. Je proto vhodný všude tam, kde není dostatečný prostor pro bezpečné zachycení pádu.
• Záchytný systém naopak umožní, aby pracovník padal, ale bezpečně jej zachytí - používá se u střech ve výšce minimálně 6,5 m, kde jsou splněny všechny podmínky pro brzdění pádu.
• Závěsný systém pak slouží pro práci v závěsu, například při mytí fasád a oken, kdy se člověk pohybuje spíše po svislé než po vodorovné střeše.

Konstrukce kotvicích prvků:

• Lanový systém vytváří souvislou trasu - jednotlivé kotvicí body jsou propojené nerezovým nebo textilním lanem a rozsah obslouženého prostoru definují jednotlivé úseky spolu s příslušnou délkou jisticího lana. Takové řešení je vhodné pro velké pravidelné střechy, kde se pracovníci pohybují podél dlouhých okrajů nebo technologických řad.
• Bodový záchytný systém naopak využívá samostatné kotvicí body. Rozsah obslouženého prostoru zde určuje poloměr kružnice kolem každého bodu, což je ideální pro menší a členité střechy, kde se pracuje jen v konkrétních místech. V praxi se pak často využívá kombinace obou systémů - lanový systém na hlavních plochách s častějším provozem a kotvicí body na menších doplňkových úsecích.

Průběžnost systému:

Čtěte také: Vše o trámech, hranolech a řezivu

• Průběžný systém umožňuje projít celou trasu bez potřeby překotvení - uživatel je připojen na vozík nebo jezdec, který překonává průběžné podpory.
• Neprůběžný systém naopak vyžaduje mezi jednotlivými úseky překotvení, tedy odpojení a opětovné připojení jisticího prostředku, což klade větší nároky na správný postup a disciplínu uživatele, ale může být vhodnější pro práci na členitějších či kratších úsecích.

Zhodnocení nebezpečí a rozmístění kotvicích bodů

Návrh záchytného systému pro práci ve výškách musí vždy vycházet z přesných pravidel a pečlivě zohledňovat všechna riziková místa. Prvním krokem je určení rizikových zón - tedy prostoru do vzdálenosti 1,5 metru od hrany možného pádu, kde se pracovník nikdy nesmí pohybovat bez zajištění. „Používání záchytných systémů se vyžaduje u střech ve výšce alespoň 1,5 metru, se sklonem větším než 10 stupňů, v místech bez zábradlí do vzdálenosti 1,5 metru od kraje, u otvorů větších než 25 centimetrů nebo tam, kde hrozí propadnutí střešní konstrukcí. Povinnost platí také pro střechy umístěné nad vodní hladinou, a to bez ohledu na jejich výšku,“ upřesňuje Aleš Kořínek ze společnosti Roofix.

Neméně důležité je správné rozmístění kotvicích bodů. „Obvykle se umisťují ve vzdálenosti 2-3 metry od hrany střechy. Aby záchytný systém spolehlivě fungoval, rozestup mezi dvěma body by neměl být delší než 11,5 metru a kotvicí body musí vyčnívat minimálně 150 milimetrů nad povrchem střechy,“ vysvětluje dále odborník.

Kvalita kotvení a materiály

Funkčnost záchytných systémů stojí na kvalitě kotvení. „Každý kotvicí bod musí být osazený tak, aby v případě pádu osoby spolehlivě vydržel. Proto je zásadní mít přesné informace o typu krytiny a podkladu, do něhož se bude kotvit,“ vysvětluje Aleš Kořínek. Konkrétní způsob kotvení vždy určuje výrobce záchytných systémů, který definuje vhodný typ kotev a požadované vlastnosti podkladového materiálu. „U novostaveb bývá určení podkladu jednoduché, problém však nastává při rekonstrukcích, kdy není kvalita nosné vrstvy jednoznačná. V případě jakýchkoli pochybností určitě doporučuji provést sondu a případně výtažnou zkoušku, aby se potvrdilo, zda podklad potřebné zatížení unese,“ dodává odborník.

Požadavky na tloušťku materiálů pro kotvení:

U trapézových plechů je nezbytné zohlednit rozdílné rozteče vln, aby se dala pokrýt co nejširší škála rozměrů. Kotvení se provádí přímo do plechu, přičemž rozhodujícím parametrem je jeho tloušťka. U sendvičových panelů je nutné se vyhnout kotvení do spojů. Varianta s trapézovou profilací vyžaduje pohlídat osovou rozteč a správnou orientaci oka kotvicího bodu. Pokud je vrchní vrstva z plechu, mělo by se postupovat opatrně, aby se nepoškodila krytina. Pro bezpečné ukotvení musí mít krycí plech tloušťku minimálně 0,5 mm a musí se zajistit, že přenese předpokládané síly. U novostaveb se obvykle používají průvlakové kotvy, u rekonstrukcí se častěji volí kotvy chemické. Při chemickém kotvení je nutné dodržet postup výrobce a v případě nejasného podkladu provést tahovou zkoušku pro ověření únosnosti.

Pro šikmé střechy je nově k dispozici také flexibilní nerezový kotvicí bod Roofix s možností posunu až o devět centimetrů, takže se snadno přizpůsobí profilování tašek. To výrazně zjednodušuje montáž i následné používání. Kotvení do ocelových konstrukcí se musí provést tak, aby se sloupek nedostal do přímého kontaktu s podkladem, protože by tím vznikala koroze. K oddělení se používají pryžové podložky a je nezbytné, aby tloušťka oceli v místě kotvení byla minimálně 3 mm, jinak by spoj nemusel odolat dynamickému zatížení při pádu.

Nový kotvicí bod Satjam, který se neupevňuje do nosné části střechy, ale pouze do laťování pod krytinou, představuje stoprocentní zajištění jednoduše, bez složitých logistických operací i ohrožení pro samotnou plechovou krytinu. „Tvar připomínající písmeno V pomáhá rozložit síly do dvou směrů, takže se zvyšuje stabilita systému a nehrozí uvolnění bodu ani poškození konstrukce. Krytina kolem kotvicího bodu se přišroubuje k podkladu pomocí systémových šroubů s těsněním - tím zamezíme vzniku netěsností,“ popisuje princip novinky Petr Tureček ze společnosti Satjam. Každý bod slouží k jištění jedné osoby v jednom směru pádu, takže pokud je potřeba zabezpečit pohyb i přes hřeben nebo na jiné části střechy, musí se na ni umístit další prvky.

Střecha v zimním období a odklízení sněhu

V zimním období se střecha musí vypořádat nejen s vodou, ale také se sněhovou pokrývkou a ledem. Pokud se například sesune ze střechy domu lavina sněhu, nebo pokud spadnou ledové rampouchy, a bude zraněn kolemjdoucí, máte problém a to celkem velký. Plnou odpovědnost za sníh na střeše, případně za ledové rampouchy na domě, nese vždy majitel objektu. V případě extrémní sněhové kalamity může zasahovat dokonce i armáda. Není ale možné povolat subjekty státní správy na každou zasněženou střechu nebo chodník. Vlastník nemovitosti může požádat o pomoc, ale ta bude vždy individuálně vyhodnocena podle závažnosti rizika a ohrožení veřejnosti.

Práce na střeše ale může vyžadovat i pohyb mimo pochůzný systém (např. odklízení sněhu nebo oprava). Při pohybu po střeše vždy respektujte klimatické podmínky. Nikdy by to nemělo být za deště, sněhu, námrazy nebo silného větru (nad cca 8 m/s). Odstraňování sněhu a rampouchů ze střech domů buďte maximálně opatrní. Může totiž hrozit riziko pádu v důsledku uklouznutí nebo třeba proboření střechy. Než se pustíte do práce, ověřte, kolik je na střeše sněhu a zda je bezpečné dělat to svépomocí. Mějte maximální kontrolu nad tím, jak vypadá místo dopadu sněhu, aby nedošlo ke zbytečným zraněním kolemjdoucích osob. Neodkládejte shazování sněhu až na dobu, kdy ho bude na střeše nadměrné množství.

Postup při odklízení sněhu ze střechy:

1. Než se pustíte do jakékoliv práce, informujte nejdříve kolemjdoucí o tom, že na střeše se pracuje, respektive dochází ke shazování sněhu nebo ledu. Ohraničte nebezpečné místo před domem, kam bude dopadat sníh a led, bezpečnostní páskou.
2. Ideální je začít shazovat sníh pomocí hrábí. Ty totiž naruší vrstvu sněhu tak, aby nedošlo k hromadnému sesuvu - sklouznutí. Pokud to děláte ze spodu domu, nikoliv přímo ze střechy, mějte dostatečný odstup pro případ, že by k sesuvu náhodou došlo. I to se může stát.
3. Pokud máte střechu předpřipravenou hráběmi, vylezte na ní a vemte si s sebou lopatu nebo sněžné hrablo.
4. Neodstraňujte všechen sníh ze střechy. Nechte na ní malou vrstvu, protože bude sloužit jako ochrana střechy.
5. Je možné, že velký nános sněhu, který jste na střeše nechali delší dobu, způsobil, že sníh zmrznul a nejde sundat. V takovém případě je možné použít speciální řezačku na led (Snow Cutter). Tento nástroj je bezpečnější a podstatně účinnější než lopata či hrablo. Řezačka funguje tak, že ji zaseknete do sněhu a táhnete směrem dolů.
6. Nesnažte se nahromaděný sníh na střeše ztrhnout celý najednou. Může to být velmi nebezpečné a to i přesto, že se vám to bude zdát, jako zábava. Tímto počínáním můžete způsobit náhlý sesuv opravdu obrovské masy sněhu, která se promění na opravdovou smrtící sněhovou nebo dokonce ledovou lavinu.

Shazování rampouchů

Shazování rampouchů je ještě víc nebezpečné než shazování sněhu. Platí ale podobná pravidla. Na velké rampouchy je lepší zavolat specializovanou firmu. Masivní ledy se v některých případech neodstraňují klasickým shazováním, ale odřezáváním z plošiny. Pokud se pustíte do přímého odstraňování, ujistěte se, že je dobře zabezpečeno místo, kam budou rampouchy dopadat, a že se v tomto místě nikdo nevyskytuje. Doporučujeme, aby v bezpečné zóně byla vždy alespoň jedna kontrolní osoba, která zajistí bezpečnost kolemjdoucích. Odstraňování se provádí nejčastěji klasickým odklepnutím směrem od domu tak, aby led dopadl do předem vyhrazeného zabezpečeného místa.

Sněhové zachytávače

Sněhové ochranné prvky se primárně osazují tam, kde není možné ponechat sníh sjíždět samovolně ze střechy dolů. Typicky jde o vchody do budov, střechy směřující do ulice, nebo i střechy, jejichž poloha žlabů koliduje se sněhem, který by sjížděl z plochy dolů. Je to téma velmi časté u hladkých krytin, které samy o sobě nemají schopnost sníh zpomalovat nebo zadržovat. Sněhové zábrany se rozmístí na střeše tak, aby byla váha sněhu rovnoměrně zadržována. Obvykle postačí jedna řada u okapové hrany. Ve vyšších polohách se osazují dvě nebo více řad nad sebe, aby se hmotnost sněhu rozložila. Vyrábí se trubkové zábrany nebo roštové. Kromě estetických rozdílů se chovají velmi podobně. Zadržují nápor sněhu, který na střechu napadne ve stanoveném úseku nad zábranou. Pro správné navržení je třeba znát místo stavby, sklon střechy a její délku.

tags: #strv #vstup #na #strechu #informace

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si srovnání pružinových a pěnových matrací
• Zjistěte více o výhodách Ytongu pro bytovou výstavbu
• Luxusní zlaté obklady
• Vše o izolovaných komínech 150 mm
• beton pevnější než kdy dříve díky inspiraci přírodou