Stupeň hořlavosti sádrokartonu a jeho reakce na oheň

V kontextu požární bezpečnosti staveb v České republice jsou stavební hmoty hodnoceny z hlediska hořlavosti v pěti stupních hořlavosti. Nezáleží na tom, zda stavební hmotu tvoří výrobek, nebo je jen jeho součástí. Dnes je tento parametr nahrazen parametrem „reakce na oheň“, který přesněji charakterizuje daný materiál, nicméně v zásadě popisuje znovu míru hořlavosti materiálu.

Klasifikace stavebních materiálů dle reakce na oheň

Reakce na oheň u stavebních materiálů je definována jako schopnost materiálů reagovat v určitých požárních podmínkách, což zahrnuje míru jejich hořlavosti, šíření plamene, vytváření kouře a padání hořících částic. Nezávisí to na tom, zda je materiál použit jako samostatný produkt, nebo je součástí jiného výrobku. Rozšíření plamene je posuzováno pouze na povrchu materiálů, nikoli na celkových výrobcích. Pro návrh požárně bezpečných staveb se považuje za klíčové použití materiálů, které odpovídají klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1. Tato norma je rozdělena do pěti hlavních kategorií: A, B, C, D a E. Kromě toho kategorie F, která slouží pro výrobky netestované v této souvislosti.

Třídy reakce na oheň:

• Třída A1: Výrobky z této třídy nepřispívají k požáru, včetně plně rozvinutého. Jedná se o nehořlavé materiály.
• Třída A2: Vyhovující stejným kritériím jako třída B. Téměř nehořlavé materiály.
• Třída B: Materiály s velmi omezeným příspěvkem k požáru.
• Třída C: Materiály s omezeným příspěvkem k požáru. Například celulózová izolační hmota.
• Třída D: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
• Třída E: Materiály se snadnou hořlavostí, ale s omezeným šířením plamene.
• Třída F: Materiály, které nesplňují minimální požadavky na reakci na oheň, nebo nebyly testovány.

Tato klasifikace není na dobrovolné bázi, ale je vyžadována zákonem. Pro majitele budov a investory je znalost tříd (A1, A2, B až F) nezbytná pro splnění zákona o požární ochraně.

Sádrokartonové desky a reakce na oheň

U konkrétní sádrokartonové desky můžeme mluvit o reakci materiálu na oheň. „V případě sádrokartonových desek Rigips se jedná o kategorie nehořlavých materiálů, která je definována indexem A2, s1, d-0. Toto zatřídění vyplývá přímo z výrobkové evropské normy - ČSN EN 520 Sádrokartonové desky,“ doplňuje Robert Hošek. Deska sama o sobě tedy nemá požární odolnost, přisuzuje se jí však míra reakce na oheň. I přesto, že obsahuje hořlavý karton, chová se celkově jako nehořlavý materiál. s1 = minimální kouř, d0 = žádné hořící kapky.

Požární odolnost konstrukcí

Požární odolnost je jednou ze základních vlastností většiny staveb. Vždy se váže k celé stavební konstrukci, ne k jednotlivým použitým materiálům. Obecně vzato, požární odolnost je časový interval uváděný v minutách, po který jsou naplňovány jednotlivé normativně definované parametry konstrukce. Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce celistvá. Měří se na chráněné straně konstrukce a udává dobu, po kterou nenastane zvýšení maximální teploty min. o 180° Celsia. Parametr I může být v některých případech (např. u otvorových výplní) nahrazen parametrem W - ten se označuje jako „hustota tepelného toku“ a hodnotí se v jisté vzdálenosti od chráněného povrchu. Jedná se tedy o měkčí parametr než I a tudíž platí, že konstrukce splňující parametr I, splňuje zároveň i parametr W.

Čtěte také: Odolnost CETRIS desek proti ohni

Požadavky není možné jednoduše doporučit nebo určit. Plynou z normativního kodexu návrhových požárních norem a lze je stanovit výhradně na základě projektu požární bezpečnosti konkrétního stavebního objektu, který může vypracovat jen projektant specialista v oboru požární bezpečnosti staveb. Aby tyto požadavky byly naplněny, je nutné zvolit některou ze systémových konstrukcí, která byla patřičně odzkoušena a následně klasifikována, případně i certifikována pro určitou požární odolnost.

Druhovost požárních konstrukcí

U požárních konstrukcí lze kromě samotné požární odolnosti rovněž určit i tzv. druhovost požárních konstrukcí (DP1 až DP3), která je zpřesňujícím parametrem a má význam pro správný návrh konstrukce v rámci projektu. Zjednodušeně lze říci, že konstrukce typu DP1 se skládají výhradně z nehořlavých komponent, kdežto DP2 a DP3 jsou konstrukce, které mohou obsahovat i součásti hořlavé. Do kategorie konstrukcí DP2 je daná skladba smíšené konstrukce klasifikována po dobu, než dojde ke vznícení hořlavých součástí takové konstrukce.

Sádrokarton a žáruvzdornost

Sádrokartonové desce nemůžeme přisuzovat ani vlastnost žáruvzdornosti. Bez ohledu na to, zda se jedná o základní sádrokarton RB (A) nebo protipožární desku RF (DF), není materiál žáruvzdorný. Tyto desky po jistou dobu požáru odolávají, nicméně postupem času dochází k jejich degradaci. Povrchový karton shoří a sádrové jádro se během požáru začne postupně rozpadávat. To je způsobeno postupným uvolňováním vázané vody z krystalické mřížky sádrovce. Z di-hydrátu síranu vápenatého (CaSO4.2H2O) se tak během požáru stane hemi-hydrát síranu vápenatého (CaSO4.1/2H2O) - neboli „vypálená sádra“. Ta postupně vlivem působícího ohně zmenšuje svůj objem a stává se značně křehčí.

Jednou z výhod použití desek na bázi sádry je jejich již zmíněné uvolňování krystalické vody. To pohltí značnou část tepelné energie požáru a desky tak fungují jako automatický „hasicí přístroj“. Z každého čtverečního metru sádrokartonu se během požáru uvolní přibližně 1,5 litru vody.

Z výše uvedeného plyne, že žádná sádrokartonová či sádrová deska nemůže být žáruvzdorná, neumí odolávat ani zvýšeným teplotám (i bez ohledu na požár) - proto se ani požární sádrokarton nehodí např. pro opláštění tepelně namáhaných částí krbů. Obecně platí, že sádrokartonové desky lze použít jen tehdy, když teplota na jejich povrchu během jejich životnosti nevzroste dlouhodobě nad 45° Celsia (krátkodobě nad 60° Celsia).

Čtěte také: Jak správně připravit dokumentaci k ohlášení stavby

Příklady z praxe a důležité pojmy

• Reakce na oheň (A1-F) nám říká, zda materiál "přilévá olej do ohně". Pro maximální bezpečnost na únikových cestách vyžaduje legislativa nehořlavé materiály třídy A1 a A2.
• Nezaměňujte tento pojem s požární odolností (EI/EW), která udává čas, po který konstrukce odolá plamenům.
• Představte si Chráněnou únikovou cestu (CHÚC) v bytovém domě. Projektanti zde často navrhují vchodové protipožární dveře. Pokud zvolíte ocelové, máte jistotu třídy A1 (nehořlavé). Pokud však investor trvá na dřevěných dveřích (reakce na oheň D), je to možné pouze tehdy, pokud mají certifikovanou požární odolnost (např. EI 30), která garantuje, že prohoří až za určitý čas.
• Zateplovací systémy (ETICS): Při zateplování polystyrenem (třída E) je nutné dodržovat požární pásy z minerální vaty (třída A1) nad okny a v určitých výškách budov.
• Kompozitní materiály: Moderní obklady mohou vypadat jako beton, ale obsahují plasty. Vždy je třeba ověřit jejich skutečnou třídu reakce na oheň.

Kategorie stavebních výrobků dle ČSN EN 13501-1

Čtěte také: Srovnání sádrokartonu a OSB desek

tags: #stupen #horlavosti #sadrokarton

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně montovat palubky?
• vše o tenkých fixech Posca
• CETRIS desky vs. dřevěné obklady: co zvolit?
• PVC podlahy: Kompletní průvodce
• Kvalitní terasová prkna