Suchá rekonstrukce omítky: Kompletní průvodce

Pokud jste se rozhodli pro rekonstrukci interiéru, pak jedním z vašich prvních kroků bude také renovace stěn a s tím spojená oprava vnitřních omítek. Na ty sice nejsou kladeny tak vysoké nároky jako na omítky vnější, přesto je jejich úprava velmi důležitým krokem. Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme popsat. Samotné omítání je odborná činnost, kterou si však do jisté míry lze na některé menší stavební zásahy docela dobře osvojit.

Příprava zdi pro opravu omítky

Než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste na podlahu rozložit malířskou netkanou textilii a správně připravit stěnu. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Čím staršího interiéru se opravy týkají, s tím větší opatrností bychom měli k omítkám přistupovat.

Odstranění staré omítky

Ze všeho nejdůležitější je odstranění všech nepevných částí omítky a otlučení míst, která nám při poklepu budou znít dutě. Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo. Spáry obnaženého zdiva oškrabeme do hloubky 1 - 2 cm a následně celou plochu dočistíme tlakovou vodou. Důležité je beze zbytku odstranit staré tapety a lepidla. Je třeba zkontrolovat, zda je podkladová omítka (například sádrová) dostatečně únosná. Nezapomeňte si každou vrstvu před nanesením nové zdrsnit, aby nová vrstva omítky snáze přilnula k podkladu.

Penetrace a zpevnění podkladu

Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Penetrační nátěr se krátce promíchá a v rovnoměrné vrstvě nanese na celý podklad.

Výborným pomocníkem k zafixování a předcházení prasklin v omítce je zpevňovací síť - perlinka. Používá se pod finální štukovou omítku, lze jí využít zejména na vyztužení hodně namáhaných míst, jako jsou například hrany dveřních a okenních otvorů, rohy místností, ale právě i jako prevence proti prasklinám apod. Perlinka se připevňuje na zeď pomocí speciálního lepidla, které se roztírá stejně jako omítka. Pro práci s perlinkou už budete potřebovat nějaké zkušenosti. Perlinka slouží pro zpevnění nových omítek. Nová omítka na staré omítce tak bude chráněna před popraskáním.

Čtěte také: Suchá výstavba Rigips: Detaily a výuka

Typy omítek a jejich aplikace

Jak již bylo řečeno, v dnešní době je možné nalézt omítky a omítkové směsi pro každý typ zdiva. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Maltu na opravu vnějších omítek má být složena ze stejných hmot jako malta původní. Kvalita omítky je závislá na kvalitě vyhašení vápna. V současné době se běžně používá vzdušné stavební vápno mleté a dodávané v pytlích, které vyhasíme v nádobě (neckách, sudu), a to 2 až 3 dny před použitím. Na opravu omítky použijeme do malty písek ostrý, čistý, který není znečištěný hlínou.

Jádrová omítka

Na takto připravený podklad provedeme postřik z řídké cementové malty - špric. Pokud je součástí stěny například betonový překlad, na kterém by omítka nemusela dobře držet, zakrývá se tato část kovovým pletivem a špric nahodíme až následně na pletivo. Na připravený povrch, který byl špricem záměrně zdrsněn, nanášíme vrstvu jádrové omítky. Jádrová omítka nám slouží pro dokonalé vyrovnání povrchu a kvalita této vrstvy do značné míry ovlivňuje jakost celé omítky. Jestliže jádro nanášíme v několika vrstvách, povrch každé předchozí vrstvy zdrsníme. Následující vrstvu naneseme až po zaschnutí předchozí vrstvy.

Štuková omítka

Štuková vrstva je závěrečnou vrstvou, která se nanáší až po dostatečném ztuhnutí a utvrzení jádrové omítky. Velmi jemná štuková malta nám pomůže docílit co nejhladšího povrchu. Po nahození se uhlazuje dřevěným či ocelovým hladítkem, a jakmile dojde k zavadnutí, uhladíme ji plstí. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem. Jestliže je původní omítka v dobrém stavu a nevyžaduje žádné dorovnání a jiné zásadní úpravy, lze vyřešit opravu pouze nanesením nové štukové vrstvy. Před nanášením nové štukové omítky se doporučuje starou zeď napenetrovat a teprve po zaschnutí penetračního nátěru, nanést štukovou omítku. Díky penetraci dosáhnete zpevnění a sjednocení nasákavosti podkladní omítky.

Hrubá vápenná omítka

Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.

Cementové omítky

Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.

Čtěte také: Použití odvodňovacího žlabu se suchou klapkou

Dekorativní omítka

Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ. Právě u rekonstrukcí interiérů se často můžeme setkat s tím, že stará podkladová omítka, na kterou se natáhne rýhovaná vrstva, bývá ukryta například pod tapetami. Před aplikací šlechtěné minerální omítky je proto třeba podklad dobře připravit. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Na většinu plochy se omítka natahuje hladítkem na tloušťku 3 mm (největší zrnitost). Když zaschne (přibližně deset až patnáct minut), vytvoří se plastovým hladítkem samotná rýhovaná struktura. V oblasti rohů, dveřních a okenních otvorů se omítka nanáší a upravuje zednickou lžící, aby se předešlo trhlinám v místech styku různých materiálů. Šlechtěná omítka schne přibližně tři až čtyři dny. Rýhovanou minerální omítku je třeba vždy nanášet na ucelené plochy a přizpůsobit tomu i počet pracovníků.

Postupy opravy omítek

Pokud se chystáte opravit omítky ve vašem domě, máte na výběr ze dvou možností. Buď starou omítku kompletně osekáte a na zdivo nahodíte omítkou novou, nebo omítku nanesete přímo na původní omítku. Než kompletně odstraňovat původní starou omítku, je někdy vhodnější ponechat původní omítku na zdi a buďto ji pouze lokálně vyspravit nebo na ni natáhnout novou vrstvu omítky.

Oprava menších ploch a trhlin

Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli. Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.

Oprava větších ploch

Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků.

Postup pro opravu velkých ploch

  1. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“.
  2. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou.
  3. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem.
  4. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky.
  5. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.

Vytváření rohů

Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou. Na dokonale pevnou a únosnou starou omítku se pomocí speciální rychle tvrdnoucí malty připevní rohové lišty jako ochrana hran stěn před nárazem.

Čtěte také: Korunky na dlažbu bez vody

Oprava rákosových podhledů

Vnitřní omítky nahozené na rákosový podhled mohou vydržet celá staletí, avšak při poměrně krátké době zatékání začne rákos hnít a celý podhled se začne bortit. Pak je nutné degradovanou část podhledu včetně rákosových roštů shodit a zhotovit novou. Nosné trámy se očistí a ošetří biocidem. Nové rákosové rohože se k nim připevní pomocí vrutů s velkými podložkami. Snažíme se rohože nepřitloukat, aby nepadala další malta a omítka. U zcela nových rákosových podhledů lze použít tradiční rákosníky - speciálně tvarované hřeby. Přes jednotlivé vrstvy rákosových rohoží se mohou natáhnout ocelové dráty, které celou podhledovou konstrukci zpevní. Takto připravený rákosový podhled očistíme od přečnívajících částí a můžeme nahazovat jádrovou omítku, na kterou přijde vrstva štuková a nakonec výmalba. U rákosových podhledů se většinou setkáváme s fabionem, který tvoří čtvrtkruhový přechod mezi stropem a stěnou místnosti. Tento přechod bývá u styku se stěnou ukončen polokruhovým profilem (oblounem) po obvodu celé místnosti.

Časté chyby a problémy s omítkami

Trhliny nebývají jedinou závadou v omítkách. Na zdech můžete vidět i omítku rozpadlou, odfouklou či jinak uvolněnou. Příčiny mohou být různé:

  • Při míchání omítky byl použit zmrzlý písek.
  • Malta byla namíchána ve špatném poměru vápna, cementu a písku. Chybou bývá zejména nadměrné množství vápenné kaše.

Finální úprava a nátěr

Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.

tags: #sucha #rekinstrukce #omitky

Oblíbené příspěvky: