Komplexní průvodce hydroizolací a zateplením soklu a základů

Sokl, tedy přechod mezi základy a fasádou, je jednou z nejvíce zatěžovaných částí celé stavby. Z hlediska zateplení je sokl často přehlížená, ale rovněž důležitá část domu. Čelí vlhkosti, mrazu i mechanickému namáhání a pokud není správně zateplený, vznikají zde tepelné mosty, uniká teplo a obecně zateplení nefunguje ideálně. Přesto bývá při zateplování domu často opomíjen, což je chyba, která se může v budoucnu výrazně prodražit.

Pokud sokl není zateplený, vzniká v tomto místě takzvaný tepelný most, tedy místo, kterým uniká teplo z interiéru ven. Vlivem chladných stěn pak dochází ke kondenzaci vlhkosti, vzniku plísní a postupné degradaci konstrukce. Zateplení základů domu a soklu podceňujeme nejčastěji. Studené podlahy v přízemí, vlhnutí stěn, plísně v rozích místností či praskání omítky mají velmi často společného jmenovatele. Jsou jím špatně řešené základy a sokl. Pokud je spodní část domu chladná, ochlazuje celou konstrukci směrem nahoru a snižuje účinnost jakékoli izolace fasády.

Zateplení základů má zásadní vliv nejen na úsporu energií, ale také na dlouhodobou životnost stavby a komfort bydlení. Správně zateplený dům funguje jako jeden celek, kde na sebe jednotlivé vrstvy navazují a navzájem se neoslabují. Pokud je izolace řešena komplexně - včetně základů a soklu - výrazně se omezuje prostup chladu z podloží do konstrukce domu. Výsledkem je stabilnější vnitřní teplota, méně studených povrchů a citelně vyšší komfort bydlení, zejména v přízemních místnostech.

1. Proč je svislá hydroizolace nezbytná?

Mokré sklepní zdi, plíseň v soklu nebo bobtnající omítka v přízemí? To vše může znamenat jen jednu věc - máte problém s vlhkostí pronikající ze země. Bez kvalitní svislé izolace základů se dešťová voda, roztátý sníh nebo vysoká hladina spodní vody postupně dostávají přes stěny základů do konstrukce. Voda najde cestu i přes nejmenší praskliny v betonu nebo spárách mezi cihlami.

Svislá hydroizolace je klíčovým prvkem ochrany stavby proti vlhkosti z okolního terénu. Jejím úkolem je zabránit průniku zemní vlhkosti, dešťové vody i tlakové podzemní vody do svislých konstrukcí pod úrovní terénu - tedy především do stěn suterénu, základových pasů nebo sklepních prostor. Svislá hydroizolace chrání svislé plochy základů, které jsou v kontaktu se zeminou. Zatímco vodorovná hydroizolace řeší vzlínající vlhkost zespoda, svislá zabraňuje pronikání vody ze stran. Bez ní můžete čekat vlhké zdi, plísně, poškozené omítky a v nejhorším případě i statické problémy.

Čtěte také: Dřevostavba a OSB konstrukce

Svislá izolace je proto nutná všude tam, kde základové zdivo přichází do styku s vlhkou zeminou. U suterénních stěn, soklu, ale i u jednoduchých základových pásů rodinných domů. Svislá hydroizolace se používá především u konstrukcí, které jsou dlouhodoběji v kontaktu se zeminou a vystavené tlaku vody:

• Suterénní stěny: U domů se sklepem je hydroizolace suterénních stěn nutnost. Ideální je svislá hydroizolace základů zvenku při stavbě, ale u stávajících objektů se často řeší hydroizolace sklepa zevnitř.
• Sokl a spodní část nadzemního zdiva: Ta část základů a zdiva, která je v kontaktu se zeminou nebo vystavená odstřikované vodě, potřebuje ochranu proti vlhkosti. Hlavně u starších staveb bez kvalitní vodorovné izolace.
• Opěrné zdi a konstrukce ve styku se zeminou: Opěrné zdi, terénní schodiště nebo jiné konstrukce, kde je zdivo trvale v kontaktu se zeminou z jedné strany, vyžadují svislou hydroizolaci.
• Rekonstrukce starých domů: U starších staveb bez původní hydroizolace může být svislá izolace nutná i u běžných základových konstrukcí, pokud se projevují problémy s vlhkostí.

2. Příprava staveniště a základů

Než začnete s hydroizolací, je důležité správně připravit staveniště a základy. Tento krok je klíčový pro zajištění dobré přilnavosti izolačních materiálů a jejich dlouhodobé funkčnosti. Podklad pro soklové izolace musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Doporučuje se například omytí tlakovou vodou.

• Odstranění zeminy: Odkopejte zeminu okolo základů do hloubky minimálně 30-50 cm pod úroveň základové desky.
• Očištění povrchu: Základy musí být zbaveny prachu, mastnoty, zbytků betonu a jiných nečistot. Použijte ocelový kartáč nebo vysokotlaký čistič.
• Oprava trhlin: Všechny praskliny a nerovnosti je nutné opravit pomocí sanační malty nebo cementové stěrky.

Základová zeď musí být čistá, suchá a zbavená všech nečistot. Na savé povrchy (beton, cihly) aplikujte penetraci, která zajistí lepší přilnavost hydroizolace. Pozor na ostré hrany a výstupky. Ty je potřeba zabrousit nebo začistit, aby nepoškodily izolační vrstvu.

3. Výběr a aplikace vhodné hydroizolace

Existuje několik typů hydroizolačních systémů. Výběr závisí na typu stavby, geologických podmínkách a úrovni spodní vody. V praxi se však stále často používají tradiční systémy s asfaltovými pásy, které jsou velmi náročné na správné provedení. Spojování asfaltových pásů vyžaduje zkušené pracovníky, neustálou kontrolu kvality a pečlivou přípravu podkladu. I drobná chyba - špatně zatavený spoj, nedostatečné napojení nebo překrytí - může vést k pronikání vlhkosti a následným poruchám izolace. Náprava bývá komplikovaná a nákladná. Z tohoto důvodu se nabízí moderní systémová řešení, která jsou méně závislá na lidském faktoru a dají se snadněji kontrolovat i aplikovat.

3.1 Asfaltové pásy

Podklad natřete penetračním nátěrem (např. asfaltový penetrační lak). Po zaschnutí natavení pásů pomocí plynového hořáku - pásy se překládají min. 10 cm. V rozích a spojích použijte výztužné pásky nebo přídavné vrstvy. Na svislou hydroizolaci je možné použít obyčejný natavitelný pás třeba typu IPA V60S35.

Čtěte také: Jak vybrat a správně aplikovat omítku?

3.2 Tekuté hydroizolace (bitumen, polyuretan, tekutá guma)

Aplikujte štětcem, válečkem nebo stěrkou ve dvou až třech vrstvách. Každá vrstva musí před aplikací další zcela zaschnout (obvykle 12-24 hodin). V místech s vyšší zátěží doporučujeme vložit výztužnou tkaninu mezi vrstvy. Hydroizolace v podobě tekuté gumy vytváří bezešvou, elastickou vrstvu odolnou proti tlakové vodě. Snadno se nanáší štětcem nebo válečkem, dokáže překlenout menší praskliny a na rozdíl od pásových izolací nemá problematické spoje. Aplikace je jednoduchá i pro domácí kutily a výsledek je spolehlivý. Pro místa s extra vysokými nároky na odolnost, například hlubší suterény nebo problematické půdní podmínky, je ideální tekutá guma Kanada. Ta zvládne i extrémní podmínky a poskytuje dlouhodobou ochranu tam, kde běžné materiály nestačí.

3.3 Cementové stěrky

Smíchejte podle návodu a nanášejte ve dvou vrstvách. Vhodné pro kombinaci s jinými systémy (např. pod asfaltové pásy). Cementové stěrky jsou paropropustné, což je výhodné pro vlhké zdivo a vnitřní hydroizolace nebo sanace.

3.4 Fólie (PVC, HDPE)

Fólie se vyznačují vysokou mechanickou odolností a jsou vhodné pro velké stavby a průmyslové objekty.

Následující tabulka sumarizuje typy hydroizolací a jejich vhodnost:

4. Ochrana hydroizolace a zateplení soklu

Hydroizolace musí být chráněna před mechanickým poškozením a UV zářením. Po zaschnutí je nutné izolaci mechanicky ochránit před poškozením při zasypávání. Použijte ochrannou fólii, nopovou fólii nebo izolační desky. Nopová fólie slouží jako mechanická ochrana a zároveň umožňuje odvětrání vlhkosti. Montuje se nopy směrem ke stěně, aby mezi izolací a fólií vznikla vzduchová mezera. Vnější líc desek Perimetr pod úrovní okapového chodníku je dobré oddělit separační nopovou PE folií od zásypu výkopu (výška nopu stačí do 1 cm).

Čtěte také: Zjistěte více o technologiích pro beton bez bednění.

Zateplení soklu je náročnější než běžná fasáda. Materiály musí být pevné, nenasákavé a vše musí perfektně navazovat na hydroizolaci i fasádní zateplení. Výška zateplení nenasákavým polystyrenem by měla být minimálně 300 mm nad budoucí terén. Do této výšky je také nutné vytáhnout asfaltovou hydroizolaci domu. Izolace soklu musí být správně napojena jak na hydroizolaci základů, tak na zateplení fasády. Izolační desky (nejčastěji XPS nebo EPS Sokl) se lepí vhodným lepidlem - např. na cementové bázi nebo speciální PU pěnou. Na asfaltový hydroizolační pás se polystyren vždy lepí, abychom neproděravěli hydroizolaci. Tam, kde již nemáme hydroizolaci, můžeme použít kotvení hmoždinkami.

Soklová část nad terénem vyžaduje zvláštní pozornost. Po osazení soklové izolace se vytvoří armovací vrstva z lepidla a sklotextilní mřížky. Ta zvyšuje mechanickou odolnost povrchu a zabraňuje vzniku trhlin. Základní vrstva se v podstatě neliší od zateplovacího systému stěn, tj. s využitím perlinky. Základní vrstva se zatahuje min. 300 mm pod úroveň terénu. V místech s vysokým provozem (okolo chodníků, hřišť apod.) s rizikem proražení systému je vhodné výztužnou vrstvu zdvojit nebo použít zesílenou tzv. pancéřovou síťovinu. Před nanesením povrchových vrstev se provede penetrace za účelem snížení savosti a sjednocení podkladu.

Nakonec se sokl opatří finální vrstvou - buď omítkou odolnou proti vlhkosti, mrazu a poškození, nebo soklovým obkladem (např. keramickým nebo kamenným). Často se používá i tzv. marmolit (mozaiková omítka). Pro povrchovou úpravu soklu se používají ušlechtilé soklové omítky z přírodního popř. barveného kameniva. Častým případem je provedení soklu z keramického obkladu, popř. kamene.

5. Materiály pro zateplení soklu a základů

Při zateplování základů a soklu je klíčové rozlišovat mezi částmi stavby, které jsou trvale v kontaktu se zeminou, a částmi, které se nacházejí nad terénem v soklové zóně. Výběr správného izolačního materiálu pro sokl je naprosto klíčový. Na rozdíl od běžné fasády tady nestačí klasický EPS polystyren. Materiál musí být odolný, nenasákavý a pevný v tlaku. Obyčejný polystyren absorbuje vodu a tím ztratí postupně jakékoliv izolační vlastnosti.

Pro zateplování základů a částí konstrukcí od 300 mm nad povrchem země se používají výhradně polystyreny s minimální mírou nasákavosti a s lepšími mechanickými vlastnostmi (odolnější, tvrdší) než obyčejný polystyren. U výběru konkrétního typu výrobku je nutné počítat s budoucí povrchovou úpravou soklu. Chcete-li sokl obkládat, je vhodné pořídit pro tento účel polystyren s drsněným povrchem, na kterém bude pojivo dobře držet - s tzv. vaflovou strukturou. Extrudovaný polystyren na zateplení soklu a základů bývá v odstínech růžové nebo modro-zelené. Základem je výběr kvalitního materiálu s vhodnou strukturou. Materiál na izolaci soklu by neměl být hladký, ale zdrsněný, popřípadě by měl mít vaflovou strukturu.

• Extrudovaný polystyren (XPS): Je osvědčený materiál pro základy pod úrovní terénu a zateplení základové desky. Má uzavřenou buněčnou strukturu, velmi nízkou nasákavost a vysokou pevnost v tlaku, díky čemuž bez problémů zvládá dlouhodobý kontakt se zeminou a vlhkostí. Díky uzavřené buněčné struktuře nepropouští vodu a nehrozí jeho degradace. Používá se na svislé stěny základů, podlahy na terénu i jako ochrana hydroizolace.
• EPS Perimeter: Je speciálně upravený expandovaný polystyren určený pro zateplení základů a konstrukcí v kontaktu se zeminou. Oproti běžnému EPS se vyznačuje výrazně sníženou nasákavostí, zvýšenou pevností v tlaku a stabilními tepelněizolačními vlastnostmi i v dlouhodobě vlhkém prostředí. Je navržen tak, aby odolával tlaku zeminy, cyklům mrazu a rozmrazování a zároveň chránil hydroizolaci základů před mechanickým poškozením.
• Soklové desky z vysokopevnostního expandovaného polystyrenu: Jsou určeny výhradně pro soklovou zónu nad terénem pro zateplení soklu, nikoli do trvalého kontaktu se zeminou. Vyznačují se zvýšenou pevností v tlaku, nižší nasákavostí oproti běžnému fasádnímu EPS a lepší odolností vůči mechanickému namáhání. Používají se jako přechodová izolace mezi základy a fasádou, kde jsou vystaveny odstřikující vodě, mrazu a mechanickému poškození.
• PIR desky: Představují vysoce účinnou tepelnou izolaci s velmi nízkou tepelnou vodivostí. V praxi se uplatňují zejména v soklové části a v detailech napojení na fasádu, kde je omezený prostor pro silné vrstvy izolace. Pokud se však správně zkombinují s kvalitní hydroizolací nebo parozábranou, mohou se použít i v suterénních prostorách a u základové desky. PIR desky mají nízkou nasákavost, dobrou pevnost a rozměrovou stabilitu, vyžadují však precizní řešení detailů a ochranu proti mechanickému poškození.
• Stříkaná polyuretanová pěna: Vytváří souvislou izolační vrstvu bez spár, čím eliminuje tepelné mosty. V oblasti základů a soklu jde spíše o specifické nebo doplňkové řešení (v Česku a na Slovensku se běžně nevyužívá), které je silně závislé na kvalitě aplikace a následné ochrany.

Do spodní stavby nepatří minerální a otevřené izolace, jako například minerální vlna ani polystyren EPS. Tyto materiály nejsou určeny pro trvalé působení vlhkosti ani mechanického zatížení. I když to může být s ohledem na cenu lákavé, nikdy nepoužívejte běžný fasádní polystyren (EPS 70F) - je nasákavý, časem ztrácí izolační vlastnosti a v soklu by nevydržel.

5.1 Zateplení domů se suterénem

U domů se suterénem je důležité rozlišovat mezi izolací nad a pod úrovní terénu.

• Nad terénem: Používá se extrudovaný polystyren (XPS), který je odolný vůči vlhkosti a mechanickému poškození. Součástí řešení bývá i hydroizolační vrstva a finální povrchová úprava (např. omítka nebo obklad).
• Pod terénem: Tady je nutné použít speciální perimetrické XPS desky s velmi nízkou nasákavostí, které odolají tlakové vodě i působení zeminy. Klíčovým bodem je správné napojení soklové izolace na svislou i vodorovnou hydroizolaci sklepa. Pokud se tento detail podcení, mohou vznikat tepelné mosty a docházet k pronikání vlhkosti do konstrukce.

5.2 Tloušťka izolace

Při zateplování základů neexistuje jedna univerzální tloušťka. Rozhoduje energetický standard domu i to, zda jde o novostavbu nebo rekonstrukci. Ne všechny izolace mají stejné tepelněizolační vlastnosti. Materiál s lepším součinitelem tepelné vodivosti dokáže dosáhnout stejného tepelného odporu při menší tloušťce. Proto má smysl porovnávat nejen cenu za m², ale také tloušťku potřebnou k dosažení požadovaného tepelného odporu. Výška zateplení nad terénem by měla být minimálně 30 cm, v horských oblastech raději 50 cm kvůli sněhové pokrývce.

Tepelná izolace soklu z Perimetru by měla být provedena cca 80 cm pod úroveň upraveného terénu. Tloušťka této izolace se navrhuje zpravidla o cca 2 až 3 cm menší, než tloušťka horního zateplovacího systému. Neměla by však být menší než 10 cm. Není-li tepelná izolace řešena jinak, měla by zasahovat až do nezámrzné hloubky, tj. 80-140 cm pod terénem. Obvykle je soklový polystyren tenčí než ten fasádní. Přesah desek tak vytváří vhodnou okapničku.

6. Zateplení základové desky

Zateplení základové desky je klíčovým opatřením pro omezení tepelných ztrát směrem do podloží a pro zvýšení tepelného komfortu v přízemí domu. Izolace se umisťuje pod základovou desku nebo po jejím obvodu, čímž se eliminuje výrazný tepelný most v místě styku stavby se zemí. Správně navržené zateplení základové desky přispívá k rovnoměrné teplotě podlahy, snižuje riziko kondenzace a zároveň pomáhá stabilizovat vnitřní klima během celého roku. Používají se přitom izolační materiály s vysokou pevností v tlaku a nízkou nasákavostí, které jsou schopné dlouhodobě odolávat zatížení stavbou i vlhkosti z podloží. Mezi tepelnou izolaci a základovou desku je nutné použít separační vrstvu - například polyetylenovou fólii. Na trhu lze také najít speciální polystyrenové tvarovky, které slouží zároveň jako ztracené bednění pro základy. Jsou to v podstatě dvě polystyrenové desky spojené distančníky. Po vylití betonem je tedy základ tepelně izolován jak z vnitřní, tak i z vnější strany.

7. Specifika zateplení starých domů

U starších domů, obzvlášť u těch s kamenným soklem, je potřeba postupovat s velkou opatrností. Zateplení základů starého domu vyžaduje jiný přístup než u novostavby.

• Výkop po etapách: Základy se neodkopávají po celém obvodu najednou, ale postupně po kratších úsecích kvůli stabilitě stavby.
• Kontrola hydroizolace: Staré domy často nemají funkční hydroizolaci. Pokud je původní hydroizolace poškozená nebo chybí, musí se doplnit nebo obnovit ještě před montáží tepelné izolace.
• Citlivá statika zdiva: Staré zdivo bývá měkčí a nerovné, proto je nutné pracovat opatrně a po částech.
• Různé materiálové skladby: Kombinace kamene, cihly a smíšených konstrukcí ovlivňuje výběr typu i tloušťky izolace.

Vhodnou volbou jsou difuzně otevřené tepelněizolační materiály, jako jsou sanační desky na bázi minerálů nebo speciální cementopěnové izolační systémy. U silně nasákavých nebo nerovných kamenných soklů bývá často nutné použít odvětrávané systémy - tedy takové, které nechávají prostor pro pohyb vzduchu mezi izolací a zdivem. Cílem zateplení základů starého domu není vždy dosáhnout parametrů novostavby.

8. Nejčastější chyby při hydroizolaci a zateplení soklu

Při zateplování soklu, obzvlášť když to děláte svépomocí, se často opakují stejné chyby, které mohou výrazně snížit účinnost izolace nebo dokonce stavbě uškodit. Mnohé postupy, které fungují na fasádě, jsou v kontaktu se zemí nevhodné nebo dokonce škodlivé.

• Chybějící nebo nedostatečná hydroizolace: Pokud izolaci neprovází správně provedená hydroizolace, může se za deskami hromadit voda. Tepelná izolace nikdy nenahrazuje hydroizolaci. Pokud je hydroizolace poškozená, chybí nebo je nefunkční, zateplení problém nevyřeší, ale může jej zhoršit. Uzavření vlhkosti ve zdivu vede k jejímu přesunu výše do stěn, k tvorbě map, plísní a postupnému poškozování konstrukce.
• Izolace není dostatečně zapuštěná do terénu: Tepelná izolace soklu by měla sahat minimálně 30 cm pod úroveň terénu - ideálně až do nezámrzné hloubky.
• Nevhodné nebo chybějící ukončení izolace: Místo přechodu mezi soklem a fasádou musí být chráněno, například zakládací lištou nebo speciálním profilem s okapničkou.
• Podcenění vlhkosti staršího zdiva: U starších domů může být sokl nasákavý nebo trvale vlhký.
• Použití nevhodného materiálu: Na sokl nepatří běžný fasádní EPS. Kvůli své nasákavosti není vhodný pro kontakt se zeminou ani odstřikující vodou.
• Nedostatečné ošetření detailů: Rohy, prostupy a napojení jsou kritická místa. Právě tady se nejčastěji objevují netěsnosti. Používejte výztužné tkaniny a věnujte těmto místům extra pozornost.
• Aplikace na vlhký podklad: Izolace na vlhkém povrchu se špatně přichytává a může se následně odlupovat. Nechte základ řádně vyschnout, vlhkost by neměla přesáhnout 4 %.
• Příliš tenká vrstva: Úspora na tloušťce izolace se nevyplatí. Dodržujte doporučenou spotřebu materiálu.
• Chybějící ochrana izolace: Nechráněná izolace se při zasypávání snadno poškodí. Mechanická ochrana není luxus, ale nutnost.
• Špatné načasování prací: Nenanášejte izolaci za mrazu, deště nebo vysokých teplot. Ideální podmínky jsou +5 až +25 °C a suchý vzduch.
• Špatně řešený terén kolem domu: I dokonale zateplené základy mohou časem trpět vlhkostí, pokud je terén kolem domu řešen nesprávně. Pokud voda stéká směrem ke stavbě místo od ní, zvyšuje se zatížení soklu a základů vlhkostí. Okapový chodník nutno spádovat od domu. Při použití oblázkových obsypů místo nepropustného chodníku je nutno opět počítat s tím, že veškerou vodu musí odvést drenáž.

9. Doporučené postupy a rady

Při dodatečném zateplování stávajícího domu je prvním krokem odkrytí základů až na úroveň základové spáry nebo minimálně do hloubky plánovaného zateplení. Výkop se provádí postupně, po úsecích, aby nedošlo k narušení statiky stavby. Po odkrytí je nezbytné základy důkladně očistit. Odstraňují se zbytky zeminy, prach, staré nátěry, uvolněná omítka či zbytky asfaltových izolací, které už neplní svou funkci. V tomto kroku se často odhalí skryté problémy - praskliny, poškozené zdivo nebo místa se zvýšenou vlhkostí. Izolace musí být lepena nebo kotvena na rovný, soudržný a pevný podklad. Větší nerovnosti, praskliny nebo poškozená místa je nutné opravit vhodnou sanační maltou. Před zateplením základů je nezbytné mít vyřešenou funkční hydroizolaci.

Na připravený podklad se následně lepí tepelná izolace, nejčastěji XPS nebo jiná perimetrická izolace určená do kontaktu se zeminou. Izolační desky se lepí celoplošně pomocí bitumenových lepidel s příměsí kaučuku, která jsou vhodná do vlhkého prostředí a pro spodní stavbu. Desky se ukládají natupo, s posunutými svislými spárami, bez mezer. Pod úrovní terénu se izolace nekotví mechanicky, aby nedošlo k porušení hydroizolace. Mechanické kotvení izolace není nutné - doporučuje se při následně plánovaném obkládání domu - a je přípustné pouze nad úrovní hydroizolace, tedy v soklové části nad terénem. Kotvy se nikdy nepoužívají v zóně, kde by mohlo dojít k poškození hydroizolační vrstvy. Správně navržené kotvení zvyšuje stabilitu izolace v mechanicky namáhané soklové oblasti. Po nalepení izolace se povrch chrání nopovou fólií, která slouží jako mechanická ochrana a zároveň umožňuje odvětrání vlhkosti.

Zásyp se provádí postupně, po vrstvách, bez ostrých kamenů, které by mohly poškodit izolaci. Ve spodní části výkopu je vhodné použít drenážní štěrk, který zlepšuje odvod vody od základů. Zásyp je vhodné provést z hrubého (ale čistého) štěrku bez prachových příměsí a dno výkopu odvodnit drenáží (dno spádovat k drenáži). Pokud je dno výkopu zatěsněné (například záměrně, aby nedocházelo k velkému splavování vody pod základovou spáru) nebo nepropustné (jílové podloží), je funkčnost drenáže, dostatečné spády a spolehlivé odvedení drenážních vod nezbytnou podmínkou dobré funkce. Frakce štěrkového zásypu je vhodná 32-63 mm (případně 16-32) a štěrk od okolní (boční) zeminy a horní vrstvy (například beton pod dlažbou okapového chodníku) je dobré oddělit netkanou geotextilí o gramáži 150 až 200 g/m2. Po provedení těchto opatření již není nutno betonový základ izolovat svislým asfaltovým pásem. Vždy je lepší vody ze soklové části odvést, než dopustit její hromadění ve výkopu podél stavby.

Soklová část nad terénem vyžaduje zvláštní pozornost. Po osazení soklové izolace se vytvoří armovací vrstva z lepidla a sklotextilní mřížky. Posledním krokem je kontrola detailů a napojení na zateplení fasády. Zateplení základů musí plynule navazovat na fasádní systém tak, aby nevznikaly tepelné mosty ani místa se zvýšeným rizikem zatékání vody.

Izolace v kontaktu se zeminou musí být chráněna před tlakem zeminy, ostrými kameny a vlhkostí. Pokud se po nalepení izolace přistoupí přímo k zásypu bez ochranné vrstvy, hrozí její poškození už během realizace. Pokud je v projektové dokumentaci navržena nestandardní tloušťka polystyrenu, obvykle to bývá u větších šířek, které se nevyrábí, můžeme si pomoci slepením dvou polystyrenových desek. Je ale nutné postupovat stejně jako například u zateplení ploché střechy, tj. s posunutými spárami.

Doporučujeme konzultaci s odborníkem na stavební práce a hydroizolace. Každý dům je jiný - jinak založený, jinak zatížený vlhkostí, s odlišnou skladbou zdiva a podmínek. Právě proto se vyplatí obrátit na odborníky.

tags: #svisla #hydroizolace #sokl #vysvětlení #a #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti keramických dlaždic
• Vše o výfuku Ford S-Max
• stavební materiály a obklady v Poříčí nad Sázavou
• Profesionální nátěry fasád ve Zlíně
• správná montáž perlinky