Komplexní průvodce tepelnou izolací a povrchovou úpravou stěn

Dle účelu stavby je zpravidla nutné obvodové stěny doplnit tepelně izolační vrstvou. Izolace fasády patří k nejrentabilnějšímu zateplení u volně stojících domů, neboť vnější stěna představuje největší plochu, která přenáší teplo. Zateplením lze dosáhnout až 30% úspor tepla na vytápění a odstranit plísně v budovách. Tím se zlevní provoz budovy a zvýší se uživatelská kvalita. V létě zateplení snižuje prostup tepla do interiéru.

Pro splnění aktuálních požadavků normy ČSN 73 0540-2 na součinitel prostupu tepla je zapotřebí vnější stěny vytápěného prostoru izolovat minimálně cca 12 cm pěnového polystyrenu (prakticky bez ohledu na tloušťku obvodového zdiva).

Typy zateplení a materiály

Kontaktní zateplovací systémy (KZS)

Kontaktní zateplovací systémy jsou testované a schválené. Jejich komponenty k sobě těsně patří, a to od izolační desky, přes stěrku, omítku až po hmoždinky. Pokud byste se snažili v této fázi ušetřit a volili materiál levnější, v budoucnu byste toho litovali, jelikož by se to projevilo značnými stavebními škodami. Proto je opravdu nejlepším řešením používat pouze systémové komponenty KZS. Zakládací lišta musí vždy odpovídat tloušťce tepelné izolace, tak aby do lišty desky přesně zapadly.

Založení samotného vnějšího kontaktního zateplovacího systému spočívá zejména v přípravě okenních ukončovacích profilů a připevnění zakládací lišty na fasádu domu, do které bude osazena první řada desek tepelné izolace. Jako první krok se na rámy oken a balkonových dveří připevňují okenní ukončovací profily (okenní lišty).

Mezi stěnu a zakládací lištu fasádníci používají plastové podložky, kterými rektifikují nerovnosti podkladu. Před lepením tepelné izolace se na povrch staré omítky nanáší podkladní nátěr. Lepicí a stěrková hmota se používá k připevnění desek. Plocha spojená s podkladem má tvořit alespoň 40 % plochy desky. Jakmile jsou nalepeny desky v rozích a na koncích stěn a je vytyčena rovina vnějšího povrchu tepelné izolace, může se začít s lepením desek v ploše. Rovinnost a vodorovnou polohu fasádníci průběžně kontrolují po nalepení každé desky tepelné izolace vodováhou.

Čtěte také: Produkty Isover pro zateplení

Na tepelnou izolaci se natahuje tzv. armovací vrstva, do které se vtlačuje skleněná síťovina. Další technologický postup je dán projektantem pro zachování správné funkčnosti a je nutné dbát na používání systémových komponentů zateplovacího systému. Následně se na armovací vrstvu aplikuje povrchová úprava. Zhotovení kontaktních zateplovacích systémů by se nemělo provádět při teplotách, které neklesnou pod hranici 5 °C a nepřekročí 30 °C.

Dvouplášťové konstrukce a provětrávané fasády

Často se používá také dvouplášťová konstrukce s izolací z minerálních vláken (případně jiného vhodného materiálu), provětrávanou mezerou a vnějším pláštěm (lícové zdivo, dřevo, cementovláknité desky apod.). U dvouplášťových konstrukcí je třeba neopomenout při návrhu skladby vliv kotvících prvků vnějšího pláště, které tvoří systematické tepelné mosty.

Zateplení zdí z vnější strany u nekontaktních fasádních systémů (větrané, provětrávané fasády se vzduchovou mezerou) vyžaduje v každém případě účinné odvětrávání mezi izolační vrstvou a opláštěním. K upevnění pláště se použije nosná konstrukce z dřevěných latí, a to v případě, že se izolační vrstva zavěšuje za obklad ze dřeva, šindele nebo desek. Dřevěné hranoly musí být nejméně o 3 cm silnější než vrstva izolace, aby bylo zajištěno nezbytné odvětrávání. Pokud tedy použijete izolaci o tloušťce 6 cm, budete potřebovat hranoly o síle 9 nebo 10 cm. Pro jejich spolehlivé zajištění je nutné použít pouze hmoždinky a šrouby v odpovídající délce. Volte světlou vzdálenost mezi hranoly o 1 až 2 cm menší, než bude šířka používaných izolačních desek. Ty je pak možné následně vtlačit mezi dřevěné trámky.

Přehled izolačních materiálů

Existuje mnoho druhů materiálu vhodných pro izolace od pěnových a z umělých vláken až po izolace z rostlinných a živočišných surovin. V první řadě by měla být rozhodovacím kritériem vhodnost izolace pro dané použití a také její schválení energetickým auditorem nebo stavebním dozorem. Pro souvislou izolační vrstvu vnějších stěn se hodí nejvíce tvarově stálé desky s hranami pro drážky nebo péra pro těsné spojení těchto desek.

Pro lepší orientaci uvádíme přehled izolačních materiálů:

Čtěte také: klíč k úsporným stavbám

• Celulózové desky: Vhodné pro izolaci mezi krokve střech, dutých prostor a stěn.
• Dřevovláknité desky: Izolace fasád, stěn, stropů a potěru, izolace nekrokevní.
• Expandovaný polystyrén EPS: Nad i pod krokevní izolace, KZS, izolace plochých střech i izolace obvodová. Pěnová hmota polystyrenu se skládá asi z 2 % polystyrenu a 98 % vzduchu. Vzduch uzavřený v kuličkách je nejlepším tepelným izolantem. Jeho izolační schopnost je dána jeho buněčnou strukturou skládající se z mnoha uzavřených polystyrenových buněk. Je vysoce stabilní a jeho prokazatelná životnost při správné zateplovací aplikaci je více než 50 let. Pro zateplování se doporučuje používat kvalitní polystyren, který je označen logem „Q“ vydávaným Sdružením EPS.
• Extrudovaný polystyren XPS: Izolace tepelných mostů - vnější strana, pod podlahové desky, obvodová izolace.
• Minerální vlna: Střešní izolace i u plochých střech, izolace stropů, stěn, fasád a potěru.
• Skelná vlna: Na volné prostory ve stěnách i střechách, na fasády (kromě KZS), izolace stropů a potěrů.
• Polyuretan: Nadkrokevní a podkrokevní izolace, izolace fasád a stropů.
• Pěnové sklo: Obvodová izolace, pod podlahové desky, izolace plochých střech.
• Perlit: K zasypávání dutin ve stropě a stěnách, izolace dvouvrstvého zdiva a vyrovnání pro potěr.

Varianty polystyrenu pro zateplení

Základním typem je bílý EPS, který je nejpoužívanějším polystyrenem pro tepelné izolace. Do stavebních konstrukcí se používá EPS samozhášivý, který obsahuje tzv. retardér hoření způsobující, že při odstranění zdroje hoření materiál sám uhasne. Kvalita polystyrenu a jeho minimální tloušťka je dána projektem. Polystyren se nemá vkládat pod tmavé parapetní plechy a obecně se nedoporučuje pro zateplování v místech, kde se zvyšuje okolní a povrchová teplota.

Šedý EPS je obdobný materiál jako bílý EPS, ale s přídavkem grafitu, který zajišťuje vyšší odraz tepelného záření zpět ke zdroji a další úsporu energie. To má za následek menší součinitel tepelné vodivosti λ. Budovy izolované šedým EPS proto mohou mít tloušťku izolačních desek menší. Desky se vyrábí v tloušťkách od 10 do 300 mm, rozměry jsou obvykle 500 × 1000 mm. Povrchová teplota desek je na slunci výrazně vyšší než u bílých desek, což může způsobit roztažení desek a po ochlazení mezi deskami zůstávají mezery. Z tohoto důvodu je vhodné lepit šedý EPS v době, kdy na ně nesvítí slunce. Šedý EPS se vyznačuje velmi nízkou nasákavostí vody a nemá vlastnosti, které by byly ovlivněny vlhkostí.

Expandovaný polystyren perimetr se vyrábí tzv. vypěnováním do formy, což mu dává oproti bílému a šedému EPS uzavřenější strukturu povrchu. Profilovaný povrch vzniká již při výrobě ve formě. Jeho nasákavost je do 3%. Může se používat pro izolaci podzemních částí budovy, soklů apod. (do vlhkých míst). Vyznačuje se uzavřenou strukturou pórů, což zaručuje velmi malou nasákavost. Má nejvyšší faktor difuzního odporu - μ mezi 80 až 200.

Difuzně otevřené polystyreny (perforované) jsou polystyreny EPS upravené mnoha malými otvory. Tyto polystyreny jsou určeny pro zateplení fasád s vyšším výskytem vlhkosti v obvodových stěnách a soklech.

Existují také kombinované izolační desky, například z EPS grafitové izolace + krycí deska z čedičové vlny tloušťky 30 mm, které se spojují pomocí PUR lepidla. Tato řešení umožňují zateplení fasád s požární výškou do 22,5 m při zajištění vysoké požární bezpečnosti.

Čtěte také: Zvýšení tepelného komfortu v podkroví

Zateplení základů a soklu

Zateplení soklu a základů je specifické především tím, že musí být použit „speciální“, tedy nenasákavý typ polystyrenu. Jakákoliv jiná varianta je nevhodná, protože obyčejný polystyren absorbuje vodu a tím ztratí postupně jakékoliv izolační vlastnosti. Základy zateplujeme předně proto, aby nevznikal tepelný most.

Pro zateplování základů a částí konstrukcí od 300 mm nad povrchem země se používají výhradně polystyreny s minimální mírou nasákavosti a s lepšími mechanickými vlastnostmi (odolnější, tvrdší) než obyčejný polystyren. U výběru konkrétního typu výrobku je nutné počítat s budoucí povrchovou úpravou soklu. Chcete-li sokl obkládat, je vhodné pořídit pro tento účel polystyren s drsněným povrchem, na kterém bude pojivo dobře držet - s tzv. vaflovou strukturou. Extrudovaný polystyren na zateplení soklu a základů bývá v odstínech růžové nebo modro-zelené. Základový polystyren může být bez jakékoliv úpravy v přímém kontaktu se zeminou.

Výška zateplení nenasákavým polystyrenem by měla být minimálně 300 mm nad budoucí terén. Do této výšky je také nutné vytáhnout asfaltovou hydroizolaci domu. Na asfaltový hydroizolační pás se polystyren vždy lepí, abychom neproděravěli hydroizolaci. S typem pojiva Vám poradí výrobce zateplení, existuje více variant, od klasické polyuretanové pěny, přes lepidlo, až po pojivo na bázi cementu, které je vhodné na keramické stěnové prvky. Kde již nemáme hydroizolaci, můžeme použít nejjistější kotvení hmoždinkami. Je-li tepelná izolace řešena jinak, měla by zasahovat až do nezámrzné hloubky.

Kontaktní zateplovací systém (KZS) pod zakládací lištou by měl být doplněn i izolací soklu, a ta by měla dále navazovat na vnější izolaci sklepa a jeho stěny. Obvykle je soklový polystyren tenčí než ten fasádní. Přesah desek tak vytváří vhodnou okapničku.

Na trhu lze také najít speciální polystyrenové tvarovky, které slouží zároveň jako ztracené bednění pro základy. Jsou to v podstatě dvě polystyrenové desky spojené distančníky. Po vylití betonem je tedy základ tepelně izolován jak z vnitřní, tak i z vnější strany.

V případě nestandardní tloušťky polystyrenu, obvykle u větších šířek, které se nevyrábí, si můžeme pomoci slepením dvou polystyrenových desek. Je ale nutné postupovat stejně jako například u zateplení ploché střechy.

Speciální řešení tam, kde například není možné obnažit základy až takto hluboko, je tepelná izolace ve vodorovném směru. Tepelná izolace základových konstrukcí je tedy k soklové izolaci v kolmém směru. Měla by být vhodně chráněná před mechanickým poškozením, například dostatečnou vrstvou zeminy nebo dlažbou v pískovém loži.

Povrchová úprava soklu

Zvolíte-li některý z kamenných či keramických obkladů, může se stát, že bude sokl domu předsazen před rovinu fasády. Jednak to nevypadá dobře a zadruhé budete muset vyřešit detail napojení na fasádní tepelnou izolaci, jelikož bude vždy hrozit zatékání. Detail se pak vyřeší oplechováním. Proto je častější volba některé z tenkovrstvých variant, jakou je například módní marmolit nebo jiný druh soklových omítek. Aby jakýkoliv materiál na soklu domu dobře držel, bývá soklový polystyren vybaven tzv. vaflovým vzorem, tzn. drsným povrchem.

Zateplení vlhkých budov a po povodních

Vlhké stavby se zásadně nezateplují a před zateplením je třeba v předstihu sanovat vlhkost na přípustnou úroveň. Výjimku v tomto ohledu tvoří odvětrané zateplovací systémy, které lze provádět i na stěny s mírně navýšenou vlhkostí. Tato vlhkost by však měla v průběhu užívání klesat. Odstranění vlhkosti je třeba vnímat jako základní tepelně izolační zásah - jako jistou formu zateplení. Jediné účinné snížení vlhkosti je takové, které odstraní příčinu či zdroj této navýšené vlhkosti. Nestačí přirozeně zvlhlé stěny vysušovat technickým zařízením s dočasnou působností (jako je vysoušeč, odvlhčovač aj.), neboť po ukončení činnosti těchto přístrojů se ve velmi krátké době situace se zvýšenou vlhkostí stěn opakuje. Na základě stavebního průzkumu je třeba vybrat nejpříznivější kombinaci metod pro trvalé snižování vlhkosti.

U domů v oblastech, které byly zaplavených povodněmi, se však jedná o odlišný případ, kdy je třeba provést provizorní zateplení jako ochranu promočeného zdiva před působením mrazových teplot v zimním období. Mokré zdivo má výrazně nižší izolační vlastnosti (zhruba poloviční oproti zdivu s ustálenou vlhkostí), což vede k obtížnému vytápění a riziku poškození zdiva mrazem. Dodatečnou tepelnou izolaci mokrých a vlhkých konstrukcí provádíme z vnější strany. Cílem je zvýšit teplotu na vnějším povrchu zvlhlých stěn a zvýšit teplotu na vnitřním povrchu zvlhlých stěn bezpečně nad teplotu rosného bodu. Provizorní zateplení se provádí pouze na tuto zimu.

Nejjednodušší řešení provizorního zateplení není příliš estetické, nicméně je účinné. Ze zlomů stavebního dříví, kterého bývá po povodních dostatek, se vytvoří provizorní záklop ke stěně a k němu se přihrne staveništní suť či hlína. V patě přihrnutí musí být provedeno odvzdušnění zakrývané vzduchové vrstvy, které může zároveň sloužit k jejímu odvodnění, například vloženou trubkou.

Dalším řešením je odsazené obložení spodní části stavby balíky slámy. Jedním z možných elegantnějších řešení je nelepený, pouze přiložený obklad mokrých částí stavby deskami z účinného tepelného izolantu (pěnový polystyrén, minerálně vláknitá deska) v tloušťce min. 20 mm. Toto řešení vyžaduje ponechání funkční mikroventilační vrstvy (nejméně 5 mm) mezi stěnou a přiloženou tepelnou izolací.

Dalším jednoduchým řešením je připevnění speciální fóliové tepelné izolace, například perforované fólie typu Nicofol, Tywek. Perforovaná fólie musí být použita proto, aby nebránila prostupu vodní páry z konstrukce do vnějšího prostředí. Fólií vytvoříme téměř nevětranou vzduchovou mezeru o tloušťce minimálně 50 mm. Tato vzduchová mezera zajistí potřebnou dodatečnou tepelnou izolaci konstrukce z vnější strany. Malé množství vodní páry zkondenzuje na vnitřním povrchu fólie, to však při vhodné úpravě steče do země. V horní části je fólie nejblíže u zdiva. V dolní části je fólie odsazena od zdiva - toto odsazení zajistí snížené promrzání zdiva pod úrovní terénu, neboť se rozšíří ochranná tloušťka přilehlé zeminy. Na jaře, po skončení své provizorní izolační funkce, může být fólie využita na zahrádce.

Kromě dodatečné izolace musíme zajistit intenzivní vysušování mokrých konstrukcí, nejlépe intenzivně pomocí větrání v letním a části přechodných období a odvlhčovačů v zimním období. Po vysušení obvodových stěn na ustálenou hmotnostní vlhkost je výhodné provést trvalé zateplení celého obvodového pláště budov.

Zateplení historických budov

Při zateplování historických budov je třeba postupovat velmi obezřetně a s citem. Návrh vhodných řešení je v tomto případě omezen stupněm památkové ochrany. Celkové zateplení obvodových stěn z vnější strany je u historických budov spíše výjimkou. Přitom, pokud tomu nebrání památkové důvody, lze zejména v kontaktním zateplovacím systému úspěšně kopírovat původní tvarosloví i poměrně členitých fasád.

Celkové vnitřní zateplení patří k problematickým úpravám, zejména s ohledem na zvýšení kondenzace uvnitř konstrukce a na posun kondenzační zóny k vnitřnímu povrchu konstrukce. Nicméně lze tento "lék" ve vhodném provedení předepsat. Vhodné jsou proto například tepelně izolační omítky na minerální bázi v tloušťkách cca 30 mm. Tepelně izolační omítku je vhodné v poloviční tloušťce přetáhnout na navazující vnitřní stěny a strop (tloušťka 15 mm tepelně izolační omítky přitom umožňuje tuto úpravu provést formou náhrady původních omítek) v šířce do 0,5 m od obvodové stěny. V případě, že v obvodovém plášti jsou uložena zhlaví dřevěných stropních trámů, je nutné je před vnitřním zateplením obnažit a ošetřit proti dřevokazným houbám a hmyzu.

Místní zateplení obvodových stěn je velmi výhodné. Zejména v oblasti okenního ostění s ním docílíme překvapivě příznivých výsledků s nízkými náklady při minimálním zásahu do vzhledu i funkce konstrukcí budovy. Vzhledem k tomu, že tepelný tok jde při zateplení okenního ostění rovnoběžně s touto úpravou, nejsou zde důvody k obavám ze zvýšené či posunuté kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce ani při vnitřním zateplení. Toho využíváme a zateplujeme okenní ostění nejen z vnější, ale i z vnitřní strany po celém obvodě okna i vysoce efektivními izolačními hmotami, jako jsou desky ze stabilizovaného tuhého pěnového polystyrénu, vytlačovaného polystyrénu, tuhé desky z minerálních vláken (typy desek používané v zateplovacích systémech).

Výhodou zateplení okenního ostění je i možnost přechodu od dvojitých oken na okna s jediným rámem, pokud je to z provozních důvodů nutné. Přednost se dává repasi původních dvojitých oken. Okna (dveře) s jednoduchým prosklením se snažíme změnit na okna s izolačním dvojsklem. Snížení prostupu tepla je možno též zajistit náhradou jednoho skla oken izolačním dvojsklem, nejlépe s vnitřním pokoveným sklem a s argonem mezi skly. Toto platí pro repase původních dřevěných oken. Při výměně původních dřevěných oken se snažíme u obytných budov používat opět dřevo. U vnějších dveří (balkónových, vchodových) je zcela nevhodné nahrazovat původní dřevěné konstrukce kovovými replikami.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat utěsnění vnějších dveří, zejména vchodových. Dlouhodobé užívání, často s minimální údržbou, zvýšilo obvykle netěsnosti dveřních křídel mimo jakoukoliv rozumnou úroveň. První pomoc zajistí dostupné těsnící profily. Méně obvyklé, avšak velmi účinné, je těsnění vstupních dveří do bytu.

Vnitřní konstrukce je třeba vždy zkontrolovat s ohledem na jejich potřebné tepelně izolační vlastnosti, zvláště při změnách provozu v budově. V řadě případů tyto konstrukce oddělují prostory se zcela odlišnými teplotami. Tepelné izolace těchto konstrukcí pak provádíme vždy ze strany chladnějšího prostoru.

Doporučení před zateplením

Než začnete zateplovat, nechte si od energetického specialisty poradit, jakou tloušťku a jaký typ izolantu použít. Zároveň vám poradí i jiné možnosti úspor energií, pomůže se získáním dotace a připomene vám nezbytné kroky, které je třeba udělat před zateplením. Jak už bylo naznačeno výše, před zateplením objektu musí být vypracován kvalitní projekt. Projektant bude od investora požadovat řadu informací, například zda prvky použité při stavbě domu obsahují tepelně izolační materiály, nebo ne. Existuje mnoho přístupů a metodologií, které se liší v závislosti na konkrétních parametrech stavby. Nelze stanovit pouze jeden konkrétní návod na všechny možné typy případů.

V případě jakýchkoliv nejasností spojených s montáží soklového a základového zateplení, pracovním postupem apod. máme v podstatě tři možnosti na koho se obrátit: odborníci, projektanti, znalci a realizátoři.

Pokládání izolace do dřevěných konstrukcí

Izolaci vložte mezi trámy. Nařežte minerální skelnou vatu podle mezery (plus 1-2 cm) mezi trámy. Použijte k tomu dvě prkna. Stejně se postupuje, pokud si vyberete čedičovou minerální desku. Pokud používáte k izolaci minerální vlnu, můžete širší spáry vycpat izolačními pásy. U izolačních desek z tvrdé pěny ještě snadněji zaplníte spáry tak, že do mezer nastříkáte polyuretanovou pěnu. Izolační deska pod parozábranou působí jako ochrana před perforací. Teprve nyní položíme parozábranu a překryjeme jí celou podlahu včetně trámů. Vystupující hřebíky ohneme nejlépe tak, aby se špička zabořila do materiálu. Vytvořte příčný rošt z hranolů. Mezi latě roštu vložíme izolační desky. Na rošt položte prkna. Mezi dřevem a izolací ještě musí zůstat vzduchová mezera.

Tabulka 1: Základní srovnání expandovaného polystyrenu (EPS) a minerální vlny (MW)

tags: #tepelna #izolace #uprava #povrchu #zdi #průvodce

Oblíbené příspěvky:

• jak udržet bílou fasádu čistou
• vše o ztraceném bednění
• Klíč k trvanlivé studni
• Prozkoumejte vlastnosti PVC-U
• Odolnost a styl střešní krytiny