Tepelně izolační malty a omítky: Klíč k energeticky efektivní stavbě

Při provádění omítek hrají klíčovou roli podmínky, v nichž se stavební práce provádějí, s ohledem na časové a prostorové limity a požadavky ekonomiky stavby. Čas se stává významnou veličinou s přímým dopadem na důležité parametry, jako je pevnost, vlhkost a objemová hmotnost. Tyto požadavky klasické postupy již nemohou v plné míře zajistit, avšak dokáží je řešit suché maltové a omítkové směsi.

Příprava podkladu a výběr omítky

Zdivo z Liaporu je díky své drsné povrchové struktuře dobrým podkladem pro omítání. Má nejnižší kapilární nasákavost mezi tepelně izolačními zdicími materiály a odnímá jen minimum vody z omítek. To dovoluje nanesení velké plochy malty před srovnáním a zahlazením, což se projeví na snížení nebezpečí spálení čerstvé omítky a zvýšení výkonu při omítání.

K zajištění pevného trvalého spojení omítky s podkladem se používají různé adhézní můstky (penetrační nátěry) a cementové postřiky (pro cementový postřik použít jako ostřivo lehký písek z drceného „Liaporu“).

Zdivo zvlhčené z důvodu špatné ochrany během stavby (například stékáním ze stropů, nebo promočené náporovým deštěm a podobně), kdy vlhkost přesahuje 10 %, se nedoporučuje omítat. Je-li zdivo příliš vlhké, doporučuje se před omítáním provést jeho vysušení (přirozeně - vlivem teplého počasí nebo pomocí vysoušečů). Tímto opatřením eliminujeme objemové změny a zároveň zlepšíme tepelný odpor zdiva v počáteční fázi užívání stavby.

Typy omítek a jejich aplikace

Omítky mají mít nižší modul pružnosti než materiál zdicího prvku s dostatečnou pevností v tahu. Omítkovina má mít také nižší objemovou hmotnost, než má materiál zdicího prvku.

Čtěte také: Vlastnosti a výhody Thermowood palubek

Vnitřní omítky

• Jako vnitřní omítky se použijí lehké, vylehčené nebo obyčejné vápenné nebo vápenosádrové omítky.
• Pro stěny z tvárnic vyšších hmotnostních tříd se používají vápenocementové omítky s cementovým přednástřikem.
• Pokud se nepoužívají speciální tenkovrstvé typy omítek, je minimální tloušťka vnitřní omítky 10 mm.
• Jádro se může provádět ve dvou nánosech provedených „čerstvý na čerstvý“, to znamená, že na čerstvou, jen zavadlou první vrstvu se nanese druhá vrstva.

Vnější omítky

• Pro vnější omítky se doporučuje používat dvouvrstvé omítkové systémy.
• Pro vnější omítky zdiva z lehkého betonu z Liaporu se doporučuje používat dvouvrstvé omítkové systémy. K tomu jsou přednostně použity lehké nebo vylehčené malty, které svou pružností a pevností odpovídají podkladu.
• Při větší tloušťce by jádro mělo být provedeno ve dvou nánosech „čerstvý na čerstvý“.
• Pokud se nepoužijí speciální tenkovrstvé typy omítek, je minimální tloušťka vnější omítky 15 mm.
• Při nepřesně provedeném podkladu pro omítku, stejně jako při přílišném provlhčení podkladu, musí být pro omítání učiněna speciální opatření. Je možno buď vložit výztužné sítě do jádrové vrstvy omítky, nebo nanést na nezatvrdlou jádrovou vrstvu špachtlovou vrstvu se sítí.
• Při jemně zahlazeném vnějším povrchu omítky mají omítky náchylnost ke vzniku povrchových trhlin.
• Vnější omítky odpuzující vodu musí mít koeficient povrchové nasákavosti podle ČSN 72 2448 menší než 0,5 kgm^-2h^-0,5.

Tepelně izolační omítky

• Tepelně izolační omítky jsou dodávány jako dvouvrstvé systémy. Jádro tvoří speciální velmi lehká omítka a vrchní vrstvu vodoodpudivá omítka obvykle s vloženou sítí.
• Pro tepelně izolační omítky musí být použity výhradně suché, továrně vyráběné maltové směsi.
• Zdivo z Liaporu je vhodným podkladem pro tepelně izolační omítky. Tepelně izolační omítka má mít tloušťku alespoň 30 mm.
• Liapor, ale hlavně Liaver umožňují výrobu tepelně izolačních omítek s objemovou hmotností nižší než 600 kg/m³ a se součinitelem tepelné vodivosti λ nižším než 0,14 Wm^-1 K^-1.
• Tepelný odpor omítkového systému s vnější tepelně izolační omítkou, o který se zvýší tepelný odpor zdiva omítnutím, je více než 5krát větší než tepelný odpor omítkového systému z obyčejné vápenocementové malty (při stejné tloušťce omítek).

Kontaktní zateplovací systémy

Mnoho stavebních materiálů, které vyhovují požadavkům na únosnost, jsou též dobrými vodiči tepla. Není proto vhodné, aby při použití v obvodových konstrukcích plnily kromě statické funkce i funkce tepelně izolační. Tu musí plnit další materiály přidané na vnější povrch nosné konstrukce tak, aby byl dosažen minimální požadovaný tepelný odpor (R=2,6 m².K.W^-1).

Pro dosažení tohoto požadavku slouží kontaktní zateplovací systém. V tomto případě funguje tepelný izolant spolu s vysoce zušlechtěnou armovací stěrkou a sklotextilní síťovinou jako distanční lůžko schopné přenášet tahová napětí bez prokreslení trhlin na povrch. Kontaktní systémy omezí tepelné ztráty v zimním období, nejsou však schopny dokonale chránit konstrukci před teplotními zisky v letním období, kdy se může teplotní účinek negativně projevit na napjatosti vnitřní nosné konstrukce. To vyžaduje používat uzavřené systémy od jednoho výrobce, které dokáží eliminovat výše uvedený problém díky použití správného systému.

Systém zdiva, který vznikne použitím kontaktní izolace (zateplovací systém), přesně vystihuje pojem „sendvičové“ konstrukce, tedy použitím různých vrstev materiálů s různými tloušťkami a fyzikálně technickými vlastnostmi.

Skladba kontaktního zateplovacího systému

1. Kontaktní vrstva: Jedná se o konstrukční vrstvu, která zprostředkovává kontakt nosné (původní) konstrukce s tepelnou izolací. Zpravidla se jedná o maltovou směs na bázi cementu a jemných vápencových drtí, jež je zušlechťována přísadami zlepšujícími zpracovatelnost a přilnavost čerstvé malty k podkladu.
2. Tepelný izolant: Je to vrstva zprostředkovávající funkci tepelného izolantu připojeného pomocí kontaktního tmelu s nosnou konstrukcí. Tepelným izolantem je většinou deska z minerální vlny, nebo pěnového polystyrénu.
3. Armovací vrstva: Je tvořena speciální omítkou, jež obsahuje tkaninu ze skleněných vláken. Ta zajišťuje jednolitost finálního povrchu bez trhlin v místě spojů a materiálových přechodů. Armovací tkanina je sklotextilní síťovina s alkalivzdornou povrchovou úpravou s velikostí oka 4x4 mm (příp. 5x5 mm). Důležitou vlastností této vrstvy je pevnost v tahu za ohybu (MPa, součinitel difuze vodních par a rovněž zpracovatelnost.
4. Finální povrchová úprava: Finální povrch tvoří omítky - modifikované pasty, které umožňují větší deformace bez vzniku trhlin. Této finální úpravě předchází provedení penetračního nátěru na bázi akrylátové disperze a minerálního plniva. Struktura povrchu bývá v zrnitosti od 1 - 6 mm.
5. Doplňky: Nedílnou součástí zateplovacího systému jsou doplňky umožňující bezproblémové provádění a funkci systému jako celku.

Tepelné mosty a jejich eliminace

Při navrhování novostaveb je nutné myslet nejen na vhodnost jednotlivých stavebních materiálů, ale i na vhodnost jejich kombinací. Tepelné mosty jsou místa, kudy může tepelná energie snadněji projít přes překážku, tedy v případě staveb »utéci« z objektu bez užitku. Tepelnými mosty tak uniká až několikanásobně více energie než okolní dobře izolovanou konstrukcí.

Mimo úniku tepla na vnitřním povrchu konstrukce - v interiéru - dochází ke snížení povrchové teploty, což může mít za následek další nepříznivé jevy, zejména vznik plísní. Jejich tvorba bývá u nových staveb podpořena používáním moderních velmi těsných oken, díky jejichž nízké infiltraci stoupá relativní vlhkost vzduchu v obytných místnostech. A čím vyšší je relativní vlhkost, tím menší závady v konstrukci mohou díky nižší povrchové teplotě způsobit kondenzaci vlhkosti a být tak příčinou zdroje problémů s plísní.

Čtěte také: moderní zateplení omítkou

Nepříznivé účinky se neprojevují pouze v rozsahu omezeném geometrickou plochou tepelného mostu, ale zasahují i přilehlé konstrukce. Protože tepelné mosty mají zpravidla zanedbatelné rozměry ve srovnání s ostatními plochami, bývají často (neprávem) podceňovány a přehlíženy. Jejich procentuální zastoupení je sice malé, ale jejich následky včetně navazujících nákladů (v lepším případě »pouze« ve formě trvale zvýšených nákladů na vytápění) mohou být velice nepříjemné a drahé.

Kvalitně vyřešit problém tepelných mostů v konstrukci objektu není vždy jednoduché a bez komplikací. Jednou z cest, jak napravit závady v konstrukci stavby nebo celkově vylepšit stavbu a snížit její energetickou náročnost, je provedení dodatečné tepelné izolace.

Místa, kde zcela běžně vznikají tepelné mosty, jsou v osazení okenních rámů. Okna mohou být třeba osazena i ve zdivu s výbornými tepelně technickými vlastnostmi a zdánlivě tedy bez problémů. Tepelná izolace zdiva je však do značné míry dána jeho tloušťkou. Naproti tomu dnes běžně používaná okna, byť sebelépe řešená, mívají pouze několikacentimetrovou tloušťku rámu, která dělí vnitřní vytápěné prostředí od vnějšího (na rozdíl od dříve hojně používaných špaletových oken).

Všechny vyjmenované problémy je možno do větší či menší míry eliminovat použitím kvalitních tepelně izolačních maltových směsí, a to jak pro zdění, tak i pro omítky. Ve vyspělých evropských státech je těmto materiálům již dlouhodobě věnována zasloužená pozornost. Na trhu jsou již k dispozici u nás vyvinuté tepelně izolační malty a omítky z tuzemských surovin a v cenách přijatelných i pro běžné stavebníky.

Malty pro zdivo z Liaporu

Liapor a Liaver jsou ideálním materiálem pro výrobu směsí pro omítky. Liapor a Liaver mohou být použity pro výrobu lehkých a vylehčených vápenných, vápenocementových i sádrových omítek.

Čtěte také: Funkčnost a materiály termo triček

Praktické rozdělení malt pro omítky zdiva z Liaporu je podle objemové hmotnosti, pro tepelně izolační, lehké a vylehčené omítky. Pro zdivo z lehkého betonu mají stanovenu horní hranici pevnosti, ČSN 73 2430-4 udává další požadované vlastnosti malt pro omítky z hlediska pevnosti v tahu a přídržnosti k podkladu.

Jak již bylo uvedeno, je pro zdivo z lehkého betonu z Liaporu doporučeno používat malty s mírně vyšším modulem pružnosti a vyšší pevností, než má zdivo. Z uvedeného přehledu je vidět, že pro většinu typů zdiva z Liaporu jsou doporučené lehké nebo vylehčené malty a omítky a případně i tepelně izolační omítky.

Použití lehkých a vylehčených malt pro zdivo z lehkého betonu z Liaporu je nezbytností, aby byla dodržena zásada, že na lehký materiál zdiva nemá navazovat těžká omítka. Kromě toho lehké, ale i vylehčené omítky zlepšují tepelně izolační vlastnosti zdiva.

Malta pro zdění a omítky má odpovídat ČSN 72 2430 Malty pro stavební účely. Malty, které je možno použít pro zdění z prvků z Liaporu, můžeme z hlediska objemové hmotnosti rozdělit na malty lehké, vylehčené a obyčejné. Pevnostní značky malt pro zdění tvárnic z Liaporu dle ČSN 72 2430 jsou uvedeny níže.

Na českém trhu je několik domácích i zahraničních výrobců suchých maltových směsí pro lehké a vylehčené omítky z Liaporu. Spolehlivý a zodpovědný dodavatel stavebních prací a materiálů doporučuje skladbu obvodového nosného zdiva v takovém provedení, aby vyhověla náročným požadavkům na tepelnou izolaci. Tato doporučení nejsou bezúčelná. Při neustále stoupajících nákladech na vytápění objektů se zvyšují i požadavky na minimalizaci tepelných ztrát.

Vzájemnou kombinací moderních cihlových bloků typu THERM a tepelně izolačních malt a omítek se tak vytvoří velmi kvalitní jednovrstvé cihelné zdivo a vznikne kvalitní a ekonomicky provedená stavba.

Příklady tepelně izolačních malt

Dále se malty dělí podle použitého pojiva apod. V německých normách jsou malty pro zdění rozděleny na lehké, s objemovou hmotností do 1000 kg/m³ a normální.

tags: #termo #omitka #na #malto #informace

Oblíbené příspěvky:

• Moderní řešení pro střechy i fasády
• Vše o fasádních barvách pro historické objekty
• Vlastnosti a použití Baumit SilikatColor
• Levná dlažba s imitací dřeva
• Více o Den Braven Lepící Pěně na Polystyren