Rozdíl mezi tesařskými a truhlářskými pracemi

Přírodní dřevo je tradiční materiál, přirozený, příjemný na pohled i dotek a nádherně voní. Dřevo náš domov zútulní a přitom stačí i jeden dřevěný prvek. Využijte služeb truhlářů a oživte interiér dřevem.

Dřevo jako materiál

Pro stavební účely a potřeby vybavení interiéru lze v podstatě použít jakoukoli dřevinu. V zásadě však vždy zpracováváme ty dřeviny, které jsou pro konkrétní účel nejoblíbenější a především pak už osvědčené. V zásadě známe dřevo tvrdé a měkké. Tvrdé dřevo získáváme především z listnatých stromů a dřevo měkké z jehličnatých. Měkké dřevo se snadno opracovává, na druhou stranu ale snáz podléhá zkáze. Nejoblíbenějšími měkkými dřevinami jsou smrk, jedle, borovice, modřín a douglaska. Ve velké oblibě jsou pak u nás dřeviny severského původu.

Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, nazývaných dřevinami. Z chemického hlediska je dřevo složené z celulózy (40 až 50 %), ligninu (20 až 30 %), hemicelulózy (20 až 30 %) a doprovodných složek. Doprovodné složky, to jsou další organické látky, které tvoří 1 až 3 % u místních dřevin a až 15 % u dřevin tropických a látky anorganické (0,1 až 0,5 % u místních a až 5 % u dřevin tropických). Nakonec dřevo obsahuje vodu, jejíž množství se mění podle ročního období a stupně vyschnutí, pokud jsme dřevinu již pokáceli.

Dřevo nejčastěji využíváme k výrobě nástrojů, nábytku, ale i papíru a celulózy, dopravních prostředků (třeba lodí) a taktéž jako palivo. Nenahraditelná je potom jeho role stavebního materiálu, bez kterého se na stavbách obejdeme jen těžko. Některé stavby se dokonce realizují především ze dřeva: hrázděné, roubené a lepené dřevěné konstrukce. Vyhledávané začaly být i moderní dřevostavby.

Pro svůj přírodní původ, krásný vzhled, příjemnost na dotyk, ale i vůni, se dřevo stalo nenahraditelnou součástí našich interierů. Dřevo můžeme použít jako obklad stěn či stropů (palubky), v podobě přiznaných trámů a dalších viditelných dřevěných konstrukcí, které se stanou součástí obytného prostoru (například schodů), jako povrch našich podlah a nakonec ztvárněné do podoby různého nábytku a ozdobných či uměleckých předmětů.

Čtěte také: Sušené dřevo pro truhlářské projekty

Řezivo a jeho druhy

Ke stavebním účelům používáme nejčastěji takzvané řezivo, čili podélně rozřezanou kulatinu. Podle druhu se řezivo dělí na deskové (prkna, fošny), hraněné (hranoly, trámy) a drobné (lišty a latě). Stavební řezivo získáváme hlavně z jehličnatých dřevin (borovice, smrk, modřín, jedle). Oproti řezivu stavebnímu je truhlářské řezivo kvalitní, zpravidla hoblovaný materiál, určený k dalšímu zpracování. Kromě jehličnatých dřevin se k jeho výrobě používá také dřevo dubové, bukové, javorové, jasanové, lipové, březové, ořechové a nebo dřevo exotického původu.

Nejvšestranněji využitelným řezivem jsou prkna. Kvalitní prkna se používají ke stavebním účelům, méně kvalitní pak jako prkna šalovací. K dostání jsou obvykle prkna v tloušťkách 22 až 38 mm, v šířkách 80 až 200 mm a v délkách do 6 m. Širší prkno s tloušťkou od 40 mm se nazývá fošna. Robustním řezivem s obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem je trám. Trámy používáme hlavně ke stavbě krovů. Subtilnější trámky s průřezem menším než 50 x 50 mm se označují jako hranoly.

K zakrývání spár, při pokládání podlah, při stavbě krovu a podobně používáme úzká prkénka trojúhelníkového nebo obdélníkového průřezu, latě a lišty. Jako obkladový a podlahový materiál se nakonec uplatňují palubky. Jsou to opracovaná prkna s vyfrézovanou drážkou na jedné a perem na druhé boční straně. Podlahové palubky se vyrábějí v délkách od 3 do 6 m, v tloušťkách 19 až 32,5 mm a v šířkách 95 až 146 mm. Obkladové palubky jsou k dostání v délkách už od 0,8 m a s tloušťkou 7 až 28 mm. Narozdíl od podlahových mají sražené hrany a vyrábějí se v různých profilech (selský, tatranský, srubový, klínový, saunový a další).

Velkoplošné prefabrikované dílce

Velkoplošné prefabrikované dílce nejčastěji používáme při výrobě nábytku, schodnic, dveří a podobně. K dostání jsou velkoplošné výrobky z různých materiálů a v různých podobách. Spárovka je deska ze čtvercových hranolů, vyráběná v tloušťkách 10 až 45 mm, obvykle ze dřeva smrku nebo borovice, u kvalitních desek také z dubu nebo buku. Podobným výrobkem je laťovka. Jejím základem jsou hranoly z jehličnanů, které jsou však z obou stran předýhované.

Sklížením tří a více vrstev dýh, jejichž dřevní vlákna jsou vůči sobě vždy kolmá, zase vzniká překližka. Rozeznáváme překližky standardní, truhlářské či speciální vodovzdorné nebo letecké. Nejběžnějším prefabrikovaným velkoplošným materiálem je dřevotřísková deska označovaná zkratkou DTD. Tato deska je k dostání v tloušťkách 8 až 38 mm a je možné ji dál povrchově upravovat (tedy dýhovat, laminovat nebo fóliovat). DTD je jednovrstvý výrobek z třísek jehličnatých i listnatých dřevin slepených do kompaktní hmoty syntetickým pojivem.

Čtěte také: Nabídky praxe pro truhláře

Kromě odpadních třísek se v truhlářské výrobě využívá také rozvlákněná dřevní hmota. Vzniká tak buď tvrdá dřevovláknitá deska (DVD) sololit, nebo měkká dřevovláknitá deska hobra. Středně tvrdé vláknité desky, které označujeme jako MDF, jsou tvrdší než běžná dřevotříska a mohou nahradit i dřevěný masiv. Lisují se za sucha a povrchově je lze upravovat jako desky dřevotřískové.

Masivní nábytek vs. dýha

Krása, elegance, originalita nezaměnitelného přírodního motivu kresby dřeva a zároveň trvanlivost a kvalita při správné péči. Přednosti dřeva zná snad každý. Je to staletími prověřený tradiční materiál, který dokáže vnést kousek kouzla a přirozenosti přírody do každého interiéru. Pokud se chceme obklopit dřevěným nábytkem, máme na výběr z mnoha variant. Pravé dřevo je základním stavebním kamenem nejen nábytku masivního, ale také nábytku s dýhou. Který z těchto materiálů však pro konkrétní potřebu zvolit a jak by dopadlo porovnávání jejich možností?

Masivní nábytek se vyrábí přímo z velkých kusů dřeva a má tedy celistvou strukturu. Není nijak lepený z dílčích kousků dřeva, lisovaný a podobně. Hledáme-li zdravotně nezávadný, čistě přírodní a tedy i ekologický výrobek, pak se v masivu nemůžeme splést. Jediné místo, kam se masiv pro náročné podmínky příliš nedoporučuje, je kuchyně. Kdo však nedá na masivní nábytek dopustit a prostě se bez něj neobejde, neudělá chybu ani v tomto případě. Obecně však platí, že masivu vyhovuje stálé prostředí bez výrazných výkyvů teplot a vzdušné vlhkosti. Tyto změny mohou mít za následek pohyb dřevěných částí. Od toho jsou však preventivní nástřiky a nátěry, které chrání povrch dřevěných výrobků a zamezují proniknutí vlhkosti do vnitřní struktury dřeva. Díky takovému ošetření pak zabráníme předčasné degradaci dřeva a hnití.

Naše praprababičky neznaly plastové prvky či dýhy, které se dnes v nábytkářství běžně používají, stejně tak se jich příliš nedotkly módní styly. Ve světnici měly pořádnou truhlu a skříň z masivního dřeva, hojně zdobené ornamenty lidového folklóru, pevný stůl a lavice či židle ze stejného materiálu. Kuchyňskou linku tenkrát nahrazovala kamna a pec a místnosti, kde spaly, vévodila ohromná masivní postel, při jejímž přenášení bychom se pořádně zapotili.

100% dřevěný masivní nábytek má vždy pevnou konstrukci, dlouhou životnost a snadno se udržuje (narozdíl od exterierových dřevěných prvků nepůsobí na dřevěný nábytek klimatické vlivy, s výjimkou zvýšené vlhkosti v kuchyních). Masivní nábytek můžeme získat prakticky z jakéhokoli druhu dřeviny, omezujícím kritériem výběru dřeviny je pouze pevnost zvoleného materiálu vztažená na požadavky pevnosti konstrukce. Masivní dřevěný nábytek lze vyrobit v různých stylech, pokud to ovšem ladění našeho interiéru dovolí, není v našich končinách nad tradiční nábytek selský. Selské stoly, židle, lavice, stoličky, postele, komody, truhlice, kredence, mísníky, almary (šatní skříně) a kolébka dodají našim příbytkům neopakovatelnou rustikální atmosféru. Ožijí s ním pojmy jako poctivá služebnost a řemeslná pravdivost a stanou se negací bezduché formálnosti uspěchaných dní.

Čtěte také: Řezivo Vranovice – prodej

Dýha je tenkou vrstvou masivního dřeva. Tvoří povrch DTD nebo MDF desek a výsledná kvalita takových výrobků je vynikající díky vyspělým postupům při výrobě. Právě proto má dýha značnou oblibu nejen u zákazníků, ale také u výrobců. Laik by na první pohled mohl mít problémy s rozeznáním dýhy od masivu, protože vzhledově jsou si velmi podobné. Dýha je však díky své ceně výhodná především pro realizace větších ploch (skříně, stoly, linky a podobně).

Mnozí vidí zásadní rozdíl v ceně. Rozhodně však nejde o rozdíl v řádech horentních sum, které by vytvořily ostrou hranici mezi nábytkem z dýhy a masivu. Reálně si za masivní nábytek zaplatíme jen o 20 až 30% více, než za desky s dýhou. Dýha má vyšší hmotnost a velice těžko se vyrovnává s poškozením. Snáz opravitelný je masiv. Oprava probíhá buď vložením vysprávky, nebo přibroušením či zaretušováním. Masiv sice déle vydrží, ale dýha nám nabízí větší tvarovou stálost a odolnost povrchu. Při výrobě je dýha poddajnější a nabízí tedy designérům prostor pro realizaci krásných ohýbaných solitérů. Pro takové účely se používá speciální deska, kterou lze ohýbat a která se nakonec podýhuje. Lze si tak dopřát atraktivní originální nábytek za přijatelnou cenu. Společnými vlastnostmi dýhy i masivu jsou čas zpracování a rychlost montáže prvků, barevná škála a odstíny. Základní škálu barev udávají mořidla, která jsou pro oba materiály stejná. Také péče o nábytek je prakticky stejná.

Ochrana dřeva

Důvodem méně častého využívání dřevěných prvků ve stavebnictví byly především obavy o životnost tohoto materiálu. To se však díky zdokonalení chemických a biologických přípravků zásadně zlepšilo a dřevo se dnes jako recentní (obnovitelná) surovina stává materiálem budoucnosti. Nejen vysoké teploty, ale i vyšší aktivita mikroorganismů mohou na nechráněném dřevě napáchat nemalé škody. Naštěstí stačí jen trocha snahy v podobě vhodné ochrany dřeva. Maximálně tak zvýšíme jeho odolnost proti vnějším vlivům a kvalitativně přispějeme k jeho dlouhodobé životnosti.

Sluneční záření se dopadem na materiál přeměňuje v tepelnou energii a materiál na tuto skutečnost reaguje tepelnou roztažností. Jelikož je dřevo tvořené složitou soustavou buněk, tyto buňky ztrácí vodu a dochází k vysychání a následnému kroucení dřeva. Bohužel jde o proces nezvratný, protože dojde k narušení organické stavby materiálu. Zvýšená teplota může navíc u dřeva ze stromů s vysokým obsahem pryskyřic (smůly) zapříčinit rozevření struktury a zvýšení tlaku uvnitř materiálu. Pryskyřice se pak dostávají na povrch materiálu. Dřevo praská a vytékající pryskyřice navíc působí neesteticky. Proto je třeba rozumně volit druhy dřeva s ohledem na to, kde a k čemu jej chceme využít.

Vlhkost je neméně důležitou fyzikálním vlastností dřeva. Vysoký obsah molekul vody má společně s teplotou za následek vznik ideálního prostředí pro množení mikroorganismů. Horní hranice vlhkosti je kolem 30 procent (procento je ovlivněno ještě množstvím vzduchu ve dřevě). Čím delší dobu je materiál vystaven vysoké vlhkosti, tím víc může být jeho struktura napadena škodlivými mikroorganismy. Proti plísním i hmyzu ale můžeme dřevo snadno chránit použitím fungicidních (proti houbám a plísním) nebo insekticidních (proti hmyzu) přípravků. Přitom platí pravidlo, že čím dříve dřevo impregnujeme, tím lépe. Jedinou naší starostí je pak už jen správná aplikace přípravků.

Pracujeme-li se dřevem, nesmíme zapomínat, že je to vysoce hořlavá látka. Metod impregnace je několik, dřevo impregnujeme proti vlhkosti, kyselému nebo alkalickému prostředí atd. Vždy je důležité vybrat vhodné ošetření dřeva. Volba závisí čistě na našich požadavcích, respektive na tom, k jakému účelu bude dřevěný materiál či hotový výrobek sloužit. Podle toho volíme organické nebo anorganické látky, buď rozpustné nebo nerozpustné ve vodě a navíc posuzujeme i další faktory. Základními druhy impregnačních materiálů jsou především barvy a laky v nepřeberném množství provedení, typů a odstínů. Rozhodnete-li se pro nový nátěr starých věcí, můžete navíc správnou volbou prodloužit jejich životnost.

Možnost opotřebení dřeva je vzhledem k jeho struktuře nejnižší v případě konstantních podmínek. Nejideálněji za optimální vlhkosti i teploty a zároveň minimálního výskytu agresivních chemických látek. Tento modelový stav se ale v praxi většinou nevyskytuje. Všechny dřevěné materiály jsou neustále vystavované změnám vnějších fyzikálních podmínek a musí odolávat probíhajícím chemickým reakcím. Pro ochranu dřeva je proto nejideálnější zamezit kontaktu jeho struktury s vnějšími činiteli, a to metodou impregnace. Impregnace je proces, při kterém se dřevo obalí chemickou látkou s vysokou odolností vůči eventuelním škodlivým vlivům. Chemický přípravek přitom samotnou strukturu dřeva nepoškodí. Impregnační látka je jakousi ochrannou vrstvou a dřevěný materiál je konstrukcí systému dřevo + impregnace.

Výběr povrchové úpravy závisí hlavně na našem přání. Alergici a lidé, kteří kladou důraz na ekologii, investují do povrchové vrstvy vodou ředitelného laku. Je to nezávadný produkt se zelenou známkou, který má mezi nátěry velmi perspektivní budoucnost a postupně ostatní přípravky vytěsňuje. Oblibě se ale těší i používání ekologických včelích vosků. Speciální přípravky na bázi vosku se pak používají pro povrchovou ochranu dřevin exotického původu. Tradiční místní dřevo však lze natírat či nastřikovat i barvou, i když tak přijdeme o to nejcennější - krásný přírodní povrch se strukturou dřeva. Proto se barva doporučuje jen v konkrétních případech.

Truhlář a jeho práce

Šikovný truhlář dokáže podtrhnout přirozenou krásu a půvab dřeva. Truhlářské řemeslo patří k řemeslům tradičním. Truhláři nám vytvoří na zakázku a na míru jakýkoli nábytek, ale i další dřevěné prvky našeho interiéru. Pokud pak máme zájem o skutečně originální kousky nábytku a můžeme investovat víc, pak se vyplatí nechat si zhotovit atypický nábytek přímo na přání. Dřevo je materiál velmi tvárný a stále pracující a zručný řemeslník s ním dokáže udělat skutečné divy. Prvotřídně zpracované dřevěné výrobky nám navíc budou sloužit dlouhá léta.

Je nutné si pamatovat pravidlo, že truhláře bychom měli oslovit vždy s dostatečným předstihem. Výroba kvalitního dřevěného nábytku a dalších výrobků je poměrně časově náročná a mnoho truhlářů má nasmlouvané zakázky na velmi dlouhou dobu dopředu. Pokud jste samozřejmě narazili na opravdu šikovného truhláře. Málokdy máme to štěstí, že nám postačí výběr už hotového výrobku ze dřeva, nabízeného k prodeji.

Stolařství vs. truhlářství

Chcete si pořídit nábytek na míru, ale příliš se nevyznáte v tradičních truhlářských materiálech? Přečtěte si náš stručný slovníček pojmů, který jednoduše představuje ty nejběžnější a nejpoužívanější truhlářské materiály pro výrobu nábytku. Konkrétní výběr materiálu se vám vždycky vyplatí konzultovat se svým truhlářem, ne všichni truhláři totiž pracují se všemi materiály.

  • Masiv - v truhlářské terminologii se takto označuje výrobek z masivního, rostlého dřeva.
  • Spárovka je plošný polotovar.
  • Dřevotříska - Dřevotřísková deska (DTD) je velkoplošný deskový polotovar pro výrobu nábytku. Vznikne tak, že po roztřískování dřeva jsou jednotlivé třísky obaleny lepidlem a následně za působení teploty v lisu slepeny do podoby desky. Významnou surovinou pro výrobu dřevotřískové desky je pilina.
  • MDF deska je dřevovláknitá deska - velkoplošný deskový polotovar pro výrobu nábytku. Vznikne tak, že dřevo je rozvlákněno na jednotlivá vlákna. Ta jsou obalena lepidlem a následně v lise za působení teplotyslepena do podoby desky.Na rozdíl od DTD desky, má MDF deska v celém objemu stejné vlastnosti.
  • Lamino je slangové označení pro dřevotřískovou nebo dřevovláknitou desku s povrchovou úpravou - laminací. Laminace spočívá v zalisování dekoračního papírů napuštěného pryskyřicí na povrch MDF nebo DTD desky.
  • Laminát v truhlařině znamená tenkou desku vyrobenou z pryskyřice a několika vrstev papíru v tloušťce cca 1,5 mm. Tento polotovar se nalepuje lepidlem na nosnou desku.
  • Dýhované desky (dýhování atd.) - jedná se o povrchovou úpravu, kdy na nosnou, obvykle dřevotřískovou desku, je nalepen tenký plátek z jakostního masivního dřeva.
  • Lakovaný nábytek (lakování atd.) - klasická povrchová úpravy, kdy je pomocí trysky nanesena na povrch výrobku vrstva laku.
  • Foliovaný nábytek (foliování atd.) - jedná se o povrchovou úpravu, kdy na nosnou, obvykle MDF desku, je nalepena plastová fólie. Ta může být v široké škále barev nebo v dekoru dřeva.
  • ABS hrana je tenký proužek houževnatého plastu, který se nalepuje na řezné hrany nábytkových dílců. Hrana se vyrábí v široké škále dekorů a barev. Hrana je velmi odolná proti mechanickému poškození, obdobný materiál se využívá i v automobilovém průmyslu.

Stolařství nebo truhlářství? Pro mnoho lidí zůstává záhadou, jaký je vlastně mezi nimi rozdíl. Odpověď je velmi jednoduchá. V současné době se jedná pouze o krajový rozdíl v používání označení. Jedná se pouze o dva různé výrazy, které vyznačují stejné řemeslo. Stolař nebo truhlář je řemeslník, který se zabývá výrobou či opravami dřevěného nábytku. Kvalitní zakázková výroba a individuální přístup jsou známkou originality a jedinečnosti každého řemeslníka. Moderní stolař nemá již v dílně pouze náčiní, které se používalo v dávných dobách jako např. sekeru, pilu, poříz, dláto či nebozez.

Klížení - jedná se o spojování dřeva či papíru. Zakázkový stolaři se zabývají výrobou funkčního nábytku z masivu, což je tvrdé dřevo. Při realizaci se používá např. dřevo dubové, zaručuje dlouhou trvanlivost i vzhledovou unikátnost. Tento materiál se také hodí pro výrobu replik kousků starých mistrů stolařů. Vzhledem k tomu, že jsou tyto unikáty nejen velice nákladné, ale i též velmi těžké, bývají v současné době nahrazovány materiálem z měkkého dřeva. Jedná se o tzv. Dřevěný nábytek prošel nevídaným vývojem. I když je v současné době nábytek ze dřeva dostupnější než kdy dříve, stále častěji je nahrazován výrobky, u kterých se klade důraz především na funkčnost, nižší cenu i váhu. Vyrábí se převážně z dřevotřískových a dřevovláknitých desek nebo překližky a výroba takového nábytku bývá spíše automatizována.

Stále však existuje spousta řemeslníků, kteří dávají přednost tradičním materiálům i technikám a vyrobený nábytek doplňují např. řezbářskými uměním. Stoly, židle, skříně na míru či schodiště nebo jiný sortiment získávají v rukách stolařských mistrů svou jedinečnost a neotřelý a někdy až neobvyklý vzhled. Při zakázkové výrobě se využívá služeb návrhářů, kteří se úzkostně věnují sledování módních trendů každé doby. Požadované jednotlivé kusy nábytku by měly ladit s ostatním vybavením domácnosti. Nechali jste vyrobit nábytek na míru? Nezapomínejte na potřebnou péči o dřevo. Většina stolařských firem se také zabývá opravami a renovací starého historického nábytku. Toto se provádí na základě fotodokumentace.

Rozdělení truhlářství

  • Nábytkové truhlářství - Jedná se o řemeslníka, který se zabývá výrobou dřevěného nábytku, který bývá v současné moderní době často doplněn plasty. Pro výrobu se používají prkna, hranoly a desky.
  • Stavební truhlářství - Toto odvětví se soustřeďuje na dřevěné součásti staveb. Zabývá se výrobou oken, dveří, podlah, schodišť nebo obkladů na stěny a stropy.
  • Modelářství - Zabývá se výrobou dřevěných modelů, které se používají ve slévárenských provozech. Z těchto dřevěných modelů se následně vyrábí pískové formy.

Práce se dřevem je stále velice oblíbená a ani postupem času nevyšla z módy. V současné době je zaznamenám zvýšený zájem k přírodním materiálům a výjimečnosti, jedinečnosti a neotřelosti stolařských výrobků. Hledáte finančně nenáročnou a zároveň designovou možnost? Vyrobte si stylový nábytek z palet.

Tesařství a pokrývačství

Tesařství a pokrývačství je práce s dřevem vykonávaná tesařem. Jde o stavební profesi s velice dlouhou historií rozšířenou v podstatě po celém světě. Patří do něj široké spektrum prácí se dřevem, hlavně tvorba stavebních konstrukcí. K tomuto oboru spadá velká část těžké, ruční práce a nejčastěji tesař pracuje venku. Příbuzný obor je truhlářství.

Truhláři jsou řemeslníci, kteří vyrábějí a opravují kvalitní nábytek ze dřeva, dřevěná okna a dveře, popřípadě i jiné výrobky ze dřeva. Název ,,truhlář“, jehož používání v Čechách převládá, pochází z německého pojmu die Truhe, což znamená ,,truhla“. Tesař běžně provádí výrobu nosných konstrukcí budov, bednění, střech a další hrubé stavební práce, které nevyžadují naprosto přesné spoje ani vzhled. Truhlář na rozdíl od příbuzného tesařství pracuje s hranoly a prkny, případně také s dýhami. Veškerý tento materiál truhlář získává na pile. Poté truhlář s materiálem provádí tyto úkony - řezání, broušení, hoblování a dlabání čepů. Dále pak také čepování, klížení a lepení,dýhování a lakování.

Truhláři pracují s masivem, což je klasická truhlařina z tvrdého dřeva. V dnešní době se tento způsob využívá u replik starého nábytku, jelikož je drahý a hlavně je nábytek z tvrdého dřeva těžký. Dále pak také z nových hmot - na trhu je nepřeberný výběr laminátových desek a kování. Truhlařina i tesařina je velice staré řemeslo. V dávné době byl tesařem v podstatě každý člověk, který vlastnil dům, protože si ho musel většinou sám postavit. Později se jedinci začali více zaměřovat na tuto profesi a vznikli tesaři. ¨Truhlařina dosahovala neobyčejné preciznosti již ve starém Egyptě. Klasické truhlářské nářadí - dláto, pila, hoblík atd. - je rovněž známé už od starověku. V Evropě nastal rozmach v tesařství ve středověku, když se ve městech začaly stavět honosné, velké domy. Kolem roku 1900 dosáhlo tesařství totálního vrcholu v konstrukci střech.

Tesař vyrábí, opravuje, montuje nebo demontuje dřevěné konstrukce, pergoly, altány, dřevostavby, bednění, překlady, stropy či pilíře. Obsluhuje ruční, elektrické a motorové dřevoobráběcí nástroje.

Co tesař dělá?

  1. Vyrábíš dřevěné konstrukceVytváříš dřevěné prvky jako pergoly, altány či krovy, které slouží jako základ pro různé stavby a konstrukce.
  2. Montuješ a demontuješ dřevostavbySestavuješ a rozebíráš různé dřevěné stavby a konstrukce, například střechy či bednění, podle konkrétních projektů a plánů.
  3. Pracuješ s dřevoobráběcími nástrojiPoužíváš různé nástroje, jako jsou pily, hoblíky či frézky, abys opracoval dřevo do požadovaných tvarů a rozměrů.
  4. Provádíš opravy dřevěných konstrukcíOpravuješ poškozené dřevěné prvky nebo konstrukce, čímž prodlužuješ jejich životnost a zajišťuješ jejich stabilitu.
  5. Měříš a připravuješ materiálPrecizně měříš a označuješ dřevěné části před jejich opracováním, aby všechny díly přesně odpovídaly požadavkům konstrukce.
  6. Sestavuješ bednění a podpůrné konstrukceVyrábíš bednění, které slouží jako forma pro betonové části stavby, a zajišťuješ, aby byla konstrukce přesná a stabilní.
  7. Spolupracuješ s ostatními řemeslníkyKoordinuješ svou práci se zedníky, klempíři a dalšími profesemi na stavbě, aby byly všechny konstrukce správně začleněny do projektu.

Výhody a nevýhody práce tesaře: