Typy barokních staveb a jejich charakteristika

Barokní architektura je styl, který má na člověka zapůsobit na první dobrou - emocemi, pohybem, světlem a bohatými detaily. Vznikla jako reakce na strohost předchozích slohů a chtěla lidi doslova vtáhnout dovnitř prostoru. Barokní architektura je stavební sloh, který vznikl počátkem 16. století v Itálii a postupně ovládl celou Evropu až do poloviny 18. století. Bylo to především do Španělska, Portugalska, Rakouska, Polska a do Čech. Evropské stavitelství ovládalo skoro 200 let. Jeho charakteristické rysy - bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba - se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka.

Baroko, nazývané dobou protikladů, dalo vzniknout nejhonosnějším zámkům a kostelům v Evropě. Absolutismus a katolická církev demonstrovaly v barokní architektuře svou moc. V baroku rozlišujeme radikální baroko a klasicizující baroko. Můžeme pozorovat témata jako například zázračná zjevení, blaženost či mučednické smrti svatých. Protireformace byla podporována katolickou církví všemi nezbytnými prostředky, včetně umění a architektury.

Charakteristické rysy barokní architektury

Baroko pracuje se světlem a stínem, s kontrastem masivních zdí a jemných detailů, se zakřivením a optickými klamy. Pro baroko jsou typické křivky a dynamické tvary. Fasády se vlní, římsy nejsou rovné, ale různě vystupují a ustupují, půdorysy nebývají jen prosté obdélníky. Všechno má působit živě a v pohybu. Barokní architektura miluje konvexní a konkávní fasády, tedy plochy, které se střídavě vyklenují a prohnou dovnitř. Když se po takovém průčelí díváte, působí jako zvlněná kulisa, která se s vámi „dává do pohybu“, jak měníte úhel pohledu.

Další typický prvek je bohaté štukové zdobení. Na fasádách i v interiéru najdete plastické rámy kolem oken, pilastry, andělíčky, girlandy, kartuše a další ozdobné prvky. Ty často plynule přecházejí do malované výzdoby. Častým prvkem jsou falešné iluzivní malby, které mají „otevírat“ strop nebo stěnu do hloubky. Malíři uměli vytvořit dojem neexistujících sloupů, balkónů nebo nebe nad hlavou. Výrazným znakem barokních staveb jsou kupole a věže. Kupole nad hlavním prostorem kostela nebo nad středem paláce přivádí světlo shora a zároveň zvýrazňuje důležité místo. Půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips.

Důležitá je i osová symetrie. Mnoho barokních staveb je komponováno kolem hlavní osy - například vstup, schodiště, hlavní sál, zahrada. Vše se skládá do jedné logické linie, která vede návštěvníka prostorem. Zároveň se kombinují různé typy půdorysů: centrální půdorys například u kaplí a rotund, a podélný půdorys u kostelů a paláců. Barokní prostor často pracuje s navazujícími sály různých velikostí a výšek, s průhledy z jednoho prostoru do druhého, s galeriemi a balkóny. Barokní stavby bývají masivní, monumentální a symetrické. Průčelí bylo zdobeno pilíři, polosloupy (pilastry), sochami v nadživotní velikosti (andílci, atlanti podpírající balkóny a okna).

Čtěte také: Jak správně skladovat palivové dřevo

Z hlediska konstrukce se baroko opírá o tradiční kamenné a cihelné zdivo, klenby a pilíře. Díky dobře zvládnutým klenbám bylo možné vytvářet velké, souvislé prostory bez husté sítě sloupů uprostřed. Fasády se často omítaly a následně zdobily štuky nebo malbami, takže samotná konstrukce se pod bohatou výzdobou schovala. V interiérech se používalo dřevo, mramor nebo jeho napodobeniny, zlacení a pestré barevné kombinace. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem. K baroknímu tvarosloví patří sloupy, valené klenby a kopule. Byl hojně využíván mramor (zejména na italské půdě) a napodobeniny mramoru, časté bylo zlacení a štukatérská výzdoba.

Baroko vždy pracuje s divákem. Cílem je, aby se člověk cítil ohromený, dojatý, zaujatý. Tomu odpovídají i velkorysá schodiště, dlouhé enfilády sálů, perspektivní průhledy i způsob, jakým světlo dopadá dovnitř.

Pokud budete chtít poznat barokní stavbu, sledujte několik jednoduchých vodítek: Všimněte si, zda fasáda není rovná, ale vlní se, vystupuje a ustupuje. Podívejte se na okna - často mají bohaté rámy, klenuté nadpraží nebo plastické římsy. Uvnitř sledujte, odkud přichází světlo, kam vás prostor „vede“ a kde je největší zdůraznění - obvykle u hlavního oltáře či v centrálním prostoru pod kupolí. Kromě toho je patrné téměř inflační použití zlata a mramoru. Kromě toho mají budovy výrazné barevné schéma. Iluzionistická umělecká díla, zrcadla a štuky na stropech a stěnách navíc vyvolávají pocit ztracenosti a smrti zároveň: čistá demonstrace síly. Tento efekt ještě umocňuje mistrovské využití světla a stínu, které vytvářejí velká okna.

Typy barokních staveb

Často se baroko pojí s církví, protože mnoho barokních kostelů vznikalo jako výraz víry a moci, ale stejně významné jsou i světské paláce, městské domy, zámky a kláštery. V baroku vznikaly také rozsáhlé klášterní komplexy, měšťanské domy a hospodářské objekty.

Sakrální stavby

Velmi významnou roli hrají sakrální stavby. Kostely, kaple a poutní místa v baroku často vznikaly na výrazných místech v krajině, aby byly vidět z dálky. Chrámové stavby mívají komplikovaný půdorys, často s kruhovými a eliptickými prvky, působivost kleneb a kopulí posilují iluzivní malby. Barokní sloh, jako honosný umělecký sloh, byl využíván především k obnovení moci katolické církve, proto se uplatnil ve všech uměleckých směrech a nejnápadněji se projevoval v architektuře.

Čtěte také: Jak kreativně recyklovat PET lahve

Světské stavby

Neméně důležité jsou světské paláce a zámky. Tyto stavby měly demonstrovat bohatství a postavení svého majitele. Fasády jsou bohatě členěné, interiéry plné reprezentačních sálů, salonků a galerií. Světské stavby dávají najevo bohatství, luxus i snahu o zajištění pohodlí.

Významné barokní stavby a architekti

Koncem 16. století se v Itálii zrodil nový umělecký sloh zvaný baroko. Ten se začal postupně šířit po Evropě, aby v druhé polovině 17. století převzal vládu nad dřívější renesancí. Původní význam slova baroko měl pejorativní nádech - portugalské slovo barocco či španělské barueco znamená nepravidelně tvarovanou perlu. Termín baroko jako označení uměleckého slohu se začal užívat až později v 18. století. Baroko bylo politicky spojeno s procesem protireformace a s budováním panovnického absolutismu ve většině Evropy.

Jako první z italských měst podlehl barokní architektuře Řím. V díle generace, která zde nastoupila v 17. století, se začaly barokní prvky slučovat do jednoty a řádu, který nesl všechny znaky tvořícího se slohu. Vedoucím architektem této generace byl Carlo Maderna. Byl pověřen dostavbou chrámu sv. Petra ve Vatikánu ve chvíli, kdy se rozhodovalo, má-li chrám zůstat centrální stavbou, jak ji navrhl Michelangelo, nebo zda-li má být chrám proměněn přístavbou lodi v chrám typu podélného. Znamenalo to konečný rozchod s renesanční myšlenkou, když se rozhodlo pro přístavbu trojlodí s bočními loděmi, a vítězství, když bylo použito tohoto typu jako reprezentačního chrámového barokního prostoru při budování prvního římského jezuitského kostela ve 2. čtvrtině 17. století - S. Petra. Mezi evropské barokní stavitele řadíme především Itala Gianlorenza Berniniho, kterého můžeme považovat za duchovního otce radikálního barokního stylu. Bernini byl pověřen úpravou tzv. Královského schodiště a vytvořením celé řady děl pro chrámový vnitřek: různých soch, kropenek Svatopetrského stolce a zejména proslulého bronzového baldachýnu. Bernini vytvořil kolonádu před bazilikou sv. Petra ve Vatikáně. Měl podobu obrovské, lehce stlačené elipsy, která je tvořena dvěma polokruhy přisazenými ke dvěma protějším stranám obdélníku. Uprostřed náměstí se tyčí staroegyptský obelisk, který stojí mezi dvěma fontánami. Náměstí je obklopeno mohutným sloupořadím nazývaným Berniniho kolonáda a obsahuje čtyři řady toskánských sloupů.

Třetí stupeň vývoje barokní architektury se týká vývinu prostoru a tvaru ze složitých půdorysných vzorců. Toho dosáhl Berniniho žák a spolupracovník Francesco Borromini, který zkonstruoval v kostele S. Carlo alle Quatro Fontane vnitřní prostor z průniku stereometrických těles v podobě oválu omezeného zprohýbanými stěnami. Vnitřek tohoto kostela byl jeho první a průčelí jeho poslední prací. Borrominiho kostely jsou dost složité a originální, bez jakékoliv stopy vlivu antiky nebo renesance, byly proto ve své době považovány za vrchol výstřednosti. Mezi další Borrominiho díla patří například kostelík, nebo vlastně kaple Sant`Ivo della Sapienza, která se nalézá na konci arkádového nádvoří, zřízeného uvnitř budovy římské univerzity.

Barokní architekti provedli řadu urbanistických úprav v okolí Svatopetrského chrámu a vůbec v celém městě. Upraveno bylo i Španělské náměstí, na němž lze obdivovat krásnou fontánu ve tvaru loďky. Barokní fontány patří vůbec k nejpůsobivějším ozdobám Říma. Za aspoň malou zmínku stojí fontána di Trevi, která představuje typ umělé „přírodní“ fontány, které mělo baroko obzvlášť v oblibě. Další velmi proslulou římskou fontánou je Fontana dei Fiumi, postavená Berninim a jeho žáky.

Čtěte také: Tipy pro pokládku dřevěné plovoucí podlahy

Těžiště barokního snažení se radikálně přesunulo do jižní a severní Itálie, kde byly lepší podmínky pro jeho vývoj než v konzervativním Římě. V Neapolsku a na Sicílii bylo baroko uvítáno s nadšením. Španělští vicekrálové přestavovali celá města s typickou barokní okázalostí. Jedním z nich je Lecce v Apulii, jemuž dal Ferdinand Gregorovius název Barokní Florencie. Později musel Luigi Vanvitelli postavit v Casertě, ležící na sever od Neapole, podle vzoru zámku ve Versailles, přepychový královský palác s obrovským parkem, který se krásou vodních děl i bohatstvím sochařské výzdoby vyrovná originálu. Ve střední a severní Itálii se barokní sloh šířil opravdu rychle, dokonce v renesanční Florencii dostal palác Pittiů barokní střechu. V Benátkách bylo vybudováno jedno z nejkrásnějších architektonických děl barokní epochy, kostel Santa Maria della Salute. Také v Miláně byla postavena řada barokních budov a Turín je městem téměř výhradně barokním. Architekt Guarino Guarini zde v 2. polovině 17. století vybudoval Palazzo Carignano, kostel San Lorenzo a v dómu dostavěl kapli Santa Sindone. Guarini patřil ke generaci, která vystřídala slavné barokní architekty. Studoval v Římě - zejména díla Francesca Borrominiho -, ale byl vynalézavý a nápaditý a jeho stavby překonaly, pokud jde o složitost dispozice, architekturu Borrominiho.

Ve Španělsku se baroko prosazovalo postupně. Dříve se zásluha o zavedení barokního slohu do Španělska přičítala dvornímu architektovi Giovannimu Battistovi Crescenzimu, Italovi, který pracoval na Panteonu králů v Escorialu. Významnou osobností z řad tehdejších architektů byl Alonso Carbonell, hlavní stavitel paláce Buen Retiro v Madridu a tamějšího tanečního sálu, kde se baroko prosazovalo zatím pouze v povrchové výzdobě. V polovině 17. století se pak osobitě projevili umělci v Andalusii - průčelí katedrály v Granadě navrhl architekt, malíř a současně i sochař Alonso Cano. Toto průčelí je vynikající ukázkou andaluského baroka, který byl vzorem pro další řadu kostelů, hlavně však pro jejich průčelí a vnitřní výzdobu. V 2. polovině 17. století se baroko ujalo i v Murcii a Valencii, o čem svědčí například věž kostela sv. Kateřiny nebo chór valencijské katedrály, kde byly původní gotické zdi a klenby dokonale zamaskovány a překryty barokní výzdobou. Nový architektonický styl měl mnoho vyznavačů i v Zaragoze. Kostel v jezuitské koleje v Loyole je pro španělskou architekturu docela netypický, protože jeho projektantem byl římský architekt Carlo Fontana, žák Berniniho. Za velký úspěch ve španělské barokní architektuře je považována modernizace velmi starého a významného kostela, románské baziliky Santiago de Compostela. Mezi známé barokní stavby ve Španělsku patří Královský palác v Madridu. Předtím, než zde byl postaven královský palác, stál na stejném místě Alcáçar. I když byl považován za oficiální sídlo španělského krále, tento titul si sotva zasloužil. Bylo tedy téměř štěstí, že celý hrad na Štědrý den roku 1734 vyhořel. Filip V. nechal postavit novou budovu a v roce 1738 byly zahájeny práce, které byly dokončeny až v roce 1764. Výsledkem je okázalá barokní stavba s prvky italské renesance. Toto architektonické umělecké dílo postavili pouze odborníci té doby. Dodnes je oficiálním sídlem španělské císařské rodiny. Dnes je v paláci muzeum. Používá se také pro recepce, ceremonie a oficiální příležitosti.

Ani ve Francii nebylo přijato baroko nijak s nadšením. Dá se říct, že pro francouzské umění 17. století je příznačný odpor k evropskému baroku a jeho prvkům. Typické barokní křivky a zborcené plochy byly francouzským architektům cizí. Vyvinuli proto monumentální styl, v němž převládají přímé linie, horizontály a vertikály. Nicméně francouzský smysl pro jednoduchost a přehlednost se v celkovém uspořádání projevil menší přezdobeností a větší uměřeností (než je pro baroko typické) stavebních prvků. Obzvlášť pozoruhodným příkladem francouzské barokní architektury je kostel Val-de-Grace v Paříži, s jehož stavbou začal jeden z největších architektů této doby - Francois Mansart. Projektoval rovněž zámek Maisons - Laffitte poblíž Paříže, který budoval pro Richelieuova ministra financí Reného de Longueil a je to vlastně jeho jediné dílo, které má dodnes svou původní podobu, včetně výzdoby. Další proslulý architekt první poloviny 17. století je Jacques Lemercier, který se proslavil v dějinách francouzské architektury především jako projektant kostela pařížské Sorbonny, postaveného z iniciativy kardinála Richelieua. Posledním z trojice architektů, která se nejvíce zasloužila o vznik francouzského klasicismu, byl Louis Le Vau, jenž zhotovil plány pro stavbu koleje Čtyř národů. V druhé polovině 17. století (zvlášť od roku 1661, kdy za Ludvíka XIV. vládl jeho ministr průmyslu Colbert), je možné si všimnout, jak francouzský klasicismus potlačil baroko. Nejtypičtějšími pařížskými stavbami této doby jsou pařížská Invalidovna a východní průčelí Louvru, tzv. kolonáda. Stavba Invalidovny byla zahájena v roce 1671 architektem Libéralem Bruantem. Spolu s ním se na stavbě dále podílel Jules Hardouin - Mansart, který navrhl kupoli tamějšího chrámu. Dostavba brány Louvru byla jednou z nejvýznamnějších událostí doby vlády Ludvíka XIV. Královna Anna Rakouská a její čtrnáctiletý syn Ludvík XIV. se usídlili v Louvru, kde se ve středověkými zdmi cítili bezpečněji. O několik let později byl celý Louvre kompletně přestavěn a z období středověku zde nezůstalo vůbec nic. Práce pod vedením architekta La Vaua byly dokončeny v roce 1664, jen východnímu křídlu ještě scházela vnější fasáda, kde měl být vybudován slavnostní vstup do paláce. Nejznámější stavbou této doby je zámek ve Versailles, který byl mnohokrát použit jako vzor pro další paláce a ukázkový příklad vysoké palácové architektury. Tento malý lovecký zámeček byl postaven v roce 1623 pro francouzského krále Ludvíka XIII. V letech 1631 až 1634 byl rozšířen na tříkřídlý zámek. V roce 1667 bylo Versailles jmenováno budoucím sídlem vlády krále Ludvíka XIV. V letech 1678 až 1697 byl hrad třikrát rozšířen a proměnil se v rozsáhlý palácový komplex. Obzvláště známý je 70 m dlouhý a 10 m široký Zrcadlový sál s 30 stropními fregatami zasvěcenými králi a celkem 357 zrcadly.

Také v Německu stojí palác, jehož název vždy vyvolával nejistotu: drážďanský Zwinger. To nezní pohodlně ani esteticky, pravděpodobně proto, že se původně jednalo o náměstí, které leželo mezi vnitřní a vnější hradbou města. Zde byl pronikající nepřítel zadržen „nátlakem“. Odtud tedy pochází název. Historie stavby paláce začala u Augusta Silného. Měl velmi zvláštního koníčka: Sbíral pomerančovníky a další středomořské nádoby. Později se zde také konaly dvorní večírky, typické pro období baroka, nejen jako zábava a pobavení dvorské společnosti, ale povrchně jako prostředek k předvedení bohatství a císařské moci. Rozšíření do podoby barokního zámeckého komplexu trvalo několik let. Během druhé světové války byl Zwinger téměř zcela zničen. Stavební a renovační práce trvaly vlastně až do roku 2017. Palác Sanssouci, postavený na objednávku Fridricha Velikého, je skutečným uměleckým dílem. Právě tam se pruský král se svými psy raději stáhl. Pojmenování hradu - bez okolků - pochází z vřelého přání krále vytvořit místo, kde by měl jen klid a mír. Poté, co byl pahorek, na kterém dnes areál stojí, terasovitě upraven pro pěstování vinné révy, nechal Fridrich Veliký na tomto místě v letech 1745 až 1747 postavit zámek. Přísně odmítl suterén nebo další podlaží. Na rozdíl od mnoha jiných barokních staveb zde neproběhly téměř žádné přestavby. Zvláště patrná je zde barokní záliba v zakřivených liniích a kupolích. Láska k jeho hradu byla tak velká, že chtěl být Fridrich Veliký pohřben v hrobce na nejvyšší terasovité terase.

V Rakousku se nachází barokní zámek, dominanta hlavního města Vídně: Zámek Schönbrunn. Jako většina slavných barokních staveb byl postaven v 17. století, původně jako lovecký zámek na konci 19. století za vlády Filipa I. Zejména fasáda prozrazuje již zmíněný mocenský nárok Habsburků jako typický rys baroka. Schönbrunn je místo s dlouhou historií. V roce 1762 jednaly evropské velmoci v prostorách zámku o uspořádání Evropy známé jako Vídeňský kongres. Dnes je Schönbrunn jedním z nejkrásnějších barokních komplexů v Evropě.

Baroko v českých zemích

Na našem území se nachází velké množství barokních památek, jiné byly barokizovány. Mezi nejznámější barokní stavitele u nás patří otec a syn Dientzenhoferové - otec Kryštof (chrám sv. Mikuláše na Malé Straně) a syn Kilián Ignác (dostavba chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, přestavba kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, Michnův letohrádek později zvaný Vila Amerika, kostel sv. Mikuláše v Karlových Varech a mnohé další) či Jan Blažej Santini-Aichel (poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Dalším známým barokním stavitelem na našem území byl Carlo Lurago, který začal stavět Klementinum a v neposlední řadě rovněž Giovanni Santini (barokní gotika). Z českých architektů jmenujme například Františka Maxmiliána Kaňku, který dokončoval Klementinum a Černínský palác.

tags: #typy #barokních #staveb

Oblíbené příspěvky:

• Diagnostika staveb pro udržitelnou budoucnost
• Vše o protipožárních nátěrech
• Kostel svatého Josefa ve Starém Městě
• Návod na správné připevnění podlahové lišty
• Renovace dřevěného nábytku