Titanzinek a asfaltové pásy: Kompatibilita a správná aplikace ve stavebnictví

Titanzinek (TiZn) je reprezentativní stavební materiál s velkým potenciálem, dlouhou životností, nenáročný na údržbu a cenově dostupný. Charakteristická je pro něj především mechanická pevnost a tvarová stabilita. Nevyžaduje ani ochranný nátěr, protože tuto funkci plní povlak oxidu, který se vytváří na povrchu.

Titanzinek a jeho vlastnosti

Titanzinkové plechy pro systémy DEKMETAL jsou válcovány ze speciální slitiny zinku, titanu a mědi, která splňuje přísné požadavky evropské normy EN 988. Titanzinek je prakticky čistý zinek s malým obsahem titanu a mědi. Tyto prvky zajišťují jeho dobrou tvarovatelnost, nikoli zvýšenou korozní odolnost.

Povrchový vzhled titanzinku

• Přírodní zinek: Klasický kovově lesklý povrch, který časem přirozeně patinuje. Na zinku, jako hlavní součásti slitiny titanzinku, vzniká v atmosféře ochranná vrstva, kterou tvoří bazický uhličitan a síran neboli chlorid. Zinek si působením vzdušného kyslíku a vody vytváří na povrchu pevně lnoucí a nerozpustnou vrstvičku zásaditého uhličitanu zinečného - patina.
• Předzvětralý (světle šedý / tmavě šedý): Speciální chemický proces ve výrobě naruší vrchní vrstvy plechu a vytvoří takzvaný „zvětralý“ efekt. Tím se urychlí přeměna z lesklého na matný povrch, ke které by v přírodních podmínkách docházelo několik let.

Teplotní omezení pro zpracování titanzinku

Materiál se nesmí zpracovávat při teplotách nižších než 10 °C. TiZn prvky nesmí přijít do přímého kontaktu s nepozinkovanou ocelí nebo mědí. Pokud se zaměříme na titanzinek, tak lze s jistotou říct, že je to materiál s velkým potenciálem, dlouhou životností, nenáročný na údržbu a cenově dostupný. Ovšem i zde je nutné připomenout, že špatný návrh skladby může životnost zkrátit na minimum.

Kompatibilita titanzinku s podkladními materiály

Podstatný vliv na životnost titanzinkového materiálu má jeho zabudování do konstrukce. Špatný návrh skladby může dobu životnosti zkrátit na minimum. Jednou z hlavních zásad při použití krytiny z titanzinkového plechu je vytvořit pod ní odvětrávanou mezeru a oddělit od neslučitelných materiálů, aby nemohlo docházet k hromadění vlhkosti přímo ve styku s vlastním plechem. Tuto mezeru je možné vytvořit například pomocí strukturované podkladní vrstvy.

Podklady z masivního dřeva a průmyslově vyráběných desek na bázi dřeva

• Podklad z neošetřovaného masivního dřeva:
  • Podklady z masivního dřeva klasifikovaného coby slabě kyselé či neutrální, tj. jejichž pH se pohybuje mezi 4,5 až 7, jsou s titanzinkem slučitelné a mohou s ním tedy být v přímém kontaktu.
  • Masivní dřevo klasifikované coby kyselé, tj. jehož pH je nižší než 4,5, nebo příliš zásadité (pH vyšší než 7), je s titanzinkem neslučitelné. Jejich přímý kontakt s materiálem je zakázán.
• Podklady z průmyslově vyráběných desek na bázi dřeva: Desky z překližky a dřevotřísky nesmí být v přímém kontaktu s titanzinkem. Některé složky užívané při výrobě těchto desek na bázi dřeva mohou vůči titanzinku působit korozivně: kyselá dřevina, lepidla, ochranné prostředky proti hmyzu a houbám a protipožární prostředky. V případě použití těchto desek doporučuje VMZINC užívat desky z překližky pro vnější použití ošetřené (insekticidy, fungicidy).

Ošetřené dřevo a překližka

K ošetřování masivního dřeva a překližkových desek se používají dva typy přípravků: přípravky chránící před napadením houbou a hmyzem (týká se především rizikové třídy 4), a protipožární přípravky (aby bylo možné rozšířit užívání dřeva na určité kategorie exponovanějších budov). Tyto typy přípravků většinou obsahují kovy minerálních solí rozpustné ve vodě, jako CCA (měď-chrom-arsen), CCB (měď-chrom-bor), CB (chrom-bor) a amonné soli kyseliny fosforečné aplikované pod tlakem (autoklavováním). Tyto přípravky neumožňují přímou pokládku titanzinku, protože se vůči němu chovají korozně.

Čtěte také: Environmentální aspekty PVC

Beton a cementová malta

• Beton: Pokládka titanzinku přímo na podklad z betonu nebo železobetonu je vyloučena. Je-li z betonu nosná struktura, doporučuje VMZINC instalaci oddělující konstrukce, která umožní vytvořit celoplošné bednění.
• Cementová malta: V případě místně omezených podkladů (akroterie, okapy…), jejichž šíře nepřesahuje 40 cm, lze použít cementovou maltu s tím, že mezi titanzinkový plech a podklad je třeba vložit dělicí vrstvu. Separační fólie z vysokotlakého polyethylenu PEHD VMZINC představuje neutrální řešení s mnoha výhodami.

Sádra

Použití sádry na podkladu z železobetonu nebo na kovových podkladech je zakázáno, a to i v případě použití dělicí vrstvy mezi titanzinkem a podkladem. Vždy je nutné použít separační vrstvu DELTA.

Koroze titanzinku

Na zinku, jakožto hlavní součásti slitiny titanzinku, vzniká v atmosféře ochranná vrstva, kterou tvoří bazický uhličitan a síran neboli chlorid. Zinek, jakožto hlavní součást slitiny titanzinku, nesnáší trvalou vysokou relativní vlhkost vzduchu. Vzniká na něm pak vrstva, která je tvořena objemným hydroxidem zinečnatým, který nemá dobré ochranné vlastnosti. Z tohoto důvodu ztrácí svoji odolnost ve vlhkých uzavřených prostorách.

Bílá koroze

Korozi plechu způsobuje difundující vodní pára hromadící se pod plechem. Koroze titanzinku ze spodní strany není patrná až do chvíle, kdy korozní vrstva (tzv. bílá koroze) zcela neprostoupí na povrch. Můžeme ji pozorovat jako drobné důlky velikosti několika milimetrů, ale také rozsáhlými skvrnami, kde je v podstatě hmota plechu přeměněna v jemný bílý prášek. Tato koroze je způsobena stykem titanzinkového plechu se silikátovými materiály (beton, hydraulická malta, vápno, které tvoří iontovodič a pod.).

Bitumenová koroze

Kromě zmíněné „bílé koroze“ se u titanzinku můžeme setkat také s pojmem „černá, neboli bitumenová koroze“. Ta je častá zejména u ukončujících plechových prvků na střeše s živičnou izolací. Bitumenová koroze je nazývána bitumenovou právě proto, že ji způsobují hlavně asfaltové pásy a šindele. Způsobují ji zvláště oxidované asfaltové pásy, jenž jsou vyrobeny z ropy s velkým obsahem síry. Bitumen je např. při mrholení a dešti vyluhován z asfaltového pásu na titanzinkové oplechování, čímž způsobuje jeho korozi. Titanzinkový plech může být také napaden kyselinou, která se uvolňuje při zvětrávání bitumenových pásů vlivem ultrafialového záření (slunce). Koncentrace této slabé kyseliny se odpařováním zvětšuje až do koncentrací, které zinek poškodí. Tato bitumenová koroze napadá i jiné kovy. Ovšem tím není řečeno, že tuto korozi způsobuje každý asfaltový pás. Na minimum je možnost jejího vzniku omezena například ochranným nátěrem. Titanzinkový plech VMZINC při styku s asfaltovou a bitumenovou izolací doporučujeme opatřit nátěrem. Zcela zakázaná je pak přímá pokládka titanzinku na bitumenové pásy.

Kompatibilita titanzinku s ostatními kovy

Při kontaktu titanzinku s ostatními kovy je třeba brát v úvahu elektrochemické reakce vyvolané rozdílným galvanickým potenciálem styčných kovových ploch. Obecně platí, že kov s vyšším elektrochemickým potenciálem rozkládá kov s potenciálem nižším a urychlením koroze způsobuje jeho zničení.

Čtěte také: Budoucnost silničního stavitelství

Elektrochemická reakce je:

• urychlována působením vlhkosti a tepla
• spojena s elektrickou vodivostí kontaktu
• snížena, pokud dojde ke sblížení standardních potenciálů povrchovými úpravami nebo přirozeně vytvořenou patinou

V praxi to znamená, že nemůžeme bezhlavě spojovat jakékoliv kovové materiály dohromady, jelikož spojením např. mědi a železa nám ve vlhkém prostředí vzniká galvanický článek, který u méně ušlechtilého materiálu, jako je železo, výrazně ovlivňuje a způsobuje jeho korozi. Taktéž železo a zinek nebo měď a zinek. V obou případech je korozní nebezpečí pro zinek veliké.

Na titanzinek naopak nemají žádný významný vliv hliník, olovo, pozinkovaná ocel a nerezová ocel. Titanzinek nelze kombinovat s mědí, nebezpečí galvanického článku a následné koroze. Voda stékající z měděného plechu může vyvolávat plošnou korozi pozinkované oceli, hliníku, zinku a titanzinku. Vyvarujme se skapávající vodě obsahující korozní produkty oxidů železa, nebezpečí cizí rzi.

Elektrochemická klasifikace kovů

Níže uvedená tabulka kompatibility kovů je založena na standardních redoxových potenciálech při teplotě 25°C vůči elektrodě vodíku (0 Voltů).

Asfaltové pásy jako hydroizolace

Při rekonstrukci či výběru nové střechy bychom neměli zapomínat na hydroizolaci. K té se nejčastěji používají asfaltové pásy nebo plastové fólie. Asfaltové pásy střechu chrání proti vodě, vlhkosti, ale i proti slunečnímu záření. Nejčastěji se s nimi setkáme při izolaci plochých střech. Asfaltové pásy jsou osvědčeným řešením pro hydroizolaci staveb. Využití najdou zejména u spodních staveb jako ochrana před vodou a vlhkostí nebo jako hydroizolace použitá u střešních plášťů.

Čtěte také: Klíč k hydroizolaci: Penetrace a podkladní pásy Weber

Složení asfaltových pásů

Základ asfaltového pásu je nosná vložka, na kterou se nanáší asfaltové směsi. Povrch pásu je upraven krycí vrstvou, přičemž horní a dolní krycí vrstvy jsou zpravidla odlišné. Různé asfaltové pásy se od sebe liší tloušťkou, druhem asfaltové směsi (modifikovaná, oxidovaná) a typem nosné vložky. Oxidované asfaltové pásy a šindele bývají chráněny před zvětráváním speciální povrchovou úpravou. Nejběžnějším a cenově nejdostupnějším řešením je pískový posyp.

Typy asfaltových pásů

Obecně můžeme asfaltové pásy rozdělit na dvě hlavní kategorie:

• Oxidované asfaltové pásy: Jsou „klasikou“ mezi hydroizolačními materiály. Dají se tak považovat za úplný základ pro hydroizolaci střechy.
• Modifikované asfaltové pásy: Mezi modifikované asfaltové pásy se naopak řadí ty modifikované syntetickým kaučukem (SBS), samolepicí pásy či asfaltové pásy pro mechanické kotvení. Tyto jsou obecně nejlepší volbou pro izolaci stavby. Jsou vhodné pro střešní systémy a stejně tak pro izolaci spodní stavby. Jsou vhodné i pro náročné aplikace a jejich teplotní odolnost skvěle vyhovuje klimatickým podmínkám naší zeměpisné šířky.

Rozdělení podle typu a tloušťky

• Asfaltový pás typu A: Je bez krycích asfaltových vrstev, tloušťka je okolo 1 mm. Přesahy u tohoto asfaltového pásu nelze natavovat.
• Asfaltový pás typu R: Má na nosné vložce krycí asfaltovou vrstvu do 1 mm, asfaltový pás samotný má tloušťku do 2,5 mm. Přesahy stejně jako u typu A nelze natavovat.
• Asfaltový pás typu S: Značí natavitelné asfaltové pásy, u kterých se natavením přesahů vytvářejí různé hydroizolační vrstvy. Tloušťka hydroizolačního asfaltového pásu typu S se pohybuje mezi 4 a 5 mm. Pokud uvidíte název pásu Paraglas G200S40, tak písmeno S v názvu říká, že pás je vhodný k natavení. Stejně tak V60S35, Pascal GS4-25 mineral.

Pokládka asfaltových pásů

Při pokládce asfaltových pásů musíme brát zřetel na venkovní teplotu a obecně počasí. Odborníci doporučují pokládání modifikovaných asfaltových pásů při teplotě minimálně +5 °C. Při montáži oxidovaných asfaltových pásů je pak doporučená minimální teplota +10 °C. Při vyšších teplotách asfalt měkne a hrozí riziko poničení pásu. Při pokládce musíme dbát zřetel na venkovní teplotu a počasí. Jako podklad nesmí být použity asfaltové pásy s filcovou tkaninou, plstí apod.

Životnost a záruka

Záruka na asfaltové pásy se liší dle výrobců. Životnost se u oxidovaných asfaltových pásů uvádí v rozmezí 10-15 let, u modifikovaných asfaltových pásů až 40 let. I s ohledem na záruky jednotlivých materiálů, by měla být orientace s důrazem na dlouhodobou funkčnost hydroizolace zaměřena na modifikované výrobky.

Střešní konstrukce a klempířské práce

Nedokonalosti nebývají způsobeny rozhodnutím aplikovat titanzinek, ale jeho nevhodným zabudováním do stavby. Tento materiál vyžaduje značné znalosti jeho vlastností a určitou zručnost při práci. Zinkové plechy se nesmějí spojovat drážkováním, nýtováním a svařováním. V úvahu tedy pro tento materiál přichází pouze pájení (tzv. naměkko). Při spojování plechů pájením tzv. naměkko se používají pájky (slitiny kovů), které se slévají se spojovaným materiálem při teplotě do 450 °C.

Pokládka titanzinkových střech

• Sklony od 3° (5,24 %) do 20° (36,40 %): Práce se realizují bez podkladní vrstvy v tom případě, kdy pomocnou hydroizolační dešťovou vrstvu tvoří podvěšené pásy difúzně otevřené fólie. Pokud použijeme podkladní vrstvu na bednění, položíme plechovou krytinu na polyamidovou rohož nebo se vyřežou 100 mm až 200 mm široké pruhy nad každým podélným spojem lepenky. Použít lze také tzv. strukturní podkladní vrstvu, která je ve spojích lepena. Ta dobře odolává dešti a současně tlumí jeho hluk.
• Sklon pouze do 7° (12,28 %): Provede se na celé střeše těsnění dvojitých stojatých drážek těsnicím páskem. Těsnění dvojitých stojatých drážek spojujících jednotlivé plechy se provede pomocí těsnicího pásku min. 2 mm širokého v délce 2 m od okapu. Do dvoumetrové vzdálenosti se započítává i přesah střechy. Brání se tak pronikání vzduté vody při tání sněhu.
• Sklon nad 20° (36,40 %): Lze provádět bez podkladní vrstvy nebo s podkladní vrstvou z nenasákavého asfaltového pásu (např. s vložkou ze skelných vláken s jemně pískovaným povrchem).

Údržba a péče

Střešní krytí je třeba v pravidelných časových intervalech kontrolovat, čistit, udržovat a opravovat. Kontrolují se všechny plechové střešní detaily a čistí se odvodnění střech. Střešní žlaby, dešťové svody a úžlabí z titanzinku nepotřebují po desetiletí žádné povrchové nátěry. Používá se pro ně jak předzvětralý, tak i leskle válcovaný materiál.

tags: #titanzinek #a #asfaltove #pasy

Oblíbené příspěvky:

• Moderní aplikace rýhované omítky
• podrobný přehled požární bezpečnosti budov
• Zjistěte, jak agenti ovlivňují velkoobchod se stavebními materiály
• Recenze: Bílá samolepicí fólie na lamino
• Jak pečovat o nafukovací kajaky