Točené omítky a komplexní přehled vnitřních omítek: Materiály, aplikace a důležité aspekty

Točené omítky, někdy nazývané také „strukturální“ nebo „zrnitá fasádní omítka“, patří k nejoblíbenějším povrchovým úpravám venkovních fasád. Svůj název získaly podle typického způsobu aplikace - materiál se po nanesení hladítkem „točí“ (krouživým pohybem), a tím se na povrchu vytvoří jedinečná struktura. Moderní točené omítky chrání fasádu před povětrnostními vlivy, UV zářením, deštěm i mrazem a vytvářejí zajímavou strukturu povrchu, která dodává každé fasádě originální vzhled. Hodí se jak na novostavby, tak na rekonstrukce a zateplené fasády (ETICS). V systému NEW THERMSYSTEM najdete kvalitní točené omítky na různých pojivech - silikátové, silikonové i akrylátové.

Materiály vnějších omítek a jejich vývoj

V oblastech vnitřního a vnějšího použití nám omítky HASIT ukazují svoji krásnou tvář. A to ať už se jedná o umělecký atraktivní prvek, nebo o ochranu zdiva před vlivy počasí. V dřívějších dobách se používaly jílové malty, se kterými se ještě dnes můžeme setkat v jižních zemích; tyto se však v souvislosti s ekologickým stavebnictvím znovu dostávají do popředí i v našich zeměpisných šířkách. Jako první minerální pojivo se používalo vápno. Pomocí vápna se mohly vytvářet vnější, počasí odolné omítky, které se na různých chrámech dochovaly až do současnosti. Vynález portlandského cementu v polovině 19. století přinesl revoluci v oblasti stavebních pojiv.

Typy omítek podle pojiva

HASIT Silikátové omítky

Jako konzervační prostředek je už po celé generace používáno vodní sklo. Je to krásný příklad využití nezávadné látky v oblasti ochrany fasád. Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči působení povětrnostních vlivů. Díky své anorganické povaze - tvorbě krystalové mřížky při tvrdnutí - dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem. Omítky a nátěry na silikátové bázi se vyznačují výbornými difúzními vlastnostmi a jsou taktéž vhodné k ochraně historických budov.

HASIT Silikonové omítky

Jako pojivo se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní stavební hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou extrémně vodoodpudivé. Mimo aplikace v bytové a průmyslové výstavbě se vynikajících difúzních a hydrofobních vlastností s úspěchem využívá při rekonstrukci fasád. V omítkách se používá vysoký procentuální podíl silikonové pryskyřice ve formě vodních emulzí s vhodnými disperzemi různých polymerů. To zaručuje splnění požadavků kladených na dlouhou životnost fasády a její vysokou odolnost vůči působení povětrnostních vlivů. Omítky jsou velmi odolné vůči chemickému zatížení (kyselé deště), mechanickému opotřebení i vůči napadení mikroorganismy (plísně, řasy, apod.).

HASIT SiSi omítky

Jsou omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Fasády zatěžuje ve značné míře řada nepříznivých faktorů, jako je působení atmosférických vlivů (voda, SO2, CO2, atd.), mikroorganismů (řasy, plísně, atd.), eroze a mechanické namáhání (otěr, rázové zatěžování). Omítka SiSi firmy HASIT spojuje všechny pozitivní vlastnosti silikonových a silikátových systémů a představuje tak unikátní moderní fasádní omítku.

Čtěte také: průvodce fasádními barvami

Akrylátové omítky

Akrylátové omítky obsahují pojivo z umělé pryskyřice, díky kterému jsou omítky tvrdé, houževnaté a vodoodpudivé. Mají ale také své slabší stránky a těmi jsou menší odolnost proti ulpívání prachu (více se špiní) a horší paropropustnost. Vzhledem ke snížené paropropustnosti nejsou tyto omítky doporučovány na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, kde by negativně ovlivnily jinak vcelku dobré vlastnosti paropropustnosti celého systému.

Vnitřní omítky: Funkce a typy

Jakmile zavřete za sebou dveře od domu, chaty či jiné nemovitosti, už z nich prakticky nespustíte oči. Řeč je o vnitřních omítkách. Mohou vaše prostory zvelebit, ale také přinést hodně starostí. Zásadní funkcí vnitřních omítek je především chránit zdivo před mechanickým poškozením, zlepšovat technické vlastnosti konstrukce, ale i zvyšovat celkové estetické působení interiéru. Dalším posláním, které vnitřní omítky plní, jsou i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické. Existují však i jiné specifické funkce; třeba omítky sanační, používané při rekonstrukcích starých objektů. Platí pravidlo, že čím kvalitněji je provedeno vnější zdivo nosné konstrukce a vnitřní příčky, tím méně se spotřebuje materiálu při nanášení omítek. V současnosti lze funkci omítek chápat ze dvou hledisek, a to jako součást stěnové konstrukce zajišťující funkci estetickou a užitnou. Tyto dvě kategorie od sebe nelze oddělit a vždy je už při výstavbě nutné určit, co má omítka, resp. omítka je součástí našeho obytného a často i veřejného prostoru, a proto se na ni kladou stále větší požadavky, které musí splňovat. Moderní omítkové materiály nabízejí stále více doplňkových funkcí, které je možné využívat. Faktem ale je, že se na užitnou funkci často zapomíná. I pro moderní interiéry a fasády se používají naprosto nevhodné materiály, ať už z hlediska pružnosti či regulace vlhkosti, zejména v interiéru.

Tradiční vnitřní omítky

• Vápenná hrubá omítka: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
• Vápenná hladká omítka: nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
• Štuková omítka s přísadou sádry: do štuku se přidává dlouho tuhnoucí sádra. Povrch se hladí plstěnými nebo ocelovými hladítky. Použít ji lze jen do suchých prostor.
• Sádrová omítka: dvouvrstvá omítka, kde jádro tvoří cementová malta a štuk se provádí sádrovou omítkou tloušťky 5 mm, která se uhladí ocelovým hladítkem.
• Vápenocementová a cementová zatřená omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 10-15 mm z malty cementové nebo vápenocementové. Povrch se zatírá dřevěnými hladítky. Použití je vhodné v místnostech se zvětšenou vlhkostí a do prostor se zvýšenou možností mechanického opotřebení.
• Cementová hladká omítka: stejné složení jako zatřená cementová omítka, povrch se uhladí ocelovými hladítky.
• Cementová pálená omítka: jde o dvouvrstvou omítku, kde jádro tvoří cementová malta tloušťky 15 mm a lícní vrstva je jemná cementová malta v tloušťce 5 mm, která se po zavadnutí navlhčí, popráší se cementem a vyhladí se ocelovým hladítkem (vypálení).
• Stěrková omítka: používá se pro omítání monolitických i prefabrikovaných konstrukcí.

Typy malt pro vnitřní omítky

Omítky si můžete namíchat sami. Přesně zvolený poměr složek v omítkové směsi je vhodné ovlivnit zvláště při omítání starých chalup z kamene či smíšeného zdiva. Dnes se pro provádění omítek hojně využívají suché omítkové směsi. Jejich využití má řadu výhod. Suché omítkové směsi se rozdělují na zdící malty, omítky pro vnitřní a venkovní užití, případně i omítky univerzální. A podle druhu zpracování pak na omítky prováděné ručně či strojově. Omítky jsou děleny i podle druhu použitého pojiva. Tím může být vápno a cement, ale i další materiály.

Vápenná malta

Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce. U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.

Štuková malta

Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

Čtěte také: informace o zateplení fasád ve Valašském Meziříčí

Vápenocementová malta

Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.

Cementová malta

Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku. Zkušený zedník pozná správnou „mastnost“ cementové malty. Jinak je třeba vyzkoušet, zda je orientační poměr pro konkrétní omítání vhodný.

Technologický postup vnitřního omítání

Kdo má dost zkušeností, cviku, trpělivosti i zednického nářadí na vnitřní omítání, může se do toho pustit sám. Pokud se ale svépomocí do omítání přece jen pustíte, může se stát, že vám časem támhle začne roh navlhat nebo jinde kus zdiva dokonce odpadne. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky. Omítání stěn se nemůže provádět vždy. Zpravidla je to možné pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně dle zkušeností + 35 °C. Nízkou teplotou by mohlo dojít k narušení struktury omítky, která by časem opadala. Příliš vysoké teploty mohou způsobit nadměrné vysychání čerstvé omítky, čímž by mohla popraskat. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.

Příprava nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu, hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítat větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Příprava podkladu

Před omítáním stěn a stropů je nutné zkontrolovat stav zdiva, zakrýt rozvody všech instalací a vytipovat místa s větším pnutím, kde by omítka mohla v budoucnu praskat. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je čerstvě vyzděna, musí se nechat vyschnout. Stejně tak je tomu v případě, že se omítá stará vlhká stěna. Běžným podkladem pro vnitřní omítky je tak i právě zmiňovaný beton. Zejména stropy bývají často realizovány jako monolitické železobetonové konstrukce a je tedy nutné vyrovnat se úspěšně i s tímto podkladem. Konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Ale i třeba takové betonové prvky se musejí ošetřit penetrací. Až poté se teprve může začít s aplikací „špricu“ a následně samotné jádrové omítky.

Čtěte také: Řešení pro interiér: vinylové schody

Špric vs. penetrace

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.

Nahození jádrové omítky

Vnitřní omítky se nanášejí ve třech vrstvách. Spodní, tedy jádrovou vrstvu, tvoří vápenocementová nebo cementová malta. Tato omítka slouží rovněž pro vyrovnání nerovností na stěně, protože žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná. Jde o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky. Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka. V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

Natažení fajnové omítky

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Finální povrchová a pohledová vrstva (fajnová omítka) se vyrábí z jemné vápenné malty. Štuková (fajnová) omítka se natahuje na jádrovou. Podklad pro její nanášení musí být pevný, rovný, soudržný a zbavený prachu. Povrch by neměl odpuzovat vodu a být zmrzlý. Štuková omítka také neumožňuje větší vyrovnání podkladu. Vápenná štuková omítka se hodí na vlhké stěny, vápenocementová pro vnitřní i venkovní použití. Sádrová fajnová omítka není vhodná do vlhkých prostor. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Moderní trendy a specifické aplikace vnitřních omítek

Současné trendy v oblasti výzdoby stěn spočívají ve využívání špičkových moderních designů. Benátský štuk je přitom směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Hojně se dnes využívají také stěrky s plastickými efekty, které nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je po jejich vytvoření možné i barevně vyladit, aby výsledný vzhled ještě více podtrhl design místnosti. Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba také v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit.

Hrubá stavba domu jde ve většině případů poměrně rychle. Vnitřní omítky jsou v případě zděných energeticky úsporných budov velice důležité, a to proto, že tvoří neprůvzdušnou vrstvu domu a zajišťují tak utěsnění domu před nežádoucími úniky tepla. Je potřeba vyřešit řadu detailů a zajistit, aby vnitřní omítky byly pokud možno všude v souvislé vrstvě. V tomto případě byla realizace vnitřní neprůvzdušné vrstvy konzultována se specialistou na blower door test, s panem Stanislavem Palečkem. U pasivních domů je důležité aplikovat vnitřní omítky v přízemí až k samotné podlaze, a to pro zachování neprůvzdušné vrstvy obálky domu. V interiéru byly zvoleny sádrové omítky od společnosti Rigips (Rigips Rimat 100 DLP). Aplikaci stříkaných omítek prováděla specializovaná firma. Před samotnou realizací bylo nutné všechny stěny důkladně napenetrovat a připravit samotný podklad. V místech potřeby kotvení jsou SDK desky podloženy deskami OSB. V horním patře je SDK konstrukce doplněná o 8 cm skelné izolace Isover Unirol Profi. Izolace byla aplikována do předem připravených profilů a navíc byla přichycena provázky, které zamezují její pohyb v konstrukci. Poté došlo k záklopu deskami Rigips a celkovému začištění spojů jednotlivých desek.

Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.

Srovnání minerálních a pastovitých omítek

Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění. Při výběru materiálu je důležitým parametrem paropropustnost. Nejvíc paropropustné jsou omítky silikátové, neméně pak akrylátové.

Aplikace fasádních omítek

Oprava staré fasády

Na opravu staré fasády, ve které se objevily praskliny a další vady, které kazí vzhled budovy a přináší riziko prostupu vlhkosti do zdiva, můžete použít klasické minerální omítky. Nejprve je třeba starou fasádu důkladně očistit a pomocí špachtle odstranit odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe. Dle poměru uvedeném na obalu smíchejte suchou směs minerální omítky s vodou a důkladně promíchejte pomocí elektrického míchadla stavebních směsí. Nechte pár minut odležet a naředěnou směs promíchejte ještě jednou. V dalším kroku naneste omítku na starou fasádu a roztírejte pomocí ocelového hladítka. Doporučujeme do čerstvé stěrky vložit i sklotextilní síťovinu, která novou omítku zpevní. První vrstvu nechte chvíli zavadnout. Minerální omítky nejsou probarvené, a tak se musí dodatečně přetřít fasádní barvou, případně opatřit vrstvou tenké pastovité omítky.

Omítání zateplení fasády

Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít. Základem úspěšné realizace fasádní omítky je správná volba materiálu a dodržení doporučovaného technologického postupu.

tags: #tocene #omitky #vnitrni #informace

Oblíbené příspěvky:

• Nerezové lišty pro interiér
• Rychletuhnoucí podlahová stěrka
• Borovicová postel pro jednotlivce
• Jak dlouho schne Ytong a co vlhkost?
• Vliv výšky lehké plovoucí podlahy na její vlastnosti