Třída reakce na oheň dřevotříska

Splnění požadavků na dřevostavbu z požárního hlediska začíná správným návrhem konstrukce a správnou volbou materiálů. Musí být správně navržené únikové cesty pro zajištění bezpečného opuštění stavby uživateli a omezena možnost rozšíření požáru na sousední objekty - dodržení odstupových vzdáleností. Je třeba také zajistit únosnost jednotlivých stavebních prvků i celé stavby po určitou stanovenou dobu a omezit případné šíření ohně a kouře. Navíc je třeba brát zřetel i na bezpečnost hasičských jednotek likvidujících požár.

Aby výše uvedené požadavky byly splněny, je nutné v návrhu respektovat mj. dvě normy. První norma je důležitá pro výběr materiálů s požadovanou třídou reakce na oheň a druhá pro stanovení požární odolnosti určení požadovaného druhu konstrukční části. Z hlediska požární bezpečnosti jsou stavební materiály (výrobky) charakterizovány normou ČSN EN 13501-1.

Materiály jsou klasifikovány do sedmi tříd - A1, A2, B, C, D, E, F. Přičemž materiály A1 a A2 jsou „nehořlavé“ ostatní materiály tříd B-F jsou „těžce hořlavé“ až „lehce hořlavé". Pro podlahové krytiny jsou třídy stejné jen s indexem fl u příslušného písmena. Klasifikace se provádí podle normovaných zkušebních metod, ve kterých jsou uvedena klasifikační kritéria eventuálně dodatková klasifikace.

Většina výrobců stavebních materiálů tyto údaje poskytuje a jsou často dostupné na webových stránkách výrobců.

Nosným prvkem v dřevostavbě je dřevo. Je jedno zda jde o dřevo masivní, nastavené zubovým spojem (KVH, podle německého Konstruktionvollholz), lepené lamelové dřevo (BSH podle německého Brettschichtholz), dřevěné I-nosníky, nebo konstrukční překližky LVL - laminated veneer lumber. Konstrukční materiály na bázi dřeva jsou vždy zatříděny do třídy reakce na oheň D, tudíž jde o materiál „hořlavý“.

Čtěte také: Požární vlastnosti OSB desek

Dalším konstrukčním prvkem v dřevostavbě jsou deskové materiály na bázi sádry (sádrovláknité desky) a dřeva např. OSB desky, méně již dřevotříska, nebo desky DHF. Výhodou sádrovláknitých desek je jejich klasifikace podle reakce na oheň do třídy A2 a zároveň jejich konstrukční charakter. Naproti tomu desky na bázi dřeva např. OSB poskytují stabilitu dřevěné sloupkové konstrukci, ale jsou klasifikovány ve třídě D a proto je nutné je ještě dodatečně opláštit „nehořlavým“ materiálem například sádrovláknitými nebo sádrokartonovými protipožárními deskami.

Uvnitř sloupkové konstrukce u obvodových stěn je na celou tloušťku stěny mezi vnějším a vnitřním pláštěm vložena tepelná izolace, která v konstrukci hraje významnou roli i z protipožárního hlediska. Proč? Protože chrání boční strany sloupků a v případě požáru sloupky odhořívají pouze z čelní strany. Z hlediska faktické ochrany proti požáru nezáleží tolik na materiálu izolace, ze kterého je vyrobena jako na objemové hmotnosti izolace samotné.

Nejlépe se z požárního hlediska chová kamenná vlna s objemovou hmotností 50 - 80 kg/m³. Tím, že jde o izolaci s třídou reakce na oheň A1 a bodem tavení 1000°C je pro použití v protipožárních konstrukcích bezproblémová. Přestože skelné izolace mají třídu reakce na oheň rovněž A1 resp. A2 a bod tavení 600°C nelze je jednoznačně doporučit pro jejich relativně nízkou objemovou hmotnost cca.15-30 kg/m³.

Překvapivě velmi dobře se chovají dřevovláknité izolace, které mají objemovou hmotnost 50 kg/m³. Přestože jejich třída rekce na oheň je E v případě požáru na povrchu zuhelnatí a odhořívají jen velmi pomalu. Dokonce i foukaná dřevovláknitá izolace ve stěnové konstrukci opláštěné deskami sádrovláknitými deskami tl.

Odolnost materiálů řeší ČSN EN 13238 Zkoušení reakce stavebních výrobků. Dále ČSN EN ISO 1182 Reakce stavebních výrobků na oheň, ČSN EN 13501 - 2, 3, 4, 5 uvádí klasifikace hodnocení podle různých zkoušek. U nábytku jsou požadavky na požární odolnost uplatňovány při výrobě ohnivzdorných skříních a trezorů U stavebně-truhlářských výrobků při výrobě interiérových dveří nebo podlahovin, dřev. konstrukcí a obkladů.

Čtěte také: Vše o dřevotřísce

Rozlišují se dvě fáze požáru. Vznikající požár a plně rozvinutý požár. Vznikající požár je ovlivněn hořlavostí materiálu, stupněm jeho zápalnosti, rychlosti šíření ohně, resp. plamene na jeho povrchu a mírou předávání tepla. Rostlé dřevo je obtížně zápalné a je zaznamenáno velmi málo případů, kdy došlo k zapálení dřeva dříve než k zapálení jiných materiálů.

Hořlavostí dřeva se rozumí jeho schopnost vznítit se, tj. žhnout a hořet plamenem. Bodem vzplanutí se označuje nejnižší teplota dřeva, při níž se zahříváním vyvine tolik plynů, že se vzduchem vytvoří směs, která přiblížením plaménku vzplane a opět zhasne. Bod hoření je nejnižší teplota dřeva, při níž se zahříváním vyvíjí tolik plynů, že přiblížením plaménku plyny vzplanou a hoří bez přerušení nejméně 5 sekund. Bod zápalnosti je nejnižší teplota, na kterou se musí zahrát dřevo na jediném místě, aby se na vzduchu samovznítilo a hoření se v něm samovolně šířilo i po odstranění vnějšího tepelného zdroje.

Odolnost dřeva proti vzplanutí anebo zapálení se vyjadřuje v sekundách nebo minutách, které uplynou od počátku působení určité teploty na dřevo až do jeho vzplanutí, resp. zapálení. Dlouhodobým působením ohně nebo vysokých teplot na dřevo dojde k jeho tepelné degradaci (zuhelnatění) a ke ztrátě pevnosti. Tento proces však probíhá postupně a pomalu (rychlostí 30 až 60 mm za hodinu do hloubky dřeva).

Ochrana dřeva proti ohni chemickými prostředky snižuje hořlavost nebo omezuje rychlost šíření ohně po jeho povrchu a slouží pro preventivní ochranu dřevěných konstrukcí. Vhodným ochranným prostředkem je možné snížit hořlavost dřeva a významně omezit rychlost šíření ohně po jeho povrchu.

Možnosti ochrany dřeva:

Čtěte také: Jak na rekonstrukci stěny z dřevotřísky?

1. Chráněním dřeva před zahřátím na vyšší teplotu obalem z inertních tepelně izolujících hmot, které oddalují tvorbu nehořlavých plynů. Používá se obložení, omítnutí, obalení minerální plstí nebo použitím změnitelných nátěrových hmot s antipyrény.
2. Zředěním hořlavých plynů nehořlavými plyny uvolněnými ze speciální impregnace dřeva chemickými látkami. Tyto látky se rozkládají na nehořlavé plyny, které ředí pyrolýzní plyny, a proto nemohou vznikat zápalné a hořlavé směsi. Po dobu rozkládání těchto látek je spotřebováno teplo, které brání zahřátí a tepelnému rozkladu dřeva.
3. Podpořením tvorby izolační zuhelnatělé vrstvy. Zuhelnatění povrchové vrstvy dřeva zpomaluje postup hoření a může přivodit i jeho přerušení. Chemické sloučeniny podporují tvorbu dřevěného uhlí. Jedná se především o látky, které obsahují volné anorganické kyseliny, kyselé soli nebo volné anhydridy kyselin, které vznikají při rozkladu těchto látek teplem.

Dle požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodnoceny stavební hmoty v pěti stupních hořlavosti. Nezáleží na tom, zda stavební hmotu tvoří výrobek nebo je jen jeho součástí.

Konstrukční části se podle hořlavosti použitých použitých hmot a jejich vlivu na intenzitu požáru a na stabilitu a únosnost konstrukčních částí třídí na druh DP1, DP2, DP3 dle normy. Dřevěné konstrukce jsou obvykle zařazeny do konstrukčního hořlavého systému druhu DP2 a DP3, které se skládají z výrobků reakce třídy na oheň od A1 až po F.

Třídy reakce na oheň

Třída A1: Výrobky z této třídy nepřispívají k požáru, včetně plně rozvinutého.

Třída A2: Vyhovující stejným kritériím jako třída B.

Třída C: Stejná kritéria jako třída D, ale vyhovuje přísnějším požadavkům.

Třída D: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.

Tabulka 1: Klasifikace stavebních materiálů podle ČSN EN 13501-1

tags: #třída #reakce #na #oheň #dřevotříska

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat dřevěnou postýlku pro panenky (45 cm)?
• Fenix postel pro 3: Borovicový masiv
• Jak na opravu schodů svépomocí?
• Útulné podkrovní pokoje
• Práce se dřevem