PergolyTřída reakce na oheň laminovaná MDF
Aglomerované materiály jsou deskové materiály, vyrobené z dřevních částic (třísky, vlákno, piliny, dřevní moučka) a jiných lignoceluosových materiálů (pazdeří, bagasa, sláma atd.), které jsou mezi sebou pojeny buď vlastní lepivostí, nebo organickým pojivem - lepidlem, popř. pojivem minerálním, za pomoci tepla a tlaku, vlhkosti, popř.
Třískové desky (TDD)
Dle ČSN EN 309:2005 definujeme třískové desky jako materiály, které jsou vyrobené slisováním a následným ohřevem částic (třísek, hoblin, pilin apod.) nebo jiných lignocelulosových materiálů ve formě částic (např. lakované (tekutými prostředky, např.
Výroba třískových desek
Základním materiálem pro výrobu třískových desek je dřevní hmota, která je roztřískávána na malé částice - třísky různých rozměrů. Pro výrobu třískových desek mají zásadní význam následující parametry: hustota dřeva, velikost třísek, podíl běle a jádrového dřeva, pH použi-té dřeviny.
Ve stávající komplikované surovinové situaci a vzhledem k cenovým úrovním musí průmysl aglomerovaných materiálů přistupovat i ke zpracování tvrdých listnatých dřevin, jako například buku, dubu, habru, jasanu i akátu. Platí pak však zásada, že směšovací poměry dřevin je nutno přesně dodržovat. Reakce dřeva je totiž velmi významná.
Při zpracování některých dřevin s extrémním pH (např. dub) je nutno upravovat množství přídavných chemikálií, zejména tvrdidla k lepící směsi.
Čtěte také: Dřevotříska a reakce na oheň
Vlákninové dříví 5. třídy jakosti (rovnané dříví průmyslové) ve formě kuláčů a štěpin.
Jiné lignocelulosové suroviny
Kromě dřeva se dají k výrobě aglomerovaných materiálů použít i některé nedřevné suroviny, např. ve střední Evropě pazdeří (lněné, konopné), sláma, řepka, v tropických zemích bagasa, rýžová sláma, bambus, papyrus, juta, rákos, stonky bavlníku apod.
Pazdeří
Je odpadním produktem zpracovatelských závodů lnu a konopí. Je vhodné pro vý-robu pazdeřových respektive pilinopazdeřových desek. Len a konopí jsou jednoleté rostliny, které jsou pěstovány za účelem získání lýkových vláken anebo cenného tvrdnoucího oleje.
Stonky těchto rostlin jsou vytvořeny ze silně zdřevnatělých sklerenchymatických buněk, v nichž jsou uloženy svazky lýkových vláken. Vnitřní část se skládá z dřeňových parenchymatických buněk, které se snadno rozpadají na prachové částice a proto musí být vytříděny. Mezi lněným a konopným pazdeřím je rozdíl v tloušťce stonku.
Bagasa
Pro výrobu třískových desek má velký význam bagasa. Bagasa je zbytek po vylisování a extrakci cukru z cukrové třtiny. Po dřevě je nejdůležitější surovinou pro výrobu třískových desek.
Čtěte také: Požární vlastnosti OSB desek
Je soustředěna v cukrovarech tropických a subtropických oblastí, zejména na Kubě a jiných ostrovech Karibské oblasti, dále v Africe a v Asii, kde se již řadu let používá k výrobě TD a VD, ale i k výrobě papíru. Pro využití bagasy k výrobě aglomerovaných materiálů je zapotřebí vytřídit dřeňový podíl, aby vyráběné AM vykazovaly vyhovující fyzikální a mechanické vlastnosti.
Problémem při zpracování bagasy je obsah zbytkového cukru (4-7 %), který při skladování bagasy fermentuje a podporuje její hnilobu.
Stonky bavlníku
V zemích, ve kterých se pěstuje bavlník, zůstává po sběru značné množství zdřevnatělých stonků bavlníku dosahujících tloušťky 1 až 2 cm. Obvykle jsou na polích bez užitku spalovány, zejména z důvodů zabránění rozšíření bavlníkového červa a jiných škůdců.
Bambus a Papyrus
Různé druhy bambusu představují v rozvojových zemích pozoruhodnou surovinovou bázi pro výrobu aglomerovaných materiálů. Bambus se vyznačuje značnou dél-kou elementárního vlákna a to 2,5 až 3 mm. Obsahuje ale křemičitany, které způsobují rychlé otupení nožů roztřískovačů.
Papyrus dosahující výšky až 3 m se vyznačuje kratšími vlákny, v průměru cca 1,2 mm. Papyrus, rákos a podobné dlouhostonkové rostliny se též využívají v celých délkách k výrobě velkoplošných rohoží pro stavební účely.
Čtěte také: Vlastnosti LTD 25mm
Sláma
Má význam pro výrobu VD izolačních. V rozvojových zemích se jedná hlavně o rýžovou slámu. Vláknité desky se z tohoto druhu suroviny vyrábí např. v Egyptě. Vykazují však horší kvalitu než desky vyrobené ze dřeva, což souvisí s nižším obsahem ligninu a vyšším obsahem křemičitanů.
Obilnou slámu je možno využít bez dezagregace na třísky (celá délka stonku) na výrobu panelů „Stramit“. Tyto materiály o tloušťce 50 mm se používají jako samonosný materiál na vnější stěny, příčky a střešní podhledy. Mají dobré izolační vlastnosti.
Ze slámy lze rovněž vyrábět široký sortiment třískových desek, a to od desek zcela lehkých s pórovitou dekorativní strukturou a dobrými izolačními vlastnostmi až po desky tlusté s uzavřenou povrchovou plochou. Sláma obsahuje v podstatě stejné chemické složky jako dřevo.
Vyznačuje se však menším obsahem ligninu a celulosy, současně však vyšším obsahem hemicelulos. Chemické složení slámy závisí na půdních podmínkách, na hnojení, na stupni zralosti, na době ponechání na poli po sklizni obilí.
Používaná lepidla
Druhou nejdůležitější surovinou ve výrobě třískových desek jsou syntetická lepidla (pryskyřice) termoreaktivního typu, a to lepidla močovinoformaldehydová (UF), fenolformaldehydová (PF), melaminformaldehydová (MEF), močovinomelaminformaldehydová (MUF), isokyanátová a minerální pojiva (cementy, sádra).
Močovinoformaldehydová lepidla
Jsou preferována pro výrobu TD a VD polotvrdých vyráběných suchým způsobem. Připravují se kondenzací močoviny a formaldehydu. Reakce mezi močovinou a formaldehydem je velmi složitá.
Kombinací těchto dvou chemických sloučenin se vytvářejí lineární polymery, rozvětvené polymery a i trojrozměrné sítě ve vytvrze-ných pryskyřicích. Nejznámější typy UF lepidel (výrobce Dukol a.s. Ostrava, www.dukol.cz) jsou KRONORES CB 1100 D, KRONORES CB 1200 D.
Tato lepidla nelze zpracovat v dodaném stavu, kdy jsou neutrální. Pro lepení třísek se lepidlo ředí obvykle na 40-60 % a přidává se tvrdidlo, které sníží pH na hodnotu, při které proběhne za normální nebo za zvýšené teploty vytvrzení lepidla.
K vytvrzování UF lepidel se používají tvrdidla různého složení, například chlorid amonný NH4Cl, síran hlinitý Al2(SO4)3, chlorid železitý FeCl3, fosforečnan amonný (NH4)2HPO4, hexametylentetramín anebo jejich kombinace. Tvrdidlo se dávkuje v množství 0,5-1,5 % na hmotnost nanášeného lepidla jako 10 až 20 % roztok.
Melaminformaldehydová lepidla
Jsou svou chemickou strukturou podobná UF lepidlům. Základními surovinami pro přípravu MEF lepidel jsou melamin a formaldehyd. Melamin je bílá krystalická látka o bodu tání 354 °C, málo rozpustná ve vodě.
Tato lepidla vynikají velmi dobrými pevnostními vlastnostmi, jsou odolná studené a po omezené době i vařící vodě a povětrnostním vlivům. Jejich nedostatkem je malá stabilita roztoků a vyšší cena než cena UF lepidel. Svými vlastnostmi se blíží lepidlům fenolformaldehydovým. Vzhledem na vysokou cenu se používají převážně jako směsná, močovinomelaminformaldehydová lepidla (např.
Fenolformaldehydová lepidla
Jsou polykondenzační produkty vzniklé reakcí fenolu nebo jeho homologů (resolů a xylenolů) s formaldehydem v alkalickém prostředí. Pro přípravu tvrditelných fenolických pryskyřic jsou nejvýznamnější trojfunkční fenoly, které mohou vytvořit trojrozměrnou, prostorově sesíťovanou makromolekulu pryskyřice po jejím vytvrzení.
Kondenzačními reakcemi fenolu a formalehydu vznikají zpočátku fenolalkoholy, tzn. mono-methylol-, dimethylolfenol až hexamethylolfenoly a tyto návaznou kondenzační reakcí spolu vytváří dvojrozměrná a postupně trojrozměrná řetězcovitá spojení.
Nejznámějš typa PF lepi-del vyráběných v ČR firmou Hexion Chemicals Pardubice a.s. (www.bakelite.cz), jsou BA-KELITE PF 1259 HW, BAKELTE PF 149, BAKELITE PF B 118.
Lepidla isokyanátová
Byla zavedena již v 50. letech v Německu. Zpočátku to byly dvojkomponentní výrobky. V současnosti se používá jednosložkový produkt skládající se z polymerního methylendiisokyanátu (PMDI).
Isokyanátová lepidla vznikají adiční polymerací polyisokyanátů s vícemocnými alkoholy nebo polyestery bohatými na hydroxylové skupiny. Emulsifikovatelný MDI je ředitelný vodou, tedy i parafinovou emulzí.
Vzhledem na větší objem po ředění se může lepidlo důkladněji rozprašovat a rozdělit na třísky, což dovolu-je snížení nánosu lepidla při jeho stejné účinnosti. Z hygienického hlediska jsou příznivé tím, že neuvolňují formaldehyd, který je vážným problémem zejména u UF lepidel.
Minerální pojiva
Nejznámější je hydraulický cement. Vytvrzuje vázáním vody a tvoří tak vodovzdorné pojivo. Pro spojení s tímto typem cementu však není vhodná každá dřevina. Extraktivní látky některých dřevin, např. u dubu třísloviny, u borovice - pryskyřice, dále tuky, lehce hydrolysovatelné polysacharidy úplně znemožňují, respektive zpomalují vytvrdnutí cementu.
Tyto látky se nazývají inhibitory neboli zpomalovače. Ale i při použití dřevin, které neobsahují výše uvedené inhibitory, je pro dobrý styk dřeva a cementu nutno použít tzv. mineralizující látky, například vodní sklo, chlorid vápenatý CaCl2, chlorid hořečnatý MgCl2, které působí též jako urychlovače tvrdnutí cementu.
Výrobky z portlandského cementu vyžadují tříměsíční dozrávání při normální teplotě za účelem dosažení pevnostních vlastností.
Dalším typem minerálního pojiva pro výrobu aglomerovaných materiálů je hořečnatý cement neboli Sorelův cement. Při použití tohoto pojiva není druh zpracovávané dřeviny podstatný. Sorelův cement je maltovina z páleného práškovitého magnezitu a roztoku chloridu (síranu) hořečnatého. Vytvrdnutí Sorellova cementu se urychluje zvýšenou teplotou.
Velkého významu nabyla jako minerální pojivo i sádra, a to pro výrobu sádrotřískových (STD), sádrokartonových (SKD) a sádrovláknitých (SVD) desek.
Hydrofobizační prostředky
Třískové desky vykazují v důsledku působení vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu značné tloušťkové bobtnání. Toto je způsobeno jednak bobtnáním přírodního dřeva, jednak odpružením slisovaných třísek, které mají snahu vrátit se do původního stavu před slisováním.
Bobtnání TD snižuje kvalitu povrchu (hladkost), ale i fyzikální a mechanické vlastnosti. Pro zvýšení objemové stálosti desek při krátkodobém styku s vodou se přidávají hydrofobizační prostředky. Nejčastěji se přidává parafín, a to v množství 0,5-1,5 % na a.s. třísky.
Parafín 50/55 (teplota měknutí) se aplikuje buď jako tekutý na třísky anebo, a to častěji, v podobě parafinové emulse o koncentraci 25-50 % ve směsi s lepidlem a ostatními přísadami.
Biocidní prostředky a retardéry hoření
Pro použití TD v prostředí zvýšené relativní vlhkosti (ve stavebnictví), při výrobě TD pro speciální použití, např. pro export do tropických zemí, je třeba přidávat speciální látky proti biologickým činitelům (plísně, dřevokazné houby, dřevokazný hmyz).
Jako účinné se používají např.: alkylbenzyldimetylamoniumchlorid, triazolové fungicidy, fluorid sodný, fluorokřemičitan draselný nebo sodný, kyselina boritá, fluorid vápenatý, směsi solí mědi, chromu, bromu a zinku. Ochranu před hmyzem poskytují i některé další fungicidní látky, jako například soli arsenu a bifluoridy. Desky takto chráněné se označují V 100 G.
Použití třískových ve stavebnictví, strojírenství a v dopravě si vyžaduje v některých případech zvýšení jejich ohnivzdornosti. Z hlediska technologického a ekonomického je optimální ten způsob, kdy se ochranný prostředek přidává ve směsi s lepidlem.
Z hlediska jednoduchosti aplikace ochranného prostředku je potřebné vybrat ty retardéry, které jsou dobře rozpustné ve vodě, dobře se míchají a snášejí s lepidly používanými ve výrobě TD, a které nenarušují pro-ces kondenzace lepidla.
Hořlavost stavebních hmot
Zkušební norma ČSN 73 0862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot byla zrušena ke dni 31.12.2003 a byl zaveden nový klasifikační systém podle ČSN EN 13 501-1 Požární kla-sifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb.
Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Podle dosavadní koncepce požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodno-ceny stavební hmoty v klasifikaci pěti stupňů hořlavosti (A, B, C1, C2, C3) bez ohledu na to, zda stavební hmoty tvoří výrobek nebo jsou jen součástí výrobku.
Obdobně je sledováno i šíření plamene po povrchu stavebních hmot, tedy nikoliv výrobků, a šíření je klasifikováno indexem šíření plamene is (v mm/min).
- Třída D: Výrobky vyhovujícím kritériím pro třídu E a schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
- Třída C: Jako třída D, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
- Třída A2:Vyhovující stejným kritériím EN13823 jako pro třídu B.
- Třída A1: Výrobky třídy A1 nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stádiu, včetně plně rozvinutého požáru.
Třískové desky vyrábí v ČR firmy KRONOSPAN CR s.r.o, Jihlava (www.kronospan.cz) a DDL Lukavec u Pacova (www.ddl.cz). Třívrstvé oboustranně broušené dřevotřískové desky jsou vyráběny především z domácích surovin a vyznačují se nejvyšší kvalitou.
Desky jsou vhodné pro laminování, kašírování a potahování laminátem, dýhování a nábytkářský průmysl. Všechny dřevotřískové desky odpovídají hodnotám podle EN 312 a emisní třídě E 1. Kvalita výrobků a zpracování je průběžně ověřována interní kontrolou kvality a externí kontrolou. Dohled nad výrobou dřevotřískových desek zajišťuje Výzkumný a vývojový ústav dřevařský Praha.
Požadavky na třískové desky
Požadavky na třískové desky stanovuje ČSN EN 312:2004, která je českou verzí normy EN 312:2003. EN 312:2003 má status české technické normy. Tato norma specifikuje požadavky pro neopláštěné třískové desky pojené syntetickými pojivy.
Hodnoty uváděné v této normě jsou vlastnostmi výrobku, ale nejsou charakteristickými hodnotami pro výpočty při navrhování. Charakteristické hodnoty (např. pro výpočty při navrhování podle ENV 1995-1-1) jsou uvedeny buď v EN 12369-1 nebo stanoveny zkoušením podle EN 789, EN 1058 a ENV 1156.
tags: #třída #reakce #na #oheň #laminovaná #MDF
