PergolyTruhlářské spoje skříňové konstrukce
Každý, kdo někdy pracoval s dřevěnými komponenty, ví, že jejich správné spojování může být zdánlivě obtížné. Znalost spojování dřeva může být užitečná, i když s tímto materiálem pracujete jen příležitostně. Bude se vám to hodit při renovaci nábytku nebo při malých stavbách, a přestože mnohé z těchto metod používají tesaři při stavbě velkých budov, můžete je použít i vy. Potřebujete jen dílnu, místo pro práci a potřebné nářadí. Dřevo můžete také snadno kombinovat s jinými materiály a vytvořit si tak nábytek svých snů. Než však začnete, budete potřebovat základní znalosti o typech spojů. Práce se dřevem ani v tomto přetechnizovaném světě neztratila na své atraktivitě. Dřevo k našemu životu neodmyslitelně patří a zájem o tento přírodní materiál neklesá. Právě tak neklesají zakázky šikovným a kvalifikovaným truhlářům. Jedním z důvodů je i to, že žádný nábytkový řetězec ani studio nemůže zákazníkovi ze svého sortimentu nabídnout atypické prvky, které potřebuje každý interiér.
Základní metody spojování dřeva
V minulosti byly vyvinuty různé truhlářské techniky spojování dřevěných dílů. Dřevěné prvky byly spojeny bez spojovacích prvků. Při výrobě nábytku se běžně používá kombinace dřevěných a kovových prvků. Výše uvedené metody ukazují, že jak spojování trámů v pravém úhlu, tak i jednoduché vytváření jednoduchých konstrukcí nevyžaduje specializované vybavení. Dřevěné prvky lze snadno spojit jedním z dostupných způsobů. Stačí ji přizpůsobit typu konstrukce, velikosti jednotlivých trámů, latí nebo prken.
Lepené spoje
Je způsob spojení dvou dřevěných prvků s použitím lepidla. Aby bylo takové lepení účinné, je třeba mít na paměti, že oba prvky musí být během schnutí lepidla pevně přitisknuty k sobě. Lepidlo lze použít v různých typech spojů, a to jak podél nosníku, tak i po celé jeho šířce. Tímto způsobem lze vytvářet velké konstrukční prvky a zároveň je chránit před praskáním. Lepidlo také zajišťuje neviditelné spojení dřeva, kterého nelze dosáhnout například pomocí hřebíků. Lepené konstrukce lze později snadno řezat a opracovávat. Metoda s použitím lepidla také umožňuje vyrábět široké plochy, například desky stolů, z menších kusů.
Spojování pomocí kovových spojovacích prvků
Dalším způsobem, jak snadno spojit dva dřevěné prvky, je použití kovových spojovacích prvků. Nejčastěji se používají vruty vyrobeny z různých materiálů, obvykle z oceli (pozinkované nebo nepozinkované). Délka a průměr vrutů se liší podle typu zhotovovaného spoje. Jak se spojuje dřevo pomocí hřebíků? Především nezapomeňte, že hřebíky by neměly být zatloukány kolmo do povrchu dřevěného prvku, ale měli byste je umístit pod úhlem. Díky tomu se linie sousedních spojovacích prvků sbíhají a zpevňují spoj. Mezi způsoby spojování dřeva kovovými spojovacími prvky patří také šrouby se závitem nebo bez. Jedná se o odpojitelné spoje. Vlákna jsou také viditelná, ale jejich hlavičky jsou často zakryté nebo esteticky upravené. Proto se spoje s nimi vytvořené považují za hezčí než spoje s hřebíky. Závity se snadno používají, na výběr jsou samozávrtné šrouby nebo šrouby se závitem do otvoru.
Soudkový spoj
Spojování dřeva v pravých úhlech při výrobě nábytku vyžaduje jiné spojovací prvky. Pak se použije soudkový spoj, speciální typ šroubového spoje. Skládá se ze šroubu a matice ve tvaru válce. Kovové spoje také často nahrazují tradiční truhlářské metody. Umožňují totiž vytvářet lehké struktury velkých rozměrů, kde nelze použít klasické spojení. Při konstrukci např. střešních vazníků se používají speciální truhlářské spojovací prvky. Mají podobu desky, úhelníku nebo profilu a jsou vyrobeny z kovu. Pro konstrukční části střech, stěn nebo stropů se používá jiný typ spojů - svorníky.
Čtěte také: Sušené dřevo pro truhlářské projekty
Spojování pomocí kolíků
Při výrobě nábytku se dřevo spojuje pomocí kolíků. Jsou k dispozici v různých průměrech, které je třeba přizpůsobit spojovaným prvkům. Kolíky jsou vyrobeny ze dřeva odpovídající tvrdosti, například bukového. Dřevěné kolíky jsou neviditelné, což zajišťuje estetický vzhled nábytku. Kolíky musí být pevně zasazeny, takže jejich průměr by měl být stejný jako otvor ve dřevě. Jejich hroty jsou často mírně zúžené, aby se daly nejen snadněji umístit na správné místo, ale také je to prostor kdy se lepidlo může dostat ze dna otvoru na boky kolíků. Proto bývá boční povrch kolíků je obvykle opatřen rýhovaným reliéfem.
Spojování lamelami
Méně známé je spojování lamelami. Oproti kolíkům má však určitou výhodu.
Spojování čepy
Další oblíbenou metodou je spojování čepů. Tento způsob používá klín, který umožňuje spojovat kolmé části nábytku. Kromě moderních spojů lze použít i tradiční truhlářské postupy. Tyto metody jsou založeny na vytváření vhodných otvorů ve dřevě. Je velmi důležité, abyste správně provedli měření. Používá se u kolmých spojů a pod různými úhly. Čep a zásuvka musí být vyrobeny ze dvou kusů dřeva. Nejlépe se k tomu hodí truhlářská dláta. Ve druhém dílu je zhotoveno pouzdro, do kterého se vloží čep. Jeho hloubka by neměla být o více než 0,5 cm větší než prvek druhého nosníku. Zásuvka však nesmí být příliš široká, aby byla konstrukce stabilní.
Tradiční truhlářské spoje
Ve starém truhlářství se často používaly spoje, které se nelepily, ale spojovaly takzvaně "na sucho". V minulosti nebyly běžně dostupné kovové spojovací prostředky (hřebíky, vruty apod.), ani silná lepidla, a tak se spolu jednotlivé kusy dřeva spojovaly vyřezáním a vydlabáním tvarových spojů, kterými se do sebe díly navzájem zaklesly. Takové spoje jsou navrženy samosvorně, a tudíž při správném provedení pevně drží samy bez lepidla či jiné pomoci. Dřevo tak může volně pracovat, nehrozí koroze a uvolnění kovových částí a spoj je přitom plně rozebiratelný. Taková konstrukce totiž funguje v podstatě jako skládačka. Truhlářství Tomiki vyrábí nábytek výhradně za použití ručně vytvořených tradičních spojů jako jsou například různé druhy ozubů, čepů, dlabů, per, drážek, svlaků či intarzií, jejichž variace a uplatnění jsou nedozírné.
Typy truhlářských spojů
Než se pustíme do vyjmenování všech jedenácti truhlářských spojů, se kterými se můžeme setkat při práci s truhlářským řezivem, je nutno říci, že existuje ještě jedno malé dělení, na truhlářské spoje lepené a nelepené. Zda použijeme to, nebo ono záleží na vlastnostech dřeva. Dřevo je „živý“ materiál, který neustále pracuje, a spoje musí vždy zajistit, aby dřevo nepraskalo a nepohybovalo se nežádoucím způsobem. Je tedy dobré dávat pozor, jestli se právě pro ten daný spoj lépe hodí jeho lepená nebo nelepená varianta.
Čtěte také: Nabídky praxe pro truhláře
- Spoj na čep a rozpor: Spoj vhodný ke spojování rámových konstrukcí, například u žebříků, lubů a noh u stolů a židlí nebo příček v okenních rámech. Když jej u spojování jakéhokoli typu truhlářského řeziva použijeme nasucho, tedy bez lepení, je vhodné ho určitě zajistit ještě kolíkem. Docílíme tak větší pevnosti.
- Spoj na pero a drážku: Často používaný truhlářský spoj, především na rámové dveře, dvířka od skříní, okenní rámy. Tento spoj se využívá zejména při pokládce dřevěných a parketových podlah, obložení, k výrobě větších desek ke stolům a k nábytku. Další využití najde při pobíjení vrat prkny a k výrobě svlakových dveří, a to nasucho bez lepení. Díky tomu nevzniknou otvory a průhledné mezery.
- Spoj na hmoždíky: Truhlářský hmoždík je spoj, který slouží ke spojování větších ploch - desky stolů, víka truhel a lavic, deskových dveří apod.
- Přeplátování: Přeplátování je starý jednoduchý způsob spojování dřeva. Není příliš náročný na výrobu, avšak jeho nevýhodou je jeho malá pevnost. Proto je nutné jej vždy slepit nebo zajistit kolíky či hřebíky, aby dobře držel.
- Kombinace perka a čepu: Jednoduchá stará dřevěná konstrukce, která byla nejčastěji využívána k vytváření stěn a příček v hospodářských budovách. Kombinace perka na konci prkna a na něj navazujícího čepu.
- Spoj na svlak: Truhlářský spoj na svlak můžete použít ke zpevnění a zabránění kroucení širokých desek nebo také jako konstrukční spoj nábytkových korpusů. Svlak se v truhlářské praxi hojně uplatňuje, protože dokonale využívá vlastnosti dřeva. Ovšem aby tomu tak mohlo být, je potřeba pamatovat na to, že svlak se k desce nikdy nelepí!
- Spoj na ozuby: Ozuby jsou základním rohový spojem, který vyniká svou pevností. Lidově se tomuto spoji říká cinky.
Svlakové spoje
Svlakové spoje se používají za účelem zabránění zkroucení nebo zborcení prken při vytváření širší prkenné desky. Letokruhy na čele nízkého svlaku mají probíhat co nejkolměji k ploše svlaku, tj. radiálně. Letokruhy na čele nízkého svlaku mají probíhat co nejkolměji k ploše svlaku, tj. radiálně. Stojaté svlaky jsou vysoké a úzké a používají se především na dílce umístěné vodorovně. Ležaté svlaky jsou nízké a široké. Používají se především na svislé dílce, kde by vysoký svak překážel ve vnitřním prostoru, například u dveří skříní.
Kolíkové spoje
Kolíky se používají k rohovým i středovým spojům. Kolíky se používají k rohovým i středovým spojům. Kolíky se používají k rohovým i středovým spojům. být umístěny svisle i vodorovně. Průměr kolíku se volí podle tloušťky spojovaných desek. Vzdálenost os, tj. vřeten, která je 32 mm. Kolíky sloužily k zajišťování některých spojů, hlavně čepu a dlabu, čepu a rozporu, a přeplátování. Rozdíl mezi kolíkem a dřevěným hřebíkem je ve tvaru.
Spojování ozuby
Spojování ozuby je spojení spárovky, popř. se nazývají ozuby, popř. rybiny. Je to jeden z nejstarších truhlářských spojů (obr. 9). provedené ozuby působí jako dekorativní prvek. při spojování se nemusí stahovat ve stahovacím přípravku. Rybinové ozuby (obr. 10) jsou z obou stran zešikmené. Sdružené čepy (přímé ozuby) (obr. 11) jsou otevřené, tj.
Spojování na pero a drážku
Spojení na pero a drážku je méně pevné než spojení na ozuby.
Moderní spojovací prvky
O poznání jednodušší se jeví řešení spojů u ostatních konstrukčních materiálů - ocelové i betonové prvky je možné a technologicky nenáročné spojit do monolitů. U dřeva se přitom za monolitické spojení považuje pouze jeho lepení, které je však omezeno technologicky i konstrukčně (spoj vzniklý lepením je nepoddajný). Efektivním východiskem jsou tedy různé druhy spojovacích prostředků. Neustálý výzkum a vývoj přináší i nová netradiční konstrukční řešení v této oblasti. Při navrhování spojů dřevěných konstrukcí je velmi důležitým kritériem jejich poddajnost. Právě na jejím základě rozlišujeme dva základní druhy spojů - nepoddajné lepené spoje a poddajné spoje. Mezi druhé jmenované patří spoje tesařské a spoje pomocí spojovacích prostředků.
Čtěte také: Řezivo Vranovice – prodej
Kolíkové spojovací prvky
Hlavní skupinu kovových spojovacích prostředků tvoří kolíkové spojovací prvky, jako jsou hřebíky, sponky, šrouby a svorníky, vruty a kolíky.
Hřebíky
Pro svou jednoduchost a dostupnost jsou právě hřebíky nejčastějším spojovacím prvkem. Hřebíky najdeme v mnoha různých velikostech, tvarech i materiálech. Podle způsobu namáhání je dělíme na namáhané ve smyku a namáhané na vytažení. Pro hřebíky namáhané ve smyku je specifické, že zabraňují vzájemnému posunutí spojovaných dřevěných prvků. Hřebíky se zarážejí přímo na vlákna, platí přitom, že v nosném spojení musí být nejméně čtyři hřebíky. Významným pokrokem pro hřebíkové spoje bylo zavedení pneumatických hřebíkovačů - ty přinesly rychlejší zarážení hřebíků (o délce až 10 cm) do dřevěných prvků a výrazné ušetření času a výrobních nebo montážních nákladů.
Šrouby
Šrouby mají většinou čtvercovou, nebo šestihrannou hlavu s maticí a průměr 12 až 30 mm. Vyrábějí se zpravidla z obyčejné oceli. Před jejich osazením je nutné předvrtat otvory do dřevěných prvků vrtákem o 1 mm větším, než je průměr zvolených šroubů. Jejich použití je typické pro spojování prvků s většími tloušťkami či jako doplňkový spojovací prvek u tesařských spojů a spojů pomocí kovových a dřevěných záchytek.
Svorníky
K dalším poddajným spojům, kde se deformace pohybuje kolem jednoho až dvou milimetrů, patří svorníky. Ty jsou na jednom konci zakončeny pevnou hlavou a na druhém konci závitem pro matici, nebo jsou vyrobeny ze závitových tyčí, na něž se z obou stran umisťuje matice. Mezi matici a dřevo se vkládá podložka. Vzhledem k deformaci dřeva se musí matice po jeho seschnutí dotáhnout.
Kolíky
Spoje, které se nedeformují, jsou naopak vytvářené kolíky. Jde o ocelové tyče kruhového průřezu, jež se těsně zarážejí do předvrtaných otvorů.
Vrutů
Běžné rozměry se u vrutů pohybují mezi 6 a 20 mm v případě průměru a 25 až 300 mm u délky. Stejně jako svorníky či šrouby mají vruty podložky, které jsou navíc totožné. Hlavní význam použití vrutů namáhaných na vytažení spočívá v jejich větší únosnosti ve srovnání s hladkými hřebíky.
Povrchové spojovací prostředky
Druhou skupinou spojovacích prvků jsou povrchové spojovací prostředky, mezi které patří vkládané a zalisované hmoždinky a styčníkové desky s prolisovanými hroty.
Styčníkové desky s prolisovanými hroty
Tento typ spojovacích prostředků se používá především pro lehké dřevěné příhradové vazníky - nejmenší tloušťka jednotlivých dřevěných prvků však musí být 35 mm. Styčníkové desky s prolisovanými hroty se vyrábějí z pozinkovaných ocelových plechů s tloušťkou 0,9 až 2,5 mm.
Kovové záchytky
Kovové záchytky jsou typ spojovacího prvku patřícího do skupiny kovových kroužků (prstenců). Ty se vkládají do předem vyfrézovaných otvorů v obou připojovaných částech. Hloubka frézování se v každé části rovná polovině tloušťky kroužku.
Závěr
S výběrem těch správných spojovacích prvků pro dřevěné konstrukce se neváhejte obrátit na odborníky firmy ARSSY export - import.
Publikace je výbornou pomůckou pro učitele a jejich studenty, a také pro všechny zájemce o toto krásné řemeslo. Práce se dřevem ani v tomto přetechnizovaném světě neztratila na své atraktivitě. Dřevo k našemu životu neodmyslitelně patří a zájem o tento přírodní materiál neklesá.
tags: #truhlářské #spoje #skříň #konstrukce
