Truhlářské výrobky pro začátečníky: Návody a techniky

Přemýšleli jste o tom, že byste se pustili do nějakého DIY projektu a rádi byste zkusili něco náročnějšího? Co takhle dřevo? Pokud nevíte, co se dá udělat ze dřeva, nezoufejte. V dnešním dílu vám přinášíme tipy na jednoduché výrobky ze dřeva, které zvládnou začátečníci. Práce se dřevem je voňavá činnost, která vyžaduje trpělivost, vytrvalost a pečlivost. Než se pustíte do vyrábění, měli byste se nejprve seznámit se základními dřevařskými technikami. Představíme vám ruční práce, jejichž výsledkem jsou jednoduché výrobky ze dřeva. Připravili jsme pro vás výběr základních technik se stručným popisem a postupem. Práce se dřevem je krásná a voňavá činnost, která ale vyžaduje vytrvalost a alespoň základní znalosti dřevařských technik. Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky.

Základní dřevařské techniky

K velice staré, ale dodnes používané technice se řadí štípání. Technikou štípání vznikaly například důležité šindele. V mnoha případech a v rukách zručného kutila se jedná o pracovní činnost levnější a jednodušší než podélné řezání pilou. Tradiční štípání dřeva patří opravdovým mistrům. Ručně štípaný šindel si žádá zkušenosti, ale i pevnou ruku. V tomto případě se jedná zejména o štěpy, desky, podvaly na stropy a mnohé další (například již zmíněná střešní krytina). Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní.

Dlabání a tesání

Tesařská i řezbařská dláta tvoří nedílnou součást výbavy každého kutila i dřevařského mistra. Velká ubírací dláta jsou víceméně rovná či mírně zaoblená. Slouží k prvotnímu dlabání, například z půlky kmene, nebo jiného většího kusu dřeva. Truhlářské dláto se používá na další rytí a prohlubování dlabu. Na obě zmíněná dláta se přitlouká dřevěným tloukem, či paličkou. Oproti tomu řezbářské dláto se chlubí menším vzezřením a využívá se zejména pro drobné vydlabávání - například pro již zmíněné dekorace nebo hračky. Dlabáním se rozumí oddělování a vybírání hrubých třísek, když zhotovujeme podélný/kulatý otvor - tzv. dlab. Tesání a dlabání může vyzkoušet kdokoliv. Na dlabání obecně se hodí spíše měkčí dřevo.

Hoblování

Dokonale hladký, na dotek jemný a mnohdy i krásně prokreslený povrch je jednou z nejcennějších vlastností dřeva. Díky hoblování velice snadno dosáhnete tohoto výsledku. Kromě ručních hoblíků se dnes na trhu samozřejmě objevují i ty elektrické, ale i stolní hoblovky. Rozhodně nic ale nenahradí ruční hoblík, který je žádoucí například při práci s nábytkem. Zanechává na povrchu nesmazatelnou charakteristickou stopu, kterou nenahradí žádný jiný nástroj. Pomocí zvoleného hoblovacího nástroje se ze dřeva odebírá tříska o různých tloušťkách. Při hoblování s elektrickým hoblíkem musíte dbát zvýšené opatrnosti. Konkrétní výrobek samotným hoblíkem zřejmě nevyrobíte, ale v mnohých dřevařských činnostech se bez něj neobejdete. Používá se k zarovnávání a vyhlazování povrchu dřeva. Výsledkem je nádherně, jemně a hladce opracovaný kus dřeva. Pokud se chystáte na renovaci některých kusů nábytku, nebo dokonce na jejich samotnou výrobu, ruční hoblík vám prokáže velkou službu. Obecně se k hoblování hodí dřevo tvrdé, kde vynikne jeho následná jemnost při doteku.

Řezání pilou

Pila je již od dob gotiky základním nástrojem určeným pro práci se dřevem. Provází obrobek již od jeho úplného začátku - pokácení stromu. Následně se používá při výrobě fošen, desek a nejrůznějších hranolů. Na trhu dnes existuje nepřeberné množství pil, které lze využít pro nejrůznější účely. Okružní, pásová, formátovací, či kmitavá pila najde své uplatnění ve velké domácí dílně nebo garáži. Práce s pilou si žádá velké zkušenosti a je i poměrně nebezpečná. Určitě jste slyšeli o mistrech, kteří umí motorovou pilou vyřezat krásnou sochu, nebo lavičku z kmene stromu. Pokud si na to (logicky) netroufáte, tak můžete pomocí ruční nebo přímočaré pily vyřezat drobné tvary, srdíčka, která se budou krásně vyjímat například v truhlíku. Pila si bez debat dokáže poradit s jakýmkoliv druhem dřeva. Vybírejte spíše podle toho, co si chcete z dřeva vyrobit. Na ozdobné výřezy a drobnosti bude stačit smrkové dřevo. Pokud ale přemýšlíte nad zahradní lavicí z desek, tak tomu přizpůsobte i výběr dřeva. Například březové dřevo špatně odolává okolním vlivům, houbám a obzvláště hnilobě.

Čtěte také: Sušené dřevo pro truhlářské projekty

Řezbářství

Pro ty nejrůznější drobné řezbařské aktivity, které využijete při práci na krásných ručních dřevěných výrobcích, se báječně hodí sady řezbařských nožů a dlát. S touto technikou si klidně můžete pohrát. Skvěle tím zabavíte i menší děti, kterým postačí drobnější a levnější dláto. Větším dětem zase můžete ukázat řezání s řezbařským krátkým nožíkem se zahnutou čepelí. U této techniky můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Chybí vám do koupelny mýdlenka? Pomocí dláta si ji hravě vytvoříte sami. Začít s drobnou řezbařskou prací můžete například výrobou jednoduchých vařeček. Zručnost lze získat i drobným vyřezáváním reliéfů. Okrasná plastika na lipovém prkénku může být i skvělým dárkem pro vaše nejbližší. Možná už se budeme opakovat, ale pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Opět ale záleží na konečném výsledku. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět.

Soustružení

Máte doma soustruh? Tak jistě víte, že je pro výrobu dřevěných produktů nenahraditelný, a také že charakteristické roztáčení dřeva nemá daleko k příjemné závislosti. Doslova vám tak pod rukama vznikají dřevěné nádoby, misky nebo dekorativní předměty. Soustružení dřeva je zábavnou činností ve světě zpracování dřeva, do které se často mnozí zamilují. Na rozdíl od mnoha jiných druhů práce se dřevem, při kterých řežete a spojujete jednotlivé díly dřeva k vytvoření hotového projektu, se soustružení spíše podobá řezbářství, tedy umělecké činnosti spočívající v odebírání dřeva z jednoho kusu. Soustružením lze vyrábět nepřeberné množství dřevěných výrobků, jako jsou misky a vázy různých tvarů a rozměrů, rukojeti ke krbovému nářadí, madla k nábytku, svícny či hračky. Při práci si můžete vyhrát s tvary obrobku a směry vláken dřeva a vytvořit tak svůj osobitý výrobek. Nejdůležitější nástroje pro soustružení jsou samozřejmě dláta a soustruh. Je také vhodné vlastnit brusku na ostření dlát, jelikož ostrý struh (dláto) je základem kvalitního výrobku. Vybrat soustruh vhodný pro Vaši práci není jednoduché. Nevíte si rady? Napovíme vám, podle čeho soustruh vybírat. Kromě řady dostupných značek se soustruhy vyrábějí v různých velikostech. Chcete si vyzkoušet soustružení velké mísy nebo nohy ke stolu? Chcete mít možnost soustružit téměř cokoli bez ohledu na velikost? Na soustruhu můžete soustružit obrobek jakéhokoli tvaru o různém průměru. Maximální velikost průměru obrobku je dvojnásobek vzdálenosti mezi osou vřeteníku a ložem soustruhu, nazývá se maximální točný průměr nad ložem. Druhý velmi důležitý parametr pro výběr soustruhu je osová vzdálenost mezi hroty. Ta určuje, jak dlouhý obrobek můžete na daném soustruhu soustružit při vřetenovém soustružení mezi dvěma hroty.

Vrtání

Vrtání využijeme ve chvíli, kdy potřebujeme do obrobku zhotovit válcovité otvory kruhového výřezu. Vhodný vrták dokáže vyvrtávat nejrůznější otvory, vyřezávat drážky, nebo zdobit okraje. Vrták využíváme ve chvíli, kdy potřebujeme odstranit vadné suky, nebo vyvrtat různé otvory například pro kolíky a kování. Mnohdy se pomocí vrtáku předvrtávají otvory pro šrouby i vruty. Vrtání pomocí elektrických vrtáků, či za pomocí soustruhu a frézy, rozhodně není činnost vhodná pro děti. I zkušený řemeslník si v tomto ohledu musí dávat pozor na ruce a nepřidržovat malé věci rukou - nikdy! I dnes však lze pořídit funkční ruční vrtačky a vrtáky, které dětem pod dohledem dospělé osoby můžete svěřit. S dětmi můžete vyzkoušet velice funkční výrobky do domácnosti. V tomto případě se fantazii meze nekladou a můžete zužitkovat jakékoliv dřevo.

Dýhování a intarzie

Za dýhování se považuje nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhu získáváme nejčastěji krájením nebo loupáním z dobře napařeného kmene. Nejhojnějším produktem loupané dýhy je dnes stále populárnější překližka. Řezaná dýha není tak častá, ale o to více je kvalitnější a samozřejmě i dražší. Dýhovat větší plochy v domácím prostředí je téměř nemožné, protože bychom k tomu potřebovali rozměrné lisovací zařízení. Pokud se ale rozhodnete zvelebit doma menší plochy, nebo nábytek z méně kvalitního dřeva, tak to hravě zvládnete tzv. intarzii (zdobení méně hodnotného dřeva právě dýhami). Postačí k tomu dýha, kterou si v hobbymarketu vyberete podle požadované textury, a poté ji k podkladu jednoduše přilepíme. Intarzie vyžaduje značnou trpělivost a pečlivost. Dýhováním vzniklá truhlářská překližka dnes nejčastěji slouží jako základ nábytku. Tenčí překližka se zase hojně využívá například k výrobě dekorací, které s dětmi hravě zvládnete. V mnohých kavárnách zase naleznete celé stylové stěny z překližky. Doma zase můžete samotným dýhováním vyrobit originální víko ke šperkovnici. Pro výrobu dýh se nejčastěji používá buk, ořešák, bříza, javor, dub, jasan, nebo habr. Všechny zmíněné dřeviny mají krásně vykreslenou texturu.

Odebírání silnější vrstvy dřeva

Při odebírání silnější vrstvy dřeva se používá struhák, neboli rašple. Ten se však hodí pouze pro hrubé opracování, pro jemnější výsledek raději sáhneme po pilníku. Na zakřivený povrch, který nelze hoblovat, rovněž aplikujeme techniku opracování struhákem. Nezapomínejte na velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí za každé situace klidně, pohybují se pouze ruce s pilníkem.

Čtěte také: Nabídky praxe pro truhláře

Výběr dřeva a montáž

Vyrábíme-li ze dřeva artefakty denní potřeby a věci do interiéru, tak byste tomu měli přizpůsobit výběr dřeva. Jak už jsme v článku zmiňovali, tak pro řezbařské práce se nejvíce hodí “měkká dřeva”. Nepostradatelným se jeví zejména lípa následovaná olší. Řemeslníci se však nebojí využít i smrkového dřeva. Závěrečná montáž a s ní spojené lepení potřebuje dokonalou přípravu. Se samotným lepením musíte počítat již před tvorbou. Promyšlený postup je základním klíčem k úspěchu. Doporučujeme lepidla disperzní (tzv. bílý klih) - ta se hodí zejména pro předměty do interiéru. Samozřejmě můžete využít lepících schopností běžného klihu, který lze zakoupit v tabulkách nebo granulích. Klih se musí nechat bobtnat zalitý vodou (doba bobtnání závisí na zakoupené formě produktu) a poté se rozpouští ohřátím, ale pozor - pouze na 60°C. Při vyšších teplotách ztratí klih lepivost a už vám bude k ničemu. Lepidlo vám nesmí v žádném případě zmrznout - na to si dejte obzvlášť pozor. Mějte na paměti, že s mokrým dřevem se sice pracuje výrazně lépe, ale o to víc se musí dbát na následné vysušení. Počítejte i s tím, že dřevo je “živý organismus”, který stále pracuje a vaše výrobky budou rovněž procházet změnami. Krásná ruční práce se dřevem si vaši pozornost rozhodně zaslouží.

Tipy pro začátečníky

  • Nejprve je třeba najít vhodné dřevo, na výběru velmi záleží. Práci si ulehčíte takovým materiálem, s kterým se dobře pracuje. Doporučuje se dřevo měkčího charakteru, pevných spojů a poddajné spolupráce - např. lipové, smrkové nebo borovicové.
  • Určitě nepodceňte ani nástroje, jelikož správný výběr a údržba náčiní jsou klíčovým prvkem při výrobě ze dřeva.

Dekorace ze dřeva - návod

Chcete-li se pustit do něčeho trochu náročnějšího, můžete si vyrobit například drobné dekorace ze dřeva. Jak udělat dekoraci ze dřeva? Z již připravené dřevěné desky odstraníme nečistoty, případně ji opracujeme brusným papírem. Na dřevěnou desku si tužkou nakreslíme obrys požadovaného tvaru - čtverec, trojúhelník, strom, srdce, hvězda - záleží jen na vás. Přímočaré pilou dle obrysu tvar vyřežeme. Bez přímočaré pily se obejdete, ale práce vyžaduje vytrvalost a trpělivost a doba výroby bude o něco delší a náročnější.

Broušení dřeva

Broušení dřeva je alfou a omegou přípravy dřeva na finální povrchovou úpravu. Ani několik vrstev nátěru totiž neschová nedbalé broušení dřeva. Než se pustíte do broušení, je potřeba si ujasnit, jakého výsledku chcete docílit a jaká bude finální povrchová úprava dřeva. Pokud si přejete, aby vynikla přirozená krása dřeva, není nutné ho brousit dohladka. Často stačí jen opracovat povrch dlátem - drobné nedokonalosti podtrhnou ruční práci. Jemně obroušené dřevo má ovšem své klady - je příjemné na dotek, bez nerovností a ostrých hran. Broušením se odstraní drobné vady, jako jsou škrábance, skvrny nebo rýhy. Rozhodnutí o broušení se do velké míry odvíjí od použitého materiálu pro finální úpravu. Jiné broušení vyžadují laky na bázi rozpouštědel, vodou ředitelné laky, mořidla, oleje nebo vosky. Nejlepšího výsledku dosáhnete, když budete postupovat podle návodu výrobce.

Postup broušení

Začněte dřevo brousit od hrubé zrnitosti a postupujte k jemnější. Abyste dosáhli bezchybného výsledku, nepřeskakujte zrnitosti. Při broušení dřeva byste měli postupovat po řádech zrnitosti brusného papíru. Postupujte pomalu a trpělivě. Po broušení dřeva očistěte výrobek od pilin a hrubého prachu vysavačem či smetáčkem. Nejmenší částice otřete vlhkým hadříkem a nechte dřevo uschnout. Poté ještě lehce obruste „postavený chlup“ brusnou houbičkou či brusným papírem o zrnitosti P300 a znovu otřete vlhkým hadrem. Tím zajistíte, že bude dřevo perfektně připravené pro konečnou povrchovou úpravu. Po nalakování můžete povrch vyleštit velmi jemným brusným papírem, případně aplikovat lešticí pastu. K dokončení laku použijte ruční lešticí houbu nebo lešticí rouno, které se připevní na brusku na dřevo.

Rytí do dřeva

Technika rytí je tu s námi již od dob pravěku. Primitivní rytí bylo po čase nahrazeno uměleckým zdobením například zbraní, či šperků, nebo k vytváření pečetí. Dnes se technika hlubotisku uplatňuje zejména na uměleckém poli. Jedná se o technologii, jejíž princip spočívá v odebírání hmoty vhodným náčiním a zanechává tak na výrobku nesmazatelnou stopu. Tvoření jakýchkoliv prohlubní do tělesa různorodého materiálu bylo využíváno zejména v uměleckém odvětví. V dnešní době lze mechanické rytí jednoduše nahradit snadnějším a méně náročným laserovým gravírováním, které pracuje na principu zahřívání povrchu daného materiálu.

Čtěte také: Řezivo Vranovice – prodej

Techniky rytí

  • Pyrografie - jedná se o uměleckou techniku, díky níž se dá horkým předmětem psát, či kreslit do nenáročných materiálů (dřevo a kůže). Podkladem je nejčastěji lípa a javor. Pyrografie, jak se někdy rytí do dřeva ohněm říká, je dnes velice populární technikou pro všechny, kdo rádi tvoří.
  • Gravírování - Gravírovací stroj (pantograf, gravírovací plotter, nebo laserová gravírka) nahrazuje metodu ručního rytí.
  • Vypalování - Jedná se vlastně o pyrografii, ale i laserové gravírování. Pomocí tepla se do zvoleného materiálu píše, nebo kreslí.
  • Vyřezávání do dřeva laserem - V řezací mezeře vzniká díky laseru tak vysoká teplota, že dřevo vlastně sublimuje (odpařuje se pomocí kouře, který rychle uniká a rovněž odvádí vysokou teplotu potřebnou k vyřezávání požadovaných objektů).

Lepené spoje

Technologický proces lepení není sice nijak náročnou technikou, předchází mu však důkladná studie. Dokonalý výrobek je totiž výsledkem několika podmíněných faktorů. Na co musíte nejvíce myslet? Rozhodně na výběr vhodného lepidla, dokonalou přípravu podkladu a na to, k čemu je výrobek určen. Při dodržení těchto zásad je dřevo velice dobře lepitelným materiálem. Každý druh dřeva má své specifické vlastnosti. Ne vždy musíte pracovat s opravdovým dřevem, to je spíš dnes vzácnost. Zvláštní vlastnosti mají exotické a velmi tvrdé dřeviny, ale v našich končinách i dostupné dřeviny (ořech a jasan - obojí se řadí k dřevu krásného vykreslení) a ovocné stromy (třešeň, švestka, hrušeň, meruňka). Obecně a zjednodušeně lze říct, že měkké dřevo se lepí velmi dobře. K měkkému dřevu se řadí například smrk, borovice, olše, lípa. Lepení tvrdého dřeva je tak trochu oříšek i pro zkušené kutily. Na lepení klade dřevo tvrdých dřevin (dub, buk, modřín), ale i ovocných stromů mnohem větší nároky. Lepidlo potřebuje více času na to, aby proniklo do hustějších vláken tvrdých desek.

Druhy lepidel

  • Disperzní lepidla - Zřejmě nejčastěji používané lepidlo v kutilské tvorbě.
  • Izokyanátová lepidla - Vytvrzují se velice rychle (již po několika sekundách), doporučujeme je tedy zejména na menší plochy. Dokonce ani nebudete potřebovat tolik síly ke slepení.
  • Rezorcinolová lepidla - Zřejmě nejjakostnější a drahé lepidlo vznikající reakcí rezorcínu s formaldehydem. Do tekutého lepidla přidáme tvrdidlo a tím se vlastně ukončí proces tuhnutí. Adheze vzniknuvší sloučením těchto dvou prvků vyniká svou pevností a odolností vůči vodě. Rezorcinolové lepidlo si troufne i na tvrdší a exotičtější dřevo.
  • Epoxidová lepidla - Skládají se ze dvou složek - pryskyřice a tvrdidla. Poradí si i s poměrně vlhkým prostředím. Tmel tedy bez obav můžeme používat například v koupelně. Epoxidové lepidlo se neřadí k těm nejlevnějším, pro začátečníky ho však můžeme vřele doporučit.
  • Polyuretanová lepidla - Jednosložkové lepidlo vznikající reakcí polyizokyánatů a polyhydroxyesterů bez zplodin. Kombinací těchto látek vzniká celá škála lepidel s různými vlastnostmi, jež většinou dosahují kategorie D4. Dokonale odolávají vlhkosti a povětrnostním vlivům. Nemusíte se je tedy bát použít v exteriéru.
  • Kontaktní rozpouštědlová lepidla - Využijete je zejména pro plošné lepení. Vynikají svou přilnavostí a pružností. Díky své voděodolnosti jsou vhodná i pro exteriérové využití nebo lepení podlah.

Kategorie lepidel dle odolnosti

  • D1 - Skupina lepidel spadající do kategorie D1 se hodí zejména pro slepence na bázi dřeva, jež jsou vysušené na požadovanou hodnotu. Skvěle se hodí například na lepení překližky nebo výřezů z překližky.
  • D2 - Podobně jako kategorie D1 jsou tato lepidla zásadně interiérová. Vlhkost dřeva by neměla překročit 18%.
  • D3 - Lepidla, jež spadají do kategorie D3, se nebojíme použít například na ovocné dřeviny. Největší problém ale může být v jejich kyselosti - pH si totiž umí pohrát s barvou dřeva. Viditelně to můžeme zaznamenat například u třešně. Výrobci lepidel pH faktor ve složení často neuvádí, proto doporučujeme poradit se s odborníkem. Výrobek lze umístit i v exteriéru, který je ale chráněn před povětrnostními vlivy.
  • D4 - Velmi pevná, jakostní a voděodolná lepidla, která lze dokonce použít i na vlhčí dřevo jsou ta, jež jsou označeny kategorií D4. Jedná se o směsi, za které si připlatíte, jejich kvalita je však bezkonkurenční. Výrobky slepené tímto lepidlem můžete hrdě vystavit na zahradě, aniž by hrozilo rozklížení. Pokud slepujeme tvrdé, či exotické dřevo, tak po jiné kategorii ani nekoukáme.

Inspirace na vánoční dekorace

Milovníci Vánoc zpozorněte. Máme tu pro vás několik nápadů na ručně dělané vánoční dekorace. Tvoření není nijak složité a hlavně vás bude bavit.

Dřevěný svícen

Z dřevěného hranolu vyřežeme díl, který nám bude stačit na požadovaný počet svíček (můžete například vyřezat pouze jednoduchý čtvereček na jednu čajovou svíčku). Tužkou si nakreslíme výřezy pro požadovanou velikost svíčky. Podle průměru svíčky vybereme průměr vrtáku. Otvor na svíčku by měl být neznatelně větší, aby se do něj svíčka dobře aplikovala. Následný výrobek můžeme v případě zájmu natřít akrylovou barvou vhodnou pro dřevo, nebo jakkoliv jinak dozdobit.

Vánoční přání

Vezmeme si bukovu nebo topolovou překližku (koupíte na specializovaných e-shopech, v hobbymarketu nebo obchodu se dřevem) a nakreslíme požadovaný tvar tužkou. Nyní na řadu přichází naše síla. Pomocí ruční pilky nebo elektrické lupínkové pilky vyřežeme podle předlohy požadovaný tvar. Pokud si na samotný výřez netroufáme, tak vánoční přání můžeme nechat vygravírovat laserem. Zde už na řadu přichází naše kreativita a fantazie.

Kde najít inspiraci a návody

Práce se dřevem je různorodá, protože se s ním dá kouzlit co do velkých konstrukcí, tak i malinkatých předmětů. Existuje spousta zajímavých knih, které nabízí návody jak a co si ze dřeva vyrobit. V tomto případě se vám bude hodit knížka Vše o práci se dřevem, jejímž autorem je Chris Tribe. Najdete zde nezbytné dovednosti a techniky pro začátečníky. Poradí vám, jaké budete potřebovat nástroje, jak je správně používat, jaké dřevo vybrat a jak dosáhnout profesionální povrchové úpravy. Dalším zajímavým titulem pro ty, kteří se dřevem teprve začínají, je Pracujeme se dřevem od Martina Patřičného. Dalším výborným titulem je: Truhlářské konstrukce; spoje, povrchové úpravy dřeva, konstrukce od tria Josten Elmar, Reiche Thomas a Wittchen Bernd. Hra se dřevem je nekonečná - je nespočet možností. Tak se pusťte do tvorby a vyrobte něco svého.

tags: #truhlářské #výrobky #pro #začátečníky #návody

Oblíbené příspěvky: